     | |
|
Atomic Rooster byla britská progressive rocková skupina, složená z bývalých členů The Crazy World of Arthur Brown.
Tato kapela na samém počátku 70. let produkovala hutný, v textech mnohdy i ponurý, ale v každém případě syrový hard
rock v takovém nasazení, hlavně pak živém, že se její jméno v období od září 1970 do června 1971 ocitalo v dobovém
tisku vedle tehdy již plným jasem zářících hvězd tohoto stylu jako bylykapely Black Sabbath, Deep Purple, Led Zeppelin
a Uriah Heep a lze ji zařadit mezi hardrockové legendy. Jediným stálým členem skupiny byl klávesista Vincent Crane,
který pro skupinu připravil i většinu skladeb. Jejich historie je definována dvěma obdobími, a to počátkem poloviny
70. let a počátkem 80. let. Kapela prošla radikálními změnami stylu, ale je známá především tvrdým progresivním
rockovým zvukem svých hitů z roku 19710 "Tomorrow Night" (UK #11) a "Devil's Answer" (UK #4).Její historie začíná v létě roku 1969, když skupina The Crazy World of Arthur Brown musela přerušit své turné po USA kvůli mozkové příhodě právě Vincenta Cranea. Když se zotavil opustili spolu s bubeníkem Carlem Palmerem své posty u Arthur Browna a vrátili se do Anglie, kde se v pátek 13. června 1969 sešli s Brianem Jonesem ze skupiny The Rolling Stones, který byl právě propuštěn z Rolling Stones, aby se domluvili na spolupráci. Po Jonesově úmrtí dne 3. července 1969 skupinu pojmenovali Atomic Rooster (pod vlivem americké kapely Rhinoceros), neboť rok 1969 byl podle čínského kalendáře rokem kohouta (anglicky rooster). Brzy se k nim přidal Nick Graham na pozici zpěváka a baskytaristy. Pokračovali v tom, co už provozovali v The Crazy World of Arthur Brown, ve složení vokál, varhany, basa a bicí. 
Brzy společně začali vystupovat na nejrůznějších akcích v Londýně, první významné headliningové vystoupení bylo
předskakování skupině Deep Purple na London Lyceum dne 29. srpna 1969 při jejich prvním evropském turné. Nakonec
uzavřeli smlouvu s B&C Records a začali v prosinci 1969 nahrávat své debutové album. V únoru 1970 vydali svoji
první bezejmennou desku s názvem "Atomic Roooster" s prvním singlovým hitem
"Friday The 13th". Natomto albu se podílelo trio Crane, Palmer a basista a zpěvák Nick Graham. Při poslechu alba
je působivé, jak hard rockové album bylo vzhledem k tomu, že skupina neměla kytaristu. Crane září se svoji hrou
na klávesy, zatímco Grahamova drsná hlasová várka k hudbě výborně zapadá.V březnu 1970 se Crane rozhodl, že by mohli rozšířit sestavu o dalšího kytaristu a přijali Johna Du Canna ze skupiny Andromeda. Nick Graham však brzy nato skupinu opustil, později se mihl ve skupině Skin Alley. Du Cann jej tedy musel zastoupit na pozici zpěváka, zatímco Crane napodobil zvuk baskytary na své Hammond varhany kombinací levé ruky a pedálů. Du Cann pro americké vydání alba přehrál několik skladeb na debutu, které však nakonec vyšly při druhém vydání desky v Anglii. V roce 1970 Palmera telefonicky kontaktoval Keith Emerson, aby se zúčastnil konkurzu do jeho nové skupiny. Skupina dál koncertovala až do konce června 1970, kdy Carl Palmer oznámil svůj odchod do rodící se skupiny Emerson, Lake & Palmer. Palmer se tehdy seznámil s Gregem Lakem, který byl v té době členem King Crimson, a Keith Emersonem, který byl členem skupiny The Nice. Oba dva chtěli dál rozšiřovat svoji hudební kreativitu a hledali bubeníka pro svou novou skupinu. Po konkurzech s různými bubeníky, včetně Mitch Mitchella, padla jejich volba na Palmera, a tak v létě 1970 založili skupinu, kterou pojmenovali jen podle svých příjmení Emerson, Lake & Palmer, zkráceně také ELP. Skupina byla největším úspěchem Palmerovy kariéry a zůstal v ní do jejího prvního rozpadu v roce 1980. 
Důvodem odchodu Palmera a Grahama možná bylo i to, že deska obsadila až 49. místo na britském žebříčku. Palmera
na krátkou chvíli do srpna zastoupil Ric Parnell, syn kapelníka Jacka Parnella, ale potřebovali bubeníka s více
zkušenostmi, tak jej zanedlouho vystřídal mladý Paul Hammond. Tehdy natočili své druhé album
"Death Walks Behind You", které vydali v září 1970. "Death Walks Behind You"
vydané jen několik měsíců po debutu kapely, obsahující velmi silné melodie a skvělé skladby jako "Death Walks Behind
You" či "Tomorrow Night", je spolu s pilotním singlem s písní "Devil's Answer" považováno hudebními kritiky i fanoušky
za historicky nejlepší počin tohoto seskupení. Deska se dostala na #12 místo a pilotní singl se vyšplhal ještě o jednu
příčku výš. Ještě větší úspěch zaznamenal singl, který vyšel v červenci 1971 a obsahoval skladbu "Devil's Answer",
jejíž autorem byl Du Cann, a singl s ní se stal nakonec číslem #2 v celoanglickém žebříčku a velmi slušně zabodoval
i v celosvětových anketách. V historii kapely tak šlo o nejúspěšnější nahrávku.Podobně jako Black Sabbath, Uriah Heep a další heavymetalové kapely, i Atomic Rooster se zabývali písněmi o smrti a uctívání ďábla. Jejich album "Death Walks Behind You", uvedlo na přebalu obraz od Williama Blakea vybraný Du Cannem a obsahovalo i singl "Tomorrow Night", který byl připsán Craneovi, ale pravděpodobně jej napsal Du Cann. Singl byl natolik komerční, že měl silnou podporu Tonyho Blackburna v Radio 1 a dostal se do Top 20. V červnu 1971, těsně předtím, než začali znovu měnit svoji sestavu, vydala skupina další hit s názvem "Devil's Anwer", který se dostal až na #2 místo v britském žebříčku. U tohoto alba se ke Craneovi přidali kytarista a zpěvák John Du Cann a bubeník Paul Hammond. Vzhledem k zapojení Du Canna je album těžší než jeho předchůdce a je skvělou kombinací progress a hard rocku, pohybuje se blízko teritoria heavy metalu. Původně nebylo komerčně úspěšné, stejně jako první album, ale v únoru 1971 dosáhl singl "Tomorrow Night" na 11. příčku hitparády UK Singles Chart a celé album se stalo 12. nejprodávanějším v žebříču UK Albums Chart. Objevili se v pořadu BBC Top of the Pops a vyrazili na turné, aby trochu podpořili a přiblížili fanouškům své nahrávky. Skupina se na základě těchto úspěchů "stěhuje" ke společnosti Pegasus, což byla v podstatě pobočka B&C zaměřená na tento styl hudby. 
Skupina začala nahrávat třetí album a Crane cítil, že kapela potřebuje zpěváka, který by mohl "působit" na publikum při
koncertech, a požádal zpěváka Leaf Hound Peta Frenche o konkurz do kapely, který se pak podílel na jejich třetím albu
"In Hearing of Atomic Rooster". Pro album "In Hearing of Atomic Rooster" následovat
svého předchůdce nebyl vůbec snadný úkol. Finální zvuk alba s občasnými názvuky lehčího soulu zdaleka nebyl tak silný
jako předchozí nahrávka a nejlepší umístění alba na #18 pozici lze spíše přisoudit hlavně zvědavosti fanoušků, zda skupina
dokáže zopakovat předchozí desku, a rovněž díky stále dobrým a hojně navštěvovaným koncertům. Skupina se dokonce objevila
na jednom pódiu s The Who. Vystoupení se odehrávala ve vysokém tempu a skupina vyjela na své první americké turné. Úspěchy
byly očekávané, kapela hrála i ve Fillmore East, ale Craneovy psychické problémy opět vyšly najevo a skupina se velice
rychle vnitřně rozložila. Úspěchu svého předchůdce deska bohužel nedosahuje, pod vlivem Cranea se začíná kapela hudebně
přiklánět spíše k soulu a rhythm and blues, což spolu s jeho psychickými problémy vede k odchodu zbytku sestavy.Nedlouho poté, kdy do studia vstoupil French, se Cann začal cítit stále více na okraji skupiny, protože byl osvobozen od vokálních povinností, a to zejména poté, když si poslechl, jak Crane na albu zamíchal většinu své kytarové tvorby. Craneovi vyhovovalo novější hudební zaměření kapely, ale John Cann a Paul Hammond byli se svou inklinací k hard rocku stále více nespokojeni s převládajícím trendem. Pete French vyznával také mnohem více bluesový styl než rock. French nahrál všechny vokály na albu s výjimkou skladby "Black Snake", kterou nazpíval Crane. Album vyšlo v srpnu 1971 a dotáhlo to na č. #18 ve Velké Británii. Zatímco "Death Walks Behind You" se více přikláněla k heavy metalu, "In Hearing Of Atomic Rooster" se více přiblížilo k hard rocku. Po vydání třetího alba na konci roku 1971 dochází k faktickému rozpadu skupiny, kdy John Du Cann opustil kapelu a Paul Hammond jej brzy následoval, oba dva kvůli změně stylu. Spolu s Johnem Gustafsonem založili skupinu Bullet, později přejmenovanou na známější Hard Stuff. John Du Cann se rozhodl umazat "du" ze svého jména a se skupinou Hard Stuff vydali dvě alba v letech 1972 a 1973. Hard Stuff se rozpadli, když Cann a Hammond utrpěli zranění při automobilové nehodě. Cann se připojil jako kytarista ke skupině Thin Lizzy na turné po Německu. Poté odkráčel z hudební scény a začal skládat reklamní znělky. V roce 1977 natočil sólové album "The World's Not Big Enough" se členy skupin Status Quo a Gillan, než se dozvěděl, že mu jej jeho nahrávací společnost nevydá. V roce 1979, poté, co si změnil jméno znovu na John Du Cann, měl menší problém s použitímk hitu "Don't Be a Dummy“, použitým v reklamním spotu na džíny firmy Levi Strauss & Co. Později, v roce 1977, hrál Paul Hammond na bicí s T.H.E. v trojčlenné sestavě s Peteem Newnhamem (Cockney Rebel/Window) na kytaru a zpěv a Mike Marchantem (Third Ear Band) na basu a zpěv. V tomto roce vyšel u B&C Records singl s názvem "Rudi" pod hlavičkou Pete Newnhama, který se stal sběratelským kouskem. Tato píseň a dvě nevydané skladby "Johnny The Snark" a "Play With Fire" se nyní objevují na "Bored Teenagers No. 5" od Detour Records. 
Crane se však v krátké době ze svých potíží opět dostává a formuje novou sestavu. Skoro se zdá, že když byla kapela v krizi,
Crane se rychle vymanil ze svých psychických problémů. Do skupiny místo nich přišli kytarista Steve Bolton a vracející se Ric
Parnell na bicí, spolu s Pete Frenchem na vokály, a Craneem na klávesy vyjeli na turné po Itálii, poté se přesunui do Ameriky
a Kanady. V září vyjela skupina na turné spolu se skupinou The Who. Tato sestava ukončila své mezinárodní turné na benefičním
koncertu v září 1971 v oválném kriketovém hřišti před 65 000 lidmi, když doprovázeli The Faces a The Who. Po tomto koncertu
French podepsal smlouvu s Atlantic Records a připojil se k americké rockové kapele Cactus. Crane místo něj přijal do skupiny
zpěváka Chrise Farlowa, v té době působícím v Colosseum. Především příchod Farlowa je pro
Atomic Rooster rozhodně pozitivním přínosem. Vyrazili na další turné a na jaře 1972 nahráli své první album společně s novou
sestavou. Deska pod názvem "Made In England" vyšla u Dawn Records ještě v roce 1972 s hitem
"Stand By Me". Ve skladbě "Stand By Me" kapela angažovala i baskytaristu Billa Smithe, ale na zbytku desky nalezneme i party
dechů a smyčců. Album "Made In England" je bezkonkurenčně nejprogresivnější nahrávka kapely a lze ji těžko s čímkoliv srovnávat.
Singl nepronikl do žebříčku a album jen stěží upoutalo pozornost, i když po něm následovalo turné. ,
Na tomto albu Crane udělal obrat o 180 stupňů a drasticky změnil zvuk kapely. Vyšlo v roce 1972 a výrazně se liší od
předchozí práce kapely, protože se styově jedná o soul, progresivní a hard rockové sklony předchozích nahrávek vymizely.
Pokud jde o sestavu, Cranea doplnili zpěvák Chris Farlowe, kytarista Steve Bolton a bubeník Rick Parnell. Skladby byly ještě
více posunuly směrem k soulu a rhythm and blues a výsledkem bylo, že deska ani singly se vůbec nedostaly do žebříčků. Kapela
tak prakticky ztratila převážnou většinu svých fanoušků. Na koncertech už také scházela dřívější energie, přesto se kapela
celkem úspěšně prezentovala na společných vystoupeních s Deep Purple a Free.Na konci roku 1972 ze skupiny odešel Steve Bolton, když měl nakonec plné zuby stálých a často si navzájem odporujících připomínek šéfa kapely. Na jeho místo nastoupil John Goodsall, přezdívaný Johnny Mandala. V roce 1973 vydali album "Nice 'n' Greasy" s hitem "Save Me" a přepracovanou nahrávkou prvního hitu "Friday The 13th". Tentokrát se deska pohybovala v kompletním funkovém stylu a zaznamenala tak další velký odklon od dříve vytyčeného směru a je dnes považováno za nejslabší album první etapy existencie kapely. Album se ani nijak významně neprodávalo a po téměř dvou letech bez aktivity label Dawn Records skupinu opustil a tak skupina začala upadat až z ní odešli Farlowe, Mandala i Parnell. Crane zůstal sám a vydal v březnu 1974 jeden nový hit "Tell Your Story, Sing Your Story" u Decca. Farlowovská alba "Made In England" a "Nice & Greasy", ještě více se přiklánějící k soulu, blues a funku, bohužel připravily kapelu o velkou část věrných fanoušků, nespokojených se změnou hudebního stylu. Na albech jsou znát jisté Craneovy problémy s inspirací a další hudební motivací, přesto se však jedná o povedená díla. Na všechny následující dohodnuté koncerty Crane najal jako doprovod bluesovou kapelu Sam Apple Pie. Poslední koncert se odehrál v únoru 1975 jako benefiční koncert pro RSPCA. Výše zmíněné problémy kulminují v roce 1975, kdy Vincent Crane po ukončení koncerního turné kapelu rozpustil. 
