MullMuzzler (někdy označované jako MullMuzzler Jamese LaBrie) byl název pro progresivní rockový sólový projekt Jamese LaBrie,
zpěváka Dream Theater, před tím, než začal nahrávat pod svým vlastním jménem v roce 2005. Skupina se skládala v prvopočátcích z Jamese LaBrie,
Bryana Bellera, Matt Guillory, Mike Manginiho a Mike Keneallyho. Nahrávací společnost nedovolila, aby LaBrie použil své vlastní jméno, a tak
se vytvořil název MullMuzzler.
Název kapely je vlastně odezvou na tento stav, neboť LaBrie slovo MullMuzzler definoval jako: ...
omezit nebo umlčet myšlenky jednotlivce před tím, než mohou být vyjádřeny jakýmkoliv způsobem.
I s ohledem na kolegy ze skupiny, LaBrieova nahrávka je doopravdy sólovou příležitosti (navzdory žertům skupiny), snad odrážející,
jak zvláštní místo si držíme pro oba, zpěvák a textař, snad odrážející, jak velké místo jeho slova zaujímají v našem srdci.
Když Dream Theater ukončili plně vytížené roční turné skupiny, James si zformuloval plán. "Když jsem si sedl s těmi chlápky a hovořil s nimi
jednotlivě, řekl jsem jim všechno, skutečně jsem hledal společnou nit, vlastně rozvážnou záchytku, posun, u kterého jste cítili, že s ním chcete
pohnout, to se zdálo skutečně povzbuzující. Takže takhle jednoduše jsem se pokoušel trefit do každé písně. Každá píseň musela mít drážku plnou
emocí."
"Přál jsem si aby album bylo lehce stravitelné," pokračuje James, "ale mělo mít i nějakou jednotící podstatu, kousek tvořivé kvality,
myslím, měl bych říci. Jsou tam progresivní elementy, ale také písně stojící na pomezí, které má solidní hard rock. Řekl bych, že to je hard
rockové album s některými progresivními vlivy. Jsem na ně skutečně šťasten, jsem na ně doopravdy hrdý. Není to něco jako Dream Theater, ale já
jsem nikdy nemínil, že i mělo být. Nemělo by a já si nemyslím, že by mohlo. Získal jsem velikou zkušenost při práci se všemi těmi hochy. Oni
byli báječní lidé a Terry Brown zvláště, nemohu se nezmínit. On je jeden z nejohleduplnějších lidí, které jsem potkal ve svém životě."
Takže za pomoci ctihodného Terryho Browna, producenta skupiny RUSH v 70 letech, James tvořil, tvaroval, pak dolaďoval devět zcela odlišných,
upřímných a často bombastických skladeb, všechny poskládané se spousty vynikajících nápadů. Čtyři skladby "Shores Of Avalon" (Pobřeží Avalonu),
"Sacrifice" (Oběť), "Slow Burn" (Pomalé spalování) a "Guardian Angel" (Strážný anděl) nalezneme napsané Jamesem spolu se členy SHADOW GALLERY,
na jejich sarkastickém eposu "Tyrannny" James vystupoval jako host. Matt Guillory z Dali's Dilema, který hraje rovněž na albu, spolupracoval
na "His Voice" (Jeho hlas), "Statued" (Zkamenělý) a "Lace", zatímco Trent Gardner z Magellan a Explorers Club se vyžíval v "Beelzebubba" a
"As A Man Thinks". Album pod názvem "Keep It To Yourself" vyšlo 24. srpna 1999 pod hlavičkou labelu
Magna Carta Records.
20. 3. 2001
Podle oficiální stránky zpěváka DREAM THEATER James LaBrie, mají vokály a nástroje pro nové CD MULLMUZZLER již nahrané a mixování alba začalo
10. března 2001. Původně měl mixovat nové album Steven Wilson z Porcupine Tree, ale jiné plány mu to překazily, tak jej bude míchat Victor
Florencia. Podle Jamese, "je neuvěřitelný zvukař a je velmi podobný v tom, že stejně jako Steven je mladý a inovativní při ozvučování hudby."
