|
|
Kraftwerk je známá německá hudební skupina, která významně přispěla velkou měrou jako inovátoři a průkopníci k vývoji elektronické
hudby, byli i prvními úspěšnými popularizátory tohoto žánru. Skupina začala jako součást experimentální scény krautrocku ze Západního
Německa na počátku 70. let, než se plně obklopila elektronickou instrumentaci, včetně syntezátorů, bicích strojů a vokodérů. Kraftwerk
rovněž přivedli na svět docela novou odnož moderní populární hudby, která postupně vytlačila kralování kytar a rocku, a lze do ní zahrnout
všechno možné - od synthpopu a new wave přes techno a house, ovlivnili detroitské techno, americký hip hop i britský rave. Mnohé hudební
styly a skupiny z Kraftwerk přímo či nepřímo vycházely. Hudba Kraftwerk spolu s Tangerine Dream a Jeanem Michellem Jarre dala impuls k
odstartování elektronické revoluce v populární hudbě na počátku 80. let (Depeche Mode, OMD, Human League, Duran Duran a mnoho dalších).
Zvukem německých elektronických kapel včetně Kraftwerk se inspirovali také úspěšní představitelé popověji laděné new wave kapely jako
Ultravox nebo OMD. Stačí si jen připomenout, že první rave uspořádali Kraftwerk dvacet let před tím, než se spustily nelegální večírky
ve vybydlených budovách na okrajích Londýna. "Oni to všechno začali," prohlásil v roce 1990 Chris Lowe z Pet Shop Boys - kapely,
která by bez předchůdců z kontinentální Evropy mohla jen těžko existovat. Kraftwerk prorazili jako první Němci na mezinárodní popový
trh a jejich úspěchu se dodnes vyrovná málokterá německá kapela. "Společně s Ralfem Hütterem stál Florian Schneider u zrodu
kapely, bez níž by David Bowie nejspíš až do konce svých dnů drhnul na španělku folk-rockové písně, nebyli by Depeche Mode, New Order,
nevznikla by elektronická taneční scéna," konstatoval hudební publicista Jindřich Göth.Kraftwerk byli svým způsobem géniové a průkopníci. V době, kdy vládl kult dlouhovlasých rozevlátých rockerů, přišli s přísně střiženou image čtyř nakrátko ostříhaných a kamenně se tvářících postav stojících za syntezátory. Jejich jména nebyla vůbec důležitá, prim hrál pouze zvuk, který byl nový, jedinečný a neotřelý. Říkalo se mu trochu posměšně krautrock, ale Kraftwerk se netýkala žádná módní vlna, žádné trendy. Byli prostě sví, jedineční a novátorští. Kraftwerk prostě proměnili banalitu automatizace, konzummní primitivní počítačovou kulturu do série nesmrtelných skladeb, v nichž se ozýval tikot kapesních kalkulaček, budíků, procesorů nebo tovární hluk. Název kapely v němčině znamená "elektrárna" a hudebníci samotní se označovali za "klangchemiker", tedy zvukové chemiky. Kraftwerk sami svůj styl označili jako "robot pop", který kombinoval elektronickou hudbu s popovými melodiemi, střímými aranžemi a opakujícímí se rytmy. "Rádi ignorujeme publikum. Když hrajeme, veškerou naši koncentraci věnujeme pouze hudbě. Velice nás zajímá původ hudby. Zdroj hudby. Čistý zvuk je něco, čeho bychom velmi rádi dosáhli," prohlásil v jednom rozhovoru Schneider. Továrna globálního popu už po nich nikdy nebyla stejná. 
V druhé polovině 60. let se na düsseldorfské konzervatoři Academy of Arts v Remscheidu seznámili Ralf Hütter a Florian
Schneider jako studenti, když se potkali jako studenti klasické hudby, ale v orchestrech svoji budoucnost rozhodně neviděli, vždyť
k setkání ostatně došlo na semináři jazzové improvizace. Oba dva fascinovala myšlenka hudebního studia jako laboratoře a představa
nejnovějších technologií jako prostředků k dosažení vysněné budoucnosti. Sledovali experimenty s elektronickou hudbou, které v
nedalekém Kolíně nad Rýnem prováděl skladatel Karlheinz Stockhausen, fascinovaly je modulární syntezátory, které se v 70. letech
postupně zmenšovaly a začaly být dostupnější i lidem mimo podobné zvukové laboratoře. Schneider si postupem času nástroje dokonce
i sám vyvíjel, např. elektronickou flétnu nebo vlastní vokodér, či přístroj na syntézu hlasu jménem Robovox.Sám Hütter se v jednom z pozdějších interview přiznal, že oba dva byli považováni tak trochu za outsidery, a proto si začali říkat Mister Kling a Mister Klang. Oba projevovali zájem o avantgardní umění a hlavně hudbu, a tak spolu s dalšími třemi hudebníky založili v roce 968 svoji první skupinu Organisation a účastnili se německé experimentální hudební a umělecké scény té doby, kterou Melody Maker vtipně nazval "krautrock". Dlouho marně hledali hudebního vydavatele, nakonec se jim však podařilo sepsat smlouvu s britskou společností RCA a v roce 1969 vydali své první a zároveň poslední album "Tone Float". Pak se skupina rozpadla a na přelomu let 1969 a 1970 Hütter. Při návštěvě výstavy v jejich rodném městě o vizuálních umělcích Gilbert and George spatřili "dva muže v oblecích s kravatou, kteří tvrdili, že přinášejí umění do každodenního života". Ve stejném roce Hütter a Schneider začali přinášet každodenní život do umění a založili novou skupinu Kraftwerk. Známou se však stala až jako kvarteto spolu s Wolfgangem Flürem a Karlem Bartosem. 
Spolu s Hütterem a Schneiderem ve skupině spolupracují kytarista Klaus Dinger a Andreas Hohmann coby hráč na perkuse. V roce
1970 si Hütter se Schneiderem zakládají a vybavují své Kling Klang Studio v Düsseldorfu. Jejich první eponymní album
"Kraftwerk" vychází roku 1970 a pilotní skladba "Ruckzuck" se stává nejhranější skladbou a stala
se oficiální znělkou televizního magazínu ZDF "Kennzeichen D". V té době byl soubor ovlivněn psychedelií a využíval více nástrojů.
Schneider hrál na kytaru, flétnu a housle. Cítil se však tradičními nástroji omezen a nakonec si pořídil syntezátor.Rané sestavy Kraftwerk v letech 1970 až 1974 se často měnily, když Hütter a Schneider spolupracovali s přibližně půl tuctem dalších hudebníků během příprav a nahrávání tří alb a sporadických živých vystoupení, včetně kytaristy Michaela Rothera a bubeníka Klause Dingera, kteří odešli a založili kapelu Neu! Jedinou konstantní postavou v těchto sestavách byl Schneider, jehož hlavním nástrojem v té době byla flétna, občas také hrál na housle a kytaru, vše upravoval pomocí různých elektronických zařízení. Hütter, který opustil skupinu na dobu osmi měsíců, aby se zaměřil na dokončení univerzitního studia, hrál na syntetizátory a klávesy (včetně varhan Farfisa a elektrického piana). Skupinu Kraftwerk šest měsíců tvoří trojice Schneider - Rother - Krannemann. 
Jedno z prvních vystoupení měli v Kolíně nad Rýnem 12. června 1971. V roce 1971 skupinu opustí Dinger, Hohmann a dokonce i Ralf Hütter
a na jejich místo přichází kytarista Michael Rother a basista Eberhardt Krannemann.
Kraftwerk začínají natáčet ve studiu Connyho Planka první album. V roce 1972 se opět vrací Hütter a skupina vydává album
"Kraftwerk 2". V této době prodávají svou novou skladbu "Autobahn" firmě Phonogram za úsměvných
2000 amerických dolarů s pocitem výhodného obchodu. Ke skupině se na krátký čas připojuje Klaus Roeder, hráč na violu a kytaru. V roce
1973 vychází ještě album Ralf und Florian.Obě vydané nahrávky byly experimentální rocková alba, většinou jako objevné hudební improvizace hrané na různé tradiční nástroje včetně kytary, basy, bicích, varhany, flétnu a housle. Postprodukční úpravy těchto nahrávek byly použity ke zkreslení zvuku nástrojů, zejména k manipulaci s audio páskou a více dabování jednoho nástroje na stejné stopě. Obě alba jsou čistě instrumentální. Živá představení od roku 1972 do roku 1973 realizovali jako duo pomocí jednoduchého elektronického bubnového stroje typu beat-box s přednastavenými rytmy převzatými z elektrických varhan. Tyto vystoupení se konaly hlavně v Německu, s příležitostnými koncerty ve Francii. Později se v roce 1973 Wolfgang Flür připojil ke skupině na zkoušku a jednotka vystoupila jako trio v televizní show Aspekte pro německou televizní síť ZDF. 
Od třetího alba "Ralf Und Florian" z roku 1973 se Kraftwerk začali více spoléhat na syntetizátory
a bubenické mašinky, třebaže Schneiderova flétna je stále slyšet ve skladbě "Morgenspaziergang". Přestože je toto album téměř zcela
instrumentální, znamená pro Kraftwerk první použití vocoderu, které se stalo jedním z jejích hudebních podpisů. Zajímavostí je, že jej
vydala dvojice Ralf Hütter a Florian Schneider. Podle anglického hudebního novináře Simona Reynoldse byli Kraftwerk ovlivňováni
tím, co se nazývalo "adrenalinová vzpoura" detroitských umělců z konce 60. let jako MC5 a Stooges.Příchod, odbornosti a vliv producenta a inženýra Konrada "Conny" Planka byl v prvních letech pro Kraftwerk velmi významný. Plank také spolupracoval s mnoha dalšími předními německými elektronickými počiny té doby, včetně členů Can, Neu!, Cluster a Harmonia. Díky jeho práci s Kraftwerk se Plankovo studio u Kolína stalo koncem 70. let jedním z nejvyhledávanějších studií. Plank koprodukoval první čtyři alba Kraftwerk. Poté skupina vydala desku "Autobahn", která vyšla v listopadu 1974. Deska způsobila celkem poprask, klasiky svého žánru by se stali, i kdyby nenahráli už nic jiného než chladným zvukem proslulou a první úspěšnou desku "Autobahn". Její 
vydání způsobilo, že se Kraftwerk více vzdálili od zvuku svých prvních tří alb. Deska je charakteristická velmi futuristickým zvukem
a v době svého vzniku znamenala velký průlom v hudební tvorbě. Hütter a Schneider investovali do novějších technologií, jako jsou
Minimoog a EMS Synthi AKS, což Kraftwerk pomohlo získat novější "disciplinovanější" zvuk. Hned úvodní 23-minutová dálniční symfonie
ohlašuje příchod něčeho nového se slovy "Wir fahr’n, fahr’n, fahr’n auf der Autobahn". Autobahn bylo také posledním albem,
které produkoval Conny Plank. V titulní skladbě "Autobahn" lze zaslechnout zvuky zabouchnutých dveří od auta, startování motoru a zvuk
kolemjedoucích aut, které Ralf Hütter nahrával otevřeným okénkem na magnetofon při jízdě po dálnici ve svém Volkswagenu "Brouk".
Skladba je typická vzletnými a rozvláčnými tóny, čímž se pro mnohé hudebními odborníky stala předchůdkyni hudebního stylu trance. Album
"Autobahn" se stalo zlomovým bodem, které spojilo svět akustiky a elektroniky v jeden funkční organický celek.Singlová verze skladby Autobahn se velice často objevovala na playlistech amerických rádií. Po komerčním úspěchu kapely s albem "Autobahn" v USA, kde v květnu dosáhla vrcholu na příčce #5 v žebříčku Billboard Top LPs and Tapes, investovali Hütter a Schneider do modernizace svého studia, čímž se snížila jejich závislost na externích producentech. V květnu roku 1975 obsadila skladba "Autobahn" #4. místo rovněž v britské hitparádě. V roce 1975 došlo k obratu v živých show Kraftwerk. S finanční podporou od společnosti Phonogram Inc. v USA se mohli vydat na vícedenní turné za účelem propagace alba "Autobahn". Bylo to turné, které je poprvé přivedlo na půdu USA, Kanady a rovněž do Velké Británie. Na turné se také objevila nová, stabilizovaná živá sestava ve formě kvarteta. Hütter a Schneider pokračovali ve hře na syntezátory klávesy jako Minimoog a ARP Odyssey, přičemž Schneider používal ještě flétnu. Oba muži začali zpívat poprvé naživo a Schneider zpracoval svůj hlas díky vokodéru naživo. Wolfgang Flür a nově začleněný Karl Bartos vystupovali se svými podomácku vyrobenými elektronickými nástroji pro bicí. Bartos také používal na jevišti vibrafon Deagan. Kvarteto Hütter-Schneider-Bartos-Flür zůstalo neměnné až do konce 80. let a nyní je považováno za klasickou živou sestavu Kraftwerk. Kvarteto tak působilo ve skupině v letech, kdy zaznamenávala své největší úspěchy. Emil Schult doprovázel skupinu při turné, když zastával roli managera turné. V této době se malíř a grafik Emil Schult stal také pravidelným spolupracovníkem a navrhoval přebaly alb, spolupracoval na textech.  V rozhovoru s Lesterem Bangsem pro časopis Creem z roku 1975 přirovnával samotný Florian Schneider hudbu Kraftwerk k jízdě autem: "Máte nad tím plnou kontrolu, ale je jen na vás samotných, jak chcete vše kontrolovat. Když pustíte volant, auto sjede z cesty. Máme za sebou elektronické nehody. Může to taky poškodit váš mozek, ale to je nutné riziko. Máme energii a záleží jenom na tom, jak ji zkrotíme". Následně po ukončení turné k "Autobahn" v roce 1975 začali Kraftwerk pracovat na následujícím albu 
"Radio-Activity". Po další investici do nového vybavení se studio Kling Klang stalo plně funkčním
nahrávacím studiem. Skupina kromě tématu využití radioaktivní energie vzdala i hold objevení a využití rádiových vln a radiokomunikace,
kterou kapela hojně využívala na jejich posledním turné po Spojených státech. Když Emil Schult pracoval na přebalu a textech, začali
Kraftwerk skládat hudbu pro novou nahrávku. Třebaže "Radio-Activity" bylo méně komerčně úspěšné než "Autobahn" ve Velké Británii i
Spojených státech, album posloužilo pro Kraftwerk k otevření evropského trhu a pomohlo jim získat ve Francii zlatý disk. Singl se
skladbou "Radio-Aktivität" se stal v roce 1976 ve Francii letním hitem, přičemž jeho prodejnost se dotkla magické sedmimístné cifry.
Kraftwerk natočili videa a na propagaci alba odehráli několik evropských živých koncertů. S vydáním alb "Autobahn" a "Radio-Activity"
opustil Kraftwerk experimenty s avantgardou a přesunuli se více k elektronickým popovým melodiím, pro které jsou dnes nejznámější.
V roce 1976 Kraftwerk vycestovali na podporu alba "Radio-Activity". David Bowie patřil mezi fanoušky nahrávky a pozval skupinu, aby jej podpořila na jeho turné Station to Station, nabídku skupina však odmítla. I přes některé inovace v oblasti cestovního ruchu si Kraftwerk po koncertech k "Radio-Activity" v roce 1976 udělali pauzu od živých vystoupení. 
Po dokončení turné Radio-Activity začali Kraftwerk nahrávat další album "Trans-Europe Express"
ve svém studiu Kling Klang. "Trans-Europe Express" byli mixováno ve studiu Record Plant Studios v Los Angeles. V tu dobu se Hütter
a Schneider setkali s Davidem Bowiem ve studiu Kling Klang. Spolupráce byla zmíněna v rozhovoru Briana Ena s Hütterem, ale nikdy
se nenaplnila. Vydání desky "Trans-Europe Express" v březnu 1977 bylo poznamenáno extravagantní jízdou vlakem používanou jako tisková
konferenci EMI France. Album obsahuje i stejnojmenný hit, který se po dlouhou dobu držel v žebříčcích hitparád. Byl k ní natočen i
videoklip, ve kterém se skupina zcela zjevně nechala inspirovat filmem Metropolis Fritze Langa z 20. let. Z alba rovněž pochází hit
"Schaufensterpuppen" (anglicky "Showroom Dummies"), ve kterém se Kraftwerk poprvé transformovali do podoby neživých figurín. Později
v tomto roce album získalo diskotékovou cenu v New Yorku.