V letech 1976 až 1977 skládal Vincent Crane hudbu pro řadu divadelních her a muzikálů a pro dvě rozhlasová vysílání
Petera Greena. Mezi lety 1978 a 1979 se vrátil pod křídla skupiny The Crazy World of Arthur Brown, aby si zahrál na
jejich albu "Chisholm In My Bosom", a v roce 1979 vydali album "Faster Than The Speed Of Light". Crane a Brown také
realizovali umělecké ztvárnění "Green Door" oblečených s cylindry a ocasy.V průběhu roku 1980 zkontaktoval Crane, Johna Du Canna a domluvili se, že obnoví skupinu. Do skupiny přistoupil studiový bubeník Preston Heyman a nahráli album spolu s jedním 7/12" singlem u EMI Records. Ještě téhož roku vydala nově obnovená skupina druhé eponymní album "Atomic Rooster" a vyrazili na turné. Je paradoxem, že kapela zaujala metalové publikum, které objevilo temnější stránku skladeb "Devil’s Answer" nebo "Death Walks Behind You".  ,
Již v říjnu však skupinu opustil Heyman. Na dva týdny jej zastoupil Ginger Baker a poté se vrátil Paul Hammond. Pokračovali
v koncertování a v letech 1981 a 1982 vydali další dva singly. Du Cann se však nemohl na poslední chvíli zúčastnit v létě
1982 na festivalu v Readingu, takže Crane a Hammond použili Micka Hawkswortha (ex-Andromeda) jako záskok. John McCoy později
vstoupil jako basista na naléhání Polydor Records, pro které vydali další dva singly "Play It Again" a "End Of the Day",
které si získaly určitou pozornost heavy metalových žebříčků, ale jinde se moc nevedlo. Přesto, že se Atomic Rooster opět
velice úspěšně prosazovali na koncertních pódiích, vedení Polydoru ale tyto dílčí úspěchy nestačily a firma odstoupila od
kontraktu. Tyto skutečnosti vedly k jisté existenční nejistotě a nejistota dalšího trvání skupiny a stres z turné jsou
zavdaly důvod, že z kapely tentokrát, již podruhé, odešel John Du Cann. Paul Hammond zůstal a hrál na bicí. Canna nahradil
další člen Gillanovy kapely, Bernie Tormé. Crane se nevzdával a podepisuje smlouvu s malou společností Towerbell. V této
sestavě vyjeli na turné po Německu a Itálii.
Když byl Du Cann pryč, pustil se Crane do nové inkarnace Atomic Roosters. Koncem roku 1982 nahráli doposud své poslední
album "Headline News", které vyšlo v červnu 1983. Na albu hrálo několik kytaristů,
včetně Davida Gilmoura z Pink Floyd, Bernie Torme z Gillan a John Mizarolli. Crane přidal vokály k albu spolu se svoji
manželkou na doprovodné vokály. K vystoupení v Německu a Itálii se připojil Bernie Torme na kytaru. Mizarolli odehrál
na kytaru několik koncertů ve Velké Británii. "Headline News" obsahovalo úplně jiný zvuk než cokoli, co kdy udělali,
včetně elektroniky a syntezátorů. Album bylo kompletně napsáno Vincentem Craneem, což vedlo některé k tomu, aby je
vnímali jako Craneovo sólové album. Tyto okolnosti a navíc nenadálý krach společnosti Towerbell nakonec přesvědčily
Cranea o marnosti pokusů a zachování kapely a na konci roku 1983/v únoru 1984 Crane Atomic Rooster rozpustil podruhé.
V roce 1984 pokračoval v projektu Katmandu společně s Peterem Greenem, Rayem Dorsetem a Jeffem Whittakerem a nahráli album
"A Case For The Blues". V roce 1985 se Crane připojil ke kapele Dexy's Midnight Runners, s níž si zahrál na klavír pro jejich
album "Don't Stand Me Down" a dva singly, z nichž jeden se stal ústřední melodií pro televizní seriál Brush Strokes.V roce 1987 se Dexy's Midnight Runners rozpadli a Crane znovu zkontaktoval Canna, když měl v úmyslu znovu reformovat Atomic Rooster. Německé turné bylo plánováno na rok 1989. V roce 1989 však prodělal Vincent Crane další mozkovou příhodu, a poté se dne 14. února 1989 předávkoval prášky proti bolesti kvůli přetrvávajícím duševním potížím a zemřel. Du Cann uzavřel dohodu s Angel Air Records a dohlížel na vydání a reedice většiny svého a Atomic Rooster materiálu, včetně živých nahrávek, kompilací, kompilací nevydaného materiálu a vydání alba s dalším materiálem. Paul Hammond zemřel v roce 1992 a Du Cann zemřel 21. září 2011. Z původních členů skupiny z roku 1970 dnes už žije jen Carl Palmer. V roce 2016 se Atomic Rooster reformoval se svolením vdovy po Craneovi, přičemž nová sestava představovala dva členy z různých inkarnací kapely ze 70. let. Steve Bolton prozradil: "Mluvil jsem s Petem Frenchem o tom, že něco uděláme" prozrazuje kytarista, "a hovořil jsem i s vdovou po Vincentovi, abych zjistil, jestli by jí nevadilo používat toto jméno - kdyby řekla ne, pak bychom museli jít ven jako Funky Chicken nebo něco podobného! Ale ona byla plně podporující, a pak kontaktoval Rock Artist Management. Zavolal mi jejich hlavní muž Pete Barton a řekl, že o Atomic Rooster je zájem, kdybychom se dali zase 
dohromady. Tak jsem zavolal Pete Frenchovi a on souhlasil s určitými výhradami. Jednou z hlavních byl Vincent, který byl tak
skvělým a okázalým hráčem na Hammond Organ, že najít někoho, kdo by tuto roli naplnil, by bylo těžké. Ale Pete Barton už měl
připraveného chlápka jménem Christian Madden, který je velkým fanouškem Prog Rocku, ELO a Vincenta Crane, i když mu bylo [tehdy]
teprve třicet. Byl jsem ujištěn, že má ten správný říz a já jsem zjistil, že je určitě měl! Takže s Petem vyjeli do Clitheroe ze
všech míst, kde jsme mohli zkoušet s Christianem, a baskytaristou, kterého jsme přivedli, byl Shug Millidge. Dostali jsme Shuga,
protože Christian nechtěl zodpovědnost hrát na klávesy s pedály, jak to dokázal Vincent, protože pro to musíte mít určitou
mozkovou kapacitu, a to je dost těžké. Takže jsme zkoušeli společně, ale náš bubeník vypadl kvůli jiným závazkům".Ztráta bubeníka tak blízko před koncertem je sama o sobě tragédie, ale kapela našla moderní řešení. "Nakonec jsme jednoho našli přes Youtube", vysvětluje Bolton. "Vzali jsme to trochu s rizikem. Všichni jsme se naše party učili doma asi tři nebo čtyři týdny a pak jsme měli všechny tři dny společně zkoušet před naším pořádným zahřívacím koncertem. A jakmile jsme se vrhli na první píseň, bylo to fantastické. Bo Walsh, náš nový bubeník, je neuvěřitelný. Je přesně to, co potřebujeme, je jako chobotnice. Hráli jsme celý set, tak hodinu a dvacet minut, a pak o pár dní později jsme hráli v hotelovém baru, kde jsme byli ubytovaní. Bylo to úžasné a já jsem tak nažhaven, abych mohl hrát ve 100 Club, na Cambridge Rock Festival a Hard Rock Hell". Prvním koncertem bylo zahajování v Clitheroe v Lancashire 14. července 2016. Sestavu tvořili bývalí členové Pete French a Steve Bolton, a nově příchozí klávesista Christian Madden, baskytarista Shug Millidge a bubeník Bo Walsh. V roce 2017 Maddena nahradil Adrian Gautrey, když se připojil k turné Liama Gallaghera v jeho doprovodné kapele. Na konci roku 2017 vydala skupina album "Sleeping For Years: The Studio Recordings '70 -'74", které zahrnovalo skladby nahrané v letech 1970 až 1974. V březnu 2018 vydala své živé album "Live At BBC" a s ním vystoupila i kapela Animal and Friends v Itálii v King Music Hall v Turíně. V září 2019 byl oznámen na facebookové stránce Atomic Rooster odchod Frenche kvůli hudebním rozdílům, ale od té doby opět oznámil, že s kapelou bude dále spolupracovat. 
Atomic Rooster, kteří se proslavili v 70. letech díky hitům jako "Tomorrow Night", "The Devil's Answer" nebo "Death Walks Behind
You" a kreativně šikovné kombinaci progresivního rocku, blues a hard rocku stále koncertují a jejich kytary, varhany Hammond a
klasické rockové rytmy jsou neustále charakteristickým znakem skupiny. Během své kariéry kapela několikrát změnila sestavu, ale
nikdy neztratili originalitu a vášeň pro hudbu, kterou tvoří. Hudebníci zavítali s původními členy ze 70. let - Peterem Frenchem
a Stevem Boltonem do Polska, kde odehráli tři koncerty v Poznani, Lublinu a Piekary Śląskie.Dne 9. listopadu 2023 se Atomic Rooster předsataví i olomouckém klubu Bounty Rock Cafe. Kapela se představí v sestavě Pete French (zpěv, 1971, 2016-dosud), Steve Bolton (kytara, 1971-1972, 2016-současnost), Adrian Gautrey (klávesy, 2017-současnost), na basu Shug Millidge (2016-současnost) a bubeník Bo Walsh (bicí, perkuze, 2016-present). |
 |
Zakládající členové:
Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Backing Vocals (1969-1975, 1980-1983/4)
Carl Palmer - Drums, Percussion, Congas, Glockenspiel (1969-1970)
Nick Graham - Bass, Lead Vocals, Flute, Guitars (1969-1970)Současná sestava: 
Steve Bolton - Guitars (1971-1972/3, 2016-present)
Pete French - Vocals (1971, 2016-present)
Shug Millidge - Bass (2016-present)
Adrian Gautrey - Keyboards (2017-present)
Bo Walsh - Drums, Percussion (2016-present) |
Bývalí členové:
Christian Madden - Keyboards (2016-2017)
Paul Hammond - Drums, Percussion (1970-1971, 1980-1983)
Bernie Tormé - Guitars (1981-1984)
John McCoy - Bass Guitar (1982-1983) John Mizarolli - Guitars (1983)
John Du Cann - Guitars, Vocals, Bass (1970-1971, 1980-1983)Mick Hawksworth - Bass (1982)
Preston Heyman - Drums (1979-1980)Sam "Tomcat" Sampson - Vocals (1974-1975) Denny "Pancho" Barnes - Guitars (1974-1975) Bob "Dog" Rennie - Bass (1974-1975) Andy "Snakehip" Johnson - Guitars (1974-1975, died 2010) Lee Baxter Hayes - Drums (1974-1975)
Chris Farlowe - Vocals (1972-1974)
Ric Parnell - Drums, Percussion (1970, 1971-1974)
John Goodsall - Guitars (1973-1974) |
| 1969-1970 |
1970 |
1970-1971 |
|
Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Vocals Carl Palmer - Drums, Percussion, Congas, Glockenspiel Nick Graham - Bass, Lead Vocals, Flute, Guitars |
Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Vocals Ric Parnell - Drums, Percussion (07-08) Paul Hammond - Drums, Percussion John Du Cann - Guitars, Vocals, Bass |
Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Vocals John Du Cann - Guitars, Vocals, Bass Paul Hammond - Drums, Percussion |
| 1971 |
1971 |
1971-3/1972 |
|
Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Vocals John Du Cann - Guitars, Vocals, Bass Paul Hammond - Drums, Percussion Pete French - Vocals |
Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Vocals Paul Hammond - Drums, Percussion Pete French - Vocals |
Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Vocals Ric Parnell - Drums, Percussion Pete French - Vocals Steve Bolton - Guitars |
| 4/1972-1972 |
1973-1974 |
1980 |
|
Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Vocals Chris Farlowe - Vocals Ric Parnell - Drums, Percussion |
Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Vocals Chris Farlowe - Vocals Ric Parnell - Drums, Percussion John Goodsall - Guitars |
Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Vocals John Du Cann - Guitars, Vocals, Bass Preston Heyman - Drums |
| 1980-1982 |
1982-1984 |
2016-dosud |
|
Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Vocals John Du Cann - Guitars, Vocals, Bass Paul Hammond - Drums, Percussion John McCoy - Bass |
Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Vocals Paul Hammond - Drums, Percussion Bernie Tormé - Guitars John Mizarolli - Guitars (1983) |
Steve Bolton - Guitars Pete French - Vocals Shug Millidge - Bass Adrian Gautrey - Keyboards Bo Walsh - Drums |
Vincent Crane(rodným jménem Vincent Rodney Cheesman) (Narozen 21. května 1943, Reading, Berkshire, England zemřel 14. února 1989, Maida Vale, Westminster, London, England) Hammond Organ, Piano, Vocals Narodil se jako Vincent Rodney Cheesman v Readingu v hrabství Berkshire a vyrůstal v Battersea v Jižním Londýně. Už jako teenager se od 15 let učil hrát na boogie woogie piano a po ukončení westminsterské střední školy začal v letech 1961-1964 studoval na Trinity College of Music, kterou absolvoval v roce 1964. Hlavním předmětem byla samozřejmě klasická hudba, ale Crane svůj volný čas trávil hraním blues a jazzu v klubech jako Marquee a 100 Club. To mu učarovalo a hned po promoci na Trinity College založil první z několika krátce trvajících skupin. Začínal hraním v kapele J.C. & The Machine, kde Crane hrál s Philem Kinnorou, Rayem Dusselem, Bobem Downesem a Johnem McVeem. Spolu s básníkem Paulem A. Greenem a dalšími založil i sdružení The Word Engine, které mělo ve svém programu spojení jazzu a poezie. Ovlivněn Grahamem Bondem se začal věnovat varhanám Hammond. Na konci roku 1966 pak založil Vincent Crane Combo, které zahrnovalo basistu Binky McKenzie, hráče na saxofon Johna Claydona a bubeníka Gordona Hadlera. První profesionální vystoupení si odbyl v Marquee právě v čele kapely Vincent Crane Band. 