14. 4. 2001
Jim Brick z Absolut Audio udělal mastering MULLMUZZLER 2 v pondělí 16. dubna 2001. "Ani nelze vyslovit,
jak jsem nadšený, že jsme konečně v této fázi s diskem. Zní to fantasticky, takže si dovedu predstavit, jak to bude znít masterované. V tuto
chvíli to vypadá, že Magna Carta i já jsme připraveni 7. srpna 2001 desku vydat. Pokud vše půjde podle plánu, tak se to prostě stane, jak jsem
již uvedl. Pokud tomu tak není a něco se změní, dám vám všem vědět."
Návrhy přebalu desky jsou také dokončeny a díky Dave McKeanovi vyšly úžasně. "Ten chlap je snad z jiné dimenze. Neuvěřitelná představivost.
Velmi unikátně a inovativně zachytil můj koncept... noo, snad jen trošku děsivěji."
Pokud už netrpělivě očekáváte datum 7. června, kdy vyjde nové album DREAM THEATER "Octavarium", můžete si tento čas příjemně ukrátit poslechem
nové sólovky zpěváka z divadla snů Jamese LaBrieho "Elements Of Persuasion". Sestava skupiny je téměř totožná
s jeho minulým projektem MULLMUZZLER, což znamená jediné, že opět konají velmi kvalitní progress metalové hody. Slovo metalové bych tentokrát
zvýraznil, neboť "Elements Of Persuasion" patří bezesporu k nejnadupanější sólovce Jamese LaBrieho. Na první poslech jsem měl dojem, že slyším
progresivnější MEGADETH, ostatně i LaBrie se pouští do syrovějších poloh a místy Mustaina silně evokuje. Někdo by mohl namítat, že hlasové
dispozice LaBrieho už nejsou to, co bývalo. Nerad bych se k tomu nějak vyjadřoval (čas ukáže), jedno však mohu říci s jistotou, pokud se
LaBrieho sólová kariéra hudebně rekrutovala spíše z art rockových luhů a hájů, nyní vychází jednoznačně z hutného heavy metalu. Velkou porci
na tomto faktu nese především nový kytarista Ital Marco Sfogli. Tento teprve 24-letý velmi talentovaný mladík vdechl do nahrávky silou tajfunu
obrovskou vitalitu a jednoznačně se stal výrazným stigmatem desky "Elements of Persuasion". O tomto chlapíkovi ještě určitě uslyšíme, pro
mě se jedná o kytarový objev roku. Kromě hutných a našlapaných riffů přibylo i množství samplů a elektroniky vůbec. Když jsou použity unisono
s tvrdými kytarovými riffy, měl jsem místy dokonce pocit, že poslouchám progresivnější PAIN či THE KOVENANT. Vůbec nepřeháním, pusťte si třeba
"Alone", "Freak" či "Undecided".
Nebyla by to sólovka Jamese LaBrieho, aby neobsahovala nějakou tu odlehčenější baladickou skladbu. V nich vynikne kříšťálově čistý zpěv, ale též
jemné tóny kláves a piána Matta Guilloryho ("Lost", "Smashed"). Najdou se i skladby přibližující se tvorbě DREAM THEATER. Třeba taková "Slightly
Out of Reach" jakoby vypadla z jejich alba "Falling Into Infinity". Navíc obsahuje skvélé Sfogliho kytarové sólíčko jak vyšité od Johna Petrucciho,
Andyho Timmonse, Joea Satrianiho či Steva Vaie.
Určitě není od věci pochválit graficky dokonale zpracovanou obálku a booklet od zkušeného Thomase Ewerharda a bezchybný úderný zvuk nahrávky, o
jejíž produkci se postaral LaBrie osobně. Počin "Elements of Persuasion" vás nepochybně dostane do kolen, bezchybné prog metalové dílo, znějící
moderně a velmi záživně.
18. 4. 2008
Kytarista Marco Sfogli prozradil, že připravované druhé sólové album zpěváka Jamese LaBrieho (Dream Theater) bude tvrdší a přímočařejší, než
minulý počin "Elements Of Persuasion". Sfogli bude mít na CD i autorský podíl (spolu s klávesistou Mattem Guillorym) a ve vztahu ke stylovému
směřování hodnotí "Elements..." jako spojovací článek mezi LaBrieho projektem Mullmuzzler a novinkou.
