 
 |
|
Baker Gurvitz Army byla anglická heavy progresivní rocková kapela, která na hudební scéně působila krátkou dobu.
V průběhu let 1974-1976 vydali celkem tři alba, ale pro neúspěch ve Spojených státech a osobní neshody se skupina
rozpadla. Hudba kapely byla silně založena na slavném hardrockovém stylu té doby, s rafinovanými a progresivními
prvky, jejich styl byl podobný těžkým prog gigantům, jako je Atomic Rooster, je ukázkovým příkladem těžkého progu
s dostupnějším okrajem.
Když se Cream na konci roku 1968 rozpadli, Ginger Baker byl pozván, aby se připojil k Ericu Claptonovi, Ricku
Grechovi a Steve Winwoodovi do superskupiny Blind Faith, která se zformovala hned následující rok. Nebyl to tak
úspěšný podnik, jak se zpočátku zdálo, a po jeho zániku dal Baker v roce 1970 dohromady svoji vlastní a neobyčejnou
skupinu Ginger Baker's Air Force. Tuto rozšířenou skupinu doplnili mnozí z jeho přátel, oblíbení hudebníci jako
Graham Bond, Phil Seaman, Denny Laine a Steve Winwood. Skupina odehrála několik nezapomenutelných koncertů a nahrála
dvě "živá" alba, avšak došli k závěru, že celý projekt se stal příliš nákladným.Ginger ztratil spoustu peněz a odjel do Afriky prozkoumat saharskou poušť. Později si otevřel vlastní nahrávací studio v Lagosu v Nigérii a často hrozil, že se vzdá bubnování, aby se mohl soustředit na sportovní a obchodní aktivity. Ginger Baker v polovině 70. let nabral ale další nečekaný obrat po blues-rockové krvi a hromu Cream a jeho afro-beatových zápasech s Fela Kuti. 
V té době hlavní exponenti londýnských psychedeliků The Gun, bratři Adrian a Paul Gurvitzové v roce 1970 svoji "zbraň"
spěšně rozložili, aby okamžitě podnikli něco nového. Paul se spojil se zpěvákem a kytaristou Brianem Parrishem v duu
Parrish & Gurvitz, které začalo natáčet s producentem George Martinem. Vznikla dvě poněkud nevyrovnaná alba
někdy s takovým folkovějším bigbítem, ale díky smluvním zmatkům vyšlo jen jedno "Parrish & Gurvitz" v roce 1971.
Na dvojku "Two" přichystanou na rok 1972 už ale nedošlo.Duo se rozešlo a Parrish se stal členem nové skupiny Badger.
Jinak dal o sobě tento Brain Parrish vědět už na konci 60. let singlem "In Good Time" (1969) a po letech, kdy se zase
osamostatnil, natočil i sólové, jemně funky album s názvem "Love On My Mind" (1976).
Už v době existence dua Parrish & Gurvitz Adrian s Paulem dohromady prog-hardrockové trio Three Man Army, později
s bubeníkem Tony Newmanem (ex-May Blitz). Pod tímto názvem natočili odvazové desky "A Third Of A Lifetime" (1971),
"Mahesha" (1972) a "Three Men Army Two" (1974). A stejně jako tomu bylo u jejich předchozí kapely, nevedlo to k
žádnému velkému úspěchu.V roce 1974 bratři nahráli rockovou operu, předběžně nazvanou "Three Days to Go", zatímco Newman si zahrál s dlouholetými partnery Mike Patto a Ollie Halsall (Timebox, Patto) v kapele Boxer. Když byla opera odložena, bratři Gurvitzové přizvali slavného bubeníka Gingera Bakera, aby nastartoval armádní franšízu. Tyto dvě strany se setkaly během nahrávek pro "Kick Off Your Muddy Boots", první ze dvou alb skupiny Graeme Edge Band pod vedením bubeníka Moody Blues.  Bývalí členové The Gun a Three Man Army, bratři Paul a Adrian Gurvitzovi po prvních úspěších hledali novou cestu vpřed, a tak spojili své síly s Gingerem Bakerem v roce 1974. The Baker Gurvitz Army tak vznikli v roce 1974 v Anglii právě spojením členů The Gun a Three Man Army s bývalým bubeníkem Cream Ginger Bakerem, kytaristou a zpěvákem Adrianem Gurvitzem a baskytaristou Paulem Gurvitzem. Ginger se totiž jeden večer v roce 1974 setkal s bratry Paulem a Adrianem Gurvitzovými, dříve členy kapely The Gun, v londýnském klubu Speakeasy, přímo uprostřed všech těch výše zmíněných "afrických dobrodružství". Úvodním tahem pro jejich rozhovor byl fakt, že si chlapci Gurvitzovi vzpomněli, že byli svědky pestré rvačky, která se odehrála, když Air Force hráli v Düsseldorfu. Pozvali Gingera, aby přišel a zahrál si na zkoušku, kde byl představen jejich manažerovi, "úchvatnému Skotovi" jménem Bill Fehilly z Mountain Management, který také vedl Nazareth a Alexe Harveye. 
Bill bystřě naslouchal, chápal a podporoval Gingera při řešení jeho různých problémů, také podpořil Gingerův zájem
o "africkou aktivitu" Polo na oplátku za vytvoření The Baker Gurvitz Army, mixování nových alb a turné skupiny.
Basista Paul Gurvitz a kytarista Adrian Gurvitz, bývalí členové skupin The Gun, kteří krátce zasvítili v britských
žebříčcích 60. let jako The Gun se slavnou "Race With The Devil", a Three Man Army, spojili v roce 1974 své síly
s bubeníkem Gingerem Bakerem (ex-Cream a Ginger Baker's Airforce) a zformovali přímočaré power trio, kde by Ginger
mohl uplatnit svůj největší talent.Jejich stejnojmenné debutové album "Baker Gurvitz Army" vyšlo ve stejném roce a obsahovalo dynamickou směs hard rocku a kytarových témat protkaného bubnováním Gingera Bakera ovlivněného 
jazzem a afrobeatem. Ve Velké Británii mělo mírný úspěch, když vyvrcholilo na #22 místě v UK Albums Chart, dostalo
se také do amerického žebříčku Billboard 200. Nahrávalo se ve studiu kapely The Who Ramport Studios poblíž Battersea
Power Station v Londýně a bylo koprodukováno všemi třemi členy. Album zvukařili Anton Matthews (Brinsley Schwarz, Help
Yourself, Slade, Zakarrias) a Cyrano, kteří také pracovali na "Two". Hostující klávesista John Norman Mitchell rozšířil
trojici o syntezátor a vibrafon. Byla to čirá směs hard rocku a Bakerovou bezchybnou hrou na bicí. Ginger přispěl na
albu také dlouhým dramatickým opusem nazvaným "Mad Jack", který vyprávěl příběh o motoristickém závodě v Africe z
nigerijské Argungu Rally v únoru 1974, který částečně zpíval Paul s mluveným vyprávěním Gingera, které znělo, jako
by měl trochu problémy se zuby! Přidal navíc nějaké zvukové efekty skřípění pneumatik, pravděpodobně z jeho milovaného
vysokorychlostního sportovního vozu Jensen, naštěstí zaznamenané ještě předtím, než se lopatka ventilátoru rozpadla
a zničila motor.Stejně jako u většiny projektů bratrů Gurvitzových, Adrian napsal nebo se podílel na psaní osmi písní alba, včetně "Help Me", "Love Is", "Inside Of Me" a epické "Since Beginning". Baker je spoluautorem skladeb "Memory Lane", "Mad Jack", "4 Phil" a "I Wanna Live Again". Poslední z nich obsahuje doprovodné vokály Rosetty Hightower, Madeline Bell (Blue Mink) a zpěváků Lizy Strike a Barryho St. Johna. Bell se objevila dříve na "Two", třetím albu Three Man Army. Strike a St. John se také společně objevují na albech Bryana Ferryho, Lea Sayera (Just a Boy) a Nazareth z roku 1974. Hightower a Strike se překrývají na "Weren’t Born a Man", comebackovém albu Dany Gillespie produkované dvojicí Bowie/Ronson. Pokus s Baker Gurvitz Army se mohl Bakerovi zdát podvratně normální, ale on a bratři měli nepopiratelnou chemii a tak není divu, že jejich debutové album je sebevědomá a agresivní záležitost. Skladby "Help Me" a "I Wanna Live Again" jsou poutavé a stručné, stejně jako tvrdé instrumentálky "Love Is" a jejich funkovější bratranec "Phil 4". Kapela promíchala své úderné podání s jemnou orchestrací a klavírem, když posledně jmenovaný nástroj působí strašidelně v introspektivní "Memory Lane". Nechybí ani poutavý humor, viz. text v již zmíněné "Mad Jack", který je trošku hloupý, ale přitom kýčovitě zábavný. Jediným skutečným cinknutím je "Since Beginning", která je uvízlá v sebevědomě "smysluplných" textech a meandrovém podání, jeho osm minut mohlo těžit z uvážlivého prořezávání. Žádné album Ginger Baker se přirozeně neobejde bez nějakých sól na bicí, ale jsou vždy vkusně udělaná. Je to velmi týmový hráč, na rozdíl od nechvalně známých maratonů, jako je "Toad". To znamená, že toto album je silným, rozhodným vykročením, a pokud je hard rock to, po čem toužíte, nebudete zklamáni. 