Roku 1965 se usídlil ve Fulhamu, kde se seznámil s Arthurem Brownem. Za tři měsíce od jejich setkání spatřila světlo
světa nová skupina, která se již významně zapsala do dějin rockové hudby, The Crazy World Of Arthur Brown. Původně se
jednalo o volné sdružení, jehož hlavní náplní byla čirá improvizace. Postupem času ale vykrystalizovali v nesmírně
divokou psychedelickou skupinu, kde vysoký, až pištivý hlas Browna doplňovalo trio Crane, Drachem Theaker, kterého
velmi brzy nahradil Carl Palmer (bicí), a Sean Nicholas (bass). Od roku 1967 pravidelně vystupovali i v klubu UFO,
kde svoji kariéru začínala většina tehdejších psychedelicky orientovaných kapel. Po velkých úspěších na festivalech v
Readingu či Montrose a řadě koncertů na americkém turné vydali singl "Fire" a své eponymní debutové album "The Crazy
World Of Arthur Brown" (1968) obsahující právě píseň "Fire", jejíž autorem je Crane, která se stala hitparádovým hitem
ve Velké Británii, Spojených státech a Kanadě, s Cranovým varhanním a žesťovým aranžmá.V roce 1969 se vrátili do Ameriky na své třetí turné, ale tehdy se dostaly na povrch těžké psychické problémy Vincenta Cranea, trpěl maniodepresivními stavy, takže často nebyl schopen se zbytkem kapely komunikovat. Během jejich první cesty po Spojených státech v roce 1968 utrpěl Crane nervové zhroucení. Po třech měsících nečinnosti strávených v New Yorku se Crane spolu s Carlem Palmerem odhodlali vrátit do Spojeného království, kde strávil další 3 nebo 4 měsíce v psychiatrické léčebně v Bansteadu. Crane se ke skupině vrátil, ale na následném turné po Spojených státech se skupina rozpadla v červnu 1969, když Arthur Brown dočasně zmizel v komuně. Crane a bubeník Carl Palmer odešli, aby zformovali Atomic Rooster, kteří odehráli svůj první koncert v Lyceu v Londýně 29. srpna 1969, kde se hlavní hvězdou stali Deep Purple. Atomic Rooster se těšil úspěchu v roce 1971 dvěma úspěšnými singly "Tomorrow Night" a "Devil's Answer". Crane byl jediným stálým členem kapely v jejich téměř neustále se měnících sestavách a napsal drtivou většinu jejich materiálu. 
Atomic Rooster vydali své první eponymní album v únoru 1970. Ještě před jejím vydáním opustil skupinu Nick Graham a
jako náhrada za něj přišel velmi osobitý kytarista John Cann ((později znám jako John Du Cann) s dost širokým záběrem
hry. Album vystoupalo na #49 místo v hudebních žebříčcích, což nebyl nijak zvlášť velký úspěch. John Cann sice nehrál
na této desce, ale hrál již na její americké verzi. Během toho roku reagoval Carl Palmer na chabá umístění jejich desky
a po velkém přemlouvání se rozhodl téhož roku odejít bubeník Carl Palmer, aby vytvořil supertrio Emerson, Lake & Palmer.
John Cann i Vincent Crane ale natolik věřili v úspěch kapely a ve svůj skladatelský potenciál, že je tento fakt nezlomil
a rychle zlanařili Paula Hammonda, který se nakonec ukázal být plnohodnotným Palmerovým nástupcem. Následující album je
utvrdilo ve správnosti jejich počínání. Druhé album s Johnem Du Cannem a Paulem Hammondem "Death Walks Behind You" vydali
v září 1970. Následovala další alba "In Hearing of..." v červenci 1971, ""Made in England" (1972), "Nice 'N Greasy" (1973).
Při prvním rozpuštění Atomic Rooster pracoval jako hudební ředitel ve Stomu Yamashta Red Buddha Theatre Company,
"Raindog", v roce 1976 pracoval v divadle jako hudební poradce na dětském divadelním festivalu Royal Court.V roce 1977 nahrával hudbu pro "Ritual Of The Stifling Air" od Paula A Greena pro BBC Radio a zároveň obnovil jazzové a poetické koncerty s Paulem. "Fire Fighter" od Green Goddess zaznamenal během Hasičské stávky v roce 1977 pro Striking Chord, poddle článku od Keitha Nichollse napsaného v době Hasičské stávky 2002, jako vzpomínku na tuto dobu o 25 let později. Také nahrál album "Calypso" s Tonim Verde a basistou St Justem. Spolupracoval s dalšími hudebníky na řadě alb, včetně Rory Gallaghera "Rory Gallagher" (1971), Richard Wahnfried a Dexys Midnight Runners "Don't Stand Me Down" (1985). V roce 1978 se Vincent opět vráltil k Arthur Brown a začali pracovat na novém materiálu a nahrál klávesy na albu "Chisholm In My Bosom" a v roce 1979 na "Faster Than The Speed Of Light". V roce 1979 se objevil i na albu "Dune" s Klausem Schulzem, "Time Actor" & "Wahnfried" s Arthurem a Klausem. V roce 1980 se zreformovali Atomic Rooster s Johnem Du Cannem a do jejich opětovného rozchodu v roce 1984 stihli vydat album "Atomic Rooster" vydané u EMI, singly "Do You Know Who's Looking For You", "Play It Again" a "End Of The Day" pro Polydor. V roce 1983 to bylo finální album s Paulem Hammondem za bicí, hostujícími kytaristy Dave Gilmourem, Bernie Tormem a Johnem Mizarollim "Headline News". V roce 1983 byl součástí jednorázového bluesového outfitu Katmandu s Rayem Dorsetem, Lenem Surteesem a Peterem Greenem, kteří nahráli album "A Case for the Blues". V roce 1987 se Dexys Midnight Runners rozpadli. V roce 1988 ještě spolupracoval s Johnem Mizarollim,když hrál na klávesy v písni "Tibet" na Johnově albu "Gigging For The Angels". Crane trpěl bipolární poruchou nejméně od roku 1968 a pravidelně vyžadoval léčbu v ambulantních i ústavních zařízeních pro léčbu duševního zdraví.
|
 (rodným jménem Carl Frederick Kendall Palmer) (Narozen 20. března 1950, Birmingham, Anglie, Spojené království) Drums, Percussion, Congas, Glockenspiel Carl Palmer je britský bubeník a perkusionista. Často bývá označován za jednoho z nejlepších rockových bubeníků všech dob. Nejznámější je jako člen kapel The Crazy World of Arthur Brown, Atomic Rooster, Emerson, Lake & Palmer a Asia. Spolupracoval také s Mikem Oldfieldem. Charakteristické je jeho agresivní bubnování a velká preciznost. Často používá atypické takty a využívá neobvykle sestavenou sestavu bicích. Carl Palmer oznámil v červnu 1970 svůj odchod z Atomic Rooster do rodící se skupiny Emerson, Lake & Palmer. Palmer se tehdy seznámil s Gregem Lakem, který byl v té době členem King Crimson, a Keith Emersonem, který byl členem skupiny The Nice. Oba dva chtěli dál rozšiřovat svoji hudební kreativitu a hledali bubeníka pro svou novou skupinu. Po konkurzech s různými bubeníky, včetně Mitch Mitchella, padla jejich volba na Palmera, a tak v létě 1970 založili skupinu, kterou pojmenovali jen podle svých příjmení Emerson, Lake & Palmer, zkráceně také ELP. Skupina byla největším úspěchem Palmerovy kariéry a zůstal v ní do jejího prvního rozpadu v roce 1980.
|
Nick Graham(rodné jméno Alan Nicholas Graham) (Narozen ***, United Kingdom) Bass, Lead Vocals, Flute, Guitars Nick Graham je britský hudebník, zpěvák, skladatel a hráč na flétnu, piano a baskytaru. Byl jedním ze zakládajících členů anglické progresivní rockové kapely Atomic Rooster v letech 1969 až 1970. Působil také v kapelách Alibi a Skin Alley. Nick v roce 1969 spoluzakládal kapelu Atomic Rooster spolu s Vincentem Crane a Carl Palmerem. Byl spoluautorem a nahrával jejich první album "Atomic Roooster", kde hrál na basu, flétnu a zpíval. V roce 1970 ale kapelu opustil. Brzy nato ještě v roce 1970 se objevil v řadách kapely Skin Alley, s níž nahrál a spolupracoval na třech albech "To Pagham And Beyond" u CBS, "Two Quid Deal" a "Skin Tight" pod hlavičkou Transatlantic. Čtvrté album kapely "Skin Tight" produkoval legendární Don Nix a vyšlo u STAX Records v USA. Brzy po něm se však kapela v roce 1974 rozštěpila. Po zbytek roku 1974 Nick vystupoval na turné jako basista v jeho doprovodné kapele. V letech 1977 až 1980 Nick Graham měl 
nejúspěšnější post-skinovou kariéru se skupinou Alibi, která vznikla původně v roce 1976 s Tony Knightem jako skladatelský
projekt. Charlie Morgan následně nahradil Tonyho na bicí, s Geoffem Sharkeyem (kytary) a Markem Fisherem (klávesy), kteří
se později připojili k turné a nahrávání. Album bylo poprvé nahráno v Island Records Basing Street Studios s produkcí Muffa
Winwooda a Rhetta Daviese. Z příčin mimo kapely však tato verze nikdy nebyla vydána. Kapela poté podepsala smlouvu s Magnet
Records a druhá verze byla nahrána v Chipping Norton Recording Studios s producentem Chrisem Reaem, která byla vydána v roce
1980 a titulní skladba "Friends" se stala rádiovým hitem.Následující roky 1980 - 1983 studoval na BA Humanities (Hons) v oboru Music and History of Art na Ealing College pro vyšší vzdělávání. Další roky 1983 - 1984 vyučoval na Reading University - PGCE hudební výchovu. V roce 1985 se objevil v peojektu The Explorers, v němž se představili Phil Manzanera a Andy Mackay (z Roxy Music) a koncertovali přes léto 1985, když hrál na klavír a syntezátory a objevil se i na CD/DVD "Explorers Live At Camden Palace". Během roku 1986 se začal věnovat skládání písní, a to nejen pro sebe, ale i pro jiné umělce s různými spoluautory. Spolu s Bobem Mitchellem napsal píseň "The Flame" z alba "Lap Of Luxury" pro americkou rockovou kapelu Cheap Trick, která se v červenci 1988 dostala na dva týdny na pozici č. #1 v Billboard Hot 100. Skládal také písně na dvě následující alba Cheap Trick "Busted" a "Woke Up With A Monster". Složil také skladbu "Remember My Name" pro House of Lords, která se dostala na 72. místo v Top 100 v roce 1990. V polovině 90. let zformoval kapelu The Humans s Jessem Rodensem a Gary Graingerem, která působila až do roku 1995 a vydal s ní dvě alba "Jess Roden & The Humans" a "Jess Roden & The Humans Live!". Také s kapelou Europe měl v roce 1992 britský a evropský hit "Cry For For You" z alba "Prisoners In Paradise", který Nick napsal spolu s frontmanem kapely Joey Tempestem. Následujíci roky pqak představují spolupráci s dalšími umělci, v roce 1992 s Davidem Jacksonem (ex-Van der Graaf Generator), v letech 1998 - 2001 byl členem Reduced Shakespeare Company, kde působil jako hudební ředitel a první tři měsíce hraní v USA vlastně každý večer stál i na s kytarou. V roce 2003 byl členem Jim Capaldi Band, se kterými vyjel na turné po Německu a Velké Británii jako basista a doprovodný zpěvák, byl také spoluautorem písně na Jimově posledním albu "Living On The Outside". Napsal také písně pro Lea Sayera a Jennifer Rush. Krátce jej lze spatřit ve filmu White Mischief jako klavíristu orchestru. Stále žije v Anglii se svou ženou a dcerami. |
Steve Bolton(také Steve "Boltz" Bolton) (Narozen 8. listopadu 1949, Chipping Barnet, Manchester, England) Guitars Steve Bolton je anglický rockový hudebník, rodák z Manchesteru, který od začátku své kariéry v 60. letech hrál na kytaru ve videu, filmu a televizi, který nahrával a kobcertoval s řadou známých umělců. Steve svá mladá léta prožíval v Manchesteru a chodil se dívat na všechny velké kapely té doby, jako byli The Who. Steve Bolton hrál na rytmickou kytaru s The Dominators, The Phantom 4, Modrox z roku 1963 a na sólovou kytaru ve skladbách Puzzle z roku 1966, Jimmy Powell and The Dimensions. S poslední kapelou vyjeli do Londýna, ale tam za pár týdnů rozpadla. Steve tam zůstal viset a dostal práci hrát na kytaru ve striptýzovém klubu v Soho. Tehdy kapely dávaly inzeráty do novin jako NME nebo Melody Maker a hledaly muzikanty. Někdo mu poslal inzerát a stálo v něm: "Atomic Rooster require lead guitarist for coming Turné po USA" a u něj bylo londýnské telefonní číslo. Ukázalo se, že jde o číslo přímo Vincenta Cranea. Odpověděl mu a tak by v roce 1971 byl přijat do skupiny Atomic Rooster. Byl součástí nové sestavy pro turné na podporu třetího alba skupiny "In Hearing Of Atomic Rooster" a jejich čtvrtého singlu "The Devil's Answer". Turné bylo úspěšné a zahrnovalo charitativní vystoupení, kde skupina podporovala The Who. Kapela nahrála své třetí album "Made In England", které vyšlo v roce 1972, jehož funky 