V květnu 1978 vydali Kraftwerk album "The Man-Machine", nahrané již tradičně ve studiu Kling
Klang, na němž zkoumali prvky robotizace. Kvůli složitosti nahrávky bylo album mícháno ve studiu Rudas v Düsseldorfu. Kapela
najala zvukového inženýra Leanarda Jacksona z Detroitu, aby spolupracoval s Joschkem Rudasem na finálním mixu. "The Man-Machine"
bylo první album kapely, kde byl Karl Bartos označen jako spoluautor. Album přineslo hity jako "The Robots", "Neon Lights" nebo
ještě známější "The Model", který o tři roky později zdolal nejvyšší příčku hitparády.
Britský hudební novinář David Stubbs ve svých dějinách elektronické hudby "Mars by 1980" píše, že odkaz na název Lisického plakátu svým způsobem předznamenal budoucí život jejich desek. Ty totiž zažehly náboj černé hudby na detroitské techno scéně. Afrika Bambaataa zase jejich syntezátorový riff z "Trans-Europe Express" využil jako sampl do jedné z prvních hiphopových skladeb "Planet Rock". Od té doby jsou Kraftwerk společně s Jamesem Brownemem a George Clintnem nejvíce samplovaná skupina. Kraftwerk tak v podstatě napomohli odsunout bílý rock z výsluní a sami se pak ve správnou chvíli stáhli do ústraní, aby uvolnili cestu jiným. Poté, co album vyšlo, Kraftwerk nevydal další album po nezvykle dlouhou dobu tří let. 
Teprve v květnu 1981 Kraftwerk vydali u EMI Records album "Computer World". Opět bylo zaznamenáno
v Kling Klang Studio v letech 1978 až 1981. Pilotní singl tohoto alba "Pocket Calculator" byl kromě anglické a německé verze vydán také
ve verzi francouzské jako "Mini Calculateur" a japonské "Dentaku", kterou skupina často zaměňuje na svých vystoupeních za verzi anglickou.
Na koncertech v Itálii Kraftwerk hráli italskou verzi "Mini Calcolatore", někdy nazývanou "Picollo Calcolatore", v Polsku polskou "Mini
Kalkulator" a v rusku i verzi ruskou. Další klasikou kapely se staly skladby "Heimcomputer" (Home Computer) nebo stejnojmenná "Computer
World", která v roce 1982 vyšla ve zremixované taneční verzi jako singl. Album inspirovalo i Neil Yanga, který v roce 1982 vydal album
"Trans". Na obálce alba je malý počítač, o kterém se tvrdilo, že je od firmy Casio a omezená série umožňovala pomocí kombinací kláves
vyvolat nápis Kraftwerk na displeji.Hodně času v té době bylo věnováno úpravě studia, aby bylo přenosné, aby jej kapela mohla vzít i na turné. Některé z elektronických vokálů na "Computer World" byly vytvořeny pomocí překladače jazyka Texas Instruments. píseň "Computer Love" byla vydána jako singl doprovázená skladbou s "The Man-Machine" skladbou "The Model". Rádioví DJ se ale více zajímali o stranu B, takže singl byl EMI znovu přebalen EMI a vydán s "The Model" jako strana A. Poté singl vystoupal až na vrchol jako #1 ve V. Británii, z písně "The Model" se stala pro Kraftwerk nejúspěšnější píseň v této zemi. v grafu alb v únoru 1982. Živý soubor kapely se stále více zaměřoval na materiál založený na písních, s větším využitím vokálů a použitím sekvenčního vybavení pro bicí nástroje i hudbu. Na rozdíl od jejich chladného a kontrolovaného obrazu skupina používala sekvencery interaktivně, což umožňovalo i živou improvizaci. Ironicky Kraftwerk nevlastnil žádný počítač v době nahrávání alba "Computer World". Album "The Man-Machine" spolu s albem "Computer World" představují naprostý vrchol tvorby skupiny. 
Kraftwerk se vrátili k živému vystupování na světové koncertní turné Computer World v roce 1981, v rámci kterého Kraftwerk procestovali
celou Evropu, včetně zemí východního bloku jako Maďarsko a Polsko, USA, Japonsko a Austrálii. Turné bylo pojato velmi propracovaně co se
techniky týče, neboť skupina účinně zabalila celé své studio Kling Klang a vzala si je na cestu. Turné rovněž přineslo větší využití živých
vizuálů včetně na pozadí promítaných diapozitivů a filmů synchronizovaných s hudbou v průběhu vystoupení, používání ručních miniaturizovaných
nástrojů během setu, například během skladby "Pocket Calculator", které posílali lidem do hlediště a ti na ně mohli hrát (spatřit to lze
v oficiálním videoklipu ke skladbě "Pocket Calculator"). Nejvýstižnější bylo možná použití replik figurín sebe sama hrájících na pódiu
během písně "The Robots". Computer World Tour bylo první koncertní tour od roku 1976 a opět poslední až do roku 1990.V roce 1982 začali Kraftwerk pracovat na novém albu, které mělo původně pracovní název "Technicolor", ale kvůli problémům s ochrannou známkou bylo změněno na "Techno Pop". Album bylo nahráno v Düsseldorfu pomocí sampleru E-mu Emulator II, před tím již používaný při "Tour de France" a demu alba "Techno Pop", a různých dalších zařízení včetně Yamaha-FM, bicích Linn a procesorů digitálních efektů. Finální mix byl proveden ve studiu Right Track v New Yorku společně s DJ Françoisem Kevorkianem a Ronem St. Germainem. V Americe produkovali Kraftwerk a Kevorkian jediný mix "The Telephone Call" poprvé pomocí systému Synclavier. Jednou z písní těchto nahrávek byla i skladba "Tour de France", kterou EMI vydala jako singl v roce 1983. Tato píseň byla odrazem nově nalezené posedlosti skupiny pro cyklistiku. Po fyzicky náročné Computer World tour Ralf Hütter hledal formy cvičení, které by odpovídaly obrazu Kraftwerk a následně vyzval skupinu, aby se stali vegetariány a začali se věnovat cyklistice. Skladba "Tour de France" obsahovala zvuky, které charakterizují toto téma, včetně řetězů jízdních kol, mechanismů převodovky a dýchání cyklisty. V době vydání singlu se Ralf Hütter pokusil přesvědčit zbytek kapely, že by měli nahrát celé album věnované cyklistice. Ostatní členové kapely nebyli přesvědčeni a téma bylo ponecháno pouze na singlu. Píseň "Tour de France" byla vydána i v němčině a francouzštině. Vokály písně byly zaznamenány na schodech Kling Klang Studio, aby se vytvořila správná atmosféra. "Tour de France" byla uvedena v roce 1984 ve filmu Breakin', což ukazuje vliv, který měli Kraftwerk na černou americkou taneční hudbu. 
Během přípravy alba "Techno Pop" však frontman kapely a nadšený cyklista Ralf Hütter měl v květnu nebo červnu 1983 těžkou nehodu na
svém bicyklu a zůstal po dva dny v kómatu. Údajně první slova, která řekl, když se probral z bezvědomí, byla: "Wo ist mein Fahrrad?".
Skupina měla hotovo jen velmi málo materiálu, a tak nakonec z připravovaného alba vyšel pouze jeden singl pro nadcházející závod Tour de
France a rok poté remixy této skladby na samostatném singlu, prodalo se jej 75 000 kopií. Samotné album "Techno Pop" nebylo nikdy vydáno.
Podle některých zdrojů byla původní nahrávka alba zničena. Jiné prameny však uváděly, že album "Techno Pop" naopak bylo vydáno, ale pouze
v omezené sérii, která byla jen jako promo materiál nabídnuta několika rádiovým stanicím. Dalším důvodem bylo rovněž, že Ralf a Florian
nebyli spokojeni s analogovou kvalitou alba. Skupina začala znovu pracovat na albu, tentokrát v digitální kvalitě. Faktem však je, že
existují demo nahrávky skladeb "Techno Pop", "Sex Object" a "The Telephone Call", které se až na posledně z nich objevily na několika
neoficiálních kompilacích. Dalším důvodem zpoždění byla změna analogového záznamu na digitální.Proto album vyšlo až roku 1986 pod názvem "Electric Cafe". Masteroval je Bob Ludwig a je to poslední album Kraftwerk, kde vystupuje bubeník Wolfgang Flür. Během roku 1983 začal Wolfgang Flür trávit ve studiu méně času. Od té doby, co kapela začala používat sekvencery, jeho role bubeníka byla stále méně častá. Raději trávil čas cestováním se svou přítelkyní. Flür také zažil umělecké problémy s kapelou. Ačkoli koncertoval po světě s Kraftwerk jako bubeník v roce 1981, jeho podíl se neobjevil na přebalu u "Computer World", ani v roce 1986 alba Electric Café. V roce 1987 opustil kapelu a byl nahrazen Fritzem Hilpertem. Až v říjnu 2009 bylo album znovu vydáno pod původním pracovním názvem "Techno Pop". Deska obsahovala i skladbu "Music Non Stop", která se stala závěrečnu skladbou na koncertech, při níž jednotliví hudebníci odcházeli po svých sólech. Druhým singlem z alba "Electric Cafe" byl "Der Telefon Anruf" ("The Telephone Call"), v němž zpívá hlavní vokály Karl Bartos. Oba singly se umístily na prvním místě v taneční hitparádě v USA. Deska "Electric Cafe" byla na dlouhou dobu posledním materiálem, který skupina vydala. 
Po mnoha letech pauzírování od živého hraní začali Kraftwerk počátkem roku 1990 cestovat po Evropě častěji. V únoru 1990 odehrála skupina
v Itálii několik tajných představení. Krátce nato ale Karl Bartos opustil kapelu a své rozhodnutí zdůvodnil tím, že mu vadilo "šnečí tempo,
se kterým Ralf a Florian připravovali alba a také to, že se dennodenně oddávali na dlouhé hodiny své cyklistické vášni, aniž by skládali
hudbu". Bartos měl de facto pravdu - příprava tehdy posledního alba "Electric Café" zabrala skupině pět let, přičemž časová perioda mezi
následujícími alby se ještě prodlužovala.Další, již řádné turné proběhlo v roce 1991 po vydání alba "The Mix", které však nabídlo nové verze jejich skladeb, jedná se tedy o vylepšené výběrové album. Hütter a Schneider si přáli pokračovat v prezentačním stylu synth-pop kvartet a rekrutovali Fernanda Abrantesa jako náhradu za Bartose. Během tour k The Mix se však Abrantes zakrátko Kraftwerk opustil. Důvodem byla zřejmě vzdálenost mezi jím a zbytkem skupiny a špatná možnost spolupráce. Dalším důvodem se jeví, že Abrantes zcela nezapadal do "robotické" image skupiny, na koncertech totiž mával spontánně lidem apod. Abrantese lze coby robota spatřit ve videoklipu k zremixovanému singlu "The Robots" z roku 1991. Koncem roku 1991 byl uveden do sestavy dlouhodobý zvukový technik Kling Klang Studia Henning Schmitz, aby dokončil zbytek turné a doplnil novou inkarnaci kvarteta, která zůstala aktivní až do roku 2008. S Henningem Schmitzem kapela 30. listopadu 1991 odehrála úspěšný koncert v pražském Paláci kultury a tímto koncertem uzavřeli turné po Evropě k albu "The Mix", které zahrnovalo přes 30 koncertních zastávek. MTV používá v pořadech "Music Non Stop" a "Dial to MTV" hudbu, kterou přímo pro MTV vytvořili Kraftwerk. Jednalo se o speciální verze skladeb "Music Non Stop" a "Telephone Call" z alba "Electric Cafe". Jinak po celá devadesátá léta skupina žádný nový hudební materiál nevydala. Důvodem bylo, že Kraftwerk rozsáhle technicky modernizovali své Kling Klang Studio v Düsseldorfu. Kraftwerk pokračovali v koncertování v menší míře i v letech 1992 a 1993, kdy navštívili Velkou Británii, Benelux, Německo a Rakousko. V roce 1996 skupina 
zprovoznila své internetové stránky www.kraftwerk.com, ale až roku 1998 se tam objevovaly strohé informace o aktuálních turné apod.
V roce 1997 se Kraftwerk proslavili 24. května na tanečním festivalu Tribal Gathering v Anglii, kde odehráli novou neznámou skladbu
a text skladby "Computer World" byl mírně pozměněn na text "Interpol and Deutsche Bank, FBI and Scotland yard. CIA and KGB control
the data memory". Část koncertu přenášela radiostanice BBC 1. Kraftwerk poté odehráli dva další koncerty, 16. října v rakouském Linci
a 18. října při slavnostním otevření institutu moderního umění (ZKM) v Karlsruhe, kde kromě zahráli ještě další dvě nové skladby.
V roce 1998 skupina poprvé od roku 1981 vycestovala do USA a Japonska spolu s přehlídkami v Brazílii a Argentině. Během tohoto období
byly předváděny tři nové písně a další dvě byly testovány na zvukových zkouškách. Tři nové skladby z připravovaného alba skupiny
Kraftwerk byly pak předány za přísného utajení pobočce nahrávací společnosti EMI v Londýně. O přísném utajení svědčí fakt, že v EMI
mohli skladby slyšet pouze dva pracovníci.Florian Schneider začal v roce 1997 poednášet jako hostující profesor v institutu moderního umění(ZKM) obory umění a design. Bývaký člen Wolfgang Flür vydal album "Time-Pie" své vlastní skupiny Yamo. V roce 1998 Ralf a Florian oslavili 30 let vzájemné spolupráce (1968 - 1998). Na začátku roku 1998 Ralf Hütter potvrdil, stále pracují v Kling Klang studiu na novém albu, které má vyjít v druhé půli roku. Na internetových stránkách firmy Doepfer se na jeden den objevila informace, že Kraftwerk zahájí i nové turné. Běhemn čtyřiadvacet hodin však informace zmizela a vedení firmy Doepfer situaci vysvětlilo tím, že si skupina po jednom dni své rozhodnutí rozmyslela. Skupina Kraftwerk se zúčastnila festivalu elektronických skupin v Londýně, který probíhal na několika místech v Londýnské South Bank a spolu se skupinou Kraftwerk se jej zúčastní skupiny Scanner, Cabaret Voltaire, Heaven 17 a BEF. Kraftwerk potvrdili i účast na festivalu v Roskilde, který se uskutečnil 25. červns 1998. Připravované album z roku 1998 tedy nikdy nespatřilo světlo světa, známé jsou pouze ony tři naživo zahrané skladby. Poté se skupina rozhodla udělat další přestávku. Dne 20. dubna 1998 vyšlo pod patronací společnosti Concert Classics album, které zachycuje živé vystoupení skupiny Kraftwerk v délce 40 minut z roku 1975 v USA. Album obsahuje skladby jako "Autobahn", "Kometenmelodie" a další. Kolem alba "Concert Classics" se dodnes vedou spory, jestli je toto album oficiální nebo ne. Obálka alba je vytvořena ze starých fotografií a seznam skladeb obsahuje hrubé chyby. Na albu je přesto velice dobře zachycena atmosféra koncertu včetně poruchy elektronických bicích, které začala skupina opravovat přímo na pódiu. Jak Ralf Hütter uvedl později, jednalo se opravdu o oficiální materiál. Faktem však je, že tracklist alba obsahuje chyby, stejně jako grafické řešení alba, které působí poněkud lacině. V červnu 1998 se Kraftwerk vydali na světové turné po Japonsku, Spojených státech a dvěma zastávkami poctili i Španělsko a Dánsko. V říjnu turné ukončili v jižní Americe. Červencový washingtonský koncert však byli nuceni dokonce zrušit kvůli špatnému počasí, neboť hrozilo, že pódium zasáhnou blesky. V červenci 1999 byl singl "Tour de France" v Evropě znovu vydán společností EMI poté, co byl několik let vyprodán ze skladů. Bylo vydáno poprvé na CD kromě edice 12-palcového vinylového singlu. Obě verze se vyznačují mírně pozměněnými přebaly, které odstranily tváře Flür a Bartose ze skupiny čtyřč cyklistů zobrazených na původní obálce. V roce 1999 bývalý člen Flür publikoval v Německu svou autobiografii pod názvem "Ich war ein Roboter". Pozdnější anglické vydání knihy bylo nazvano "Kraftwerk: I Was a Robot". V roce 1999 byla skupina Kraftwerk pověřena vytvořením cappella znělky pro světový veletrh Hannover Expo 2000 v Německu. Ve skladbě odezněly slova "Expo dva tisíce", která byla pronesena hlasem zdeformovaným přes vocoder v anglickém, německém, francouzském, španělském, ruském a japonském jazyce. Tato událost však vzbudila velký rozruch tím, že skupina za tento půlminutový počin dostala 400 000 DM. Znělka byla následně proměněna na singl "Expo 2000", který byl vydán v prosinci 1999, remixován a znovu vydán jako "Expo Remix" v listopadu 2000. V roce 2001 skupina ohlásila, že hodlá vydat nové studiové album ke stému výročí prvního ročníku cyklistického závodu Tour de France, které se uskuteční v roce 2003. Na podzim 2002 Kraftwerk vyrazili na miniturné, které zahrnovalo několik zastávek v západní Evropě a v Japonsku. Na počátku roku 2003 pak pokračovali v koncertování v Austrálii. 