Umělec obálky Joe Petagno ztvárnil na přebalu "Baker Gurvitz Army" tři vousaté, v kožešinách a dýky třímající muže
na koních pod temnou, bouřlivou oblohou, čtvrtý kůň je nasazen rukou bez těla, která drží dýku. Kopie Vertigo nesou
označení vesmírné lodi. Petagno také ilustroval obálky z let 1973-1974 pro Captain Beyond, Heavy Metal Kids, Renaissance
("Turn Of The Cards"), Roy Harper a West, Bruce & Laing, paralelního tria složeného z Jacka Bruce a dvou bývalých
členů Mountain.Koncem roku 1974 se Baker Gurvitz Army vydali na své první turné s připojením čtvrtého člena, zpěváka Steva Parsonse (jako Mr Snips) z odštěpku kapely Free, skupiny Sharks s Andy Fraserem. O víkendu 21. - 22. června 1975 hráli Baker Gurvitz Army na 2. Pop Meeting Festivalu ve Philipshalle v Düsseldorfu, na kterém byly také sety Chicken Shack, Earth and Fire, East of Eden, Gentle Giant, Hardin & York, Omega, Savoy Brown, Secret Oyster a německé kapely Eloy, Grobschnitt, Kin Ping Meh, Kraan, Message, Pell Mell, Randy Pie, Scorpions a Streetmark. Nektar byl headlinerem koncertu, na kterém Baker Gurvitz Army vystupovali pod jménem "Ginger Baker Gurvitz Armee". V srpnu vystoupili Baker Gurvitz Army na Orange Festival v Theater Antique d’Orange ve francouzském Orange. Mezi další účinkující na třídenní akci patřili Bad Company, Climax Blues Band, Fairport Convention, Jess Roden, John Cale (s Nico), Mahavishnu Orchestra, Soft Machine a Wishbone Ash. Baker Gurvitz Army se objevili druhého dne (16.) spolu s Dr. Feelgood, Johnem Martynem, Procol Harum, Tangerine Dream a kapelou Zzebra. Před nahráváním dalšího alba Baker Gurvits Army přijali již okoncerty osvědčeného zpěváka Steva "Mr.Snips" Parsonse z kapely Sharks a hráče na klávesové nástroje Petera Lemera ze Seventh Wave. Dvě následující alba obsahovala podobný materiál, i když ani ve Velké Británii, ani v USA nebyla uvedena v žebříčcích. 
Druhé album The Baker Gurvitz Army "Elysian Encounter" vyšlo v říjnu 1975 na
ATCO (Severní Amerika) a Vertigo (Evropa, Brazílie, Japonsko). Ve Velké Británii se album objevilo na Mountain.
Stejně jako jeho předchůdce má "Elysian Encounter" osm písní, sedm s přispěním Adriana, který napsal čtyři skladby
"Time", "The Gambler", "The Dreamer" a "The Artist", na dvou "People" a "Remember" se podílel s Bakerem, který s
Paulem Gurvitzem napsal "The Key". Poslední skladba "The Hustler" byla napsána celou skupinou. Sessions se konala
v Island Studios s Peterem Lemerem, zkušeným jazzovým klávesistou uvedeným jako pátým členem. Před lety vedl Lemer
kvintet s rytmickou sekcí Colossea - baskytarista Tony Reeves a bubeník Jon Hiseman, Bakerův náhradník v Graham
Bond Organization.Adrian a Baker produkovali "Elysian Encounter" s Matthewsem, který mixoval skladby v Trident a Advision Studios. Album bylo masterováno v Abbey Road Studios Chrisem Blairem, technickým pomocníkem na nahrávkách z let 1973-1975 od Babe Ruth, Cockney Rebel (The Human Menagerie, The Psychomodo), Kayak (See See the Sun), Kraftwerk, Pilot, Queen (Queen II), Syreeta a Wings. Snips zpívá všechny skladby kromě "Time" a "Remember", které obě nazpíval Adrian Gurvitz. Církevní album "Elysian Encounter" bylo sevřeno mezi jejich ostrým stejnojmenným debutem a neuvěřitelným komerčním rockem následovníka "Hearts On Fire" z roku 1976. Na prvním z těchto alb se nachází tento smutně krátkotrvající outfit v jejich instrumentálně nejambicióznější poloze a zmírňuje drzou rockovou hojnost předchozích outfitů členů skupiny ve prospěch pomalejší, odměřenější značky stále více směřující ke komerčně životaschopnému FM rocku, který měl na progresivním rockovém trhu také svůj vliv. Zdá se, že hlavním mužem je Adrian Gurvitz, jehož vkusně zobrazená sólová kytara sahá od chladné a odtažité až po horkou a kouřovou, někdy v rámci paradigmat stejné písně, zatímco Bakerovo energické bubnování někdy zabloudí do lehce shovívavého speed metalového módu, jeho klidnější a promyšlenější momenty dodávají skutečnou atmosféru. Úvodní salva skladeb má plynulejší průběh než pozdější, tvrdší věci, i když úvodní "People" nahání pořádnou hlavu páry ve stylu Humble Pie. "The Key" a "Time" také ukazují měkčí stránku hudebníků, kde psychedelicky zabarvené klávesy a syntezátory podbarvují epické rytmy s bluesovými skvrnami s takovou rafinovaností, ale ne příliš, aby materiál zůstal na přístupné straně rocku 70. let. 
Z pozdějších skladeb je snad nejvýraznější úhledný a pečlivě sestavený popově zabarvený rock "Remember", následující
skladby se ve své rychlejší fázi přibližují k okrajům kapel Boston nebo Journey z počátku 80. let, ale synkopický styl,
oduševnělé vokály a téměř melancholické kytary dodávají skutečný lesk originality, který odděluje fascinující zvuk
Baker Gurvitz Army od méně jistých rockových skupin této éry. Progresivní rock skupiny jako celek není zrovna nejsilnější
a volnější, naopak bluesovější materiál na "Elysian Encounter" má tendenci napodobit Ten Years After nebo Savoy Brown,
aniž by replikoval kouzlo kořenů těchto skupin. Nicméně, epický rockový zvuk, kterého album dosahuje, je něco jiného,
není to tak docela rock a není to tak docela prog, ale překračuje zvukovou prázdnotu mezi tím, aniž by upřednostňoval
některý z žánrů, což je opravdu vzácné. Výsledkem je nádherně originální zvuk ze 70. let, uhlazený, napínavý, silný
a promyšlený.Petagno namaloval přebal desky, na němž zobrazil zelené hornaté údolí (pravděpodobně Elysian Fields) pod žlutou oblohou se zářivými bílými slunečními paprsky. V popředí se odehrává setkání mezi lidskými subjekty, obrněnými válečníky a šlechtici v rouchu, oba v rohatých helmách, a mimozemskou rasou: se žlutou kůží, v zelených róbách, všichni sportovní obrácení mohawkovkům přicházejícím po desítkách. Lyrický vnitřní proužek ukazuje pohled na bílé slunce a žlutou oblohu. 
Baker Gurvitz Army zahajovali v roce 1976 vystoupením na Great British Music Festival na Olympia Exhibition
Center v Londýně, třídenní akce s spolu s kapelami Be-Bop Deluxe, Budgie, Charlie, Doctors of Madness, The
Pretty Things, Status Quo, a Thin Lizzy. Baker Gurvitz Army vystoupili druhý den (1. ledna) spolu s Barclay
James Harvest, Jack the Lad, John Miles a Snafu.V roce 1975 na koncertě kapela v Paříži hrála skvěle a spustili přímo bouři, ale kolují i zvěsti, jak Ginger zápasil s kapelou v zákulisí a hádal se s americkým turistou v hotelové hale... Ve své nejlepší podobě byla kapela velmi sevřená a silná a její hudba obstojí dodnes, v době, kdy mnoho alb ze 70. let zní slabě a špatně produkované. Adrian byl určitě hodně nedoceněný kytarista, který měl ohromný obrat v rychlosti a vlastnil vášnivý cit pro blues, možná proto nebylo divu, že se někdy zdál na svět tak naštvaný. Byl mnohem lepším kytaristou než mnoho jeho více propagovaných současníků. Bylo vydáno živé album "Live In Derby 75". 