zvuk nahradil původní progresivní rockové sklony. Bolton se také objevil na ""The Devil's Answer: Live On The
BBC" vydaném v roce 1998 a na vydání "In Satan's Name: The Definitive Collection".Bolton opustil Atomic Rooster na konci roku 1972 a připojil se ke skupině Headstone, u níž se objevil na albech "Bad Habits" v roce 1974 a "Headstone" v roce 1975. Poté, co opustil Headstone, hrál s 20th Century, rockovém outfitu s Markem Ashton z Rare Bird, poté pracoval jako hudebník, nahrával a koncertoval s mnoha různými umělci. V roce 1982 nastoupil do kapely Vampire Bats. V 80. letech byl také členem skupiny Paula Younga The Royal Family a hrál na některých jejích albech, včetně "No Parlez" a "Secret of Association", v roce 1984 hrál s K4 a v roce 1988 u Richard Strange and the Engine Room. V roce 1989 byl Bolton na 25th anniversary "Kids are Alright" turné s The Who, kde hrál na sólovou kytaru jako jeden z dvanácti doprovodných hudebníků na 25th Anniversary tour. Představení rockové opery "Tommy" v Universal Amphitheatre v Los Angeles, včetně zvláštních hostů, kterými byli Elton John, Billy Idol, Phil Collins, Patti LaBelle a Steve Winwood, bylo vysíláno TV a později vydáno jako video. V 90. letech Bolton založil vlastní kapelu 6Foot3 s Jimem Kimberleyem (bicí) a jeho bratrem Bobem Kimberleyem (baskytara), stejně jako hrál ve studiu nebo na turné s umělci jako jsou Belinda Carlisle, William Sheller a Scotta Walker a Paul Young na "Other Voices". V roce 1996 nahrál doprovodnou kytaru v "Broken China" od Ricka Wrighta (Pink Floyd). V roce 1997 objevil na "Daughter of Lir" od Mary McLaughlin. Steve také spolupracoval s Keithem Richardem, Bobem Dylanem, Davidem Bowiem, Joe O'Donnellem, Pino Palladinem, Markem Pinderem, Laurie Lathamovou, Mattem Irvingem, Markem Ashtonem, Billem Smithem, Bad Habits, Grahamem Prekettem, Carlem Palmer, Dominic Miller, Tony Lukyn, Kim Lesley, Ian Kewley, Manu Katche, John Otway. V sobotu 3. června 2000 hrál Steve na Hope Festival a jamoval s vycházejícími mladými hvězdami jako Logo, Billy Hunt na kytaru a Ricky Howard na bicí. Od července 2016 hraje Steve v reformované sestavě Atomic Rooster se zpěvákem Petem Frenchem. |
Peter French(Narozen ***, London, Greater London, United Kingdom) Vocals Pete French je britský hudebník a zpěvák nejznámější jako člen kapely Atomic Rooster, působil také v kapelách Big Bertha, Brunning Sunflower Blues Band, Cactus, Hellhound, Leaf Hound a Randy Pie nebo jako sólový umělec. První kapelou, se kterou zpíval, byla amatérská kapela The Max Brown group, a poté v mnoha dalších formacích. První nahrané album, které nazpíval a napsal nějaké texty, bylo "Bullen Street Blues" od skupiny The Brunning Sunflower Blues Skupiny. Krátce nato se připojil k Black Cat Bones s bratrancem Mickem Hallsem na kytaru, kde společně napsali úplně novou sadu písní. Pak v podstatě Black Cat Bones změnili na kapelu klasického rocku a nazvali ji Leaf Hound. V roce 1971 s ní nahráli brilantní album Leaf Hound "Growers Of Mushroom". Bylo nahráno a smícháno na jednom krátkém 11-hodinovém session v roce 1970. V době, kdy je Decca vydala v roce 1971, "original inkarnace Leaf Hound" vytvořená Peterem Frenchem spolu s bratrancem Mickem Hallsem se již rozpadla a Pete se připojil ke Cozy Powellovi v kapele Big Bertha z Birminghamu. To ale nemělo dlouhé trvání, neboť Cozy a Pete pochybovali o tom, že je to dobrá kapela, tak se vrátili do Londýna, kde oba dva zůstali nějakou dobu, když oba dostali nabídku na koncerty současně s několika významnými akcemi, Cozy se skupinou Jeff Beck band a Pete s Atomic Rooster. S Atomic Rooster nahrával album "In Hearing Of Atomic Rooster" a úspěšně s nimi koncertovqal po Evropě, Spojených Státech a Kanadě. 
Když byl na turné po Státech, Carmine Appice a Tim Bogert mu řekli, že si přejí, aby se stal členem jejich
americké kapely Cactus. Líbil se mu jejich rockový přístup a jejich nový kytarista Werner Fritchings, takže
se rozhodl opustit Atomic Rooster a připojil se k Cactus. Poté s nimi napsal a nahrál album "Ot,'N' Sweaty".
S Cactus znovu cestovali po Státech a Kanadě. Smutné je, že Carmine pošetile opustil Cactus, právě během
turné, aby se připojil k Jeffovi Beckovi.Pete se vrátil zpět do Londýna a po nějaké době dostal nabídku od německé kapely Randy Pie. Přijal nabídku a nahrával s nimi v Los Angeles album "Fast Forward", po němž absolvoval několik turné po Německu. Právě v té době mu Polydor nabídl šanci udělat sólové album s názvem "„Ducks In Flight", které bylo nahráno v Londýně a napsal jej spolu s bratrancem Mickem Hallsem, a vystupují na něm Kenney Jones, Brian Robertson, Micky Moody, Dave Marquee a Joe Brown. Později také nahrával s kontroverzní Rock Opera pro Harvest Records v Německu. Po nějaké době opustil Německo, aby se vrátil zpět do Londýna, kde jsem byl nakonec ovlivněn, aby znovu aktivoval Leaf Hound, ale trvalo docela dlouho. Až v roce 2004 Peter zreformoval kapelu Leaf Hound pomocí zcela nové sestavy a v roce 2007 vydali celkem ceněné album "Unleashed". Leaf Hound se také proslavili na Holland Roadburn Festivalu, doplněném mnoha klubovými koncerty s podporovanými Nazareth, Mountain, Orange Goblin a Witchcraft. V roce 2014 pak vydali živou nahrávku "Leaf Hound Live In Japan Album". V roce 2016 se Atomic Rooster reformovali a jejím členem se opět stal Peter French. |
Shug Millidge(Narozen ***) Bass Shug Muilidge je britský hudebník a hráč na basovou kytaru. Od roku 2016 působí jako koncertní člen kapely Atomic Rooster. |
 (Narozen ***) Keyboards Adrian je britský hudebník a hráč na elektrickou i akustickou kytaru, Hammond varhany a piáno nebo pedal Steel/lap steel, vyznávající Blues Rock, a také zpěvák pocházející z North West England. Ve Velké Británii provádá vzrušující živá vystoupení své kapely a své vlastní nahrávky. Byl srovnáván s hlasem Rodgerse a kytarovým dílem Jimi Page. Koncertně vystupoval v triu Fletcher - Gautrey - Gonzalez nebo se svoji kapelou Adrian Gautrey Band věnující se hudbě stylu vintage, classic, rock and roll, z let někdy okolo roku 1971. Debutové album "Alchemy In The Garden" dua Little Wing, které tvoří Paul Robert Mullen (zpěv, kytara, perkuse) a Adrian Gautrey (zpěv, kytary, klávesy, baskytara, perkuse) bylo zaznamenáno v létě roku 2009 v různých studiích po celém Lancashire a na Salford University Studio a vyšlo později téhož roku. Druhé album dua Little Wing pod názvem "Past Midnight's Hold" vyšlo v roce 2012. Duo společně začalo působit v roce 2007 a vyznává spíše tradiční a akustické blues. V roce 2014 se objevil jako hostující hráč na pedal steel na albu "The Sun, the Moon, and the Truth" kanadského folk rockového projektu APRIL MOON, který přesídlil do Velké Británie a tvoří jej zakladatelé Jaime April a Jason Moon. Od roku 2017 také koncertuje s kapelou Atomic Rooster, kde pro změnu vyznává svoji hru na Hammond varhany. |
Bo Walsh(Narozen ***) Drums Bo je irský hudebník a hráč na bicí. Je znám z působení v kapele The Clint Boon Experience, v současné době je členem kapely Atomic Rooster. Kapela Travis vyrazila na severoamerické turné v roce 2000 Oasis a čerpal nadšené ohlasy na své sety, čerpající z druhého alba skupiny "The Man Who" vydaném v USA. Fanoušci mohli být překvapeni, když uviděli novou tvář sedící za bicí soupravu místo bubeníka kapely Neila Primrose. Podle frontmana Travis Frana Healyho byl nováčkem 18-letý chlapec Bo Walsh, bubeník, kterého skupina oslovila, jakmile si Primrose uvědomil, že musí toto turné oželet, aby zůstal doma se svou těhotnou ženou. Bubeníka Boa objevili v prosinci 1999 v Dublinu u kapely The Clint Boon Experience, kde zaskakoval za jejich bubeníka, jinak totiž dělal bubenického technika. Bo je také členem kapely Butterfly Jam vyznávající eclectic neo soul, v níž působí Melanie Williams a Joe Roberts a doplňují je Pete Mason, Yvonne Shelton (gospel vocals), Killa Benz, Ross Massey (bass) a Bo Walsh (drums). Od roku 2016 také koncertuje s kapelou Atomic Rooster. |
Christian Madden(Narozen ***, Burnley, UK) Vocals Christian je britský hudebník a hráč na klávesové nástroje. Od roku 2016 rok působil v kapele Atomic Rooster. Je také znám z působení v kapele The Earlies. Nahrává a vydává také své sólové desky, poslední "Understand The Rules (1-3)" mu vyšla v roce 2020, působí rovněž jako vyučující hry na klavír a klávesové nástroje. Christian zná Simona Campbella už mnoho let a zahrál si na obou jeho sólových albech "ThirtySix" (2011) a "The Knife" (2015). Byl spoluzakladatelem skupiny The Earlies, která v letech 2005–2008 zaznamenala kritický i komerční úspěch, a nyní je členem kapely Liama Gallaghera na plný úvazek. Představil se na jejich novém albu "The Language of Curiosity" a často s kapelou hraje naživo. |
Paul Hammond(Narozen 1952, Marlow, Buckinghamshire, England, zemřel 1992) Drums, Percussion Paul Hammond byl anglický hudebník a hráč na bicí, který byl v 70. letech členem progresivní rockové skupiny Atomic Rooster a hardrockové skupiny Hard Stuff. Hammond, pocházející z Marlow, Buckinghamshire, začal hrát na bicí ve 12 letech a poté, co vyhrál soutěž v hudebního magazínu Melody Maker, připojil se ke své první kapele The Farm. Když v létě roku 1970 bubeník Atomic Rooster Carl Palmer opustil skupinu, aby vytvořil Emerson, Lake & Palmer, byl krátce nahrazen Ricem Parnellem, než byl v srpnu přijat jako trvalá náhrada Hammond a připojil se tak ke zpěvákovi a kytaristovi Johnu Cannovi a klávesistovi Vincentu Crenemu. Kapela následně v září téhož roku nahrála album "Death Walks Behind You", po kterém následovaly hity "Tomorrow Night" a "Devil's Answer". Po dalším albu "In Hearing Of Atomic Rooster" v létě 1971 Hammond opustil kapelu spolu s Cannem. Ke skupině se jako bubeník následně se vrátil Parnell. Hammond a Cann spojili své síly se zpěvákem Al Shawem a basovým kytaristou Johnem Gustafsonem, aby vytvořili Daemon, později změnili název na Bullet, kteří vydali album "Entrance To Hell". Když Al Shaw odešel z kapely, proměnili se ve známější Hard Stuff. Hammond s Hard Stuff nahrál dvě alba "BulletProof" a "Bolex Dementia", než se skupina rozpadla v roce 1973. Toho roku utrpěl vážná zranění nohou při autonehodě v Belgii a nějakou dobu strávil v nemocnici s vloženou kovovou jehlicí, která držela jeho špatně zlomenou nohu pohromadě. Dva roky strávil tím, že dával "zpět dohromady" své bubnování, soustředil se na znovuzískání plné síly v levé noze, stále však chodil s velmi mírným pokulháváním. 