V srpnu 2003 skupina skutečně vydala "Tour de France Soundtracks", své první album s novým materiálem
od alba z roku 1986 "Electric Cafe", a obsadila s ním první příčku v německé hitparádě. Tomuto albu předcházel singl "Elektrokardiogramm"
vydaný však pouze v promo-verzi. Kraftwerk dokázali, že i 17 let od vydání posledního alba mají světu co říct. Deska, i když není jednou
z nejlepších kapely, představuje důležitý článek v její hudební historii, neboť využívá rozvláčných kovových tónů a také ústřední téma
nejslavnějšího cyklistického závodu a věcí s tím spojených, jako je životospráva sportovců, sportovní soustředění a využití moderních
materiálů a technik v oblasti cyklistiky, což působí originálně a neotřele. Záhy vychází i stejnojmenný singl "Tour de France 2003", ke
kterému byl připraven videoklip. Následujícího roku 2004 vychází další singl "Aerodynamik", se kterým skupina udělala v listopadu 2003
strhující vystoupení na MTV European Music Awards v Edinburghu ve Skotsku.V lednu a únoru 2003, ještě před vydáním alba, zahájila skupina rozsáhlé světové turné Minimum-Maximum, kdy Kraftwerk uskutečnili téměř 70 vystoupení, a to s pomocí čtyř přizpůsobených přenosných počítačů Sony VAIO, čímž prakticky zanechala celé své studio Kling Klang doma v Německu. Skupina také získala novou sadu průhledných video panelů, které nahradily čtyři velká projekční plátna. To výrazně zjednodušilo chod veškerého softwaru pro sekvenování, generování zvuku a vizuální zobrazení skupiny. Od této chvíle vybavení kapely stále více snižovalo podíl ručního přehrávání a nahradilo jej interaktivní kontrolou sekvenčního vybavení. Hütter si ponechal nejvíce ručního hraní, stále hraje hudební linky ručně na klávesovém ovládači a zpívá živé vokály a ovládá oscilátor. Schneiderův živý vocoding byl nahrazen softwarově řízenými technikami syntézy řeči. Kromě celé Evropy koncertovali také v severní a jižní Americe a v Japonsku. Dne 22. května 2004 poctili svoji návštěvou i Prahu. Ve stejném roce byla vydán propagační boxset s názvem "12345678" (s podtitulem "The Catalog") s plány na jeho řádné komerční vydání. Box představoval remasterované vydání osmi základních alb skupiny, od "Autobahn" po "Tour de France Soundtracks", byl ale v nákladu pouhých 1000 ks určených k propagaci a nikoli k prodeji. Tento dlouho očekávaný box-set byl nakonec vydán v jiné sadě remasterů v listopadu 2009. 
V červnu 2005 kapela vydala své vůbec první oficiální živé album nazvané "Minimum-Maximum", které bylo
sestaveno z vystoupení během turné skupiny na jaře 2004, a obdrželo mimořádně pozitivní recenze. Album obsahovalo přepracované skladby z již
existujících studiových alb, včetně skladby nazvané "Planet of Visions", která byla přepracováním původní skladby "Expo 2000". Na podporu
této nahrávky Kraftwerk uděla rychlou otočku kolem Balkánu s koncerty v Srbsku, Bulharsku, Severní Makedonii, Turecku a Řecku. V prosinci
2005 pak vyšlo DVD "Minimum-Maximum". Během roku 2006 vystupovala skupina na festivalech v Norsku, Irsku, České republice, Španělsku, Belgii
a Německu.Kapela pokračovala v turné i v roce 2006, na kterém do svého setlistu zařadila i skladby "Showroom Dummies" a "Computerlove". Skupina vystoupila na několika festivalech, mimo jiné i na festivalu Summer of Love v Pardubicích. V tomto roce to bylo zároveň naposled, kdy byl v koncertní sestavě zařazen zakladatel Florian Schneider. Prozatím poslední singl z alba "Tour de France" vyšel 17. září 2007 a obsahuje dva remixy skladeb "Aerodynamik/La Forme", které zremixovala skupina Hot Chip. V srpnu 2007 si skupina založila svůj profil na serveru Myspace. V dubnu 2008 skupina odehrála tři koncerty v amerických městech Minneapolis, Milwaukee a Denver a byla headlinerem na Coachella Valley Music and Arts Festival. Bylo to jejich druhé vystoupení na tomto festivalu od roku 2004. Koncertní kvarteto tvořili Ralf Hütter, Henning Schmitz, Fritz Hilpert a video technik Stefan Pfaffe, technický spolupracovník, který již dříve zajišťoval technickou podporu pro videoprojekci na koncertech Kraftwerk. V roce 2008 se pak stal i oficiálním členem kapely. Hütter uvedl, že Florian Schneider pracuje na dalších projektech. Jako důvod jeho absence rovněž uvedl, že Schneider nesnáší přesuny mezi jednotlivými vystoupeními. Dne 21. listopadu 2008 však Kraftwerk oficiálně potvrdili odchod Floriana Schneidera z kapely. Jedna nezávislá osoba k tomuto odchodu uvedla: "Existuje něco skvělého Kraftwerkského ohledně zprávy, že Florian Schneider, zakládající člen německých elektronických průkopníků, opouští kapelu, aby se věnoval sólové kariéře. Mnoho úspěšných kapel se po několika letech rozpadlo. Schneider a jeho hudební partner, Hütter, očividně potřebovali čtyři desetiletí k objevování hudebních rozdílů." Historie Kraftwerk je ostatně dodnes plná otazníků, nejasností, revidování vlastní minulosti, což jim dodává na tajemství a přitažlivosti. Členové kapely si za všech okolností úzkostlivě chránili své soukromí a pokud kdy svolili k rozhovoru, vyjadřovali se hlavně v hádankách a slovních hříčkách. Další představení se konala v září v Irsku, Polsku, na Ukrajině, v Austrálii, na Novém Zélandu, Hongkongu a Singapuru ke konci roku. Bohužel se objevily i problémy, když těsně před koncertem na Global Gathering v australském Melbourne dne 22. listopadu 2008 frontman skupiny Ralf Hütter vystoupil na pódium a prohlásil, že jeden z členů skupiny, Fritz Hilpert, prodělal selhání srdce. Hilpert byl převezen do nemocnice, ale brzy se zotavil a již druhý den Kraftwerk odehráli další z koncertů v normální sestavě.  Kraftwerk pokračovali větší měrou v koncertování i v roce 2009. Turné začínalo v březnu v jižní Americe, kde byli Kraftwerk předskokany skupině Radiohead. Další část turné proběhla v Evropě v dubnu až září několika koncerty a mnoha festivalovými vystoupeními. V roce 2009 vystoupili Kraftwerk i se speciální 3D grafikou na pozadí koncertu, které se odehrály ve městech Wolfsburg v Německu, Manchester ve Velké Británii a Randers v Dánsku. Členové publika mohli tuto multimediální část pořadu sledovat s 3D brýlemi, které byly před vystoupením rozdány. Během koncertu v Manchesteru, který byl součásti Mezinárodního festivalu v Manchesteru v roce 2009, kolem Velodromu jeli čtyři členové cyklistického týmu GB (Jason Kenny, Ed Clancy, Jamie Staff a Geraint Thomas), zatímco skupina hrála "Tour de France". Skupina také absolvovala několik festivalových dat, poslední zastávka byla v září 2009 na festivalu Bestival 2009 na ostrově Wight. V roce 2009 byl 16. listopadu 2009 vydán remasterovaný "The Catalog" box. Jedná se o 12" krabicovou sadu o velikosti alba, která obsahuje všech osm remasterovaných CD v kartonových krabicích, stejně jako brožury fotografií a kreseb o velikosti LP pro každé jednotlivé album. Předcházelo mu však vydání jednotlivých remasterovaných alb "Autobahn", "Radioactivity", "Trans-Europe Express", "The Man Machine", "Computer World", "Electric Cafe" vydané pod názvem "Techno Pop" a "Tour de France", které byly vydány již na začátku října. První tři nekomerční alba z let 1971 až 1973 "Kraftwerk", "Kraftwerk 2" a "Ralf und Florian" bylo plánováno vydat později v jiné remasterované řadě.  Ralf Hütter v rozhovorech poskytnutých během turné 2009 pro média několikrát uvedl, že skupina již brzy vydá nové album. Album by podle Hütterových slov mělo být dokončeno v zimě na přelomu 2009 a 2010. Tuto skutečnost znovu Hütter potvrdil v říjnu 2009 v rozhovoru pro portál BillBoard.com, kde ale uvedl, že příprava alba je stále ve velmi rané fázi.Album však doposud dodnes nevyšlo. V březnu 2011 skupina ve spolupráci s americkým zvukovým technikem Normanem Fairbanksem vydala aplikaci Kling Klang Machine No1 určenou pro iPady, iPody a iPhone, která na základě časových pásem a aktuálního času generuje hudbu. Aplikace se dočkala aktualizace v dubnu 2012, kdy byla vylepšena o generátor bicích, avšak od té doby již k žádnému vylepšení nedošlo. Od podzimu 2011 Kraftwerk začali opět ve velkém koncertovat. V říjnu a listopadu 2011 proběhla v Mnichově výstava 3D-Video-Installation, kde byly prezentovány 3D video animace, které Kraftwerk používají na svých koncertech. U příležitosti mnichovské výstavy byla vydána i kniha s názvem "Kraftwerk: 3D" s použitím 3D grafiky. 
Kraftwerk hráli na festivalu Ultra Music v Miami dne 23. března 2012. Z iniciativy Klause Biesenbacha Muzeum moderního umění v New
Yorku uspořádalo výstavu Kraftwerk - Retrospektiva 1 2 3 4 5 6 7 8, kde skupina provedla studiovou diskografii od "Autobahn" až po
"Tour de France" v průběhu osmi dnů za účelem vyprodání koncertu. Kraftwerk vystoupil na festivalu No Nukes 2012 v Tokiu v Japonsku.
Kraftwerk se také chystal hrát na Ultra Music Festival ve Varšavě, ale událost byla zrušena a místo toho Kraftwerk vystupoval na Way
Out West v Göteborgu.Ve dnech 10. až 17. dubna 2012 skupina poprvé představila nový typ koncertních vystoupení - zahrála osm 3D koncertů v New Yorku v Muzeu moderního umění (MoMA). Na každém z těchto koncertů Kraftwerk zahráli všechny skladby z alba, kterému byl daný koncert věnován. Současně s koncerty až do 14. května, rovněž v galerii MoMA PS1, probíhala výstava "Retrospective 1 2 3 4 5 6 7 8" mapující dosavadních 40 let tvorby skupiny. Podobné "retrospektivní" koncerty proběhly i v roce 2013 také v Düsseldorfu, kde poprvé představili také 3D zvuk, Stefana Pfaffeho však nahradil Falk Grieffenhagen, technik zajišťující vizuální projekce na koncertech, ve známé londýnské Tate Modern, v Tokyo a v Opera House v Sydney. V březnu 2013 nemohla kapela vystupovat na hudebním festivalu v Číně kvůli blíže neurčeným "politickým důvodům". V červenci vystupovali na 47. Montreux Jazz Festival. Kapela hrála také 12. července 2013 na největším skotském festivalu T in the Park v Balado, Kinross, dne 20. července pak na Latitude Festival v Suffolku a 21. července na Longitude Festival v Dublinu. V říjnu 2013 skupina odehrála čtyři koncerty během dvou večerů v nizozemském Eindhovenu. Místo konání Evoluon, bývalé technologické muzeum společnosti Philips Electronics, nyní konferenční centrum, bylo vybráno Ralfem Hütterem pro jeho retro-futuristickou architekturu podobnou UFO. Během ztvárnění Spacelab byly zobrazeny zakázkové vizuální prvky budovy s částí talíře sestupujícího z vesmíru. V roce 2014 se Retrospektiva dočkaly Los Angeles, Vídeň a Paříž, v roce 2015 pouze evropská města Berlín, Amsterdam a Kodaň, v následujícím roce 2016 pak Oslo a španělské Bilbao ve známém Museo Guggenheim, a v roce 2017 to byly belgické Antverpy. V neděli 26. ledna 2014 si Ralf Hütter převzal ocenění Grammy za celoživotní práci skupiny Kraftwerk, kde porota jejich zvuk přirovnávala k "plně mechanizované Fordově továrně". V roce 2014 ocenila Recording Academy kapelu Kraftwerk cenou Grammy Lifetime Achievement Award. Následujícího roku album "Autobahn" z roku 1974 vstoupilo do Síně slávy Grammy. V roce 2014 odjel Kraftwerk na své čtyřdenní 3D Katalog tour do koncertního sálu Walta Disneyho v Los Angeles a v divadle United Palace Theatre v NYC. Hráli také v Cirkus ve švédském Stockholmu a na hudebním festivalu Summer Sonic v japonském Tokiu. Ve dnech od 6. do 14. listopadu 2014 v Paříži ve Francii odehrála živou sada 3D Katalogu, poté v kultovní koncertní síni Paradiso v Amsterodamu, 
kde hráli před rokem 1976. V roce 2014 Kraftwerk koncertovali poprvé na Slovensku v rámci festivalu Bažant Pohoda Festival v Trenčíně,
v prosinci 2015 vystoupili po dlouhých 11 letech opět v Praze, tentokrát ve Foru Karlín. V roce 2015 se Ralf Hütter rozhodl, když
se dozvěděl o startu Tour de France v tomto roce v nedalekém nizozemském městě Utrecht, že Kraftwerk budou hrát během "Grand Depart".
Nakonec skupina odehrála tři koncerty 3. a 4. července v TivoliVredenburg, kde zahráli "Tour de France Soundtracks" a navštívili
rovněž start turné.V květnu 2017 vyšel záznam koncertů Kraftwerk z let 2012-2016 pod názvem "The Catalogue 3-D" (v německé verzi "Der Katalog 3-D") v několika formátech (BluRay, AUDIO-DVD, CD, LP vinyl, download). A i v roce 2020 zbývající členové skupiny pokračují v nastolené cestě. Dne 20. července 2018 na koncertu ve Stuttgartu se předvedl německý astronaut Alexander Gerst s kapelou "Spacelab", zatímco pobýval na palubě Mezinárodní kosmické stanice a připojil se prostřednictvím živého video odkazu. Gerst zahrál melodie pomocí tabletu jako svého nástroje spolu s Hütterem jako duet, a pronesl k posluchačům krátkou zprávu. Dne 20. července 2019 Kraftwerk uvedli v sobotu večer vystoupení na Lovell Stage na Bluedot Festival, hudebním a vědeckém festivalu, který se každoročně koná v Jodrell Bank Observatory, Cheshire, Velká Británie. Festival v roce 2019 oslavil rovněž i 50. výročí přistání Apolla 11 na Měsíci.