Třetí a poslední bylo album "Hearts Of Fire" poprvé vydané v roce 1976. Možná
se mělo jmenovat "Tempers Of Fire", protože se střetly osobnost a smrt jejich manažera, který se zabil při havárii
letadla. Třetí a poslední album Baker Gurvitz Army nesplňuje úplně vysoké standardy dosažené u předchozích nahrávek,
ale stále je to příjemná hudba. Jako labutí píseň se přímočarý rockový zvuk "Hearts Of Fire" ukazuje jako mírně
zavádějící a ukazuje přístupnější stránku skupiny, což byl jistě pokus rozšířit jejich přitažlivost po zesílených
progresivních aranžích na "Elysian Encounter", přesto fanoušci rocku 70. let by na albu měli stále nacházet spoustu
zábavy. Na albu se představila skvělá Madeleine Bell v některých vokálech. Album bylo to nahráno v londýnských Ramport
Studios, smícháno v Trident & Island Studios a produkoval je Eddiem Offord. Většinu materiálu "Hearts On Fire"
napsal Adrian, i když Snips přispěl několika písněmi jako "Neon Lights" a "Mystery".Mezi nejvýraznější patří hardrocková titulní skladba, která předvádí ještě silnější hru od Adriana Gurvitze, rychlá "Dancing The Night Away" a konečně oblíbená koncertní "Wotever It Is". Ačkoli mohli být jen poznámkou pod čarou v souhrné historii rock'n'rollu, zvuk Baker Gurvitz Army obstál ve zkoušce času pozoruhodně dobře. Ti, kteří si udělají čas a prozkoumají všechna tři jejich vysoce doporučovaná studiová alba, plus pár nedávno vydaných koncertů, objeví pokladnici diamantově ostrého rock'n'rollu a zažijí skupinu obdařenou opravdovým hudebním talentem. V červenci 1976 byl Bill Fehilly zabit při letecké havárii a Ginger znovu ztratil svého přítele a spojence. Billova smrt si vybrala svoji daň na Gingerově morálce a znovu se ve spirále dostal do temného světa závislosti na heroinu a zároveň si přál pokračovat ve svém "pólovém" životním stylu. Smrt jejich managera se tak ukázala být poslední kapkou v jejich historii a v roce 1977 už Baker Gurvitz Army, jedna z nejvíce nedoceněných britských rockových skupin, přestala existovat. Poslední koncert kapely se odehrál 28. srpna 1976 na stadionu Rottweil am Neckar v Německu. Bylo už rezervováno studio pro Gingerovo sólové album, ale kvůli Billově smrti, nízké náladě a závislosti na heroinu jeho "srdce nebylo pro" (Hellraiser). Podle Gingerových vlastních slov výsledná nahrávka "Eleven Sides Of Baker" "nebyla moc dobrá". Byla to škoda, protože doprovod tvořili jistě prvotřídní hudebníci, se starým přítelem Rickem Grechem na baskytaru (stejně jako Kuma Harada, Herbie Flowers a Delise Harper). RAK records zapůjčili renomovaného kytaristu Chrise Speddinga, nechyběl skvělý africký tým perkusí (Kofi Osapanin, Kojo Osapanin a Olu George) a také sekce "The Candlestick Brass" se skvělým Ianem Hamerem na trubku, dokonce i Mr. Snips přišel z rozpadlých BGA, aby se ujal vedení vokálů. Všechny aranžmá měl na starosti Ginger, bylo zvučeno Cyranem, nahrávalo se v Ramport a smícháno bylo ve Scorpio Sound páskovým operátorem Ianem Majorem. Ginger ve své knize vypráví, že v té době bylo pólo to jediné, co mu dělalo radost, a to se odráží ve skladbách, které zmiňovaly jeho koně, jako je "Pampero" (pocta ztrátě jeho oblíbeného koně) a "Don Durango", který jezdí na Gingerově koni "Chamango". 
Ginger založil další nahrávací studio v Acton North London, přičemž využil své předchozí zkušenosti v Lagosu, aby
zajistil jeho vysokou úroveň. Poté v roce 1979 Ginger založili skupinu Energy (srpen 1979 - červen 1980) hrající ve
složení Ginger Baker - drums, John Mizarolli - guitar, vocals, Whitey Davis - guitar, vocals, Henry Thomas - bass a
David Lennox - keyboards. Jejich debutový koncert se konal 21. září 1979 v London's Venue a od října toho roku do
ledna 1980 koncertovali po Anglii, kde se jim dostalo slušného ohlasu tisku a několika ovací ve stoje. Poté mezi
únorem a březnem 1980 vyrazili na evropské turné, které zahrnovalo Německo, Rakousko, Jugoslávii, Itálii, Nizozemsko
a Belgii. Německá část tohoto náhodného turné je popisována v "Hellraiser", kdy jejich trenér utrpěl ránu na černém
ledě, samozvaný manažer Roy Ward a drogový dealer Byron se poprali s žehličkou na pneumatiky a heroinem navozený
chaos vládl svrchovaně!Peníze, jediná věc, kterou Ginger potřeboval nejvíc, se nedostávaly a v létě 1980 jej kontaktoval kytarista Dave Brock a zeptal se jej, jestli by nenahrával s Hawkwind... A tak později Ginger ještě působil ve skupinách Hawkwind a Atomic Rooster. Baker, hlavní bubeník, strávil několik příštích let dělením svého času mezi hraním póla a pěstováním oliv v Itálii, dokud se v roce 1994 nevrátil hrát s takovými kapelami jako Masters Of Reality a trio ve stylu Cream s Jackem Brucem a Garym Moorem (BBM). Adrian Gurvitz se vydal na sólovou dráhu a stal se úspěšným spisovatelem a producentem se sídlem v Los Angeles, který skládal pro takové umělce, jako je Whitney Houston. V roce 2003 bylo vydáno kompilační album "Flying In And Out Of Stardom", včetně čtyř nových živých písní. Kapela Baker Gurvitz Army patří dnes k těm polozapomenutým kapelám a vůbec so to nezaslouží. Vynikali sice v hard rocku, jak se na tehdejší dobu sluší, ale vždy díky svým ingrediencím a dalším vlivům nebyli tak čitelní a tak je kapely jako Black Sabbath, Deep Purple, Led Zeppelin, Uriah Heep zastínily. A přitom Ginger Baker se proslavil především v superskuoině Cream, ani bratří Gurvitzové nebyli žádní průměrní hudebníci, stačí připomenout ikonickou a slavnou skladbu "Race With The Devil", kterou nahráli v rámci působení v kapele The Gun. Diskografie Baker Gurvitz Army je svým rozsahem nevelká, ale patří mezi poctivou muzikantskou kvalitu 70. let i vedle jejich slavnějších a propagovanějších souputníků. |
|
|
Členové:
Ginger Baker - Drums
Adrian Gurvitz - Guitars, Vocals
Paul Gurvitz - Bass Guitar, Backing Vocals
Stephen W. Parsons - Lead Vocals
Peter Lemer - Keyboards |
Bývalí členové: |
|
(celým jménem Peter Edward "Ginger" Baker) (narozen 19. srpna 1939, Lewisham, South London, England, zemřel 6. října 2019, Canterbury, Kent, England) Drums, Percussion, Vocals |
Ginger Baker byl anglický bubeník který získal věhlas jako člen skupin Graham Bond Organization a Cream v letech 1966 až 1968.
Později se spojil se spoluhráčem z Cream Ericem Claptonem, Ricem Grechem a Steve Winwoodem a založili v roce 1969 skupinu Blind
Faith. Jeho práce v 60. a 70. letech mu vynesla reputaci "prvního rockového superstar bubeníka" pro styl, v němž míchal jazz a
africké rytmy a je průkopníkem jak jazz fusion, tak world music.Od roku 1986 vydal několik různých alb od stylu etno až po jazz-fussion a jezdil po turné s různými jazzovými, klasickými a rockovými soubory, včetně obnovených Cream. Skupiny, ve kterých vystupoval, často nesly v názvu jeho jméno jako Ginger Baker's Air Force, Baker Gurvitz Army (1974–1976), Ginger Baker's Energy (1976) a Ginger Baker Trio, kde s ním hráli jazzový basista Charlie Haden a kytarista Bill Frisell (nahrávky byly realizovány v letech 1994 a 1996), také byl několikrát členem různých souborů jako Hawkwind (1980), Atomic Rooster (1980), Public Image Ltd (1986) a Masters of Reality (1990). V roce 1994 Baker vstoupil do BBM (Bruce-Baker-Moore), krátkodobého projektu jehož členy byli Jack Bruce a kytarista Gary Moore. Baker byl známý svým excentrickým, často sebevědomým až destruktivním životním stylem a po mnoho desetiletí bojoval se závislostí na heroinu. Baker byl také nechvalně známý pro svou vznětlivou osobnost a násilnickou povahu, stejně jako pro konfrontace s hudebníky a fanoušky. Baker byl čtyřikrát ženatý a zplodil tři děti. Bakerovi a jeho první ženě Liz Finch se 20. prosince 1960 narodilo první dítě Ginette Karen. Bakerova druhá dcera Leda se narodila 20. února 1968. Bakerův syn, Kofi Streatfield Baker, se narodil v březnu 1969 a dostal jméno po Bakerově příteli, ghanskému bubeníku Kofi Ghanaba. Kofi sám je také bubeník, zejména hraje s Uli Jonem Rothem a Glennem Hughesem. Jeho hra na bicí byla atraktivní pro okázalý způsob hry, showmanství a průkopnictví v používání dvou basových bubnů namísto jednoho. Stal se známým též používáním mnoha dalších perkusních nástrojů a afrických rytmů ve hře na bicí. Africké vlivy jsou 
zřejmé na Bakerově spolupráci s hudebníkem Fela Ransome-Kuti, kdy usedl za bicí místo bubeníka Tony Allena v nahrávací sessions
vydané v roce 1971 pod názvem "Fela Ransome-Kuti and The Africa '70 with Ginger Baker Live!". V té době se choval podobně nabubřele
jako Keith Moon ze skupiny The Who, ale byl schopen i zdrženlivého způsobu hry, který slyšel u britských jazzových skupin koncem
60. a začátkem 60. let.Peter Baker se narodil v Lewishamu v jižním Londýně, byl přezdíván "Ginger" pro šokující planoucí barvu jeho červených vlasů. Matka Ruby May (rozená Bayldon), pracovala v obchodě s tabákem. Otec Frederick Louvain Formidable Baker, byl zedník zaměstnaný jeho vlastním otcem, který vlastnil stavební firmu, a byl desátníkem v Royal Corps of Signals ve druhé světové válce. Zemřel v roce 1943 při operaci Dodecanese, která byla pokusem spojeneckých sil dobýt italské Dodekanéské ostrovy v Egejském moři. Baker navštěvoval Pope Street School, kde se mu líbilo být ve fotbalovém týmu a byl považován za "jednoho z lepších hráčů", a poté, co prošel Eleven-plus, docházel na Shooter's Hill Grammar School. Během školy se připojil k eskadře 56 leteckého výcvikového sboru (56 of the Air Training Corps) se sídlem v Woolwichi a zůstal u nich dva nebo tři roky. Baker začal hrát na bicí kolem 15 let. Počátkem 60. let se učil u Phila Seamena, jednoho z předních britských jazzových bubeníků poválečné éry. V 60. letech se připojil k Blues Incorporated, kde se seznámil s baskytaristou Jackem Brucem. Oba dva se často střetávali, ale byli by opět partnery rytmické sekce v Graham Bond Organisation, rytmické a bluesové skupině se silnými jazzovými sklony. Jejich vztah byl tak nestabilní, že Baker jednou napadl Bruce nožem během koncertu. Navzdory tomuto nestabilnímu vztahu se Baker a Bruce dali znovu dohromady v roce 1966, kdy založili skupinu Cream s kytaristou Ericem Claptonem, a vytvořili tak skupinu Cream, dosáhla celosvětového úspěchu svoji fúzi blues, psychedelického rocku a hard rocku. Kapela vydala čtyři alba za něco málo přes dva roky, ale vydržela jen do roku 1968, částečně kvůli nestálému vztahu mezi Bakerem a Brucem, než se v roce 1968 rozpadla. Baker se poté připojil ke krátkodobé "superskupině" Blind Faith, kterou tvořili Eric Clapton, baskytarista Ric Grech z Family a Steve Winwood z Traffic na klávesy a zpěv. Před rozpadem vydali pouze jedno album "Blind Faith". V roce 1970 Baker založil, cestoval a nahrával s fusion rockovou skupinou Ginger Baker's Air Force. Po Air Force vytvořil Baker krátkotrvající "Ginger Baker Drum Choir", který v roce 1971 vydal jediný singl "Atunde! (We are here)/Atunde! (part 2)" na Atco Records nebo Polydor v Německu. 