V roce 1977 byl Hammond členem T.H.E. s Petem Newnhamem (ex-Cockney Rebel) a Mikem Marchantem (Third Ear Band) a pod
jménem Pete Newnham byl vydán neúspěšný singl "Rudi". Hammond se v roce 1978 připojil k The Intellektuals, art punkové
kapele z Londýna, vedené Jackem Huesem a Nickem Feldmanem. Po jejím rozpadu v roce 1978 založili Hues a Feldman Wang
Chung. Hammond poté pracoval na sólovém albu Johna Du Canna. Když se v září 1980 uvolnilo místo pro bicí v Atomic
Rooster, Paul se vrátil a zůstal s kapelou ve složení Hammond, Du Cann a Crane. Poté, co Du Cann znovu odešel, kapela
ještě nahrála v roce 1983 neúspěšné album "Headline News". Hrál na následujících turné, dokud se kapela v roce 1984
znovu nerozešla.
|
John McCoy(celým jménem John Matthew McCoy) (Narozen 9. března 1950, Huddersfield, Yorkshire, England) Bass 
John McCoy je anglický hudebník a hráč na baskytaru, který je nejznámější svoji prací s Ianem Gillanem a
Mammoth a mnoha dalšími kapelami a koncerty od konce 60. let. V poslední době hrál v britském rockovém triu
Guy McCoy Tormé s bývalým kytaristou Berniem Tormé (Gillan, Ozzy Ousborn) a bubeníkem Robinem Guyem (Bruce
Dickinson, Sack Trick). Je také vynikajícím hráčem na kytaru, bicí, trubku, violoncello a kontrabas. Jeho
hudba je téměř tak známá jako jeho vzhled - je vždy vyobrazen ve slunečních brýlích s výrazným kontrastem plešaté
hlavy a robustní bradových bradek. Spolu s kytaristou Vicem Elmesem a kolegou Liamem Genockeyem (ZZebra) na bicí
je McCoy také slyšet hrát v úvodním a koncovém titulu kultovního seriálu "Space: 1999" ze 70. let.Dne 18. července 2009 vystoupil John McCoy ve Furnace ve Swindon Wiltshire v Anglii, kde vystoupil se skupinou G.M.T. s Bernie Tormém, bubeníkem Robinem Guyem (ex-Bruce Dickinson, Faith No More). V poslední době si John zahrál s Tyler Gang, když se objevil na živém albu zaznamenaném ve Švédsku. John McCoy později pokračoval nahrávkou "Trash Basket and Tip-Toe Titters" ve slavném pokusu proniknout do experimentálního basového žánru.
|
 (celým jménem Bernard Joseph Tormey) (Narozen 18. března 1952, Ranelagh, Dublin, Ireland zemřel 17. března 2019, London, England) Guitars Bernie Tormé byl irský rockový kytarista, zpěvák, skladatel, majitel nahrávací společnosti a nahrávacího studia. Tormé je nejznámější pro jeho práci s Gillan, stejně jako pro jeho krátké působení v doprovodu Ozzyho Osbourna nebo spolupráci s Atomic Rooster. Tormé, rodák z Ranelaghu v Irsku, byl inspirován lidmi jako byli nebo jsou Jimi Hendrix, Jeff Beck, Rory Gallagher a Gary Moore. Svoji první kapelu založil ještě v mladém věku. Jeho první profesionální, t.j. placené, vystoupení přišlo v jeho 17 letech, když Don Harris, tehdy 14-letý bubeník, se kterým hrál po boku, zajistil vystoupení v místním tanečním klubu Girl Guides v Kilmainhamu v Dublinu. Tormé poté na začátku 70. let hrál v dublinské kapele The Urge, než se v roce 1974 přestěhoval do Londýna. Tam začínal s heavy rockovými Scrapyard, jejichž baskytarista John McCoy se později znovu spojil s Tormém v kapele Gillan. Inspirován anglickou punk rockovou scénou v polovině 70. let, založil Tormé v roce 1976 skupinu Bernie Tormé Band. S touto skupinou Tormé cestovalo s úspěšnými skupinami tohoto období, jako jsou The Boomtown Rats a Generation X od Billyho Idola. Tormé později ukázal, že jeho kapela zajistila podpůrný slot s Boomtown Rats tím, že souhlasila s tím, že obejde Londýn a vylepí plakáty propagující turné. V roce 1977 byla skupina požádána, aby na album "Live At The Vortex" přispěla dvěma skladbami "Streetfighter" a "Living For Kicks". To vedlo k tomu, že se upsali značce Jet Records, kteří "... nám platili každý čtyřicet liber týdně po dobu příštích 18 měsíců... Kromě toho, že si nás jen tak docela zavázali, věnovali se spíše kapele ELO". Frustrován nedostatkem komerčního úspěchu přijal Tormé v roce 1979 pozvání bývalého zpěváka Deep Purple Iana Gillana, aby se připojil k jeho kapele Gillan. Během příštích čtyř let si Gillan kromě rozsáhlých celosvětových turné po Evropě, Japonsku a Spojených státech užívali i tři britská Top Ten alba "Mr. Universe", "Glory Road" a "Future Shock". 
V roce 1981 Tormé opustil Gillan s odvoláním na frustraci z nedostatku peněz navzdory úspěchu, který skupina
měla. Na jeho místo nastoupil kytarista Janick Gers. Poté hrál jako živý koncertní hudebník s Atomic Rooster
a byl najat v březnu 1982 společností Jet Records, aby nahradil nedávno zesnulého Randyho Rhoadse v kapele
Ozzyho Osbourna. Tormé odletěl z Anglie do Los Angeles s příslibem, že práce bude jeho, dokonce mu před
odjezdem z Anglie vyplatila Jet zálohu. Ačkoli si Osbourne již vybral Roberta Sarzu, který nahradí měl nahradit
Rhoadse, byl nucen se řídit rozhodnutím nahrávací společnosti a Tormé začal s kapelou zkoušet a odjel na turné
Diary Of A Madman do Spojených států. Madison Square Garden patřila mezi zastávky, které Bernie odehrál s Ozzym,
v publiku tam byl tehdy přítomen mladý Zakk Wylde. Už po několika koncertech ale bylo zřejmé, že Tormého bluesový
styl nebyl pro Osbourneovu značku heavy metalu dobrá volba, a proto se rozhodl vrátit do Anglie, aby pokračoval
v práci na sólovém albu. Rychle jej nahradil Brad Gillis a turné Osbourna pokračovalo.Bernieho první sólové album "Turn Out The Lights" vyšlo ve Velké Británii, Evropě a Japonsku v roce 1982 krátce po jeho návratu z Ozzyho amerického turné. Pokračoval v koncertování ve Velké Británii a Evropě po zbytek roku 1982 a 1983, kdy vyšlo jeho druhé sólové album "Electric Gypsies", přičemž název alba vycházel ze jména jeho tříčlenné koncertní kapely. Počínaje rokem 1982 vedl Tormé také svou vlastní kapelu pod různými jmény a s různými sestavami včetně verze se zpěvákem Philem Lewisem, dříve Girl a později LA Guns. Tormé strávil několik let s kapelou Desperado s bývalým zpěvíkem Twisted Sister Dee Sniderem. Ačkoli deska měla limitované, Snider znovu použil řadu písní pro svůj následující projekt Widowmaker. Tormé také hrál na kytaru na sólovém albu René Berga "The Leather, The Loneliness And Your Dark Eyes", které vyšlo v roce 1992. Kromě pokračujícího vydávání nových nahrávek Tormého a opětovného vydávání svých dřívějších katalogových titulů se Tormé zapojil také do projektu Silver, jehož součástí byl i Gary Barden, bývalý zpěvák skupiny Michael Schenker. V roce 2006 oznámil Tormé založení projektu Guy McCoy Tormé (jako G.M.T) s bývalým basistou Gillan Johnem McCoyem a bubeníkem Robinem Guyem. Vydali celkem čtyři alba "Cannonball" (2006, EP), "Bitter And Twisted" (2006), "Evil Twin" (2008) a "Raw - Live" (2011). V roce 2007 přispěl Tormé sólovou kytarou a sitarem ve skladbě "Smile In Denial", skladby č. 4 "Yoni", na sólovém albu frontmana Wildhearts Gingera. Bernie v letech 2014 až 2018 úspěšně vydal čtyři alba prostřednictvím platformy Pledgemusic a v listopadu 2018 vyšlo jeho poslední album "Shadowland" nahrané s bubeníkem Mikem Gaffneym (The Last Resort) a Sy Mortonem na basu, po němž následovalo "Final Fling" UK turné začínající 22. listopadu 2018. Bohužel Pledgemusic při svém posledním vydání neproplatili jejich neuhrazené platby Bernie Tormému. Tormé také provozoval vlastní nahrávací společnost Retrowrek Records a nahrávací studia Barnroom Studios v Kentu.
|
John Du Cann(rodným jménem John William Cann) (Narozen 5. června 1946, Leicester, England zemřel 21. září 2011, Norwich, Norfolk, England) Guitars, Vocals, Bass John Du Cann byl britský kytarista známý především pro svoji práci v 70. letech s kapelami The Attack a Atomic Rooster. John působil také v kapelách Hellhound, John Du Cann's Daemon, The Bumbles, The Five Day Week Straw People. Mezi jeho rané kapely patřily také The Sonics se sídlem ve Wiltshire (ne americká kapela z 60. let) a londýnský The Attack, Pro label Decca napsali melodické singly, jeden z nich, "Try It", má nyní hodnotu 150?£. V roce 1967 složili americkou píseň "Hi Ho Silver Lining", ale bohužel pro ně byla nahrána současně skupinou The Jeff Beck Group. Po několika studentských pokusech Du Cann měl krátce působící kapelu The Five Day Week Straw People, které vyšlo dokonce album "Magic In The Air" v roce 1968. Jeho první známější angažmá bylo v garážové, psychedelické formaci The Attack, která se po vydání 4 singlů u Decca Records vyvinula v k psychedelické, progresivní, hard-rockové trio, které se začalo říkat The Andromeda. Vedle Canna skupinu tvořili Mick Hawksworth (basa, zpěv) a Ian McClane (bicí, zpěv). Na přelomu let 1968 a 1969 se kapela objevila v TV v programu BBC Top Gear a začátkem roku 1969 vydala svůj první singl "Go Your Way" a stejnojmenné album a jako předskokan působili u Black Sabbath. Andromeda se celkem bez problémů uchytila v Londýně, stala se zde častým hostem na mnoha tehdy prestižních klubových scénách, jako např. v Middle Earth či Marquee. Styl Du Canna na jeho Fender Telecaster byl srovnáván se stylem Ritchieho Blackmora. Koncem roku 1969 se skupina rozpadá, poté byl Cann požádán, aby se připojil k Atomic Rooster, ještě těsně předtím, než odešel baskytarista Nick Graham. Hawksworth se později stal členem formací Alvina Leeho. Cann u Atomic přehrál znovu již nahrané kytarové party a vokály pro jejich debutové album z roku 1970. Crane se pak rozhodl, že skupina by měla pokračovat jako trio - sám na varhany, Du Cann na zpěv a kytaru a Carl Palmer na bicí. Účinně musel Du Cann hrát nízké tóny, aby kompenzoval chybějící basy. Když Palmer odešel, aby založil úspěšné Emersonu, Lake & Palmer, nahradili jej Rick Parnell, synem kapelníka Jacka Parnella, ale potřebovali bubeníka s více zkušenostmi, a poté naverbovali Paula Hammonda. Nahrál s nimi i alba "Death Walks Behind You" (1970) a "In Hearing Of Atomic Rooster" (1971). Cann složil "Devil's Answer", největší hit Atomic Rooster, který se v červenci 1971 dostal na 4. místo britských žebříčků jednotlivců. 
Po odchodu z Atomic Rooster v roce 1971 Du Cann a Hammond chtěli pokračovat společně a založil Daemon, později přejmenované
na Bullet a následně na známější Hard Stuff, s níž vydal dvě alba "Bulletproof" (1972) a "Bolex Dementia" (1973) pro Purple
Records, která byla více založena na agresivních kytarových partech. Hard Stuff byli vlastně power trio, které vedle Canna
tvořili ještě John Gustafson (basa, klávesy, zpěv) a "roosterovský" Paul Hammond (bicí). Skupina se u publika dobře chytla,
jádro její posluchačské základny tvořila v podstatě drtivá většina fanoušků Atomic Rooster, kterým se nelíbil Craneův odklon
od tvrdého rocku, a tak šli za Cannem. Na turné vyrazili společně s s Captain Beefheart. Hard Stuff se rozpustili poté, co
měl Hammond vážnou autonehodu. Du Cann pokračoval krátce ve skupině The Bumbles, nějakou dobu pracoval jako skladatel Chappell
Music, ale v roce 1974 na dvou evropských turné nahradil Garyho Moora v Thin Lizzy, který odešel ke Collosseum. Někdy poté mu
jeho manažer navrhl změnu jména z John Cann na John Du Cann.Díky podpisu smlouvy se stejnou managerskou společností došlo v roce 1977 ke spojení Du Canna s Francisem Rossim z britské rockové skupiny Status Quo. Du Cann pro Aristu nahrál dva punkové singly "Throw Him In Jail" a "Where's the Show". Rossi byl pozván, aby je produkoval, stejně jako nové album Du Canna "The World's Not Big Enough", které zůstalo nevydané až do roku 1992. Mezi hudebníky na tomto albu patřili Rossi na kytaru, Andy Bown na klávesy, budoucí bubeník Status Quo Pete Kircher a basista John McCoy. Album bylo v té době popsáno v časopise Record Collector znějící jako "Quo smíchané se Sex Pistols". 