V interview pro "Beyond The Dark Horizon" dne 12. června 2010 James LaBrie potvrdil, že jeho příští nové album nazvané
"Static Impulse", se již mixuje a bude připraveno k vydání někdy v druhé polovině září 2010 a bude obsahovat
12 skladeb. James o něm prohlásil ještě: "Je velmi tvrdé a jsem z něj doopravdy nadšen." Matt Guillory o novém albu prohlásil: "Slyšel
jsem nyní jeho konečnou master verzi. Sounds NUCLEAR!!! Nemůžu se dočkat, až je uslyším celé!!!" napsal dne 18. června 2010 v 9:35 na svém
Facebooku.
6. 5. 2013
Zpěvák James LaBrie z DREAM THEATER finišuje s pracemi na svém novém sólovém albu, které vyjde ke konci roku 2013. Následovník alba z roku 2010
"Static Impulse" přinese i tvůrčí příspěvky od bývalého člena Soilwork kytaristy Petera Wicherse, stejně tak představí i dlouholetého partnera
LaBrie, autora a klávesistu Matt Guillorye, Petera Wildoera ze švédských thrasherů Darkane na bicí a se screaming zpěvem, Marco Sfogli znovu
na kytaru a Ray Riendeau (HALFORD) na basu. Ohlášená deska Jamese LaBrie pro letošní rok vyjde pod názvem
"Impermanent Resonance" 29. července 2013 v Evropě a 6. srpna v Severní Americe. Album vychází pod hlavičkou
InsideOut Music.
Nová deska Jamese LaBrie se po delší době už blíží!!! Dne 16. března 2022 zpěvák představil nový singl "Devil In Drag". Zpěvák DREAM THEATER
James LaBrie již v říjnu 2021 uvedl jméno "Beautiful Shade Of Grey" jako název svého nového sólového alba,
které vyjde 20. května 2022 prostřednictvím InsideOut Music. Na rozdíl od předchozích desek "Elements Of Persuasion" (2005), "Static Impulse"
(2010) a "Impermanent Resonance" (2013), které byly napsány a nahrány ve spolupráci s LaBrieho skladatelským partnerem po více než tucet let,
Mattem Guillorym, nový počin byl produkován se skotským hudebníkem Paulem Loguem, baskytaristou a zakládajícím členem nadnárodní melodic
metalové kapely EDEN'S CURSE.
LaBrie při rozpracovávání procesu psaní písní pro "Beautiful Shade Of Grey" řekl: "Začali jsme tak, jak jsme si řekli: Nechme to
být opravdu syrové a založené na akustickém principu - to bude základem tohoto alba, a pak to trochu přerostlo v soubor, takže i s
klávesami... Marco Sfogli hraje na sólovou kytaru ve všech skladbách. Paul hraje na všechny rytmické akustické kytary a basu. A
pak [můj syn] Chance [LaBrie] hraje na bicí, Christian Pulkkinen je hráč na klávesy, je to fantastický klávesák a klavírista.
Všechny texty, kromě jednoho, jsem napsal já".
|
James LaBrie
(Narozen 5. května 1963 v Ontariu, Kanada)
Vocals, Songwriter
Je ženatý, s manželkou Karen nyní žijí v Torontu v Kanadě. Má dvě děti dceru Chloe a syna Chance Abrahama. Jeho pěvecké vzory
jsou Steve Perry, Freddie Mercury, Sting, Paul Rodgers a Nat King Cole.
Jamese LaBrie snad není třeba představovat, životopis je na stránkách kapely Dream Theater. Pro informaci zde uvádím jeho
oficiální Website: www.jameslabrie.com.
|
Mike Mangini
(Narozen 18. dubna 1963 v Newton, Massachusetts, USA)
Drums, Percussion
Je jeden nejplodnějších mladých bubeníků na dnešní rockové scéně. S hojností talentu, Mike může čerpat z mnoha hudebních
stylů. Ačkoliv jeho hlavním polem je rock, experiementuje s mnoha jinými žánry a nemá žádné problemy s jakoukoliv osnovou.