V listopadu 1971 se Baker rozhodl založit nahrávací studio v Lagosu, tehdejším hlavním městě Nigérie. Rozhodl se, že by to
byla zajímavá zkušenost cestovat do Nigérie po souši přes saharskou poušť. Baker pozval dokumentaristu Tonyho Palmera, aby
se k němu připojil, a film "Ginger Baker in Africa" sleduje jeho odyseu, když se vydává na cestu a nakonec dorazí do Nigérie,
aby si zařídil své studio. Celý zbytek roku 1972 se Ginger soustředil na zprovoznění nových studií Batakota (ARC Studios) a
po mnoha frustrujících neúspěchech a technických zádrhelech byly na konci ledna 1973 otevřeny a úspěšně fungovaly až do konce
70. let jako zařízení pro místní i západní hudebníky. Slavnostního zahájení se zúčastnili Fela Kuti, Milton Plumley z EMI a
mnoho vysoce postavených nigerijských hodnostářů. Jak říká Ginger v "Hellraiser", "otevření bylo velkým úspěchem, dostalo
se to do všech novin a byla to událost vysokého profilu". Věci začaly příznivě, když Paul McCartney přijel s Wings nahrát
část svého alba "Band On The Run" do Batakoty, kde díky odbornosti projektu byla kvalita zvuku mnohem vyšší než jakákoli,
kterou v té době nabízela EMI. Paul McCartney a Wings tam nahráli píseň "Picasso's Last Words (Drink to Me)", přičemž Baker
hrál na plechovku plnou štěrku.Brzy se však ukázalo, že vše neproběhne bez incidentů, když na rozlučkovém večírku Wings v Lagosu generální ředitel EMI ze zámoří informoval Gingera, "naser mě... tohle je území EMI...". Od té doby se situace stávala stále neudržitelnější, přesto Ginger bojoval dál. Zároveň se dostal k rallye, ve které exceloval, a odtud byl uveden do vysoce postaveného světa Pola, který chytil Gingera za srdce. S přítelem hrajícím pólo pak Gingera napadlo myšlenku založit společnost The Trans-Sahara Trucking Co, která zahrnovala obcházení tehdy blokovaného přístavu a dopravu zboží do Nigérie. Bohužel ani tento podnik se neujal... stejně jako Gingerovo krátké flirtování se závody dragsterů v Santa Pod ve Spojeném království, ukončeném po zážitku blízké smrti s nějakým vysokooktanovým palivem, které se naštěstí nepodařilo zapálit! Baker strávil v 70. letech několik let životem a nahráváním v Africe, často s Felou Kuti, ve snaze o svůj dlouhodobý zájem o africkou hudbu. Baker se podílel na nahrávkách Fela Kutiho během nahrávání v roce 1971 vydané Regal Zonophone jako "Live!" (1971). Fela se také objevil s Bakerem na "Stratavarious" (1972) po boku Bobbyho Gasse, pseudonymu Bobbyho Tenche ze skupiny Jeffa Becka. Deska "Stratavarious" byla později znovu vydána jako součást kompilace "Do What You Like" (1998). Baker založil Baker Gurvitz Army s bratry Paulem a Adrianem Gurvitzovými v roce 1974 za podpory manažera Billa Fehillyho. Kapela nahrála tři alba "Baker Gurvitz Army" (1974), "Elysian Encounter" (1975) a "Hearts On Fire" (1976). V roce 1975 skupina absolvovala turné po Anglii a Evropě. Rozpadla se v roce 1976 nedlouho po smrti Fehilly při letecké havárii. The Baker Gurvitz Army odehráli své poslední show v srpnu 1976. Studio už bylo rezervováno pro Gingerovo na sólové album, ale kvůli Billově smrti, mizerné náladě a závislosti na heroinu jeho "srdce by to nedalo". Podle Gingerových vlastních slov výsledná nahrávka "Eleven Sides Of Baker" (EMI) stejně "nebyla moc dobrá". 
Věrný svému slovu Ginger se ponořil do hry póla v průběhu roku 1977, i když si stále našel čas na setkání s Ericem Claptonem
a Pattie Boyd v jejich domě v Surrey, který byl na cestě z pólo klubu Cowdray Park v západním Sussexu. Bohužel pólo je drahá
zábava a Ginger se brzy setkal s vážnými finančními problémy.V listopadu 1978 Ginger dokázal získat placený koncert v Berlíně spolu s FELA ANIKULAPO KUTI a jeho AFRICA 70. Vzal s sebou na výpomoc svého starého Cream roadie Micka Turnera. Fela procházel tím, co Ginger popisuje jako "podivné období" a odmítl si s ním zahrát, takže místo toho Gingera doprovázeli Tony Allen a Henry Kofi v "show-stop bicí soupravě", ze které existuje nahrávka. Poté Ginger založil další nahrávací studio v Acton North London, přičemž využil své předchozí zkušenosti v Lagosu, aby zajistil vysokou úroveň. Poté v roce 1979 Ginger založili "Energy" (srpen 1979 - červen 1980) hrající ve složení Ginger Baker - drums, John Mizarolli - guitar, vocals, Whitey Davis - guitar, vocals, Henry Thomas - bass a David Lennox - keyboards. Jejich debutový koncert byl 21. září 1979 v London's Venue a od října toho roku do ledna 1980 koncertovali po Anglii, kde se jim dostalo slušného tisku a několika ovací ve stoje. Poté mezi únorem a březnem 1980 vyrazili na evropské turné, které zahrnovalo Německo, Rakousko, Jugoslávii, Itálii, Nizozemsko a Belgii. Německá část tohoto náhodného turné je vyprávěna v Hellraiser, kdy jejich trenér utrpěl ránu na černém ledě, samozvaný manažer Roy Ward a drogový dealer Byron se poprali s žehličkou na pneumatiky a heroinem navozený chaos vládl svrchovaně! Po neúspěchu nahrávacího studia v Lagosu strávil Baker většinu začátku 80. let na olivové farmě v malém městě v Toskánsku v Itálii. V tomto období hrál málo muziky. Peníze byly jediná věc, kterou Ginger potřeboval nejvíc, se nedostávaly se a v létě 1980 jej kontaktoval kytarista Dave Brock a zeptal se ho, jestli by nenahrával s Hawkwind... V roce 1980 se Baker připojil k Hawkwind poté, kdy zpočátku hrál jako hudebník na albu "Levitation". Odešel po turné v roce 1981. Živý materiál a studiová dema z tohoto období se objevují na dalších dvou albech kapely Hawkwind, vydaných později v 80. letech. V roce 1985 spolupracoval s producentem Billem Laswellem na "Horses & Trees" a poté vystupoval jako session hudebník na "Album" (1986) od Public Image Ltd. Baker se přestěhoval do Los Angeles na konci 80. let s úmyslem stát se hercem. Neúspěšně se zúčastnil konkurzu na roli Bezdomovce v komediálním filmu UHF "Weird 'Al' Yankovic" z roku 1989, v roce 1990 se objevil také v TV seriálu "Nasty Boys" jako Ginger. V roce 1992 hrál Baker s hardrockovou skupinou Masters of Reality s basistou Googlom a zpěvákem/kytaristou Chrisem Gossem na albu "Sunrise On The Sufferbus". Skupina BBM (Bruce-Baker-Moore) vznikla v roce 1993. Krátkodobé power trio v sestavě Baker, Jack Bruce a irský bluesrockový kytarista Gary Moore natočilo album "Around The Next Dream", vydané v roce 1994, poté se po několika krátkých turné rozpadli.  Baker žil v Parkeru v Coloradu v letech 1993 až 1999, částečně kvůli jeho vášni pro pólo (míčová hra na koních). Baker se nejen účastnil pólových akcí v Salisbury Equestrian Park, ale také sponzoroval pokračující sérii jam sessions a koncertů v jezdeckém centru o víkendech. Jeho minulá drogová minulost mu stále více způsobovala problémy s imigrací do USA, a tak v roce 1999 prodal svůj majetek v Parkeru a přestěhoval se do Jižní Afriky. V roce 1994 založil The Ginger Baker Trio s basistou Charliem Hadenem a kytaristou Billem Frisellem. 