V září 1979 měl Du Cann hit v UK Top 40 Singles s písní "Don't Be A Dummy", jejíž nevydaná verze s vokály Garyho Numana
byla uvedena v TV reklamě Lee Cooper Jeans v roce 1978. Singl dosáhl číslo #33 v UK Singles.V roce 1979 Cann a Crane znovu zreformvali Atomic Rooster s Prestonem Heymanem na bicí, s nímž nahrál své eponymní album z roku 1980. V návaznosti na to se Paul Hammond po krátkém záskou s bývalým bubeníkem skupiny Cream Ginger Bakerem, který byl propuštěn po pouhých třech týdnech, vrátil na své místo za bicími a kapela s minimálním úspěchem vydala další dva singly u Polydor. V roce 1981 byla skupina rezervována na poslední chvíli na festival v Readingu v létě 1982. Du Cann se však nemohl na poslední chvíli zúčastnit, takže Crane a Hammond využili Micka Hawkswortha (ex-Andromeda) jako záskok, zatímco Crane převzal vedení vokálu. John McCoy později vstoupil jako basista na naléhání Polydor Records, pro které vydali další dva singly "Play It Again" a "End Of the Day", které si získaly určitou pozornost heavy metalových žebříčků, ale jinde se moc nevedlo. Přesto, že se Atomic Rooster opět velice úspěšně prosazovali na koncertních pódiích, nejsou nahrávací společnosti EMI a Polydor spokojeny s prodejem nové desky a později i nových singlů. To vedlo k jisté existenční nejistotě a již druhému Du Cannovu odchodu. Du Cann se přestěhoval do Norwiche a vyráběl skleníky a zimní zahrady. Na konci 90. let John McCoy představil nahrávací společnost Angel Air. Později aktivně katalogizoval a remasteroval svůj osobní páskový archiv k vydání na CD a sestavoval nové vydání labelu, za což získal plný kredit a licenční poplatky. Obsahovaly i puchýřovou verzi "Exodus (Johnny and His Epic Guitars)" zaznamenanou v roce 1977, která však v té době nebyla vydána.
|
Preston Heyman(rodným jménem Preston Ross Heyman) (Narozen 5 March 1953, London, England) Vocals Preston Heyman je britský hudební producent, bubeník a bubeník, jehož kariéra trvá už pět desetiletí. Nyní žije v Paterson, New Jersey, United States. Nejznámější je pro svoji spolupráci s Kate Bush, byl také členem Tom Robinson Band a přispěl k mnoha nahrávkám hitů a spolupracoval s různými umělci včetně Terence Trent D'arby, Tin Tin Out, Massive Attack, Paul McCartney, Tina Turner nebo nahrával filmový soundtrack oceněný Grammy společně s Mikem Oldfieldem. Během svého dospívání se Heyman začal stále více zajímat o hudbu a na žádost spolužáka, kytaristy Ronnieho Caryla, kterému bylo 16 let a ještě chodil do školy, vytvořili zájezdovou kapelu, v jejímž čele stál bývalý zpěvák skupiny 4+2 Tommy Moellar. Svůj hit "Concrete And Clay" hráli někdy třikrát za večer při vystupování v letech 1966-1967. Později řekl, že to bylo docela velká nálož hudební výchovy pro věk 16 let. V roce 1969 založili Heyman a Caryl školní skupinu Sanctuary, s níž na koncertech kapely často vystupovala kamarádka z konkurenční divadelní školy Barbara Speake Stage School, která se brzy stala hvězdou Phila Collinse. V sestavě dvou bubeníků hráli Heyman a Collins stejné výplně, což se později v kariéře Genesis s Chesterem Thompsonem stalo skoro normou. Ti dva měli znovu pracovat později, když Collins požádal Heymana, aby pracoval se svou kapelou Brand X jako perkusionista. Opustil školu na pokraji svých maturitních zkoušek a vysvětlil svým rodičům, že ji v hudební kariéře nebude potřebovat. Heyman si zajistil smlouvu na album pro Sanctuary s Polydorem a nahrál album v Rockfield Studios, které stále nevyšlo. Heyman zaznamenal první úspěch v žebříčku jako člen britské R&B funkové kapely Gonzalez, když bubnoval na jejich celosvětovém disco hitu "Haven't Stopped Dancing Yet" (1975). Dlouho byl fanouškem a proto byl poté požádán kapelníkem a hráčem na saxofon Mickem Evem, aby se k nim připojil v předvečer koncertu podporujících Boba Marleyho na jeho koncertech Hammersmith Odeon. To vedlo k mnoha studiovým nahrávkám, protože rytmické a dechové sekce Gonzalez byly vždy žádané, zejména u hostujících amerických umělců. Během nahrávání skladeb ve studiu Air London Studio s Gonzalez pro své druhé album "Our Only Weapon Is Our Music" (1975), jej sledoval ze dveří Brian Ferry, který se po dokončení turné zeptal, zda by si bicí neodvezl po chodbě do studia vedle. Souhlasil a zahrál si na "This Island Earth" z pátého Ferryho sólového alba "The Bride Stripped Bare" (1978) po boku basisty Alana Spennera a kytaristy Neila Hubbarda z Kokomo, kteří byli v Londýně současníky Gonzalez. Tím začala Prestonova dlouhá studiová kariéra. 
Brzy poté přišel telefonát od Kate Bush, který s ní pak začal spolupracovat a 6 měsíců zkoušel jako člen její kapely, než se
vydali na turné Lionheart Tour, později známý jako The Tour of Life (1979). Heyman také vystupuje na živé nahrávce "Live At
The Hammersmith Odeon" (1981), která byla později znovu vydána v roce 1994 jako audio CD s videem, a na "Bush's On Stage",
živé nahrávce čtyř písní provedená na turné Kate Bush's The Tour of Life v roce 1979. Byla vydána 31. srpna 1979 s hlavní
skladbou "Them Heavy People". Ta dosáhla na číslo #10 na britském žebříčku singlů. Po turné si jej Bush ponechala ve studiu,
aby na albu "Never For Ever" nahrál bicí, perkuse a doprovodné vokály. Deska vyšla v září 1980, bylo to první album Kate Bush
č. 1, bylo rovněž vůbec prvním albem britské ženské sólové umělkyně na vrcholu britského albového žebříčku, a zároveň bylo prvním
albem jakékoli ženské sólové umělkyně, která vstoupila do žebříčku na 1. pozici. Heyman hrál na bicí s kapelou na Tour of Life
v BBC T.V. Special Kate (1979), ve kterému byla vysílána nová píseň "December Will Be Magic Again", kterou později vydala B.B.C.
jako DVD. Poté šel opět do studia s Bush a nahrál bicí a perkuse na singlu "December Will Be Magic Again" (1979), poté s ní
pracoval na albu "The Dreaming" z roku 1982.Během tohoto období Heyman také hrál s Tom Robinson Band na albu "TRB Two", které produkoval Todd Rundgren (1979), a s Atomic Rooster na jejich šestém albu "Atomic Rooster" (1980). Na doporučení basisty a přítele Phila Spaldinga se v roce 1984 objevil ve studiu, kde Mike Oldfield nahrával soundtrack k oceněnému filmu Academy Award "The Killing Fields" (1984) pomocí neobvyklých bicích nástrojů, které si přivezl z delší cesty do Indonésie po turné Kate Bush. V roce 1985 jej Kim Wilde požádala, aby se připojil k její kapele, a většinu roku s ní strávil ve Francii koncertováním a vystupováním v televizi. Objevil se ve videu k jejímu Top 20 singlu "Rage To Love", který obdržel remix od Davea Edmundse. Zaznamenali také francouzský speciální program na ostrově Réunion v Indickém oceánu. A udělali v římských amfiteátrech na jihu Francie a Španělska v létě 1985. Po studiových nahrávkách opět s Philem Spaldingem na basu u alba z roku 1987 " Introducing the Hardline According" pro Terence Trenta D'Arbyho, které produkoval Martyn Ware z Heaven 17, se ocitlo v U.S.A. Billboard Hot 100 No. 1 hit "Bill Wishing Well“ a video spojené s písni. Připojil se k Terencově kapele a další dva roky strávil cestováním po celém světě. Téměř v každé zemi, kde zakotvili, bylo album i singl č. #1 a občas zjistili, že dělají 5 televizních vystoupení denně, jednou popsaných jako "nejdivočejší bláznivé párty na světě, která se nikdy nezastavily". Nakonec, na pokraji dalšího amerického turné, se Heyman rozhodl odejít s tím, že musí "zachránit můj zdravý rozum, než na to bude příliš pozdě". Celosvětově se alba během prvních tří dnů prodalo milion kopií. |
Chris Farlowe(rodným jménem John Henry Deighton) (přezdívka Little Joe Cook) (Narozen 13. říjen 1940, Islington, North London, Anglie) Vocals Chris Farlowe je anglický rockový, bluesový a soulový zpěvák. Nejznámější je pro svůj hit "Out Of Time" z roku 1966, který se umístil na první příčce britské hitparády. V roce 1970 se stal členem skupiny Colosseum, která se však následujícího roku rozpadla. Když byla v roce 1994 obnovena, Farlowe s ní vystupoval až do jejího ukončení činnosti v roce 2015. V letech 1972 až 1974 byl členem kapely Atomic Rooster. V roce 1982 zpíval na albu "Death Wish II" (jde o soundtrack ke stejnojmennému filmu) kytaristy Jimmyho Page. Spolupráci si zopakoval o šest let později na desce "Outrider".
|
Ric Parnell(také Richard "Ric" J. Parnell) (Narozen 13. srpna 1951, London, England, zemřel 1. května 2022) Drums, Percussion Richard Parnell je anglický rockový bubeník. Je znám především svou prací v kapele Atomic Rooster, pravděpodobně nejznámější je ze své role nešťastného bubeníka Micka Shrimptona ve filmu "This is Spinal Tap". Parnell má dlouhou rodinnou historii hudebních tradici. Jeho dědeček Russ Carr byl music halovým umělcem a jeho otec Jack Parnell byl jazzový bubeník a kapelník. Má dva bratry, Willa a Marca Parnellovy, kteří jsou také bubeníci. Pouze jeho dvě sestry se rozhodly nevstupovat do hudebního průmyslu. V roce 1970 byl členem krátkodobé hardrockové kapely Horse, která před svým rozpadem nahrála jedno album. Krátce poté se nakrátko připojil k progresivní rockové kapele Atomic Rooster a po dvou měsících u kapely odešel. Na konci roku 1971 byl pozván, aby se znovu připojil k Atomic Rooster, tentokrát však zůstal dostatečně dlouho na to, aby hrál na posledních dvou albech kapely. Po rozchodu Atomic Rooster se Parnell používající jsvoji přezdívku "Spyder" připojil k italské skupině Tritons, která se v Itálii stala hitem se svou nově instrumentální verzi písně "Satisfaction" od Rolling Stones v roce 1973. Rychle vydali album také s názvem "Satisfaction" ve stejném roce. Několik členů Tritons se více zajímalo o hudbu vážnější povahy. Tito členové včetně Parnella opustili Tritons a pomohli spoluzaložit italskou prog-rockovou skupinu Ibis. Parnell byl bubeník a spolupracoval na textech na jejich albu z roku 1974 "Sun Supreme". Poté, co je Parnell opustil, skupina pokračovala v dalším albu. V roce 1975 Parnell vycestoval do USA a byl členem více pop/rockověji orientované skupiny Stars, která před svým rozpadem vydala jedno bezejmenné album. Pak následovalo účinkování na dvou albech jako bubeník italsko/britské jazz-fusion skupiny Nova v letech 1977 a 1978. 
Když odešel z Nova, pokračoval Parnell v hraní pro různé další kapely a umělce v 70. a 80. letech, včetně takových
jako Michael Des Barres a Lisa Dal Bello, mimo jiné nahrál bicí pro hit Toni Basil "Mickey". V roce 1980 Ric Parnell
a John Goodsall nahráli bicí a kyrtaru na album "I'm Only Human" od Michaela DesBarres. Ric nahrál také bicí na album
"Spheeris" (1980) Jimmy Spheerise a v roce 1981 Ric a John znovu společně bahrávali album, tentokrát pro Lisu Dalbello
nazvané "Drastic measures". Tehdy mu jednou mu Steve Perry nabídl místo v Journey, ale Parnell to odmítl, protože byl
v té době zaujatý svoji studiovou kapelou Zoo Drive, což bylo rozhodnutí, kterého později litoval.
Parnellův velký zlom nastal v roce 1984, kdy hrál roli Micka Shrimptona v hraném dokumentu This is Spinal Tap. Jeho
postava byla jednou z dlouhé řady nešťastných bubeníků, kteří všichni zahynuli za podivných nehod, jeho vlastním
osudem bylo samovolné hoření. Spinal Tap se stali fungující kapelou, nahrávali album zvukového doprovodu a propagoval
film za pomocí živých vystoupení a koncertem na Saturday Night Live v roce 1984. Postava Micka Shrimptona, který zemřel
v epizodě "This Is Spinal Tap", převzal roli svého bubeníka "dvojčete" Rica Shrimptona pro vystoupení skupiny po filmu.
To pokračovalo i při reunionovém album skupiny "Break Like The Wind" z roku 1992 a souvisejícím koncertní turné. Parnell
již nebyl součástí novější aktivity Spinal Tap.Parnell donedávna žil v Missoule v Montaně, kde spoluorganizoval rozhlasový program 8-midnight s příhodným názvem "Spontaneous Combustion" na KDTR Trail 103,3 FM. Parnell je vášnivým golfistou. Když není zaměstnán hraním na bicí, často tento sport provozuje. Nyní žije v Los Angeles v Kalifirnii.
|
 (dříve znám také jako Johnny Mandala - hlavně v Atomic Rooster) (Narozen 15. února 1953, Pensylvánie, USA) Guitars Žije v Sheridan Avenue, rodina: přítelkyně Janet Keithley, dcery Germaine a Natasha. John Goodsall je progresivní rockový a jazz-fusion kytarista, který bývá spojován s kapelami Brand X, Atomic Rooster a The Fire Merchants. Byl členem Joe Cocker Grease Band, hrával s Juicy Lucy a kapelou Colosseum Jona Hisemana. Mnoho koncertoval s The Alan Bown Set.