Dá se říci, že práce skupiny ovlivnila celou škálu umělců a mnoho žánrů moderní hudby, včetně stylu jako synth-pop, hip hop, post-punk, techno, ambient i klubové hudby. David Bowie jejich styl popisoval jako „industrielle volksmusik“, tovární lidovou hudbu. Ústřední dvojice kapely viděla sebe samotné jako dělníky a svá alba jako jejich produkty. Záměrně chtěli znít jako pásová výroba, jako by ohlašovali nadcházející slávu Německa jako industriální velmoci, přestože myšlenku národa vždycky podrývali. Mluvilo se o nich i jako o elektronických Beatles, což v jistém smyslu není daleko od pravdy. Beatles napsali všechny velké rockové příběhy s ječícími zástupy fanynek, drogovými excesy, spirituálním prozřením a skandály v bulváru. Kraftwerk si prošli něčím podobným jako elektronická kapela, jenom místo volno myšlenkářských rockerů vytvořili obraz vědců v laboratoři, perfekcionistů v rukavičkách. Právě podle nich vznikl mýtus o chladné elektronické hudbě a odlidštěném robotickém hlasu, který musí tvůrci elektronické hudby dodnes naplňovat nebo vyvracet. Kraftwerk se vždy bránili slovy: "Naše stroje mají duše." "Kraftwerk není kapela," uvedl Schneider v roce 1975 pro magazín Rolling Stone. "Je to koncept. Říkáme tomu 'Die Menschmaschine', což znamená 'lidský stroj'. Nejsme kapela. Já jsem já. Ralf je Ralf. A Kraftwerk je nástrojem našich nápadů." |
|
|
Členové:
Ralf Hütter - Lead Vocals, Vocoder, Synthesizers, Keyboards (1970-present);
Organ, Drums and Percussion, Bass, Guitars (1970-1974)
Fritz Hilpert - Electronic Percussion, Synthesizers (1987-present)
Henning Schmitz - Electronic Percussion, Live Keyboards (1991–present)
Falk Grieffenhagen - Live Video Technician (2012-present)Bývalí členové:
Stefan Pfaffe - Live Video Technician (2008-2012)
Florian Schneider-Esleben - Synthesizers, Background Vocals, Vocoder, Computer-generated Vocals,
Acoustic & Electronic Flute, Live Saxophone, Percussion, Electric Guitar, Violin (1970-2008, died 2020)
Karl Bartos - Electronic Percussion, Vocals, Live Vibraphone, Live Keyboards (1975-1991)
Wolfgang Flür - Electronic Percussion (1973-1987)Externí pracovník:
Emil Schult - Electric Guitar, Electronic Violin (1973-present)Bývalí vedlejší členové:
Fernando Abrantes - Electronic Percussion, Synthesizer (1991)
Klaus Röder - Electric Guitar, Electronic Violin (1974)
Plato Kostic - Bass Guitar (1973)
Michael Rother - Guitars (1972)
Klaus Dinger - Drums (1970-1971; died 2008)
Charly Weiss - Drums (1970; died 2009)
Houschäng Nejadépour - Electric Guitar (1970-1971)
Eberhard Kranemann – Bass Guitar (1970-1971)
Peter Schmidt - Drums (1970)
Thomas Lohmann – Drums (1970)
Andreas Hohnmann - Drums (1970) |
Ralf Hütter(Narozen 20. srpen 1946, Krefeld, Rhine Province, Germany) Vocals, Vocoder, Synthesizers, Keyboards Ralf je německý hudebník a skladatel, známý jako hlavní zpěvák, klávesista, zakládající člen a vůdce kapely Kraftwerk. Po odchodu Floriana Schneidera v roce 2008 zůstal jediným zakladatelem kapely v sestavě. Je vegetarián. Hütter je celkem tajupný hudebník, který se vyhýbá rozhovorům, po celou dlouhou kariéru u Kraftwerk bylo notoricky těžké udělat s ním nějaký rozhovor. Je ženatý a mají dceru. Ralf se narodil se v Krefeldu nedaleko Düsseldorfu v rodině lékaře. Navštěvoval Moltke-Gymnasium a roku 1964 založil kapelu přehrávající cevery od Rolling Stones, Beatles, Shadows a Spotniks. Poté přešel do skupiny The Phantoms, která hrála podobný repertoár jako Ralfova předchozí skupina. V únoru 1967 vyhráli v Düsseldorfu druhé místo v hudební soutěži Severního Porýní-Westfálska. Skupina se poté přejmenovala na Ramba Zamba Blues Band a následně v roce 1968 na Bluesology. Ralf vystudoval vysokou školu Robert Schumann Hochschule v Düsseldorfu, kde se při studiu improvizace seznámil s Florianem Schneiderem, se kterým a dalšími hudebníky založili skupinu Organisation. Ta roku 1970 vydala své jediné album "Tone Float", ale ještě téhož roku se rozpadla. Florian a Ralf poté zakládají svou vlastní skupinu Kraftwerk. 
Stal se nepsaným frontmanem skupiny, který až na výjimky jako jediný podával rozhovory, i když hodně málo, neboť je velmi
solidně jazykově vybaven a kromě mateřštiny hovoří i anglicky, francouzsky a španělsky.O svém denním režimu se vyjádřil takto: "Dělám stále tytéž věci, jsem jako železnice". Jak sám uvedl, jeho den má následující režim: káva - cyklistika - káva - práce ve studiu - káva - večer v tanečním klubu. Jeho snad největším koníčkem se stala od roku 1983 cyklistika. Jezdíval (a stále jezdí) denně mnohakilometrové etapy cca až 200 kilomerů. V témže roce se mu stala na Rýnské přehradě nehoda na kole, kvůli které se na několik dnů ocitl v komatu. Karl Bartos uvedl, že první věc, kterou Hütter řekl, když se probudil z kómatu, byla: "Kde je moje kolo?". Hütter sám však toto tvrzení v jednom z nedávných rozhovorů pro The Guardian vyvrátil se slovy, že nehodu sice měl, ale bez vážnějších následků a rozhodně prý nebyl v komatu. Ralf jezdívá na cyklistické výlety také do Belgie a nebo do Alp, kde zdolává vysokohorská sedla. Kolo si bere s sebou rovněž na koncertní turné a mezi jednotlivými vystoupeními se věnuje své zálibě. Taky se nechává vysadit sto kilometrů před městem, kde se má konat koncert a zbytek cesty dojede v sedle kola. Údajně vlastní asi desítku špičkových bicyklů vyvedených v černém nebo stříbrně chromovaném provedení. V lednu 2014 v Los Angeles Ralf osobně převzal ocenění Grammy pro Kraftwerk za celoživotní dílo. |
Fritz Hilpert(celým jménem Friedrich "Fritz" Hilpert) (Narozen 31. květen 1956, Amberg, West Germany) Electronic Percussion, Synthesizers Fritz je německý hudebník, je nejznámější jako člen electro-pop kapely Kraftwerk. Fritz Hilpert vystudoval hru na perkuse a flétnu na Musisches Max-Reger-Gymmnasium v Ambergu v roce 1976. Od roku 1978 studoval zvukové inženýrství na Musikhochschule Rheinland v Kolíně nad Rýnem a na Fachhochschule v Düsseldorfu, kde roku 1986 získal diplom ve zvukové a obrazové technologii. V té době také hrál na bicí v několika koncertních kapelách. Než několik let spolupracoval s Kraftwerkem v roce 1989, pracoval jako zvukový technik na volné noze s několika německými projekty jako new wave orchestr Din A Testbild. Členem skupiny Kraftwerk se stal roku 1987 po odchodu Wolfganga Flüra. Během roku 1990 spolu s Hütterem a Schneiderem připravili album "The Mix". Je spoluautorem skladeb "Expo 2000" a většiny písní z alba "Tour de France Soundtracks". Vedle Ralfa Hüttera je spoluautorem aplikace Kling Klang Machine, která byla vydána na jaře 2011. Spolu s Henningem Schmitzem pracuje jako zvukový programátor a inženýr ve studiu Kling Klang a je správcem webových stránek Kraftwerk.com a Klingklang.com. Dle jeho oblíbených skupin na jedné ze sociálních sítí se můžeme domnívat, že se stejně jako Hütter věnuje cyklistice. Roku 2008 prodělal těsně před koncertem v australském Melbourne srdeční příhodu a musel být nakrátko převezen do nemocnice. |
Henning Schmitz(Narozen 26. prosinec 1953, Wuppertal, Germany) Electronic Percussion, Live Keyboards "Můj život je zvuk", říká německý hudebník a zvukař pocházející z Wuppertalu a žijící v Kolíně. Není divu, že se téměř již půl století zabývá nahráváním a mixováním zvuků, zvukovým designem a hudebním hodnocením akustických a vizuálních scén. Mezi dvěma póly od klasického klavírního vzdělání a jeho dnešní spoluprací jako umělec elektroniky se skupinou Kraftwerk rozvíjí svůj nekonvenční, ale vždy oduševnělý styl. Henning v roce 1980 promoval na univerzitě jako zvukový inženýr. Od té doby působí jako nezávislý pracovník, mixážista a skladatel. V německé autorské agentuře GEMA má zaregistrováno přes 250 děl různého žánru. S Kraftwerk začal vystupovat během The Mix tour v roce 1991 po odchodu Fernanda Abrantese. Faktem však je, že se skupinou spolupracoval minimálně od desky "The Man Machine" (1978). Poprvé je ale uveden až u alba alba "Electric Cafe" z roku 1986. Od poloviny 80. let také vytvořil různé hudební a zvukové efekty pro rozhlasové programy produkované WDR, v současné době také působí jako lektor na volné noze v Robert-Schumann-Institutu a kromě toho se příležitostně věnuje zvukové produkci na projektech jiných umělců. Henning také spolu s kolínským DJ Thorstenem Vogelem pracuje v hudebním projektu monotone. Spolu se Sitarou Schmitz založil v roce 2007 a provozuje v Kolíně nad Rýnem vlastní zvukové studio Studio X.1. Jak ve svém profilu na stránkách studia uvádí, je inženýrem audio a videotechniky. V roce 2016 vydal sólové album "Global Mind Prints". |
Falk Grieffenhagen(Narozen 1969, Norden, Německo) Live Video Technician Falk je německý hudebník, který znám především jako člen elektronic/experimental pop kapely Kraftwerk. V roce 2000 absolvoval studia zvukového inženýrství na Robert Schumann Hochschule v Düsseldorfu. Následně v roce 2004 ukončil v Kolíně nad Rýnem studium hry na saxofon, flétnu, klarinet a klavír. Pracuje jako vývojář zvukového softwaru a rovněž komponuje hudbu. S Kraftwerk vystupuje od roku 2012, kam nastoupil jako živý video operátor a nahradil Stefana Pfaffe. Již předtím však vytvářel 3D grafiku pro koncerty Kraftwerk a dokonce je uveden i na přebalu alba "Kraftwerk: 3-D" z roku 2011. |
Florian Schneider-Esleben(Narozen 7. dubna 1947, Kattenhorn, Düsseldorf, zemřel 21. dubna 2020, Düsseldorf) Synthesizers, Background Vocals, Vocoder, Computer-generated Vocals, Acoustic & Electronic Flute, Live Saxophone, Percussion, Electric Guitar, Violin Florian Schneider-Esleben byl hráč na syntezátory a skladatel německé electro skupiny Kraftwerk. Byl synem věhlasného německého architekta Paula Schneidera-Eslebena, který např. projektoval letiště Kolín/Bonn či garáže Haniel v Düsseldorfu. Florian Schneider žil v Meerbusch-Büderich nedaleko Düsseldorfu a na počátku 90. let se Florianovi narodila dcera Lisa. Ve druhé polovině 60. let 20. století se Florian Schneider na düsseldorfské konzervatoři Roberta Schumana spřátelil s Ralfem Hütterem, se kterým a několika dalšími hudebníky založili skupinu Organisation. Florian byl hudebním talentem, začínal jako hráč na flétnu, housle nebo kytaru, avšak s Ralfem celkem záhy propadli zvuku syntezátorů a tvorbě experimentální hudby na elektronickém základu. Roku 1970 skupina vydala své jediné album Tone Float a brzy poté se v roce 1970 rozpadla. Ralf a Florian založili svou skupinu Kraftwerk, v rámci které se proslavili. Florian překypoval talentem a ovládal nejen syntetizátor, Vocoder (elektronický přístroj na syntézu zvuku a řeči), ale uměl hrát rovněž na saxofon a flétnu, přičemž právě poslední zmiňovaný instrument byl nejdůležitější. Spolu s Ralfem Hütterem se stali jádrem a mozkem skupiny Kraftwerk, která významně přispěla k rozvoji elektronické hudby. 
Rodák z Düsseldorfu hrál zpočátku na kytaru, flétnu a housle, ale později propadl kouzlu syntezátorů a po několika nesmělých
pokusech o neotřelé hudební vyjádření natočili v roce 1974 album "Autobahn", které změnilo naprosto všechno. Titulní skladba
je dodnes nadčasovou klasikou. Následovala alba "Radio-Aktivität" (1975), "Trans Europa Express" (1977), "Die Mensch-Machine"
(1978) nebo "Computerwelt" (1981), "The Man-Machine" a "Tour de France", což jsou dodnes málem slabikáře elektronické hudby.
Schneider-Esleben v Kraftwerku působil tři dekády. Kapelu opustil v roce 2008 za ne zcela jasných okolností a z původní sestavy
nakonec zůstal jenom Hütter. Na jaře 2008 byl Florian nahrazen na koncertech Stefanem Pffafem, který již dříve s Kraftwerk
spolupracoval jako video-operátor.Florian byl vždy považován za toho méně výraznějšího z dvojice Hütter-Schneider, až po jednom koncertě v Brazílii v roce 1998 s ním bylo natočeno televizní interview. V roce 2001 pro stanici Viva Zwei natočil spolu s moderátorem Ill-Young Kimem fingované interview jako revolucionářská dvojice Che Guevara a Don Schneider. V roce 1996 Florian složil elektronickou báseň o vokodéru Doepfer A-100 pro časopis Key a v roce 2001 si dokonce zahrál hráče na kontrabas ve filmu "Klassentreffen - Mordfall unter Freunden". Na podzim 2008 vydal německý DJ Uwe Schmidt, známý také například pod pseudonymy Senor Coconut či Atom™, album "Liedgut", na kterém Florian změnil hlas přes vokodér v závěrečné skladbě "Schlusswort". Také se věnopval cyklistice, ne však v takové míře jako Ralf. Jak sám uvedl, vstával v pozdních dopoledních hodinách, což bylo mimo jiné i důvodem toho, proč Kraftwerk vyráželi na turné velmi sporadicky - během tour je totiž třeba brzo ráno vstávat a podnikat přesuny. Tento fakt by potvrzovala i skutečnost, že po odchodu Floriana značně vzrostl počet koncertů. V roce 1998 byl Schneider-Esleben jmenován profesorem na Univerzitě umění a designu v Karlsruhe, kde měl učit předmět Mediální umění a performance. Profesuru však podle DPA nikdy nepřevzal. 
Na jaře 2008 nebyl Florian zařazen na koncertní tour, na jehož místo přišel video technik Stefan Pfaffe. Situace kolem Schneiderovy
nepřítomnosti nebyla dlouho vyřešena. Nakonec bylo v listopadu téhož roku zveřejněno prohlášení, že Florian opustil skupinu po téměř
40 letech. Nadále pracoval na jiných hudebních projektech (např. ATOMTM německého hudebníka Uwe Schmidta, známějšího jako Senor Coconut).