Mezi další Bakerovy spolupráce patří jeho práce s Gary Moore, Masters of Reality, Public Image Ltd, Hawkwind, Atomic
Rooster, Bill Laswell, jazzový baskytarista Charlie Haden, jazzový kytarista Bill Frisell a Ginger Baker's Energy.Dne 3. května 2005 se Baker sešel s Ericem Claptonem a Jackem Brucem na sérii koncertů Cream v Royal Albert Hall a Madison Square Garden. Londýnské koncerty byly nahrány a vydány jako "Royal Albert Hall London 2-3-5-6 května 2005" (2005). V článku Rolling Stone napsaném v roce 2009 je Bruce citován, jak říká: "Mezi mnou a Gingere je to ostří nože. V současné době šťastně koexistujeme na různých kontinentech (Bruce, který zemřel v roce 2014, žil v Británii, zatímco Baker žil v Jižní Africe)... i když jsem přemýšlel o tom, že ho požádám, aby se přestěhoval. Je stále trochu příliš blízko." V roce 2008 byl bankovní úředník Lindiwe Noko obviněn z toho, že podvedl Bakera o téměř 500 000 randů (60 000 $). Baker řekl, že najal Noko jako osobní asistentku, platil jí 7 liber za den (asi 100 R) za provádění různých pochůzek, a tvrdil, že tuto pozici využila k odhalení jeho soukromých bankovních informací a neoprávněným výběrům. Noko tvrdila, že peníze byly darem poté, co se s Bakerem stali milenci. Baker odpověděl: "Mám jizvu, kterou by poznala jen žena, která se mnou něco měla. Je tam a ona neví, že tam je." Noko odmítla vinu, ale byla odsouzena za podvod. V říjnu 2010 byla odsouzena na tři roky "nápravného dohledu", což je druh veřejně prospěšných prací. Baker označil výrok za "výsměch". Jeho autobiografie Hellraiser vyšla v roce 2009. V letech 2013 a 2014 absolvoval turné s Ginger Baker Jazz Confusion, kvartetem složeným z Bakera, saxofonisty Alfreda "Pee Wee" Ellise, baskytaristy Aleca Dankwortha a perkusisty Abasse Dodoo. V roce 2014 podepsal Baker smlouvu s Motéma Music na vydání alba "Why?" (2014). Baker se po celý život potýkal se závislostí na heroinu, drogu, kterou začal užívat v 60. letech jako jazzový bubeník v londýnských klubech. Pokaždé, když cestoval do Afriky, dočasně vystřízlivěl, aby se znovu vrátil. Odhadoval, že během svého života přestal drogu užívat asi 29 krát, ale natrvalo se mu podařilo přestat až poté, co se v roce 1981 přestěhoval do malé italské vesnice, kde začal pěstovat olivy. V únoru 2013 Baker oznámil, že má chronickou obstrukční plicní nemoc z let těžkého kouření a chronickou bolest zad z degenerativní osteoartrózy. V únoru 2016 byla Bakerovi diagnostikována "vážná srdeční záležitost" a všechny budoucí 
koncerty byly zrušeny. Na svém blogu napsal: "Právě jsem viděl doktora... velký šok... už žádné koncerty pro tohoto
starého bubeníka... všechno je pryč... ze všech věcí jsem si nikdy nemyslel, že to bude moje srdce...". Koncem
března 2016 vyšlo najevo, že Baker byl připraven na průkopnickou léčbu. "Existují dvě možnosti operace a v závislosti
na tom, jak silné mám staré plíce, mohou udělat obě." A dodal: "Kardiolog je skvělý. Včera mi zavedl hadičku do
tepny na pravém zápěstí a zavedl ji až do mého srdce - docela zážitek. Fotil moje srdce zevnitř - úžasná technologie...
říká, že mě přiměje hrát znovu! Díky všem za vaši podporu.". V červnu 2016 bylo hlášeno, že se zotavoval z otevřené
operace srdce, ale také utrpěl těžký pád, který způsobil otoky nohou a chodidel.Bakerovo bubnování je po vzoru jazzového bubeníka Louie Bellsona považováno za jeho styl, showmanství a použití dvou basových bubnů namísto konvenčního jediného. Ve svých raných dobách předváděl dlouhé improvizace sólové hry na bicí, jeho nejznámějším se stalo třináctiminutové sólo ve skladbě "Toad", zařazené na dvojalbum skupiny Cream "Wheels of Fire". jako jedno z prvních zaznamenaných příkladů v rockové hudbě. Baker byl uveden do Rock and Roll Hall of Fame jako člen Cream v roce 1993, do Modern Drummer Hall of Fame v roce 2008 a do Classic Drummer Hall of Fame v roce 2016.
|
 (rodné jméno Adrian Israel Gurvitz) (znám také jako Adrian Curtis Gurvitz) (Narozen 26. června 1949, Stoke Newington, North London, United Kingdome) Guitars, Vocals Adrian Gurvitz je anglický zpěvák, skladatel, hudebník a hudební producent. Jeho plodná schopnost skládat písně mu přinesla hity Eddieho Moneyeho #1 "The Love In Your Eyes" v mainstreamovém rockovém hitu Billboard a s jeho vlastní písní "Classic", singlem #8 ve Velké Británii, a také jeho 10 UK Rock Chart žebříčkový singl "Race With The Devil" s jeho kapelou The Gun. Je také spoluautorem skladby "Even If My Heart Would Break" ze soundtracku The Bodyguard oceněného cenou Grammy. Jeho rané kapely The Gun, Three Man Army a Baker Gurvitz Army byly hlavními vlivy na první vlnu britského hardrockového okruhu. Působil i v dalších kapelách jako Please, Rupert's People, The Buddy Miles Band, The Graeme Edge Band, The Gun, The Knack a The Kriya Project. Gurvitz také získal pozoruhodnost jako sólový kytarista, známý pro jeho složitá, tvrdá sóla. Gurvitz se umístil na 9. místě podle Chrise Welche z Melody Maker v žebříčku "Nejlepších kytaristů na světě". Gurvitzův otec byl manažerem turné Cliffa Richarda a kapel The Shadows a The Kinks. Adrian začal hrát na kytaru v osmi letech a v 15 už vyrazil na turné v raných kapelách jako Screaming Lord Sutch, Billie Davis a Crispian St. Peters. V roce 1967 on a jeho skupina Rupert's People vydali singl "Reflections Of Charles Brown" u Columbia Records. Píseň se umístila v australské popové hitparádě na #13 místě v srpnu 1967. Jen se mu nepodařilo dosáhnout hlavního žebříčku ve Spojeném království a bylo uvedeno jako "průlomové" pod žebříčkem po dobu tří týdnů v srpnu 1967. Pod příjmením Curtis byl znám až do počátku 70. let, než se poté vrátil ke svému původnímu jménu Gurvitz. 
Jako sólový kytarista a zpěvák skupiny The Gun měl Gurvitz svůj první velký hit s písní "Race With The Devil" ve
věku 18 let. Singl vyšel v říjnu 1968 a dostal se do top 10 na UK Singles Chart a v roce března 1969 se stal také
velkým hitem v mnoha evropských zemích. Jimi Hendrix parafrázoval riff písně během své písně "Machine Gun" na
festivalu Isle of Wight v roce 1970. Skladbu "Race With The Devil" převzaly kapely Judas Priest na remasterované
CD verzi "Sin After Sin", Black Oak Arkansas na albu "Race With The Devil", Girlschool na albu "Demolition" a
Church of Misery na jejich demu z roku 1996, vydaném jako split album s Acrimon, a na jejich dlouhohrajícím LP
"Vol. 1". Obal jejich debutového alba byl také pozoruhodný, protože byl prvním od Rogera Deana. Po jejich druhém
albu "Gunsight" se ale kapela rozpadla.Nedlouho poté, co se The Gun rozpadli, začal Gurvitz pracovat na svém prvním sólovém albu, které se proměnilo v debutové album Three Man Army s názvem "A Third Of A Lifetime". Three Man Army následně podepsali smlouvu s Reprise a Warner Bros. Records. Debutové album představovalo několik bubeníků, včetně bubeníka Band of Gypsys Buddyho Milese. Krátce po smrti Jimiho Hendrixe pozval Miles Gurvitze, aby se připojil k jeho kapele Buddy Miles Express na turné po USA. Turné trvalo dva pevné roky a hráli před 50 000 lidmi za noc. Na turné se Gurvitz podílel na Milesově albu "Chapter VII" z roku 1973. Během tohoto turné se Gurvitz setkal s Gingerem Bakerem, bubeníkem skupiny Cream. Gurvitz se vrátil do Spojeného království ze svého turné s Buddy Milesem a setkal se se svým bratrem a kolegou z Three Man Army Paulem Gurvitzem. Tony Newman, který dříve hrál se Sounds Incorporated a Rodem Stewartem, se připojil k dalším dvěma albům skupiny "Mahesha" a "Three Man Army Three". Na konci třetího alba se spojili a vytvořili Baker Gurvitz Army s Ginger Baker. The Baker Gurvitz Army podepsali smlouvu s Vertigo Records ve Velké Británii a s Atlantic ve Spojených státech. Jejich debutové album "Baker Gurvitz Army" se stalo zlatým, vyvrcholilo na #22 místě v UK Albums Chart a také vstoupilo do amerického žebříčku Billboard 200. Společně vydali další dvě zlatá alba "Elysian Encounter" (1975) a "Hearts On Fire" (1976). 
Gurvitz byl požádán bubeníkem Graeme Edgem z Moody Blues, aby se připojil k jeho kapele Graeme Edge Band. Chtěl,
aby Gurvitz pomohl napsat, zazpívat a produkovat jeho další dvě alba "Kick Off Your Muddy Boots" a "Paradise
Ballroom", která se obě umístila v USA. Alba byla vydána Threshold a ilustrace na přebalech byly od Joe Petagna.