|
|
|
Studiové desky:1983 Headline News 1980 Atomic Rooster 1973 Nice 'n' Greasy 1972 Made In England 1971 In Hearing of Atomic Rooster 1970 Death Walks Behind You 1970 Atomic Roooster DVD: 2011 The Lost Broadcasts 2004 The Ultimate Anthology 2003 Atomic Rooster |
Živé nahrávky: 2018 On Air - Live At The BBC And Other Transmissions 2018 Live At Paris Theatre (EP) 2002 Live At The Marquee 1980 2000 Live In Germany 1983 2000 Live And Raw 70/71 1998 Devil's Answer 1970-81 BBC Radio sessions 1993 BBC Radio 1 Live in Concert 1972 Některé kompilace: 2018 Tomorrow Night 2016 The Avian 2009 Anthology 1969-81 2008 Homework 2000 Rarities 1977 Home to Roost 1975 Attention! Atomic Rooster! 1973 Assortment |
|
Skupina: Vincent Crane - Hammond C3 Organ, Bluthner Grand Piano, Prophet 5, Mini Moog, Clavinet, Bass, Percussion (07), Lead & Backing Vocals Paul Hammond - Drums, Percussion Hosté: David Gilmour - Guitars (01,04,05,09) John Mizarolli - Guitars (02,03) Bernie Torme - Guitars (05,06,08) Jon Field - Percussion (07) Tareena Craze - Backing Vocals (02,05,06,08) Jean Crane - Backing Vocals |
Headline NewsVyšlo 1983, Towerbell Records, TOWLP 4 (UK) CD 1994, Eagle Records, EAMCD108 (Europe) +2 bonus tracks Seznam skladeb: 01. Hold Your Fire (4:45) 02. Headline News (5:18) 03. Taking A Chance (3:11) 04. Metal Minds (4:25) 05. Land Of Freedom (3:53) 06. Machine (5:24) 07. Dance Of Death (4:33) 08. Carnival (4:35) 09. Time (6:35) Total Time: (42:39) Bonus tracks on CD releases: 10. Future Shock (4:26) 11. Watchout/Reaching Out (5:13) |
|
Skupina: Vincent Crane - Hammond C3 Organ, Arrangements John Du Cann - Fender Guitar, Bass, Vocals, Arrangements Preston Heyman - Drums, Percussion Hosté: |
Atomic Rooster Vyšlo 1980, EMI, EMC.3341 (UK) CD 2005, Angel Air, SJPCD188 (UK) remastered +2 bonus tracks Seznam skladeb: 01. They Took Control Of You (4:47) 02. She's My Woman (3:12) 03. He Did It Again (4:02) 04. Where's The Show? (3:52) 05. In The Shadows (6:50) 06. Do You Know Who's Looking For You? (3:03) 07. Don't Lose Your Mind (3:34) 08. Watch Out! (instrumental) (4:04) 09. I Can't Stand It (3:46) 10. Lost In Space (5:50) Total Time: (43:23) Bonus tracks on 2005 CD release: 11. Throw Your Life Way (Single B-side) (2:51) 12. Broken Windows (Unreleased Single B-side) (3:50) Producer: Vincent Crane, John Du Cann Engineer: Louis Austin Artwork: Cream |
|
Skupina: Chris Farlowe - Vocals John Goodsall ("Johnny Mandala") - Guitars Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Electric Piano, A.R.P. Synthesizer, String & Brass Arranger and Director (02,06) Rick Parnell - Drums, Percussion Hosté: |
Nice 'n' Greasy Vyšlo 1973, Dawn, DNLS 3049 (UK) LP 1973, Brain, brain 1033 (Germany) two tracks exchanged from UK track list, new cover art LP 1973, Elektra, 0598 (US) retitled "Atomic Rooster lV" and as above CD 1991, Sequel Records, NEM CD 611 (UK) remastered by Gary Moore CD 2004, Castle Music, CMQCD1004 (UK) +4 bonus tracks Seznam skladeb: 01. All Across The Country (5:05) 02. Save Me (3:15) 03. Voodoo In You (7:05) 04. Goodbye Planet Earth (4:23) */ 05. Take One Take (4:58) 06. Can't Find A Reason (4:25) 07. Ear In The Snow (6:12) 08. Satan's Wheel (5:20) /* Total Time: (40:43) * Tracks exchanged on the US & German releases for: 04. Moods (4:23) 08. What You Gonna Do (5:20) Bonus tracks on 2004 reissue: 09. What You Gonna Do? (5:23) 10. Moods (Non-album B-side) (4:20) - 1980 Reunion Tracks - 11. The Devil's Answer (Live Milan 1981) (4:09) 12. Throw Your Life Away (1980 Single B-side) (2:49) Producer: Vincent Crane Aranged and Produced: Vincent Crane & Atomic Rooster Engineer: David Hentschel, Mike Cooper Graphics: Paul Chave Artwork: Paul Chave |
|
Skupina: Chris Farlowe - Vocals Steve Bolton - Electric & 12-string Guitars Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Electric Piano, A.R.P. Synthesizer Rick Parnell - Drums, Congas, Timbales, Percussion, Vocals (03) Hosté: Bill Smith - Electric Bass (02) Doris Troy - Backing Vocals (02,09) Liza Strike - Backing Vocals (02,09) |
Made In England Vyšlo 1972, Dawn, DNLS 3038 (UK) LP 1977, Brain, 2001 Brain (Germany) diferent cover an retitled "This Is Atomic Rooster" CD 1991, Repertoire Records, REP 4165-WZ (Germany) +2 bonus tracks, different cover CD 1991, Sequel Records, NEM CD 610 (UK) remastered by Gary Moore CD 2004, Castle Music, CMQCD927 (UK) with 8 bonus tracks Seznam skladeb: 01. Time Take My Life (6:02) 02. Stand By Me (3:45) 03. Little Bit Of Inner Air (2:39) 04. Don't Know What Went Wrong (3:59) 05. Never To Lose (3:16) 06. Introduction (0:26) 07. Breathless (instrumental) (4:49) 08. Space Cowboy (3:20) 09. People You Can't Trust (3:52) 10. All In Satan's Name (4:43) 11. Close Your Eyes (3:48) Total Time: (44:23) Bonus tracks on 1991 CD: 12. Goodbye Planet Earth (4:12) 13. Satan's Wheel (6:44) Bonus tracks on 2004 reissue: BBC 1972 Sessions: 12. Stand By Me (3:24) 13. Breakthrough (3:07) 14. Save Me Aka Friday The 13th (3:42) 15. Close Your Eyes (2:41) BBC In Concert (Paris Theatre, 27.7.72): 16. Stand By Me (5:00) 17. People You Can't Trust (4:40) 18. All In Satan's Name (4:01) 19. Devil's Answer (7:12) Arrangements, Orchestration, Producer: Vincent Crane Engineer: David Hentschel Design Concept: Mike Gill Associates Ltd. Artwork: Abe Gurvin |
|
Skupina: Peter French - Lead Vocals John Du Cann - Guitars, Arrangements (02,06) Vincent Crane - Hammond Organ, Piano (01,03,04,08), Vocals (05,08), Arrangements (02,07) Paul Hammond - Drums Hosté: |
In Hearing of Atomic Rooster Vyšlo 1971, Pegasus, PEG 1 (UK) LP 1971, Elektra, EKS74109 (US) with a bonus track CD 1990, Repertoire Records, RR 4068-WZ (Germany) + bonus track (same as on US LP) Seznam skladeb: 01. Breakthrough (6:22) 02. Break the Ice (5:03) 03. Decision Indecision (3:54) 04. A Spoonful of Bromide Helps the Pulse Rate Go Down (instrumental) (4:43) 05. Black Snake (6:03) 06. Head in the Sky (5:42) 07. The Rock (instrumental) (4:35) 08. The Price (5:20) Total Time: (41:42) Bonus track on US 1971 LP & 1990 CD: 09. Devil's Answer (1971 single) (3:30) Written: John Du Cann, Pat Darnell Arranged, Producer, Written: Vincent Crane Producer: Atomic Rooster Gaff Masters Ltd. Design Concept: Mike Gill Associates Ltd. Artwork: Roger Dean |
|
Skupina: John Cann - Acoustic & Electric Guitars, Lead Vocals Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Bass, Backing Vocals, Arrangements Paul Hammond - Drums, Percussion Hosté: |
Death Walks Behind You Vyšlo 1970, B&C Records, CAS-1026 (UK) LP 1971, Elektra, EKS7409 (US) different cover art CD 1990, Repertoire Records, RR 4069-WZ (Germany) CD 2004, Castle Music, 82310-72353-2 (US) remastered: Sean Cotter +6 bonus tracks, new cover LP 2014, Purple Pyramid, CLP 1772 (US) Seznam skladeb: 01. Death Walks Behind You (7:24) 02. VUG (5:03) 03. Tomorrow Night (4:02) 04. 7 Streets (6:47) 05. Sleeping for Years (5:30) 06. I Can't Take No More (3:36) 07. Nobody Else (5:04) 08. Gershatzer (8:01) Total Time: (45:27) Bonus tracks on 2004 remaster: 09. Play the Game (B-side) (4:45) 10. The Devil's Answer (1970 demo) (4:02) 11. Tomorrow Night (BBC radio session *) (5:31) 12. Shabooloo (BBC radio session #) (6:08) 13. Death Walks Behind You (BBC radio session #) (6:10) 14. The Devil's Answer (single version) (3:29) * BBC radio session - John Peel, 1971 # BBC radio session - Mike Harding, 1971 Artwork: William Blake (1757-1827) "Nebuchadnezzar" painting |
|
Skupina: Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Backing Vocals (01,02,07) Nick Graham - Bass Guitar, Lead Vocals, Flute (04,07), Guitars (06) Carl Palmer - Drums, Percussion, Congas (04,09), Glockenspiel (07) Hosté: John Du Cann - Guitars, Vocals (on tracks overdubbed for US release) |
Atomic Roooster Vyšlo únor 1970, B&C Records, CAS 1010 (UK) 1st pressing with the original keyboard-only mix CD 1991, Repertoire Records, RR 4135-WZ (Germany) with a bonus track CD 2016, Belle Antique, BELLE-162588 (Japan) remastered with 3 bonus tracks LP 2016, Music On Vinyl, MOVLP1756 (Europe) Seznam skladeb: Side One 01. Friday The Thirteenth (Crane) (3:31)33 02. And So To Bed (Crane) (4:09)13 03. Broken Wings (John Mayall) (5:47)48 04. Before Tomorrow (Crane) (5:52)53 Side Two 05. Banstead (Crane, Graham, Palmer) (3:29)36 06. S.L.Y. (Crane) (4:43)39 07. Winter (Crane) (6:53)701 08. Decline & Fall (Crane, Graham, Palmer) (5:45)50 Total Time: (40:09) Bonus track on 1990 CD release: 09. Play the Game (Du Cann) (4:45)48 (SP "Tomorrow Night" B-side 1971 Bonus tracks on 2016 CD remaster: 09. Friday 13th (Overdubbed version) (3:28) 10. Before Tomorrow (Overdubbed version) (5:47) 11. S.L.Y. (Overdubbed version) (4:53) Recorded on December 1969 - January 1970 On the 2004 CD reissue of the album, tracks 03 and 04 on the A-side were transposed with tracks 03 and 04 on the B-side. Producer: Atomic Rooster, Tony Colton (01,07) Design: Diogenic Attempts Ltd. Artwork: Adrian George Photography: R. Loosemore |
|
A first pressing exists without the addition of John Du Cann's guitars. | |
 Skupina: Instrumentation could not be verified at this time If you have information, please contact the site Hosté: |
On Air - Live At The BBC And Other Transmissions Vyšlo 2018, Repertoire Records, REPUK 1336 (Germany) Seznam skladeb: CD 1 (77:26) 01. Breakthrough (7:18) 02. Stand by Me (4:59) 03. People You Can't Trust (4:38) 04. A Spoonful of Bromide Helps the Pulse Rate Go Down (4:46) 05. All in Satan's Name (4:03) 06. Devil's Answer (7:11) 07. Save Me (4:05) 08. Sleeping for Years (4:23) 09. Vug (4:44) 10. Tomorrow Night (5:02) 11. I Can't Take No More (12:43) 12. Black Snake (6:49) 13. Breakthrough (6:45) CD 2 (27:50): 01. Breakthrough (7:10) 02. Black Snake (6:55) 03. A Spoonful of Bromide Helps the Pulse Rate Go Down (4:23) 04. Can't Find a Reason (4:31) 05. Vug (4:51) Total Time: (105:16) DVD: 01. Save Me () 02. Sleeping for Years () 03. Vug () 04. Tomorrow Night () 05. I Can't Take No More () 06. Black Snake () 07. Breakthrough () 08. Black Snake (Alternate Camera Version) () 09. Breakthrough (Alternate Camera Version) () 10. Breakthrough () 11. Black Snake () 12. A Spoonful of Bromide Helps the Pulse Rate Go Down () 13. Can't Find a Reason () 14. The Rock () CD 1: Tracks 01-06 - BBC Radio 1 - Live in Concert (Paris Theatre, London, July 27, 1972) Tracks 07-13 - Beat Club (Live on German TV 1970-1972) CD 2: Tracks 01-05 - Pop Shop (Live on Belgian TV October 5, 1972) DVD: Tracks 01-09 - Beat Club (Live on German TV 1970-1972) Tracks 10-14 - Pop Shop (Live on Belgian TV December 5, 1972) |
 Skupina: Carl Palmer - Drums Vincent Crane - Organ John Du Cann - Vocals, Guitar Hosté: |
Live At Paris Theatre Vyšlo 12. ledna 2018, Sireena Records, SIR 4044 (Germany) Seznam skladeb: 01. Friday The 13th (6:37) 02. Gershatser (8:46) 03. Winter (6:36) 04. Shabaloo (6:57) Total Time: (53:34) Recorded live 1970 at Paris Theatre, London by John Du Cann |
 Skupina: Paul Hammond - Drums John Du Cann - Guitar, Vocals Vincent Crane - Organ Hosté: |
Live At The Marquee 1980 Vyšlo 2002, Angel Air Records, SJPCD104 Seznam skladeb: 01. They Took Control Of You (7:15) 02. Death Walks Behind You (6:40) 03. Watch Out! (4:48) 04. Tomorrow Night (6:29) 05. Seven Streets (8:37) 06. Gershatzer (10:04) 07. I Can't Take No More (8:51) 08. In The Shadows (11:24) 09. Devil's Answer (5:58) 10. Do You Know Who's Looking For You? (4:40) Total Time: (74:46) Mastered: Simon Smart at Bluebase Studios Master tapes supplied from John Du Cann's personal archives Mastering overseen by John Du Cann |