Naposledy se nečekaně objevil na charitativní akci v Paříži koncem roku 2015, na sobě měl oblek z recyklované nákupní tašky a odehrál song "Stop Plastic Pollution". Od roku 2006 už s Kraftwerk nevystupoval a nechtěl se podílet na vlastním revivalu, protože to odporovalo jeho přísně modernistickému založení. Jeho smrt přesto připomíná půl století od zrodu moderní populární hudby, která se odstřihla od rockových postupů. Na stejnou kolej najel hned v sedmdesátých letech taky David Bowie - bez Kraftwerk by totiž nikdy nepřekonal kreativní blok. Na legendárním albu "Heroes" ostatně pojmenoval po Schneiderovi skladbu "V-2 Schneider". |
Stefan Pfaffe(Narozen 22. říjen 1979, Erfurt, Německo) Video operátor Stefan roku 2003 vystudoval Vyšší odbornou školu v Düsseldorfu. Svého času byl nejmladším členem skupiny Kraftwerk a na koncertech zastával funkci video operátora. S Kraftwerk vystupoval od turné 2008, kdy na pódiu nahradil zakládajícího člena Floriana Schneidera. Se skupinou však spolupracoval již dříve jako technik jejich koncertních videoprojekcí. Stefan opustil skupinu po necelých pěti letech, kdy jej v roce 2013 nahradil Falk Grieffenhagen. Po odchodu z Kraftwerk se v roce 2014 stal technikem a členem skupiny Basherz live. |
Karl Bartos(Narozen 31. květen 1952, Berchtesgaden, Germany) Electronic Percussion, Vocals, Live Vibraphone, Live Keyboards Karl Bartos je německý hudebník a skladatel. V letech 1975 až 1990 byl spolu s Wolfgangem Flürem elektronickým perkusionistou v elektronické hudební skupině Kraftwerk. Po vydání úspěšného alba "Autobahn" chtěli Kraftwerk vyrazit na turné, ale potřebovali klasicky vzdělaného bubeníka, který by je doprovázel. Ralf s Florianem měli na Akademii Roberta Schumana známosti, a tak vznesli inzerát. Na nabídku odpověděl právě Karl. Časem se Bartos ve skupině vyprofiloval natolik, že kromě hraní na perkuse se stal spoluautorem mnoha skladeb Kraftwerk počínaje albem "The Man·Machine", byl mu připisován i textařský podíl na albech "The Man-Machine", "Computer World" a "Electric Café" a na druhém dokonce ve skladbě "The Telephone Call" dokonce zpívá hlavní vokál. V průběhu 80. let však postupně přestával být spokojený s klesajícím pracovním nasazením ve skupině, a proto v srpnu 1990 skupinu opustil, údajně frustrovaný pomalým pokrokem skupiny v jejich aktivitách kvůli stále více perfekcionistickému přístupu zakládajících členů Ralfa Hüttera a Floriana Schneidera. Později uvedl: "80. léta mohla být zlatým věkem pro Kraftwerk, ale za celou dekádu jsme vydali jen dvě desky. Byl to naprosto promrhaný čas". Po odchodu z Kraftwerk v roce 1992 založil Bartos svůj vlastní projekt Elektric Music, se kterým vydal dvě alba, v roce 1993 "Esperanto" ve stylu Kraftwerk, poté elektrickou hudbu založenou na více kytarách v roce 1998. Mezi oběma albami Bartos také spolupracoval s Bernardem Sumnerem a Johnnym Marrem na albu "Raise The Pressure" z roku 1996 a byl spoluautorem materiálu s Andym McCluskeyem z OMD, který se objevil na "Esperanto" i OMD albu "Universal". V roce 1998 také produkoval album švédské syntpop skupiny Mobile Homes, hodně ve stylu jeho práce s Electronic, kytarový pop s velmi malými syntetickými odkazy. Přišlo to jako velké zklamání pro fanoušky stylu synthpop, ale prodávalo se lépe než některá jejich předchozí alba a bylo dokonce používáno v inzerci pro leteckou společnost. 
V roce 1992 byla skupina Elektric Music požádána, aby remixovala píseň Africa Bambaataa "Planet Rock" k vydání na remixovém
albu. Je ironií, že "Planet Rock" byla předmětem mimosoudního urovnání sporu mezi Kraftwerk a šéfem Tommy Boy Records Tomem
Silvermanem, protože v ní byly použity významné části ze dvou skladeb "Trans-Europe Express" a "Numbers".V roce 2003 vydal pod svým vlastním jménem syntpop album "Communication", kde uvedl písně jako "I'm The Message", "Camera" a "Ultraviolet". V roce 2007 se jeho hudba dostala na soundtrack k dokumentu "Moebius Redux - A Life in Pictures" o vlivném grafikovi Jeanu Giraudovi. Karl počátkem roku 2008 oznámil, že zahájil první ročník audiovizuální výstavy "Crosstalk" pro veřejné prohlížení v sekci bílé krychle na oficiálním webu Karla Bartose. V programu je k dispizici 21 filmů, remixů, cover verzí a mash-upů ze Švédska, Belgie, Nizozemska, Německa, Velké Británie, USA a Japonska. Roku 2005 Karl Bartos mimo jiné vystoupil s českou skupinou Tatabojs v pražském klubu Roxy. V březnu 2011 vydal Karl Bartos aplikaci Mini-Composer pro iPhone. Jedná se o jednoduchý 16 stupňový sekvencer se 4 základními syntetizátory vln. Byl navržen společně s japonským umělcem Masayuki Akamatsuem a výkonným producentem je Jean-Marc Lederman. Dne 15. března 2013 vydal své další studiové album "Off The Record", kterému předcházel singl "Atomium". 7" verze byla limitována na 1 000 kusů a vyšla celosvětově 1. února 2013. |
Wolfgang Flür(Narozen 17. července 1947, Frankfurt nad Mohanem, Germany) Vocals Wolfgang je německý hudebník, známý jako člen elektronické skupiny Kraftwerk v letech 1973 až 1987, kde hrál na elektronické bicí nástroje. Flür tvrdí, že také vynalezl elektrické bubny skupiny používané během 70. let. Patentové záznamy to však zpochybňují, kde Florian Schneider a Ralfa Hütter jsou uvedeni jako autoři. Wolfgang v 60. letech vystupoval ve skupinách The Beathovens a The Spirits of Sound. V roce 1973 se stal členem Kraftwerk. Byl hráčem na perkuse, na tvorbě skladeb se však nepodílel. Jeho starostí bylo vytvářet podobu živých vystoupení a různých grafických návrhů, neboť vystudoval interiérový design. V polovině 80. let se však stále více stahoval do ústraní a čím dál tím více času trávil se svou přítelkyní. Nakonec někdy mezi léty 1987 a 1989 skupinu opustil. Je možné, že mu vadila klesající míra aktivity Kraftwerk, která se stala hlavním důvodem pro opuštění skupiny i v případě Karla Bartose. Flür také napsal autobiografii s názvem "Ich war ein Roboter" (anglická verze "I Was a Robot"), která vyšla v roce 2000. Faktem však je, že se jedná spíše o neuspořádaný soubor vzpomínek než o celistvou syntézu. Těžko soudit, do jaké míry je jeho práce objektivní, Ralf Hütter se dokonce o Wolfgangovi v souvislosti s knihou vyjádřil jako o idiotovi a egomaniakovi. Autobiografie zahrnuje jeho mládí, ranou kariéru hudebníka a část jeho činnosti v Kraftwerku. Hütter a Schneider podali žalobu proti Flürovi, čímž zastavili vydávání a přepisování částí, které obsahovaly údajně nepravdivé informace týkající se jeho času stráveného v kapele. V 90. letech založil svůj vlastní hudební projekt Yamo, se kterým vadal několik desek. |
Emil Schult(Narozen 10. říjen 1946, Dessau, Germany) Electric Guitar, Electronic Violin Emil Schult je známý německý výtvarník, hudebník a básník. Je nejznámější pro tvorbu designu několika alb, jako jsou "Autobahn", "Radio-Activity", "Trans-Europe Express" a "Computer World" kapely Kraftwerk. Nejslavnější je právě pro jeho spolupráci s elektronickou hudební skupinou Kraftwerk, se kterou krátkou dobu vystupoval jako kytarista při živých vystoupeních roku 1973. Bylo opravdu krátcetrvající, protože Schult podle svého vlastního vyjádření není dost dobrý na to, aby byl profesionálním hudebníkem, a navíc skupina začala rozvíjet svůj syntetický zvuk, kde už post kytaristy neměl žádný význam. Většinu svých návrhů obalů alb začal tvořit od roku 1973. Téhož roku navrhl komix k albu "Ralf Und Florian" a od té doby s přestávkami vytváří grafické prvky pro Kraftwerk jako jsou obaly desek a singlů nebo fotografie skupiny. Byl také spoluautorem textů některých slavných písní Kraftwerk. |
Fernando Abrantes(celým jménem Fernando Fromm-Abrantes) (Narozen 14. říjen, snad 1960?, Lisabon, Portugalsko) Electronic Percussion, Synthesizer Fernando je německo-portugalský producent, hudebník a bývalý člen kapely Kraftwerk. Fernando Abrantes je napůl Němec a napůl Portugalec, v roce 2009 mu bylo 49 let, když vystudoval zvukové a vizuální inženýrství v Düsseldorfu. Chodil do Německé školy v Lisabonu a studoval Music and Electronics v Düsseldorfu společně s členy Kraftwerk Fritzem Hilpertem a Henningem Schmitzem. Žije v Lisabonu, kde vlastní hudební produkční studio. Hovoří plynně německy, portugalsky a anglicky. V letech 1985 až 1986 odehrál několik vystoupení jako klávesista zpěvačky Sandry a jejího světového hitu "Maria Magdalena". 
Roku 1991 byl Abrantes kontaktován Fritzem Hilpertem a požádán, aby zaujal místo Karla Bartose v zimě 1990/1991 během
produkce alba "The Mix" a na turné k tomuto albu, po odchodu elektronického perkusionisty a skladatele Karla Bartose
v srpnu 1990. Se skupinou však odehrál jen 10 koncertů v Evropě na The Mix UK-tour v roce 1991, odešel údajně kvůli
rozdílům v uměleckém směrování skupiny, a záhy byl nahrazen inženýrem studia Kling Klang Studio Henningem Schmitzem.
Lze jej vidět pouze v robotické podobě na propagačních materiálech kapely z tohoto období a v brožuře alba "The Mix".
Vystupoval s kapelou také s písní "The Robots" v populární německé televizní show "Mensch Meier".Jako důvod jeho odchodu zmínil Ralf v jednom z interview geografickou vzdálenost mezi Německem a Portugalskem; spekuluje se však také o tom, že byl Fernando donucen ze skupiny odejít, neboť se nechoval podle nepsaných zákonů skupiny. Na koncertech tancoval a mával fanouškům, což ne zcela zapadalo do striktně odměřené image Kraftwerk. V již zmíněném interview Fernando zmínil: Naše chování na jevišti mělo být chladné a odměřené. Žádné tancování či usmívání se. Jenomže mně v žilách koluje jižanská krev. Abrantes v rozhovoru pro server ionline.pt na podzim 2009 vzpomínal, jak se po dobu působení s Kraftwerk věnovali cyklistice. "Ralf a Florian jezdili okolo 200 až 300 kilometrů, byli velmi dobře zorganizovaní. Měli velmi perfektní cyklistické vybavení. V jejich cyklistice nebyl žádný prvek neorganizovanosti či náznak amatérství. Velmi rádi závodili". Fernando však prý preferoval tenis. Vzpomíná, že jej s Fritzem Hilpertem hrávali každé ráno mezi osmou a devátou hodinou ranní. Jak sám uvedl v rozhovoru, jsou prý stále s Fritzem Hilpertem přátelé a také prý zůstává v kontaktu s Henningem Schmitzem, který jej po jeho odchodu ve skupině nahradil. Fernando Abrantes byl jedním z producentů oficiální hudby na "Expo '98". |
Klaus Röder(Narozen 7. dubna 1948, Stuttgart, Germany) Electric Guitar, Electronic Violin Klaus studoval hru na housle a klavír, poté také studoval zvukovou techniku v roce 1968, později přešel na dálková studia kompozice a hry na kytaru na Robert Schumann Hochschule v Düsseldorfu, kde v roce 1980 promoval s diplomem v elektronické hudební skladbě. Od roku 1972 vyučoval hru na kytaru na škole v Langenfeldu. Svůj zájem o experimentální a avantgardní hudbu jej přiměl vyvíjet nástroje na míru a také manipulovat se zvuky pomocí syntetizátorů a magnetofonů. Během tohoto období hrál na kytaru, používanou jako zvukové spouštěcí zařízení pro syntetizér, ve free jazzové skupině Synthesis. 
S elektronickou kapelou Kraftwerk spolupracoval krátce během roku 1974 při nahrávání alba "Autobahn". Na turné v roce 1975 však již
se skupinou nevystupoval. Od roku 1975 pracoval v Solingenu na svém vlastním elektronickém hudebním studiu, které zprovoznil a věnuje
se plně využíváním osobních počítačů ke komponování hudby. |
|
Plato Kostic (také Plato Riviera) (Narozen ***) Bass Plato Kostic, také znám jako Plato Riviera, byl jeden ze zakládajících členů kapely Kraftwerk. Hrál na basovou kytaru během jejich turné po Německu v létě 1973. Dnes Plato Kostic pracuje jako architekt v Řecku. |
Michael Rother(Narozen 2. září 1950, Hamburg, Germany) Guitar, Keyboards Michael Rother je německý krautrockový muzikant, nejznámější jako zakládající člen skupiny Neu!. Po krátkou dobu byl i členem skupiny Kraftwerk. Rother se narodil v roce 1950 a své vzdělání získával v Mnichově, ve Wilmslow (Anglie), v Karáčí a Düsseldorfu. Pobýval také v Pákistánu na začátku 60. let, kde objevoval pákistánskou hudbu, která ovlivnila jeho vlastní hudbu na konci 60. a počátkem 70. let. Od roku 1965 Rother hrál v kapele Spirits of Sound, ze které se další členové později připojili ke kapele Kraftwerk (Wolfgang Flür) a Wunderbar. Rother je multiinstrumentalista, především však hráč na kytaru a klávesy, který je kromě několika vydaných sólových alb od roku 1977 nejznámější jako spoluzakladatel německé skupiny Neu! společně s bubeníkem Klausem Dingerem, se kterou vydali pět alb v letech 1971 až 1996. Rovněž spolupracoval s Hansem-Joachimem Roedeliusem a Dieterem Moebiusem (aka Cluster), když pod názvem Harmonia vydali dvě alba v letech 1974 a 1975, s pozdějšími studiovými záznamy z roku 1976 nahranými s Brianem Eno. Pásky ze studio ale zmizely, avšak Roedelius je našel o dvě desetiletí později, remixoval a výsledky vydal jako "Tracks And Traces" v roce 1997. Rother byl hlavním producentem pro verzi znovu vydanou v roce 2009. Rother a Dinger se také objevili v krátkodobé inkarnaci Kraftwerk v roce 1971 s Florianem Schneiderem, právě v době, kdy zakládající člen Ralf Hütter dočasně opustil kapelu. V tomto složení byla skupina natočena během vystoupení na německé hudební show Beat Club, která byla sporadicky dostupná na VHS a DVD. 