V roce 1979 se Gurvitz vydal na sólovou dráhu a nahrál dvě alba s Jet Records. Album "Sweet Vendetta" nahrál s americkými studiovými hudebníky Jeffem, Joem a Stevem Porcaro a Davidem Paichem, který o dva roky dříve založil kapelu Toto. Později v roce 1980 vydal "Il Assassino". Poté, co jeho smlouva s Jet Records skončila, podepsal smlouvu s EMI/Rak v Evropě a Geffen Records v USA. Tam vydal své třetí album "Classic". Gurvitz dosáhl úspěchu s písní "Classic", která se dostala na #8 místo v UK Singles Chart. "Classic" byla jednou z nejhranějších balad v Anglii v roce 1982. Následný singl obsahoval píseň "Your Dream". Během této doby Gurvitz psal pro vydavatelskou společnost Mickieho Mosta Rak Music Publishing. Tam Gurvitz napsal písně pro Earle Browna, Hot Chocolate, a v roce 1982 napsal píseň anglického týmu World Cup Squad "England, We'll Fly The Flag", která byla na A straně "This Time (We'll Get It Right)" a umístila se na 2. místě v UK Singles Chart. Gurvitz se přestěhoval do Států a napsal hit pro Eddie Moneyho "The Love In Your Eyes", který dosáhl čísla #24 v žebříčku Billboard Hot 100 a číslo #1 v žebříčku Billboard Mainstream Rock Tracks. Gurvitz podepsal smlouvu s Warner Chappell Music, kde psal skladby pro umělce jako Steve Perry, REO Speedwagon a Chicago. V roce 1992 napsal skladbu "Even If My Heart Would Break", kterou nahráli Aaron Neville a Kenny G. Píseň se objevila ve filmu The Bodyguard a na jeho soundtrackovém albu. Soundtrack "The Bodyguard" je uznáván jako jedno z 5 nejprodávanějších alb všech dob. V roce 1994 získalo Grammy za nejlepší album roku a celosvětově se jej prodalo přes 45 milionů kopií. Také Kenny G zařadil píseň na své platinové album "Breathless". V roce 2000 Gurvitz založil americko-britskou popovou dívčí skupinu No Secrets. Jedním z členů skupiny byla jeho dcera Carly Lewis. Podepsali smlouvu s Jive Records a jejich píseň "Kids in America" vyvrcholila na #1 v žebříčku Billboard Heatseekers. To bylo také uvedeno na soundtracku k filmu Jimmy Neutron. No Secrets se připojili k Aaronu Carterovi v Torontu při natáčení jeho videa k písni „Oh Aaron“ a také spolupracovali na natáčení písně a poskytovali doprovodné vokály. [pochvalná zmínka potřebovaný] Gurvitz byl najat Walt Disney Records, aby produkoval a psal písně pro mnoho jejich domácích popových hvězd, jako jsou Jesse McCartney, Cheetah Girls a Anne Hathaway. Produkoval mnoho soundtracků Disneymanie, které mu vynesly tři zlatá alba. V roce 2011 Gurvitz produkoval píseň „Stevie on the Radio“ pro Pixie Lott se Stevie Wonderem na albu "Young Foolish Happy". Album se ve Velké Británii stalo zlatým. V poslední době Gurvitz spolupracoval mimo jiné se Ziggy Marleym a Androu Day. V současné době pracuje jako výkonný ředitel ve společnosti Buskin Records, kterou založil spolu s Jeffreym Evansem, a ve společnosti Warner Bros. Records, se kterou má Buskin dohodu o partnerství. |
 (rodnýmj jménem Paul Anthony Gurvitz) (znám také jako Paul Curtis, Paul Gee) (narozen 6. července 1944, High Wycombe Buckinghamshire, England) Bass Guitar, Backing Vocals Paul je britský hudebník a hráč na basovou kytaru, hudební producent a je multiplatinový autor písní. Je bratrem Adriana Gurvitze. Působil v kapelách Baker Gurvitz Army, Parrish & Gurvitz, Rupert's People, The Graeme Edge Band, The Gun, The Knack, The Londoners a Three Man Army. 
Všechno to začalo na začátku 60. let, když Paul poslouchal Elvise, Buddyho Hollyho, Cliffa Richarda &
The Shadows. Jeho hudební cesta začala ve věku 15 let a svoji první kytaru si koupil v místním obchodě za
12 liber. Svou první vydavatelskou smlouvu podepsal ve věku 16 let. Jeho otec byl v té době Road Manager
pro The Shadows, takže se začal přibližovat k hudební scéně. Naučil se hrát pár akordů a netrvalo dlouho
a začal hrát v některých místních kapelách. Jeho první profesionální koncert byl ve Francii, kde hrál na
táborech americké armády. Odtud se vrátil do Anglie se stejnou kapelou a začal od roku 1964 koncertovat
po Londýně, skupina se nazývala The Londoners.Pak byli rezervováni pro vystupování ve Star Club v Hamburku v Německu. Po šesti měsících strávených ve Star Clubu pak začali hrát po celém Německu na různých místech. Ještě jednou se vrátil do Londýna s The Londoners a rozhodl se změnit název skupiny na The Knack. The Knack podepsali smlouvu s několika různými labely a nahráli několik singlů pro Pye a Decca. Krátce poté začala psychedelická éra a znovu změnil název kapely na The Gun. The Gun si začali pomalu dělat jméno v londýnských klubech a v roce 1968 vydali svou první hitovou desku, byla to "Race With The Devil". Dostala se na #4 místo v anglických hitparádách a na 1. místo ve většině evropských hitparádách. The Gun nahráli 2 alba "Gun" a "Gunsight". V roce 1971 se ale The Gun rozpadli. 
Paul založil skupinu s názvem Parrish & Gurvitz, kterou produkoval George Martin. Byla natočena dvě alba,
ale vyšlo pouze jedno s názvem "Parrish & Gurvitz". Tato kapela vyjela na turné po USA a Velké Británii.
Ve stejnou dobu nahrával se svým bratrem Adrianem s "Three Man Army". Poté, co se Parrish & Gurvitz rozešli,
Three Man Army se stala turné kapelou a natočila celkem tři alba "A Third Of A Lifetime", "Mahesha" a "Three
Man Army Two".Three Man Army se připravovali na čtvrté album, ale jejich bubeník Tony Newman byl požádán, aby se připojil k Davidu Bowiemu. Díky tomu s bratrem neměli bubeníka, ale nedlouho poté, co se spojili s Gingerem Bakerem, založili novou skupinu The Baker Gurvitz Army. B.G.A. (jak se tomu říkalo) nahráli první album s názvem "Baker Gurvitz Army" a poté přijali další dva členy na turné. Druhé B.G.A. nahrané album bylo "Elysian Encounter", třetí pak "Hearts On Fire". Během nahrávání B.G.A. se s bratrem spojili s bubeníkem "Moody Blues" Graemem Edgem a natočili další dvě alba. Kapela se nazývala The Graeme Edge Band a jejich první album bylo "Kick Off Your Muddy Boots" a druhé "Paradise Ballroom". V roce 1976 se manažer B.G.A. zabil při letecké havárii a to byl konec "The Baker Gurvitz Army". Paul napsal nespočet hitů pro mnoho umělců, včetně svého prvního hitu "Race With The Devil" tehdy se svou kapelou The Gun, o kterém někteří říkají, že byl začátek toho, čemu dnes říkají metal. Nyní žije v Arizoně Paul je stále aktivním skladatelem a vydal několik sólových alb a nyní se vydává na další cestu se svou novou kapelou The New Army. |
 (znám jako Snips, Mr. Snips, SWP, Steve Parsons, Stephen Parsons) (narozen 19. června 1951, Bridlington, East Riding of Yorkshire, England) Lead Vocals Stephen je britský hudebník, skladatel, zpěvák a hudební producent. Nejznámější je jako člen kapely Baker Gurvitz Army. Působil však také v kapelách Babel, Ginger Baker & Friends, King Mob, Nothineverappens, Sharks, State Project a The Presence LDN. Steve Parsons začal svoji hudební kariérou na scéně Hull, kde v letech 1968–1972 hrál v několika beatových skupinách jako 21st Century, Spanish Leather, Flesh, Chest Fever a Nothineverappens. Jeho talentu si všimla Island Records a po úspěšném konkurzu dostal nabídku připojit se k nově vytvořené superskupině Sharks jako hlavní zpěvák a skladatel. V kapele působili Chris Spedding a bývalý baskytarista Free Andy Fraser. Původně ji řídil zakladatel Islands Chris Blackwell. Jejich první album "First Water" vyšlo v roce 1973. Skupina cestovala v Sharkmobile (upravený Pontiac LeMans s ploutví na střeše a zuby na grilu) a podporovala Roxy Music na jejich prvním britském turné. Po tomto turné Fraser opustil kapelu kvůli hudebním rozdílům a byl nahrazen Bustou 'Cherry' Jonesem z Memphisu, Tennessee. Kapela ještě přibrala Nicka Judda na klávesy a nahrála své druhé album "Jab It On Yore Eye". Sharks úspěšně koncertovali po USA v roce 1974, ale nebyli schopni na tom stavět, protože se na konci roku rozešli. Jako Mr Snips se v roce 1975 připojil k Baker Gurvitz Army a zpíval jak na jejich druhém albu "Elysian Encounter", i na třetím "Hearts On Fire". Skupina před rozpadem absolvovala rozsáhlé turné po Evropě a USA. Poté přispěl vokály a písněmi na sólové album "Ginger Baker and Friends" v roce 1977. Ve stejném roce přispěl vokálním vystoupením v "Intergalactic Touring Band", koncepčnímu sci-fi albu vydanému na Passport Records v USA a Charisma Records ve Velké Británii. Mezi další uváděné zpěváky patřili Ben E. King a Arthur Brown. 