 Skupina: Vincent Crane - Hammond Organ, Vocals Bernie Tormé - Guitars Paul Hammond - Drums, Percussion Hosté: |
Live In Germany 1983 Vyšlo 2000, Retrowrek, RETRK107 Seznam skladeb: 01. Watch Out (5:06) 02. Metal Minds (5:23) 03. Tomorrow Night (7:02) 04. Carnival (4:45) 05. Hold Your Fire (6:10) 06. Gershatzer (7:36) 07. Devils Answer (6:47) 08. Took Control (7:32) 09. Hold Your Fire (Encore) (7:38) Total Time: (57:59) |
 Skupina: Vincent Crane - Organ John du Cann - Guitars, Vocals Carl Palmer - Drums (01-04) Paul Hammond - Drums (05-08) Hosté: |
Live And Raw 70/71 Vyšlo 2000, Angel Air Seznam skladeb: 01. Friday The 13th () 02. Gershatzer () 03. Winter () 04. Shabooloo [Before Tomorrow] () 05. Sleeping For Years () 06. V.U.G. () 07. Tomorrow Night () 08. I Can't Take No More () Total Time: (00:00) BBC sessions from 1970 [01-04] and 1971 [05-08] |
 Skupina: Vincent Crane - Keyboards, Electric Piano (13-15) Carl Palmer - Drums (01,02) John Du Cann - Guitar, Vocals (03-05,10-12) Paul Hammond - Drums (03-05,10-12) Ric Parnell - Drums (06-09,13-15) Steve Bolton - Guitars (13-15) Chris Farlowe - Vocals, Tambourine (13-15) Hosté: |
Devil's Answer 1970-81 BBC Radio Sessions Vyšlo 1998, Hux Records, HUX 005 (UK) Seznam skladeb: 01. Friday The 13th (Save Me) (4:28) 02. Seven Lonely Streets (6:15) 03. Tomorrow Night (5:29) 04. Shabooloo (6:12) 05. Death Walks Behind You (6:06) 06. Stand By Me (3:25) 07. Breakthrough (3:08) 08. Save Me (3:42) 09. Close Your Eyes (2:50) 10. Play It Again (4:06) 11. In The Shadows (10:03) 12. Devil's Answer (3:48) 13. People You Can't Trust (4:43) 14. A Spoonful of Bromide Helps The Pulse Rate Go Down (4:48) 15. All In Satan's Name (4:05) ??. (Hidden track, no music... just silence) (6:13) Total Time: (45:43) 01-02 Recorded in session for Mike Harding 26.5.70 - First transmission 2.6.70 03 Recorded in session for John Peel 14.1.71 04-05 Recorded in session for Mike Harding 22.3.71 - First transmission 30.3.71 06-07 Recorded in session for Johnnie Walker 7.12.72 - First transmission 26.6.72 08-09 Recorded in session for Johnnie Walker 10-12 Recorded in session for the - Friday Rock Show 16.10.81/First transmission 6.11.81 13-15 Recorded live for "In Concert" 27.7.72 - First transmission 27.7.72 |
|
This album features 12 BBC session recordings from 1970-1981, none of which have ever been released
before, plus three tracks recorded live in concert in 1972, and includes unique versions of the band's
hit singles "Tomorrow Night" and "Devil's Answer". | |
 Skupina: Chris Farlowe - Vocals Ric Parnell - Drums Steve Bolton - Guitars Vincent Crane - Organ, Piano Hosté: |
BBC Radio 1 Live In Concert 1972 Vyšlo 1993, Windsong, WINCD 042 Seznam skladeb: 01. Breakthrough () 02. Stand By Me () 03. People You Can't Trust () 04. A Spoonful Of Bromide Helps the Pulse Rate Go Down () 05. All In Satan's Name () 06. Devil's Answer () Total Time: (00:00) |
 Skupina: Hosté: |
The Lost Broadcasts DVD, vyšlo 2011, Gonzo Multimedia, HST071DVD Seznam skladeb: 01. Save Me (4:29) 02. Sleeping For Years (4:45) 03. VUG (4:58) 04. Tomorrow Night (5:17) 05. I Can't Take Any More (12:55) 06. Black Snake 1 (7:13) 07. Breakthrough 1 (6:48) 08. Black Snake 2 (7:00) 09. Breakthrough 2 (6:49) 10. Breakthrough 3 (6:53) Total Time: (67:07) Sessions for "The Beat Club": Tracks 01-03 (4 Aug 1970) (14:12) Tracks 04,05 (22nd Feb 1971) (18:12) Tracks 06,08 (17 Feb 1972) Tracks 07,09,10 (23 Feb 1972) |
 Skupina: Line-up Belgian TV: Chris Farlowe - Vocals Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Electric Pianos and ARP Synthesizer Steve Bolton - Electric Guitars Rick Parnell - Drums and Percussion Line-up German TV: Vincent Crane - Hammond Organ Paul Hammond - Drums and Percussion John Du Cann - Vocals and Electric Guitars Hosté: |
The Ultimate Anthology Vyšlo 2004, Ragnarock Ltd, DVDL007D (Germany) Seznam skladeb: 01. Breakthrough ()* 02. Tomorrow ()** 03. Black Snake ()* 04. A Spoonfull Of Bromide ()* 05. Save Me ()** 06. Can't Find A Reason ()* 07. The Rock ()* 08. Breakthrough (Reprise) ()** Total Time: (cca 43:00) * Belgian TV special recorded in 72 ** German TV recorded between 1970 and 1972  |
 Skupina: Chris Farlowe - Vocals Steve Bolton - Electric Guitars Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Electric Pianos, A.R.P. Synthesizer Rick Parnell - Drums, Percussion Hosté: |
Atomic Rooster Vyšlo 2003, Classic Rock in the Masters From The Vault series Seznam skladeb: 01. Breakthrough () 02. Black Snake () 03. A Spoonfull Of Bromide () 04. Can't Find A Reason () 05. The Rock () Total Time: (00:00) Belgian TV special recorded in 72 |
 Skupina: John Cann - Scoustic & Electric Guitars, Lead Vocals Vincent Crane - Hammond Organ, Piano, Bass, Backing Vocals, Arrangements Paul Hammond - Drums, Percussion Hosté: |
Tomorrow Night Vyšlo 26. listopadu 2018, Firefly Seznam skladeb: 01. Devil's Answer (4:13) 02. Play It Again (3:12) 03. End Of The Day (3:30) 04. Tomorrow Night (4:51) 05. Lost In Space (5:51) 06. Lose Your Mind (3:37) 07. Control Of You (4:51) 08. She's My Woman (3:15) 09. Death Walks Behind You (7:07) 10. Sleeping For Years (5:26) 11. Can't Take No More (3:08) Total Time: (49:01) |
 Skupina: Hosté: |
The Avian Vyšlo 26. října 2016, V180, 0292 (Europe) Seznam skladeb: Side One: 01. Devil's Answer (Live) () 02. Play It Again () 03. Lost In Space () 04. Lose Your Mind () 05. Control Of You () 06. Tomorrow Night () Side Two: 07. End Of The Day () 08. In The Shadows () 09. Living Underground () 10. Do You Know Who's Looking For You () 11. Start To Live () 12. He Did It Again () Total Time: (00:00) |
 Skupina: Hosté: |
Anthology 1969-81 2CD, vyšlo 2009, Angel Air Records, SJPCD280 Seznam skladeb: CD1: 01. Devil's Answer () 02. Death Walks Behind You () 03. V.U.G. () 04. Friday 13th () 05. A Spoonful Of Bromide () 06. Sleeping For Years () 07. Seven Streets () 08. It's So Unkind () 09. Head In The Sky () 10. Break The Ice () 11. I Can't Take No More () 12. Play The Game () 13. When You Go To Bed () 14. They Took Control Of You () CD2: 01. Do You Know Who's Looking For You? () 02. Broken Window - Unreleased 1980 () 03. Hold It Through The Night () 04. No Change By Me () 05. Play It Again () 06. End Of The Day () 07. The Rock () 08. Gershatser () 09. Shabaloo () 10. Nobody Else () 11. Don't Lose Your Mind () 12. She's My Woman () 13. Devil's Answer - Live () 14. Death Walks Behind You - Live Studio 1981 () 15. Tomorrow Night - Live () Total Time: (00:00) |
 Skupina: John Du Cann - Vocals, Guitars Vincent Crane - Keyboards, Piano Paul Hammond - Drums, Percussion Hosté: |
Homework Vyšlo 2008, Angel Air, SJPCD241 Seznam skladeb: 01. The Dukes Theme (3:24) 02. Make Me Strong (2:50) 03. The Devil In Me (4:13) 04. Fool (3:13) 05. It Can Wait Another Day (2:48) 06. C.O.D (3:08) 07. Mind Over Matter (3:29) 08. A Matter Of Time (3:18) 09. Cut The Wire (6:31) 10. X-MASS (2:00) 11. Open Up The Sky (3:22) 12. City Boy (2:49) 13. The Band Played On (2:20) 14. Different Words (2:31) 15. Leopard's Skin (2:32) 16. The Buck Stops Here (1:42) 17. Somebody's Looking After You? (4:31)) 18. Play it Again (Du Cann/Crane) (3:12) single A-side (1981) * 19. Rebel with a Clause (aka "Start to Live") (2:58) single B-side * 20. Devil's Answer (4:11) (live in Milan 1981) 12" B-side * 21. End of the Day (3:28) single A-side (1982) 22. Night Living (aka "Living Underground") (3:39) single B-side 23. Tomorrow Night (Crane) (4:51) live studio version 1981; 12" B-side * Total Time: (76:42) * with Vincent Crane Producer: John Du Cann |
|
Homework is an album of previously unreleased demos by John Du Cann, with drum programming by Paul
Hammond. Songs from 1979 and 6 bonus tracks (The Polydor Singles) noted with * in track listing,
created during 1981-1982. | |
 Skupina: John Cann - Fender Guitar, Lead Vocals Carl Palmer - Drums (04,09) Vincent Crane - Hammond C3 Organ, Piano Paul Hammond - Drums, Percussion (except 04,09) Hosté: |
Rarities Vyšlo 2000, Angel Air, SJPCD069 Seznam skladeb: 01. Moonrise (last recording from 1981) 02. Atomic Alert (USA radio AD 1971) 03. Death Walks Behind You (Studio live from 1981 unreleased) 04. V.U.G. (with Carl Palmer 1970 unreleased) 05. Broken Window (unreleased from 1980) 06. Alien Alert (USA radio AD 1971) 07. Throw Your Life Away (different mix from 1970) 08. Devils Alert (USA radio AD 1971) 09. Devils Answer (Original demowith Carl Palmer from 1970) 10. Do You Know Who's Looking For You? (Original demo from 1980) 11. Don't Lose Your Mind (Original demo from 1980) 12. He Did It Again (original demo from 1970) 13. Backward / Forward revealed (Death Walks fans only 1971) 14. End Of The Day (original demo from 1981) 15. Lost In Space (original demo from 1981) 16. Hold It Through The Night (unreleased from 1981) 17. No Change By Me (unreleased from 1981) 18. Play It Again (original demo from 1981) 19. I Can't Take No More (live from Marquee 1980) Total Time: (49:01) |
|
Sound may vary due to different studios/ years. All efforts by John DuCann have been
made to archieve the best sound quality from his Archive tape. | |
 Skupina: Hosté: |
Home To Roost Vyšlo 1977, Mooncrest, CRD 2 (UK) Seznam skladeb: LP 1: 01. Death Walks Behind You (7:31) 02. V.U.G. (5:00) 03. Seven Streets (6:41) 04. Sleeping For Years (5:26) 05. Can't Take No More (3:35) 06. Nobody Else (4:42) 07. Friday 13th (3:29) 08. And So To Bed (4:10) 09. Broken Wings (5:46) 10. Before Tomorrow (5:53) LP 2: 11. Banstead (3:33) 12. Winter (3:58) 13. Breakthrough (6:17) 14. Decision/Indecision (3:51) 15. Devil's Answer (3:28) 16. A Spoonful Of Bromide Helps The Pulse Rate Go Down (4:34) 17. Black Snake (5:58) 18. Head In The Sky (5:14) 19. Tomorrow Night (3:58) 20. Break The Ice (5:05) Total Time: (00:00) Sleeve Notes: Rob Mackie |
 Skupina: Hosté: |
Attention! Atomic Rooster! Vyšlo 1975, Fontana, 9299 716 (Germany) Seznam skladeb: 01. And So To Bed (4:09) 02. Winter (6:55) 03. Vug (4:50) 04. Gershatzer (7:48) 05. Breakthrough (6:17) 06. Nobody Else (4:50) 07. Head In The Sky (5:14) 08. The Rock (4:31) Total Time: (00:00) |
 Skupina: Vincent Crane - Keyboards John Du Cann - Guitars, Vocals Nick Graham - Bass, Vocals (03,08,10) Carl Palmer - Drums (03,08,10) Paul Hammond - Drums Hosté: |
Assortment Vyšlo 1973, Charisma Records, CS 9 (UK) Seznam skladeb: Side One: 01. Devil's Answer (John Du Cann) (3:29) 02. Sleeping For Years (Du Cann) (5:30) 03. Friday The 13th (Vincent Crane) (3:35) 04. I Can't Take No More (Du Cann) (3:36) 05. Death Walks Behind You (Cann, Crane) (7:24) Side Two: 06. Tomorrow Night (Crane) (4:02) 07. Break The Ice(Cann) (5:03) 08. S.L.Y. (Crane) (4:46) 09. The Price (Crane, Darnell) (5:20) 10. Decline And Fall (Crane) (5:49) Total Time: (53:34) Artwork: Bill Dare Artwork: Roc Design Concept: Lloyd Beiny |
|
|
 John Du Cann, Vincent Crane a Paul Hammond Chris Farlowe, Ric Parnell, Crane a Steve Bolton   Steve Bolton, Ric Parnell, Vincent Crane, Chris Farlowe    Steve Bolton, Vincent Crane, Pete French, Ric Parnell   |
|
|
Oficiální stránky:http://wheelband.net/ https://www.ripple-music.com/alumni/leaf-hound/ |
 |
|
mbrezny@centrum.cz© ...a vzkaz autorovi!© |
Poslední aktualizace: 16.10.2023