Ke konci 70. let Rother začal vydávat desky pod svým vlastním jménem "Flammende Herzen" (1977), "Sterntaler" (1978) a
"Katzenmusik" (1979), na kterých se za bicími představil perkusionista kapely Can Jaki Liebezeit. Mezi další nahrávky
patří alba "Fernwärme" (1982), "Lust" (1983), "Süssherz und Tiefenschärfe" (1985) a "Traumreisen" (1987). Rother znovu
získal práva na tyto nahrávky na konci 90. let a znovu je vydal na CD, z nichž všechny obsahovaly bonusové skladby,
obvykle ve formě tehdy aktuálních remixů původních alb. Spolu s těmito reedicemi vydal i "best" kompilaci "Radio"
a novou desku "Esperanza" (1996). Jeho nejnovější album "Remember" obsahující i vokály, vůbec poprvé v Rotherově
sólové práci, vyšlo v roce 2004.Dne 1. července 2007 se Rother připojil ke kapele Red Hot Chili Peppers naživo na konci koncertě v Hamburku. Společně hráli téměř 25 minut před 35 000 lidmi. V listopadu 2007 koncertoval s Dieterem Moebiusem (další člen Harmonia) pod hlavičkou Rother & Moebius. Dne 27. listopadu 2007 byl vyhlášen reunionový koncert Harmonia v Berlíně, kde spolu poprvé vystupovali od roku 1976. V roce 2010 odehrál Rother pět evropských koncertů s bubeníkem Sonic Youth Steve Shelleym a kytaristou Tall Firs Aaronem Mullanem, který v triu hrál na basu. Tato skupina, známá jako Hallogallo, hrála hudbu Neu! naživo poprvé po mnoha letech. V září 2010 hráli také na hudebním festivalu ATP New York 2010 v Monticello v New Yorku a Incubate 2010 v holandském Tilburgu. V prosinci 2012 Rother uvedl hudbu Neu! a Harmonia na festivalu ATP v anglickém Camber Sands za doprovodu berlínské kapely Camera. V listopadu 2013 vystoupil na závěrečném britském prázdninovém táboře ATP. V roce 2015 Rother nahrál partitury pro německý film Die Räuber (The Lupiči) od Paula Cruchtena a Franka Hoffmanna a pro německý TV film Houston od Bastiana Günthera. |
Klaus Dinger(Narozen 24. března 1946, Scherfede, Westphalia, Germany zemřel 21. března 2008) Drums (1970–71; died 2008) Klaus Dinger byl německý hudebník a skladatel nejslavnější pro své příspěvky do klíčovou kapelu stylu krautrock Neu!. Byl také kytaristou a hlavním skladatelem new wave skupiny La Düsseldorf a krátce perkusionistou Kraftwerk. Klaus Dinger se narodil v Scherfede ve Vestfálsku v Německu Heinzovi a Renate Dingerové a byl jejich prvním dítětem. Ještě předtím, než mu byl jeden rok, se jeho rodiče přestěhovali z města, které bylo na konci druhé světové války silně poškozeno spojeneckým obležením, do ekonomického centra regionu, do Düsseldorfu. Od roku 1956 nejprve navštěvoval gymnázium v Görres. Během docházky tam byl součástí cappella pěveckého sboru, který však musel opustit, když začal mutovat. Poté se stal členem školní swingové skupiny jako bubeník, přestože neměl předchozí hudební zkušenosti. Školu opustil v Mittlere Reife (čili v 16 letech), později obviňoval školu z dezinterpretace jeho "free mindedness" jako špatné chování. Po ukončení školy v roce 1963 se Dinger začal učit tesařství u svého otce. Také se začal více zajímat o hudbu a cvičil hru na bicí s náhradními kousky dřeva, dokud si nemohl dovolit bicí soupravu. V roce 1966 založil skupinu The No s přáteli Norbertem Körferem, Lutzem Bellmanem a Jo Maassenem. Kapela byla do značné míry ovlivněna anglickými rockovými kapelami jako byli The Kinks a The Rolling Stones. Kapela poslala EMI demo pásku, ale nahrávací společnost nikdy neodpověděla. Pracoval také ve free jazzovém souboru a dělal to, co později nazval "hlukem". Během koncertu v Düsseldorfu s tímto souborem spatřil Floriana Schneidera, se kterým později pracoval v Kraftwerk, a usadil se v publiku. Dinger později prohlásil, že Schneider "...měl obličej, na který nikdy nezapomene". Schneider byl v té době součástí free jazzového souboru Pissoff, v němž působil s Eberhardem Kranemannem. V roce 1966 začal Dinger studovat architekturu v Krefeldu. V roce 1968 však po první zkušenosti s LSD odjel na 6 měsíců, aby se stal bubeníkem. V roce 1969 se The No rozpadli a připojil se ke cover skupině The Smash, se kterými začal cestovat po jižním Německu. Během tohoto období si uvědomil, že může žít jako hudebník na volné noze, a už se nikdy se nevrátil ke studiu architektury. 
V létě 1970 mu telefonoval Ralf Hütter, který byl kolegou Florianem Schneiderem v kapele Kraftwerk a byli uprostřed
nahrávání jejich debutového alba. Jejich předchozí bubeník Andreas Hohmann odešel, aby se stal členem sesterské skupiny Ibliss
poté, co byly vytvořeny pouze dvě skladby alba. Hütter a Schneider se rozhodli najít nového bubeníka, mezitím nahráli i třetí
skladbu bez použití bubeníka. Poté, co udělal dojem na Hüttera i Schneidera, byl Dinger angažován jako stálý člen skupiny. Bubeník
tehdy bezdomovec se přestěhoval do domu Florianových rodičů, Florian sice krátce poté odešel, ale Klaus zůstal jako podnájemník.
Tam se seznámil s Anitou. Anita, neboli "Hanni", byla přítelem Florianovy sestry, která zemřela v roce 2002. Hanni pak byla
přítelkyní Klause Dingera po většinu času stráveného v kapelách Neu! a Kraftwerk.Po rozsáhlém turné s kapelou se Ralf Hütter najednou rozhodl, že "už nemůže hrát" a opustil skupinu. Toto rozhodnutí zanechalo Schneidera a Dingera bez kytaristy nebo basisty. Koncertovali pak s tím, co Dinger nazýval "plovoucí sestavou" neustále se měnících hudebníků. Sestava se více ustálila v červnu 1971 ve složení Dinger na bicí, Schneider s flétnou a varhanami, Eberhard Kranemann (spoluhráč Floriana Schneidera z Pissoff) na basu a Michael Rother na kytaru, který byl přetažen od místní kapely Spirits of Sound. Kranemannův talent jako baskytarista nebyl vždy potřeba a v roce 1972 se v německé televizní show Beat Club objevilo pouze trio Dinger, Schneider a Rother. Představení se lišilo od stylu Kraftwerk a mnozí jej vnímají jako přechod ke stylu Neu!. Skladba byla původně nazvaná "Rückstoß Gondoliero", ale televizní hlasatel ji označil jako "Truckstop Gondolero", pod kterým se stala později známá. Krátce nato se Michael a Klaus odtrhli od Kraftwerk a vytvořili vlastní skupinu Neu!. Ralf Hütter se vrátil ke Kraftwerk na žádost Schneidera, který byl nyní bez kytaristy nebo bubeníka. Kraftwerk pak pokračovali a nahráli "Kraftwerk 2" přibližně ve stejnou dobu jako debutové album Neu! Absence bubeníka je však přinutila propagovat použití bicích mašinek a elektrických bicích a v roce 1974 excelovali s albem "Autobahn". V červnu 1971 se Dingerova přítelkyně přestěhovala se svou rodinou, když její otec bankéř byl nešťastný, že je s Klausem, do Norska. Tam ji Dinger navštívil v létě 1971. Během této dovolené zaznamenal Dinger "rozbředlé" zvuky objevující se v několika pozdějších písních (Im Glück, Lieber Honig, Gedenkminute, Lieber Honig 1981), když vesloval na lodi s Anitou. Dvojice se i nadále setkávala nepravidelně a často s dlouhými intervaly mezi schůzkami v letech 1971 až 1973. 
Poté, co se Rother a Dinger odtrhli od Kraftwerk, rychle zahájili nahrávání pro to, co by se stalo Neu!. Kapela byla
pokřtěna "Neu!" podle Dingera a bylo vytvořeno logo ve stylu pop-art, které obsahovalo kurzívu NEU! Dvojice nahrávala
ve Star Studios v Hamburku s nastupujícím producentem Krautrock Konradem Plankem, stejně jako Dinger s Kraftwerk. Dinger
popisuje Connyho schopnosti jako "prostředníka" mezi často nesouhlasnými frakcemi v kapele. Skupina měla rezervováno
studio na čtyři dny na konci roku 1971, podle Dingera byly první dva dny neproduktivní, dokud Dinger nepřinesl své
japonské banjo na zkoušku, jejichž pracně zpracovaná verze je slyšet na "Negativland", první ze šesti skladeb alba,
které mají být nahrány. To bylo během těchto zkoušek, že Dinger poprvé zahrál svůj slavný "motorik" rytmus. Motorik
je opakovaný 4 4 drumbeat s pouze občasnými pauzami, možná nejlépe předvedenými na "Hallogallo". Dinger prohlašuje,
že nikdy nenazval rytmus "motorik" sám, neboť upřednostňoval název "lange gerade" ("long straight"), nebo "endlose
gerade" ("endless straight"). Později změnil jméno rytmu na "rytmus Apache", aby se shodoval s jeho sólovým albem
"Neondian" z roku 1985.Neu! v té době se prodalo dobře jako undergroundové album, podle Dingera bylo prodáno přibližně 30 000 kopií. Za účelem propagace vydání organizace Brain Records zorganizovala vystoupení. Bývalý frontman z Pissoff Eberhard Kranemann byl přiveden jako basista, trio nahrávalo "zkušební" jam v přípravě. Toto nahrávání později vyšlo jako "Neu! '72 Live In Düsseldorf". Pouze některá přidělená data turné byla naplněna, Rother později řekl, že cítil jako by Neu! nebyli turné. V létě 1972 šli Dinger a Rother do studia Conny Plank v Kolíně, kde natočili singl. Dinger později řekl, že nahrávací společnost se je pokusila odradit od toho, aby to udělali, protože to nebylo komerčně životaschopné. Přesto byl singl "Super / Neuschnee" vydán. A-Side "Super" představila proto-punkový styl, který Dinger později přijal pro svou kapelu La Düsseldorf. Následující leden Neu! znovu vstoupili do studia nahrát své druhé album "Neu! 2", které mělo mnohem těžší produkci než jejich debut. První strana byla zaznamenána relativně pomalu v prvních dvou měsících roku 1973 a byla zaměřena konkrétněji na zahraniční trhy - zahajovací skladba "Für Immer" byla pod titulkem "Forever" anglicky. Po vydání "Neu! 2" Brain stále očekával, že skupina vyjede na turné na podporu alba, ale neúspěch předchozího turné přiměl Dingera a Rothera hledat novou doprovodnou kapelu a místa konání turné. Za tímto účelem cestoval Dinger se svým bratrem Thomasem do Londýna, aby se pokusil zorganizovat Neu! vystoupení tam. Tam se setkal jen s Johnem Peelem a Karen Townshendovou (manželkou Pete) a předložili jim kopie debutu Neu!, z něhož zahrál několik skladeb na jeho BBC Radio 1 show, ale nedokázal vyvolat nějaký komerční zájem o skupinu. 
Mezitím v Německu odjel Michael Rother do slavné Forst Commune, aby se pokusil najmout Dietera Moebiuse a Hans-Joachima
Roedeliuse z Cluster, aby hráli v rozšířené sestavě Neu!. Dinger nejprve předpokládal super skupinu Neu!-Cluster, v níž
by byli Dinger, Moebius, Roedelius a on sám. Po prvotním shledání mezi Moebiem, Roedeliusem a Rotherem ve Forstu se Rother
rozhodl zůstat ve Forstu a připravit nové album s Moebiusem a Roedeliusem jako Harmonia, čímž v podstatě opustil svou práci
s Dingerem. Rother dodnes udržuje studio ve Forstu.Zatímco Rother byl ve Forstu, bratři Dingerovi se vrátili z Londýna. Ještě v Londýně Dinger také přišel s řešením problémů Neu!. Doufal, že rozšíří sestavu Neu! o svého bratra a inženýra studia Hanse Lampeho. Dinger začal chodit na kytarové lekce v naději, že bude schopen převzít roli frontmana v nových Neu!, s Rotherem na sólovku a Thomasem Dingerem a Lampeem na bicí. V očekávání této nové sestavy odehráli bratři Dingerové a Lampe několik menších koncertů pod názvem La Düsseldorf, zatímco Rother zůstával stále ve Forstu. Dinger se vrátil do Düsseldorfu znechucen a okamžitě začal pracovat na vlastních projektech. S pomocí svých přátel z düsseldorfské obce vytvořil Dinger je krátce fungující vydavatelství ingerland Records. Label, jehož logo navrhl Dingerův přítel, umělec Achim Duchow, který později navrhl logo La Düsseldorf, vydal pouze jedno album "I'm Not Afraid To Say "Yes" s kapelou Lilac Angels a label byl nucen ukončit činnost. Lilac Angels se nerozpadli, ale vydal další dvě alba a získali mírnou populáritu v Německu. Rok 1974 byl také rokem, kdy Dingerův vztah s Anitou doopravdy skončil. Krátce po zhroucení Dingerland se Brain Records začali ptát po třetím albu Neu! podle smlouvy. V roce 1971 se Dinger a Rother dohodli na čtyřleté smlouvě s Brain, která stanovila, že budou produkována tři alba, a label, jenž byl sám ve finančních obtížích, požadoval vytvoření posledního alba. Koncem roku 1974 se Harmonia začala frakcionalizovat, Rother upřednostňoval více kytarpvě řízený zvuk a rozsáhlé turné, zatímco Moebius a Roedelius upřednostňovali elektronický zvuk, který charakterizoval Cluster, a nesnášel Rotherovy pokusy transformovat Harmonia z umělecky orientovaného na pop-orientovaný soubor. V důsledku toho byl Rother na konci roku 1974 v dobrém postavení, aby se vrátil do Düsseldorfu, aby vystupoval se třemi členy La Düsseldorf jako Neu!. Živá verze "Hero" byla nahrána pro televizi a je široce dostupná na internetu. Představení vyzdvihuje nerovnost a nepřátelství mezi Dingerem a Rotherem, kdy Dinger hraje na kytaru v popředí jeviště, teatrálně zpívá jeho texty, a Rother seděl za stroji na pódiu a nenápadně poskytoval perty sólové kytary skladeb.  Po Thomasově odchodu uprchl Dinger do Zeelandu, kde začal nahrávat materiál, ze kterého se mělo stát čtvrté album La Düsseldorf. Všechny skladby alba již byly napsány a "Ich Liebe Dich" byla vydána jako singl pod názvem La Düsseldorf. Základní skladby pro nadcházející album byly zaznamenány Dingerem na začátku roku 1984, aby je později smíchali a přehráli další hudebníci. Album bylo pojmenováno "Néondian" a vyšlo v roce 1985 pod hlavičkou K.D. + Rhenita Bella Düsseldorf. Dingerovi bývalí spoluhráči protestovali proti vydání nového alba pod jménem La Düsseldorf a dali věc k soudu. Teldec prahl pro rychle vydání a tak ještě před vyslechnutím soudního případu je vydal pod tímto názvem. Se zablokovaným jménem La Düsseldorf se Dinger vrátil zpět ke svému prvnímu úspěšnému projektu Neu!. Od doby, kdy se skupina rozpustila v roce 1975, Michael Rother nahrál další dvě alba s Harmonia a pět sólových alb. Nahrávka posledního z nich, "Lust" byla ve stejné době jako "Néondiana". Conny Plank pracoval s Rotherem na jeho prvních třech studiových albech, stejně jako Jaki Liebezeit, oba dva se objevili také na "Néondiana". Jako výsledek, Dinger byl dobře spojený s Michaelem Rotherem v roce 1985, a vše směřovalo k reunionu Neu! s albem a doprovodným turné. Dinger a Rother nebyli schopni zajistit pomoc Connyho Planka, který byl zapojen s Dieterem Moebiusem na světovém turné jako Moebius & Plank. Nahrávání tak začalo v Dingerově düsseldorfských studiích "Im Gründ" na konci roku 1985. Po několika týdnech nahrávání se začaly práce ve studiu rozpadat a začátkem roku 1986 byl projekt opuštěn. Album bylo částečně dokončeno a skladby "Good Life", "Crazy", "Dänzing" a "La Bomba (Stop Apartheid World Wide!)" byly dokončeny. To však představovalo pouze polovinu potenciálního alba, přičemž zbytek materiálu byl nedokončen a ve zlomcích, beze zpěvu, instrumentálních overdubs nebo obojího. Dinger a Rother zapečetili hlavní kotouče voskem a chtěli pokračovat v relacích později. Dinger se přestěhoval zpět do Zeelandu s Mâri a jejími dětmi a renovoval a vybavil starý statek jako trvalý rodinný dům. Tam Dinger pracoval na řadě skladeb, které nahrál zhruba po vydání "Néondiana". Tyto skladby nakonec vedly k vytvoření alba "Blue", které vyšlo v roce 1999 na Captain Trip Records. La! Neu? je pozdější projekt, který Dinger uvedl. Přes střední 90. léta skupina vydávala alba na Captain Trip, která také vydávala "polořadné" nahrávky "Neu! 4" a "Neu! '72 Live!", které vyšly bez Rotherova souhlasu.