V roce 1978 vydal Stephen své první sólové album "Snips And The Video Kings" u labelu Jet Records. Absolvoval
turné s Video Kings, mezi jehož členy patřili John Bentley, Clem Clempson, Graham Deakin a baskytarista Jackie
Badger. Album produkoval Steve Lillywhite. Parsons také přispěl písněmi na album "Guitar Graffiti" Chrise
Speddinga pro RAK Records. V listopadu Parsons produkoval to, co bylo plánováno jako druhý singl kapely Adam
and the Ants pro Decca Records, "I'm A Xerox Machine/Kick" nahraný v RAK Studios, ale Ants byli z Decca vyřazeni
dříve, než mohl být singl vydán. Později přejmenován na "Zerox" byl znovu nahrán v květnu 1979 s Adamem Antem,
který si jej sám produkoval a se změněným B-side "Whip In My Valise" singl nakonec vyšel na Do It Records v
létě 1979.V roce 1979 se Parsons oženil s Jackie Badger a jako Snips se pak upsal MAM Records, kteří vydali singl "9 O’Clock", na němž spoluprodukoval s Midge Urem z Ultravox. Spedding pak produkoval Snipsovo album "La Rocca" v roce 1981 pro EMI a pár se krátce sešel pro živá vystoupení na severoamerickém turné ve stejném roce. Ještě v roce 1981 Parsons jako filmový režisér natočil videa pro akty z Cherry Red Records včetně Men Without Hats (kanadská new wave a synth-pop kapela z Montrealu). V roce 1982 začal kariéru jako skladatelský producent pro film a televizi pod vlastním jménem Stephen Parsons. Jeho raná práce zahrnovala veřejné informační filmy pro COI a korporátní práci. Od roku 1984 do roku 2005 pracoval pro reklamní klienty ve Velké Británii a USA jako skladatel/producent hudby pro TV a film. V roce 1988 změnil svůj kredit na obrazovce na Stephena W Parsonse, aby se vyhnul záměně se skladatelem křesťanské hudby jménem Stephenem Parsonsem. Mezi jeho britské TV tituly patří Call Red a dvě série Fat Friends. V USA pracoval v roce 1998 na Push pro síť ABC. Ve spolupráci s Francisem Hainesem napsal hudbu k animovanému dokumentu Channel 4 "Abductees". Mezi jeho filmové tituly patří "Howling II", "Charlie", "Funny Man", "Journal of a Contract Killer" a "Nine Miles Down". Mezi celovečerní filmy ve spolupráci s Francisem Hainesem patří "Conspiracy of Silence" (Spiknutí ticha), které získalo cenu za svobodu projevu amerického Národního výboru pro filmy za rok 2004 a režisér John Deery získal cenu Hartley-Merrill za scenáristiku, "Another 9½ Weeks", a "Split Second". Parsons produkoval a skládal hudbu pro řadu instrumentálních alb v letech 1985 až 1997, včetně "Dreams of Gold" pro Filmtrax, "Passion" pro Theta Records a "The Institute of Formal Research" pro Bubblehead Records. Ten poslení obsahuje sóla Zoot Horn Rolla, Guy Barkera, Chrise Speddinga a Micka Taylora. Parsons v roce 1986 také přispěl čtyřmi instrumentálními skladbami na koncepční album "First Quest" ke hře Dungeons & Dragons. V roce 1989 produkoval pro Castle Records poslední album zpěváka Steva Marriotta "30 Seconds To Midnite". 
Jako scenárista/producent a skladatel natočila jeho produkční společnost pilotní film pro TV seriál podle konceptů
spisovatele H.P. Lovecrafta. Tento 45 minutový pilot byl vydán na DVD Lurker Films v roce 2000 pod názvem "Rough
Magik" (aka Dreams of Cthulhu). Jeho příspěvek k Lovecraftovu mýtu je podrobně popsán v "The Lurker in the Lobby",
referenčním svazku pro filmové a TV adaptace díla H.P. Lovecrafta.V roce 2011 jako Stephen Parsons založil kapelu King Mob, která zahrnovala Glena Matlocka, Chrise Speddinga, Martina Chamberse a kytaristu rockabilly jménem Sixteen. V roce 2012 vydali album "Force 9" s Parsonsovou produkcí na labelu SPV Steamhammer. V roce 2012 také začal jako SWP psát sérii článků pro internetový magazín Trebuchet, které nabízejí osobní pohled na historii a vývoj kontrakultury. Mezi jeho odborné předměty patří: Philip K. Dick, Charles Manson a H.P. Lovecraft. V roce 2013 byl spoluautorem a koproducentem alba Chrise Speddinga "Joyland" pro Cleopatra Records. Hostujícími hvězdami na albu byli Bryan Ferry, Johnny Marr, Ian McShane a zesnulý Andy Fraser. Ve stejném roce založil společnost zabývající se zdravou výživou, která se věnuje míchání kalifornského stylu. Značka je nyní známá jako Huna Blends a byla představena ve vydání časopisu Women's Health z listopadu 2015. Na konci roku 2015 se znovu sešel s Chrisem Speddingem, aby zahráli písně Sharks jako poctu Andymu Fraserovi, který zemřel počátkem tohoto roku. V roce 2017 Sharks vydali nové album "Killers Of The Deep". Nová sestava včetně Paula Cooka ze Sex Pistols dosud cestovala po Spojeném království a Japonsku a získala uznání za své energické a mírně chaotické pódiové show. The 21st Century revival of Sharks se natáčel přes dva roky a Parsons nyní upravuje materiál do celovečerního dokumentu s názvem "One Last Thrill". |
 (rodné jméno Peter Naphtali Lemer) (narozen 14. června 1942, London, England) Keyboards Peter Lemer je britský jazzový hudebník, pianista a klávesista pocházející z Londýna ve Velké Británii. Pracoval s Pete Lemer Quintet, Peter Lemer Trio, Spontaneous Music Ensemble, Annette Peacock, Harry Beckett, Gilgamesh, Baker Gurvitz Army, Seventh Wave, Don Rendell Quintet, Harry Beckett's Joy Unlimited, Pierre Moerlen's Gong, The Mike Oldfield Group, In Cahoots a Miller/Baker/Lemer. V současné době spolupracuje s In Cahoots, Group E, Peter Lemer & Friends, Barbara Thompson's Jubiaba, Paraphernalia Barbary Thompson a Peter Lemer-Billy Thompson Quartet and Duo. Peter Lemer studoval hru na klavír a skladbu na Royal Academy of Music u Svena Webera a Johna Gardnera, později soukromě u Thomase Rajny, a poté na workshopech v Londýně vedených Jackem Goldzweigem, který se v New Yorku stal spolutrénerem s Malem Waldronem a Johnem Meheganem. Během 60. let byl Lemer stálicí na nové jazzové scéně v Londýně, objevoval se v sestavách po boku velikánů britského jazzu jako Elton Dean, Dick Heckstall-Smith a mnoho let cestoval a nahrával s Barbarou Thompson, zatímco vedl i své vlastní skupiny. Lemer poté odešel do New Yorku studovat kontrabas u Davida Waltera, navštěvoval workshopy vedené Billem Dixonem a studoval hru na klavír u Jakiho Byarda a Paula Bleyho. 
V roce 1965 Lemer vytvořil trio s Johnem Stevensem a Jeffem Clynem, které otevřelo Little Theatre Club. V roce 1966
založil Peter Lemer Quintet s Jonem Hisemanem na bicí, George Khanem na tenor saxofon, Johnem Surmanem na baryton
saxofon a Tony Reevesem na basu. Tato kapela úspěšně odehrála sezónu u Ronnieho Scotta a pomohla vydláždit cestu
britskému free jazzovému hnutí konce 60. a začátku 70. let spolu s triem Mike Taylor. Vystřihlo jedno LP, Local Color,
které navrhl Eddie Kramer.V roce 1969 Lemer spolupracoval s experimentální jazzovou skupinou Spontaneous Music Ensemble. V témže roce se také připojil k Barbare Thompson. Vztah se vyvinul tak, že Thompson založila skupinu Paraphernalia s manželem Jonem Hisemanem. Paraphernalia se stala nejčastěji vystupující jazzově orientovanou skupinou v Evropě a Lemer byl klávesistou po většinu let až do současnosti, včetně deseti alb nahraných živě nebo v Thompson a Hiseman's Temple Music Studios. V roce 1974 se Lemer připojil ke Gilgamesh a odehrál několik koncertů a několik nahrávek BBC. Následně se stal žádaným studiovým hráčem. V roce 1974 se připojil také k Seventh Wave Kena Elliota, průkopnické rockové kapele založené na syntezátorech, která se objevila na jejich druhém albu "Psi-Fi". V roce 1975 se připojil k Ginger Bakerovi, Mr Snipsovi a bratrům Gurvitzovým v Baker Gurvitz Army a podílel se na nahrávce alba "Elysian Encounter". V roce 1976 se krátce připojil k Jan Dukes de Gray, aby nahráli jejich poslední album "Strange Terrain", které, přestože bylo album nahráno v roce 1976, vyšlo až v roce 2010. 
V roce 1979 se Lemer připojil k padesátičlenné koncertní kapele Mika Oldfielda jako jeden ze dvou hráčů na klávesové
nástroje. To vedlo k tomu, že hostoval na Moerlenově albu "Time Is The Key".Lemer v poslední době hodně pracoval s kapelou "In Cahoots". S nimi si zahrál na albu "Cutting Both Ways" (1987) a procestoval Evropu. Do kapely Paraphernalia se připojil v roce 1987 a hrál na albech "A Cry From The Heart" (1987), "Everlasting Flame" (1993) a "Shifting Sands". Lemer následně znovu spolupracoval s In Cahoots, když si zahrál na albu "Digging In" (1991) a ke kapele se natrvalo připojil v roce 1995. Po dvou turné In Cahoots věnoval Lemer rok 1999 turné s Paraphernalia na podporu alba, které nedávno vydali. Paraphernalia momentálně nevystupuje na turné, zatímco Barbara Thompson bojuje s Parkinsonovou chorobou. Mezi poslední Lemerova alba patří "Players Of Games" nahraná s Billym Thompsonem, "Looking For Soup", "All That" s In Cahoots a "Never Say Goodbye" nahraná s Paraphernalia. Jako sólista vydal pouze jedno album "Local Colour" na legendárním newyorském labelu ESP-Disk v roce 1966. Na rozdíl od mnoha jazzových lidí však Lemer snadno vklouzl do fusion a progresivní scény 70. let. Hrál a nahrával s Ginger Baker, Mikem Oldfieldem, kytaristou Philem Millerem a mnoha dalšími. |
|
|
|
Studiové desky: 1976 Hearts On Fire 1975 Elysian Encounter 1974 Baker Gurvitz Army |
Ostatní nahrávky: 2010 Live in Milan Italy 1976 (live) 2008 Still Alive (live) 2005 Live Live Live 2003 Flying In & Out Of Stardom (komp.) 1975 Live In Derby '75 (live) |
|
Skupina: Ginger Baker - Drums Paul Gurvitz - Bass Adrian Gurvitz - Guitars, Vocals Snips (Steve Parsons) - Lead Vocals Hosté: |
Hearts On FireVyšlo 1976, Mountain Records, TOPS 111 (UK) Seznam skladeb: 01. Hearts On Fire (2:30) 02. Neon Lights (4:35) 03. Smiling (3:12) 04. Tracks Of My Life (4:40) 05. Flying In And Out Of Stardom (2:17) 06. Dancing The Night Away (3:25) 07. My Mind Is Healing (3:50) 08. Thirsty For The Blues (5:15) 09. Night People (3:19) 10. Mystery (4:02) Total Time: (37:20) Producer, Engineer: Eddie Offord Mixed at Advision Studios Art Direction: Mike Doud Design: Michael Ross Photography [Cover]: Paul Wakefield Photography [Inner Sleeve]: Colin Fuller, Declan Barrett, Ian Dickson, Steve Joester, James Campus |
|
Skupina: Ginger Baker - Drums, Percussion, Vocals Paul Gurvitz - Bass Adrian Gurvitz - Guitars, Vocals Snips (Steve Parsons) - Lead vocals Peter Lemer - Keyboards Hosté: Anton Matthews - Vocals (Background) |
Elysian Encounter Vyšlo 1975, Mountain Records, 9103 201 (UK) Seznam skladeb: 01. People (4:10) 02. The Key (6:25) 03. Time (4:03) 04. The Gambler (4:15) 05. The Dreamer (3:38) 06. Remember (5:23) 07. The Artist (5:15) 08. The Hustler (6:40) Total Time: (40:06) Producer: Adrian Gurvitz, Ginger Baker, Anthon Matthews Assistant Producer, Engineer: Anton Matthews Mixed at Trident Studios and Advision Studios Mastered: Chris Blair Painting, Design [Sleeve Design]: Joe Petagno (Petagno III) |
|
Skupina: Ginger Baker - Drums Adrian Gurvitz - Guitars, vocals Paul Gurvitz - Bass Hosté: Madeline Bell - Vocals John Norman Mitchell – Keyboards, Synthesiser, Vibes Rosetta Hightower - Vocals Barry St. John – Backing Vocals Liza Strike – Backing Vocals John Bell - Orchestrated Martyn Ford – Orchestrated |
Baker Gurvitz Army Vyšlo 1974, Vertigo Records Seznam skladeb: 01. Help Me (4:36) 02. Love Is (2:47) 03. Memory Lane (4:46) 04. Inside Of Me (5:33) 05. I Wanna Live Again (4:22) 06. Mad Jack (7:54) 07. 4 Phil (4:25) 08. Since Beginning (8:05) Total Time: (00:00) Orchestrated: John Bell, Martyn Ford Producer: Adrian Gurvitz, Ginger Baker, Paul Gurvitz Arranged: The Baker Gurvitz Army Engineer: Anton Matthews, Dave "Cyrano" Langston Cover, Painting: Joe Petagno (Petagno III) Liner Notes: Ulf Marquardt |
 Skupina: Mr. Snips - Vocals Adrian Gurvitz - Guitars Paul Gurvits - Bass Ginger Baker - Drums, Vocals Hosté: |
Live In Milan Italy 1976 Vyšlo 2010, Voiceprint, VPTMQ054CD (UK) Part of The Official Ginger Baker Bootleg Series Seznam skladeb: 01. Hearts On Fire (3:24) 02. People (6:46) 03. Night People (3:40) 04. White Room (3:45) 05. Mystery (4:36) 06. Thirsty For The Blues (5:27) 07. Neon Lights (5:03) 08. Inside Of Me (5:49) 09. Memory Lane - Drums (9:16) 10. Sunshine Of Your Love (2:42) 11. Time - Smokestack Lightning Medley (16:49) 12. Hearts On Fire Reprise (4:04) Total Time (45:24) Glass Mastered at Sony DADC, Southwater Recorded at Palalido Designed at Madgoose |
 Skupina: Hosté: |
Still Alive 2CD+DVD, vyšlo 15. června 2008, Wet World, WWVII (US) Seznam skladeb: CD 1 (35:46) 01. Hearts on Fire (4:32) 02. Drum Solo 1 (5:05) 03. Help Me (4:40) 04. Sunshine of Your Love (3:35) 05. Keyboard Solo 1 (2:19) 06. Guitar Solo 1 (4:02) 07. Drum Solo 2 (11:33) CD 2 (47:47) 01. 4 Phil (8:26) 02. Inside of Me (9:54) 03. Drum Solo 3 (5:46) 04. The Artist (5:40) 05. Keyboard Solo 2 (3:00) 06. Freedom (6:31) 07. Drum Solo 4 (8:30) Total Time (83:33) DVD: 01. Inside of Me 02. Love Is 03. Whatever It Is 04. The Gambler 05. Freedom 06. Memory Lane 07. Ginger Falls Off 008. 4 Phil 09. People Total Time (42:27) |
 Skupina: Mr. Snips - Vocals Adrian Gurvitz - Guitars, Vocals Peter Lemer - Keyboards Paul Gurvitz - Bass, Vocals Ginger Baker - Drums Hosté: |
Live Live Live Vyšlo 2005, Revisited Rec., REV 020 Seznam skladeb: 01. Wotever It Is () 02. The Gambler () 03. Freedom () 04. For Phil () 05. Remember () 06. Memory Lane () 07. People () Total Time (00:00) Live recording from the Elysian Encounter tour |
 Skupina: Hosté: |
Flying In & Out Of Stardom 2CD, vyšlo 2005, Sanctuary, CAS 36187-2/Castle Music – CAS 36187-2 (US) Seznam skladeb: CD 1: 01. Wotever It Is (live) () 02. The Gambler () 03. Memory Lane () 04. Thirsty for the Blues () 05. Love Is () 06. Mystery () 07. The Key () 08. Flying In and Out of Stardom () 09. Since Beginning () 10. Hearts on Fire () 11. Mad Jack () 12. People () 13. Remember () 14. Smiling () 15. Freedom (live) () CD 2: 01. People (live) () 02. 4 Phill () 03. Neon Lights () 04. Help Me () 05. Tracks of My Life () 06. The Dreamer () 07. I Wanna Live Again () 08. My Mind Is Healing () 09. The Hustler () 10. Inside of Me () 11. Time () 12. Dancing the Night Away () 13. Night People () 14. The Artist () 15. Memory Lane (live) () Total Time (00:00) |
 Skupina: Mr. Snips - Vocals Adrian Gurvitz - Guitars, Vocals Peter Lemer - Keyboards, Piano Paul Gurvitz - Bass, Vocals Ginger Baker - Drums, Percussion, Vocals Hosté: |
Live In Derby '75 Vyšlo 1975, CD 2005, Major League Productions Ltd., MLP08CD (Europe)/MSIG 0188 (Japan) Seznam skladeb: 01. The Hustler (9:09) 02. Space Machine (6:52) 03. Remember (10:19) 04. White Room (3:51) 05. Neon Lights (5:12) 06. Inside of Me (7:18) 07. Memory Lane (4:46) 08. Sunshine of Your Love (2:33) 09. The Artist (6:12) 10. Freedom (6:43) 11. Time (5:22) 12. Going to Heaven (9:45) Total Time: (78:02) Recorded on October 21, 1975 at Kings Hall, Derby Producer: Mike Dixon Engineer: Geoff Woodward, John Moon Mixed: John Arnold Mastered By [Mastering]: David Blackman Artwork [Sleeve Art]: Gita Kasan Photography [Cover Photo]: David Redfern (Redferns), Barry Plummer Liner Notes [March 2005]: Paul Gurvitz |
|
|
 Three Man Army       |
|
|
Oficiální stránky:https://www.paulgurvitz.com/index2.html https://www.rockzirkus.de/lexikon/bilder/b/baker_gurvitz/baker_gurvitz.htm https://www.allmusic.com/artist/baker-gurvitz-army-mn0000038436#biography |
 |
|
mbrezny@centrum.cz© ...a vzkaz autorovi!© |
Poslední aktualizace: 9.2.2024