|
Charly Weiss(celým jménem Hans Günther "Charly" Weiss také Charly "Karl" Weiss) (Narozen 2. února 1939, Berlin, Germany, zemřel 31. prosince 2009, Düsseldorf, Německo) Drums Charly Weiss byl německý hudebník a hráč na bicí, herec, performer a bývalý člen skupiny Kraftwerk. S kapelou Kraftwerk spolupracoval krátce na počátku 70. let, kdy zastával funkci bubeníka. Udajně je rovněž autorem pojmenování skupiny "Kraftwerk". Po odchodu ze skupiny se věnoval jiným projektům, dokonce si zahrál v několika filmech.
|
Houschäng Nejadépour(Narozen ***) Electric Guitar Houschäng Néjadepour je německý kytarista a bývalý člen kapely Kraftwerk. Býval však i členem dalších kapel Eiliff a Guru Guru. Původem pochází z Íránu, své dětství však prožil v Düsseldorfu. Jeho otec měl opbchod s koberci. Již od mala hrál na kytaru s indickým nádechem. Ve skupině Kraftwerk nepobyl příliš dlouho, protože většinou hrál příliš mnoho sólovou kytaru a hrál také příliš mnoho bluesové kytary se soulovými tóny. Údajně si rád dával jointy. S kapelou Eiliff vydal desky "Eiliff" (1971) a "Girlrls!" (1972), s kapelou Guru Guru pak jedinou nahrávku jménem "Dance Of The Flames" v roce 1974. Bývalý člen Kraftwerk a zakladatel kapely Neu! Michael Rother o Houschängovi řekl: "Houschäng byl nejlepším imitátorem Jimi Hendrixe v Düsseldorfu. Zachytil Jimiho kytaru mnohem lépe než já a v roce 1968 jsem mu tuto schopnost docela i záviděl". |
Eberhard Kranemann(také známý jako Fritz Müller) (Narozen 7. března 1945, Wismar, Germany) Guitars, Cello Eberhard Kranemann je německý hudebník, hráč na kytaru a cello, je rovněž jedním z nejinovativnějších hudebníků německé rockové scény. Je také znám ze svého působení v kapele Kraftwerk. Vystudoval hru na klasický kontrabas na konzervatoři v Dortmundu, hrál na hudbu Bacha, Mozarta, vystupoval rovněž s Telemann-orchestra a jazzovými kapelami. Poté odešel do Düsseldorfu, kde začal studovat malování na Arts Academy. Kromě experimentování s barvami a malování abstraktních obrázků experimentoval se zvuky, nejprve na violoncello, klarinet, tenoraxofon, elektrickou kytaru, havajskou kytaru, později také s elektronickými nástroji. V roce 1967 založil s dalšími studenty umění experimentální hudební skupinu Pissoff. Skupina byla kritická vůči sociálnímu vývoji v Německu a kolem konzervativního odkazu prolamovala zavedená pravidla hudby. Na svých koncertech hráli zcela zdarma improvizovanou hudbu nepřetržitě po dobu tří hodin, všichni přitom hráli co nejhlasitěji - bez harmonie, vyhýbali se správné stupnici, definovaným strukturám a normám - a lidem se to líbilo. Prostě čistá svoboda. Chaos. Akustický teror. Joseph Beuys, tehdejší profesor na Düsseldorfské umělecké akademii, byl tak nadšený, že zahájil představení s Pissoff v proslulém düsseldorfském Creamcheese Clubu, oblíbeném klubu Franka Zappy v Německu. V té době Florian Schneider uslyšel zvuk skupiny a připojil se k ní, posléze se stal přítelem Eberharda Kranemanna. Po čtyřech letech spolupráce začal spolupracovat s Klausem Dingerem a Michaelem Rotherem v kapele Neu!. Později si pro sebe vymyslel scénickou osobnost (pseudonym) Fritz Müller a pracoval jako sólový umělec na koncertech a nahrávkách ve studiu Conny Plank ve Wolperathu. Také zformoval Fritz Müller Band,vyjížděl na turné, a absolvoval bezpočet studiových nahrávek, rozhlasových a TV vystoupení. Eberhard Kranemann alias Fritz Müller stále pracuje jako umělec a hudebník, dělá avantgardní koncerty, umělecké výstavy a představení. |
|
Peter Schmidt (celým jménem Peter A. Schmidt) (Narozen ***) Drums Peter je německý hudebník, hráč na bicí, je znám především jako bubeník a bývalý člen Kraftwerku. O Peterovi toho není příliš známo. Členem Kraftwerk se stal přibližně ve stejnou dobu jako Houschäng Néjadepour. Peterovo jméno se také objevilo na koncertním plakátu Kraftwerk při jejich vystoupení 15. února 1971. |
|
Thomas Lohmann (Narozen ****) Drums Thomas Lohmann je německý bubeník, je znám jako bývalý člen Kraftwerk. O Thomasovi Lohmannovi toho není moc známo. Bývalý člen Kraftwerk Wolfgang Flär se o něm zmínil ve své knize "I Was A Robot", když Ralf a Florian vyprávěli Wolfgangovi o jejich vystoupení s jazzovým bubeníkem Thomasem Lohmannem, který byl v té době celkem dobře znám a po něm se pokusili pokračovat s Klausem Dingerem. |
Andreas Hohnmann(Narozen ****) Drums Andreas Hohnmann je německý hudebník a hráč na bicí. je znám ze svého působení v kapele Kraftwerk. Hohmann byl původním bubeníkem Kraftwerk a kapelu oficiálně opustil při nahrávání jejich debutového alba "Kraftwerk". Později byl také členem skupin Ibliss, deska "Supernova" z roku 1972, a Alex Parche Band, se kterou natočil album "Adrenalin" (1983). |
|
|
|
Studiové desky (anglicky): 2017 3-D The Catalogue 2009 The Catalogue 2005 Minimum-Maximum (live) 2004 The Catalogue 2003 Tour de France Soundtracks 1991 The Mix 1986 Electric Cafe 1981 Computer World 1978 The Man Machine 1977 Trans-Europe Express 1975 Radio-Activity 1974 Autobahn 1973 Ralf And Florian 1972 Kraftwerk 2 1971 Kraftwerk |
Studiové desky (německy): 3-D Der Katalog Der Katalog Minimum-Maximum Der Katalog promo Tour de France Soundtracks The Mix Electric Cafe Computerwelt Die Mensch Maschine Trans Europa Express Radioaktivität Autobahn Ralf und Florian Kraftwerk 2 Kraftwerk |
Ostatní nahrávky: 2017 3-D The Catalogue (DVD) 2008 Kraftwerk And The Electronic Revolution (DVD) 2005 Minimum-Maximum (DVD) 
|
|
Skupina: Various line-ups, see individual albums Hosté:    |
3-D The CatalogueVyšlo 2016, Kling Klang, Parlophone, 0190295923501 (Europe) Seznam skladeb: Autobahn 01. Autobahn (14:27) 02. Kometenmelodie 1 (5:29) 03. Kometenmelodie 2 (3:30) 04. Mitternacht (2:15) 05. Morgenspaziergang (1:17) Radio-Aktivität 06. Geigerzähler (0:31) 07. Radioaktivität (6:14) 08. Radioland (5:55) 09. Sendepause (0:25) 10. Nachrichten (1:17) 11. Aetherwellen (6:01) 12. Die Stimme Der Energie (0:51) 13. Antenne (3:37) 14. Radio Sterne (2:19) 15. Uran (1:26) 16. Transistor (1:14) 17. Ohm Sweet Ohm (2:58) Trans Europa Express 18. Trans Europa Express (3:21) 19. Metall Auf Metall (2:08) 20. Abzug (2:24) 21. Schaufensterpuppen (3:37) 22. Franz Schubert (1:12) 23. Europa Endlos (5:52) 24. Spiegelsaal (5:20) Die Mensch Maschine Die Mensch Maschine (5:08) 25. Spacelab (5:27) 26. Metropolis (5:45) 27. Das Model (3:38) 28. Neonlicht (5:43) 29. Die Roboter (7:44) Computerwelt 30. Nummern (2:58) 31. Computerwelt (3:22) 32. It's More Fun To Compute (1:03) 33. Heimcomputer (5:09) 34. Computerliebe (6:33) 35. Taschenrechner (3:26) 36. Dentaku (3:08) Techno Pop 37. Boing Boom Tschak (2:33) 38. Techno Pop (2:46) 39. Musik Non Stop (7:45) 40. Electric Cafe (3:50) 41. Der Telefon Anruf (2:45) 42. House Phone (2:30) 43. Sex Objekt (5:30) The Mix 44. Die Roboter (7:44) 45. Computerliebe (6:33) 46. Taschenrechner (3:26) 47. Dentaku (3:08) 48. Autobahn (14:27) 49. Geigerzähler (0:31) 50. Radioaktivität (6:14) 51. Trans Europa Express (3:21) 52. Metall Auf Metall (2:08) 53. Abzug (2:24) 54. Heimcomputer (6:12) 55. Boing Boom Tschak (2:33) 56. Techno Pop (2:46) 57. Musik Non Stop (7:45) 58. Planet Der Visionen (7:52) Tour De France 59. Tour De France (4:18) 60. Prologue (0:27) 61. Etape 1( 3:46) 62. Chrono (1:12) 63. Etape 2 (4:59) 64. Elektro Kardiogramm (4:37) 65. Aero Dynamik (5:59) 66. Vitamin (5:54) 67. La Forme (6:19) 68. Regeneration (0:28) Total Time: (00:00) |
|
Skupina: Ralf Hütter - Keyboards & Electronic Instruments Florian Schneider - Keyboards & Electronic Instruments Fritz Hilpert - Electronic Percussion & Sound Effects Henning Schmitz - Electronic Percussion & Sound Effects Hosté: |
Minimum-Maximum Vyšlo 2005, EMI, 0946 3 12046 2 3 (Germany) Seznam skladeb: Disc One (54:48) 01. Die Mensch-Maschine (7:55) 02. Planet Der Visionen (4:45) 03. Tour De France Étape 1 (4:22) 04. Chrono (1:29) 05. Tour De France Étape 2 (4:48) 06. Vitamin (6:41) 07. Tour De France (6:18) 08. Autobahn (8:51) 09. Das Model (3:41) 10. Neonlicht (5:58) Disc Two (66:36) 5811. Radioaktivität (7:42) 12. Trans Europa Express (3:21) 13. Abzug (1:40) 14. Metall Auf Metall (4:28) 15. Nummern (4:27) 16. Computerwelt (2:55) 17. Heimcomputer (5:54) 18. Taschenrechner (2:58) 19. Dentaku (3:15) 20. Die Roboter (7:23) 21. Elektro Kardiogramm (4:41) 22. Aéro Dynamik (7:13) 23. Music Non Stop (9:54) Total Time: (121:24) |
 Skupina: Various line-ups, see individual albums Hosté: |
The Catalogue Vyšlo 16. listopadu 2009, Seznam skladeb: 01. Autobahn (1974) 02. Radio-Activity / Radio-Aktivität (1975) 03. Trans-Europe Express / Trans-Europa Express (1977) 04. The Man-Machine / Die Mensch-Maschine (1978) 05. Computer World / Computerwelt (1981) 06. Electric Café (1986) (renamed Techno Pop) 07. The Mix (1991) 08. Tour de France Soundtracks (2003) (renamed Tour de France) |
| Box set je dostupný v anglické i německé verzi, jednotlivá alba také na vinylu. | |
|
Skupina: Ralf Hütter - Vocals, Software Synthesizers, Sequencing Florian Schneider - Vocals, Software Synthesizers, Sequencing Fritz Hilpert - Software Synthesizers, Electronic Percussion Henning Schmitz - Software Synthesizers, Electronic Percussion Hosté: |
Tour de France Soundtracks Vyšlo 4. srpna 2003, EMI, CD 591 708 2/72435 91708 2 4 (UK/Europe) CD, Astralwerks, ASW 91708-2 (US) CD 2009, EMI, 50999 6 99593 2 5 (Europe) Remastered Seznam skladeb: 01. Prologue (0:31) 02. Tour De France Étape 1 (4:27) 03. Tour De France Étape 2 (6:41) 04. Tour De France Étape 3 (3:56) 05. Chrono (3:19) 06. Vitamin (8:09) 07. Aéro Dynamik (5:04) 08. Titanium (3:21) 09. Elektro Kardiogramm (5:16) 10. La Forme (8:41) 11. Régéneration (1:16) 12. Tour De France (5:12) Total Time: (55:53) Recorded 1983-2003 Producer: Ralf Hütter & Florian Schneider Artwork: Johann Zambryski |
|
Když bylo toto album poprvé vydáno v roce 2003, jmenovalo se "Tour De France Soundtracks". Při opětovném
vydání v roce 2009 a později byl název již zkrácen na "Tour De France". | |
|
Skupina: Ralf Hütter - Vocals & Electronics Florian Schneider - Voice & Electronics Wolfgang Flür - Electronic Percussion Karl Bartos - Electronic Percussion Fritz Hilpert - Electronic Percussion Hosté: |
The Mix Vyšlo 1991, Kling Klang, Electrola, 1C 164-7 96650 1 (Germany) Seznam skladeb: 01. Die Roboter (8:56) 02. Computerliebe (6:35) 03. Taschenrechner (4:32) 04. Dentaku (3:27) 05. Autobahn (9:27) 06. Radioaktivität (6:53) 07. Trans Europa Express (3:20) 08. Abzug (2:18) 09. Metall Auf Metall (4:58) 10. Heimcomputer (8:02) 11. Musik Non Stop (6:38) Total Time: (65:06) |
|
Skupina: Ralf Hütter - Electronics, Keyboards, Vocoder, Vocals, Co-producer Florian Schneider - Electronics, Vocoder & Speech Synthesis Karl Bartos - Electronic Percussion, Voice Wolfgang Flür - Hosté: |
Electric Cafe Vyšlo 16. prosince 1986, Kling Klang, EMI, 1C 064-24 0654 1 (Germany) Seznam skladeb: 01. Boing Boom Tschak (2:57) 02. Techno Pop (7:42) 03. Musique Non Stop (5:45) 04. Der Telefon Anruf (8:03) 05. Sex Objekt (6:51) 06. Electric Cafe (4:20) Total Time: (35:38) Techno Pop (2009) 0Boing Boom Tschak (2:57) 01. Techno Pop (7:42) 02. Musique Non-Stop (5:45) 03. The Telephone Call ("Der Telefon-Anruf") (3:50) * 04. House Phone (4:57) ** 05. Sex Object ("Sex Objekt") (6:51) 06. Electric Café (4:20) Total Time: (36:22) * Remix - previously released as a 7" single in 1987 ** Previously released as the B-Side of "The Telephone Call" (German: "Der Telefon Anruf") 12" single in 1987 Producer: Ralf Hütter & Florian Schneider Sound Engineer: Joachim Dehmann (Kling Klang Studio) Music Data Transfer: Fred Maher (Axis Studio, NYC) Music Data Transfer: Bill Miranda Mixing: François Kevorkian (Right Track, NYC) Mixing: Ron St. Germian (Right Track, NYC) Mastering: Bob Ludwig Graphic Design, Artwork: Hubert Kretzschmar |
| Toto album bylo v roce 2009 předěláno a proměněno jako "Techno Pop", což byl jeden z původních pracovních titulů, druhý byl "Technicolor". Další změnou ve srovnání s vydáním z roku 1986 je, že skladba "The Telephone Call" byla nahrazena zkrácenou verzí 12" remixu a B-side "House Phone" (pravděpodobně dub verze podobně jako "The Telephone Call") byl zahrnut do této předělávané verze. K dispozici je také promo akce z roku 2004, která byla zrušena kvůli řádnému vydání, zcela beze změn v seznamu skladeb. Je to poslední album s Wolfgangem Flürem. | |
|
Skupina: Florian Schneider - Electronics, Synthesizers, Vocoder Ralf Hütter - Electronics, Synthesizers, Orchestron, Synthanorama Sequenzer, Vocoder, Vocals Karl Bartos - Electronic Percussion Wolfgang Flür - Hosté: |
Computer World Vyšlo 10. května 1981, Kling Klang, EMI Electrola, 1C 064-46 311 (Germany) CD 2009, Kling Klang, 50999 6 99590 2 8 (Germany) Remastered Seznam skladeb: 01. Computerwelt (5:05) 02. Taschenrechner (5:00) 03. Nummern (3:00) 04. Computerwelt 2 (3:30) 05. Computer Liebe (7:00) 06. Heimcomputer (6:00) 07. It's More Fun To Compute (4:15) Total Time: (33:50) Recorded 1979-1981 Producer: Ralf Hütter & Florian Schneider Artwork: Emil Schult with Günter Fröhling (photo) |
|
Stroj na obálce je ve skutečnosti terminál Hazeltine 1500, nikoli technicky počítač. | |
|
Skupina: Florian Schneider - Electronics, Synthesizers, Votrax, Vocoder Ralf Hütter - Electronics, Synthesizers, Orchestron, Synthanorama Sequenzer, Vocoder, Vocals Karl Bartos - Electronic Percussion Wolfgang Flür - Electronic Percussion Hosté: |
The Man Machine Vyšlo 1978, Kling Klang, EMI Electrola, 1 C 058-32 843/1C 058-32 843 (Germany) CD 1986, Kling Klang, CDP 564-7 46131 2 (Germany) CD 2009, Kling Klang, 50999 6 99589 2 2 (Germany) Remastered with new cover art German version of the international edition sung in English Seznam skladeb: 01. Die Roboter (6:09) 02. Spacelab (5:56) 03. Metropolis (5:59) 04. Das Modell (3:39) 05. Neonlicht (9:05) 06. Die Mensch Maschine (5:25) Total Time: (36:13) Producer: Ralf Hütter & Florian Schneider Artwork: Karl Klefisch (inspired by El Lissitzky) with Günter Fröhling (photo) |
|
Skupina: Florian Schneider - Electronics, Synthesizers, Votrax, Vocoder, Vocals Ralf Hütter - Electronics, Synthesizers, Orchestron, Synthanorma Sequenzer, Vocals Karl Bartos - Electronic Percussion Wolfgang Flür - Electronic Percussion Hosté: |
Trans-Europe Express Vyšlo 1977, Kling Klang, EMI Electrola, 1C 064-82 306/1 C 064-82 306 (Germany) Seznam skladeb: 01. Europa Endlos (9:35) 02. Spiegelsaal (7:50) 03. Schaufensterpuppen (6:10) 04. Trans Europa Express (6:40) 05. Metall Auf Metall (2:10) 06. Abzug (4:42) 07. Franz Schubert (4:25) 08. Endlos Endlos (0:45) Total Time: (42:17) 2009 digital remaster 01. Europe Endless (9:41) 02. The Hall of Mirrors (7:56) 03. Showroom Dummies (6:15) 04. Trans-Europe Express (6:37) 05. Metal On Metal (2:12) 06. Abzug (4:54) 07. Franz Schubert (4:26) 08. Endless Endless (0:55) Total Time: (42:56) Recorded on 1976 at Kling Klang Studio, Düsseldorf, Germany Producer: Ralf Hütter & Florian Schneider Engineer: Peter Bollig Engineer: Bill Haverson (The Record Plant, Hollywood) Engineer: Thomas Kuckuck (Rüssl Studio, Hamburg) Photography: Maurice Seymour, J. Stara Photography: Günther Fröhling (2009 remaster only) Typographic Design: Ink Studios Artwork Reconstruction: Johann Zambryski (2009 remaster) |
|
"Trans Europa Express / Trans-Europe Express" bylo první album Kraftwerk smíchané ve dvou zcela samostatných verzích,
v němčině a angličtině. Kromě toho byla do francouzského, belgického a řeckého tisku alba zahrnuta francouzská verze
"Showroom Dummies" s názvem "Les Mannequins" (každá z nich obsahuje anglický mix). Většina německých výtisků (stejně
jako remasterované reedice z roku 2009) uvádí "Metall Auf Metall" jako dvě oddělené skladby, druhá část byla nazvána
"Abzug". Většina ostatních verzí uvádí pouze "Metal On Metal", ale obsahují obě skladby. V původním německém tisku
(a mnoha dalších vydáních) je černobílý portrét fotografa z New Yorku Maurice Seymour se skupinou oblečenou v oblecích,
která se podobala figurínám. Vysoce retušovaná barevná fotomontáž skupiny J. Stary se používá pro britská, americká
a další vydání. Pro vnitřek přebalu byla použita barevná koláž skupiny sedící u malého kavárenského stolu navrženého
Emilem Schultem. Většina reedic z roku 2009 se vyznačuje zjednodušeným černobílým designem "TEE". Původní německé
vydání obsahuje barevný plakát obrazu Emila Schulta. | |
|
Skupina: Florian Schneider - Synthesizers, Votrax, Electronics, Voice, Vocoder Ralf Hütter - Synthesizers, Orchestron, Drum Machine, Electronics, Voice, Vocoder Karl Bartos - Electronic Percussion Wolfgang Flür - Electronic Percussion Hosté: |
Radio-Activity Vyšlo říjen 1975, Kling Klang, HÖR ZU, EMI Electrola, 1C 062-82 087 (Germany) CD 1985, EG, EGCD 64 (Benelux) CD 2009, Mute, CDSTUMM 304 (Europe) Remastered with new cover art Seznam skladeb: 01. Geigerzähler (1:04) 02. Radioaktivität (6:44) 03. Radioland (5:53) 04. Ätherwellen (4:53) 05. Sendepause (0:15) 06. Nachrichten (1:31) 07. Die Stimme Der Energie (0:54) 08. Antenne (3:45) 09. Radio Sterne (3:38) 10. Uran (1:24) 11. Transistor (2:15) 12. Ohm Sweet Ohm (5:40) Total Time: (37:56) Producer: Ralf Hütter & Florian Schneider Technical engineer: Peter Bollig (Kling Klang Studio, Düsseldorf) Sound Mix Engineer: Walter Quintus (Rüssl Studio, Hamburg) Photography: Robert Franke Artwork: Emil Schult Artwork reconstruction: Johann Zambryski (2009 Remaster) Artwork: Emil Schult |
|
Skupina: Ralf Hütter - Vocals, Electronics, Synthesizers, Organ, Piano, Guitars, Electronic Drums Florian Schneider - Vocals, Vocoder, Electronics, Synthesizers (Minimoog, ARP Odyssey, EMS Synthi AKS), Flute, Electronic Drums Klaus Röder - Guitars, Electric Violin Wofgang Flür - Electronic Drums Hosté: |
Autobahn Vyšlo 1. listopadu 1974, Philips, 6305 231 (Germany) CD 1986, Kling Klang, CDP 564-7 46153 2 (Europe) CD 2009, Kling Klang, 50999 9 66014 2 6 (Europe) Remastered with new cover art Seznam skladeb: 01. Autobahn (22:30) 02. Kometenmelodie 1 (6:20) 03. Kometenmelodie 2 (5:44) 04. Mitternacht (4:40) 05. Morgenspaziergang (4:00) Total Time: (43:14) Producer: Ralf Hütter & Florian Schneider, Conny Plank Engineer: Konrad Plank ArtWork: Emil Schult |
|
Skupina: Ralf Hötter & Florian Schneider - Vocals, Keyboards (Farfisa Organ, Minimoog, EMS Synthi AKS, vocoder), String & Wind Instruments, Drums, Electronics Hosté: |
Ralf And Florian Vyšlo říjen 1973, Philips, 6305 197 (Germany) Seznam skladeb: 01. Elektrisches Roulette (4:19) 02. Tongebirge (2:50) 03. Kristallo (6:18) 04. Heimatklänge (3:45) 05. Tanzmusik (6:34) 06. Ananas Symphonie (13:55) Total Time (37:41) Recorded & Remixed May - July 1973 at Kraftwerk Studios, Düseldorf, Cornet Studio and Rhemus Studio, Cologne, and Studio 70, Münich Engineering: Konrad "Conny" Plank Music, Production & Cover: Ralf Hütter & Florian Schneider-Esleben Recorded and Produced: Ralf Hütter & Florian Schneider-Esleben Front Cover Photo: Barbara Niemöller Artwork: Robert Franck (photo) |
|
Skupina: Ralf Hütter - Organ, Tubon, Bass, Electric Piano, Rhythm Machine, Xylophone, Harmonica Florian Schneider-Esleben - Flute, Violin, Electric Percussion, Effects, Guitars Andreas Hohman - Drums Klaus Dinger - Drums Hosté: |
Kraftwerk 2 Vyšlo leden 1972, Philips, 6305 117 (Germany) Seznam skladeb: 01. Klingklang (17:36) 02. Atem (2:57) 03. Strom (3:52) 04. Spule 4 (5:20) 05. Wellenlänge (9:40) 06. Harmonika (3:17) Total Time: (42:42) Recorded on Semptember 26 - October 1, 1971 Produced: Ralf Hütter, Florian Schneider-Esleben and Conrad Plank Sound Engineering: Conrad Plank Artwork: Ralf Hütter and Florian Schneider |
|
Skupina: Ralf Hütter - Organ, Tubon Andreas Hohman - Drums Florian Schneider-Esleben - Flute, Violin, Electric Percussion Klaus Dinger - Drums Hosté: |
Kraftwerk Vyšlo 1970, Philips, 6305 058 (Germany) Seznam skladeb: 01. Ruckzuck (7:47) 02. Stratovarius (12:10) 03. Megaherz (9:30) 04. Vom Himmel Hoch (10:12) Total Time: (39:39) Recorded & Remixed July - September 1970 Produced: Kraftwerk & Conrad Plank Engineer: Conrad Plank Assistant: Klaus Löhmer Cover: Ralph Hütter Photography: Bernhard & Hilla Becher |
 Skupina: Hosté: |
3-D The Catalogue DVD/BRD, vyšlo 26. května 2017, Parlophone, 0190295924959, Kling Klang, 0190295924959 Seznam skladeb: 01. Autobahn (5.1 mix) 02. Geiger Counter (5.1 mix) 03. Radioactivity (5.1 mix) 04. Trans Europe Express (5.1 Mix) 05. Metal On Metal (5.1 Mix) 06. Abzug (5.1 Mix) 07. The Man Machine (5.1 mix) 08. Numbers (5.1 Mix) 09. Computer World (5.1 Mix) 10. Boing Boom Tschak (5.1 Mix) 11. Techno Pop (5.1 Mix) 12. Music Non Stop (5.1 Mix) 13. The Robots (5.1 mix) 14. Tour De France (5.1 Mix) 15. Prologue (5.1 Mix) 16. Etape 1 (5.1 Mix) 17. Chrono (5.1 Mix) 18. Etape 2 (5.1 Mix) Total Time: (00:00) |
|
V letech 2012 až 2016 Kraftwerk pořídili během 3-D World Tour záznamy svých koncertů. Jedinečné 3-D
multimediální vystoupení bylo nahráváno v unikátních prostorách světových muzeí. DVD/Blu-Ray obsahuje
video záznamy z MoMA (New York), The Tate Modern Turbine Hall (Londýn), Akasaka Blitz (Tokyo), Opera
House (Sydney), Norske Opera (Oslo), Paradiso (Amsterdam), Fondation Louis Vuitton (Paříž) a Neue
National Galerie (Berlín). | |
 Skupina: Hosté: |
Kraftwerk And The Electronic Revolution DVD, vyšlo 2008, Seznam skladeb: 01. Kraftwerk And The Electronic Revolution Total Time: (00:00) This DVD reviews the career and music of Kraftwerk, from their inception in the late 1960s [as pre-Kraftwerk ensemble Organisation], through their most celebrated period in the mid 1970s, and culminating with their resurgence during the 1980s with the popularity of synth-pop and techno. The film further explores how Kraftwerk both fitted in and pulled away from the electronic wing of what is often lazily referred to as 'Krautrock'. This programme presents a fascinating story previously untold on film. |
 Skupina: Ralf Hütter - Keyboards & Electronic Instruments Florian Schneider - Keyboards & Electronic Instruments Fritz Hilpert - Electronic Percussion & Sound Effects Henning Schmitz - Electronic Percussion & Sound Effects Hosté: |
Minimum-Maximum 2DVD, Vyšlo 2009, EMI, 0946 3 36294 9 3 Seznam skladeb: DVD 1 01. Meine Damen Und Herren (0:35) 02. The Man-Machine (7:54) 03. Planet Of Visions (4:46) 04. Tour De France 03 (10:40) 05. Vitamin (6:42) 06. Tour De France (6:18) 07. Autobahn (8:52) 08. The Model (3:42) 19. Neon Lights (5:52) 10. Radioactivity (7:41) 11. Trans Europe Express (9:38) DVD 2 12. Numbers (4:33) 13. Computer World (2:55) 14. Home Computer (5:55) 15. Pocket Calculator / Dentaku (6:14) 16. The Robots (7:23) 17. Elektro Kardiogramm (4:42) 18. Aero Dynamik (7:13) 19. Music Non Stop (9:49) 20. Aero Dynamik / MTV (3:48) Total Time: (2:06:00) Music: Schneider (1 01,03-07,09,10,12,14,16,19), Hilpert (03-05,17,18,20), Bartos (02,06,08,09,12-16,19), Hütter Layout: Johann Zambryski Mixed [Multichannel]: Fritz Hilpert, Henning Schmitz Photography [Photo]: Peter Boettcher |
|
|
   Počátky německého zázraku: German music festival, Theatre de L’Ouest Parisien, Boulogne-Billancourt, France, 14. února 1973    Kraftwerk koncertně v roce 1975    |
|
|
Oficiální stránky:www.kraftwerk.com Ostatní zdroje: http://www.kraftwerk.kx.cz/ https://kraftwerk.fandom.com/wiki/Category:Members_of_Kraftwerk http://elektronicka-hudba.telotone.cz/umelci/kraftwerk https://a2larm.cz/2020/05/nase-stroje-mely-dusi-zemrel-prukopnik-elektronicke-hudby-florian-schneider-z-kraftwerk/ |
 |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |
El Lisickij
Ve věku 73 let dne 21. dubna 2020 na rakovinu zemřel spoluzakladatel legendární německé hudební skupiny Kraftwerk Florian
Schneider-Esleben, informace se však dostala na veřejnost až 5. května. Zpráva o jeho smrti se do médií dostala od německé pobočky
Sony Records teprve ve středu večer, potvrdila ji také jeho sestra. Zemřel tak jenom několik málo dní po svých narozeninách, které
slavil na začátku dubna. Jako příčina úmrtí se skloňuje rakovinové onemocnění s rychlým průběhem. Třiasedmdesátiletý Florian odešel v
tichosti, tak jak to měl ve zvyku, a pohřeb se konal v úzkém rodinném kruhu a odehrál se mimo pozornost veřejnosti 7. května 2020.
Poslední aktualizace: 9.6.2020