Rodák z Massachusetts hrál s různými skupinami, Speed Metal s Annihilator, Groove Metal s Extreme, můžeme jej vidět i se
Steve Vaiem. Mike je volnomyšlenkář, který miluje dělat si legraci a v podstatě se chová jako klaun. Má rád zábavu a některé
z jeho vyprávěných historek, třeba jak se oblékali jako francouzké služky je tak zábavná, že jsme se ještě dlouho smáli.
Jeho cítění humoru je evidentní z jeho filmových a jiných oblíbenců:
Austin Powers, Stripes, Slap Shot, a The Dead Zone. Mangini je rovněž sportovním fanouškem. Miluje football, lední hokej
a jízdu na on-line v městkých autobusech. Rovněž jej potěší hovořit o bubnování s přáteli a kamarády, a rád vaří a vynalézá
vlastní recepty. Mike hraje na bicí a perkuse na obou albech MullMuzzler "Keep It To Yourself" a "MullMuzzler 2".
Jak již dnes víme, setkal se s Jamesem LaBrie opět. A co čert tomu nechtěl, Mike Mangini v roce 2010 nahradil v kapele DREAM
THEATER Mike Portnoye, který se po 25 letech rozhodl opustit mateřskou kapelu a Mangini pak byl vybrán na základě konkursu.
A dá se říci, že jej nahradil celkem výtečně.
Podrobnější životopis je na stránkách DREAM THEATER.
|
Bryan Beller
(Narozen 6. května 1971, Charlottesville, VA)
Je americký basový kytarista a skladatel.
Ještě jako dítě si zamiloval hudbu Led Zeppelin, Pink Floyd a Metallica nebo také Yes. To byly jeho první velké vzory,
takže od 13 či 14 máiluje metal a jeho první láskou byli Led Zeppelin. V roce 1992 vystudoval Magna Cum Laude na Berklee
College Of Music. Po 13 letech strávených v Los Angeles se přestěhoval do Nashville, kde nyní žije se svoji manželkou
Kirou Small.
Hrál na basu ve skupině Z Dweezila a Ahmeta Zappy až do roku 1996 (vydal s nimi dvě alba), také ve skupině zformované kytaristou
Franka Zappy Mike Keneallym vydal desku pod názvem "Beer For Dolphins" a s jeho skupinou Mike Keneally Band absolvoval také několik
turné. Nahrával studiové skladby se Steve Vaiem na "Where The Wild Things Are", koncertoval s formací MC5 s Wayne Kramerem,
spolupracoval s autorkou a zpěvačkou Janet Robin (Lindsey Buckingham), pracoval jako konsultant v R&D Fender's line of Deluxe
basess (za použití elektroniky), pracoval jako Artist Relations Director, Export Manager a Product Development Manager pro SWR Sound
Corporation, uváděl semináře pro SWR Sound Corporation a Taylor Guitars po celé Americe, psal autorizované sloupky pro Bass Player
Magazine (1999-2003), napsal 620 stránkový coming-of-age manuál, psával politické sloupky pro website noneforyoudear.com, napsal 40
pokračování webového journalu nazvaného "The Life Of Bryan", k tomu stihl nahrát dvě alba MullMuzzler s Jamesem LaBrie, jedno pak
ještě v roce 2005, vyvíjel (a ještě vyvíjí) s Mike Lullem Custom basové kytary, D'Addario Prism struny, Taylor Guitars a SWR
zesilovače... a "příležitostně se směje."
Beller jako skladatel spolupracoval na textech s Justinem Chancellor (Tool), Christianem McBride, Alex Webster (Cannibal Corpse)
a Chrisem Wolstenholme (Muse).
Vydal také několik sólových alb, mj. "View" (podzim 2003) na vlastním labelu Onion Boy Records a "Thanks In Advance" (2008).
Koncertoval také se svoji skupinou The Bryan Beller Band. Bellerovo první živé album "Wednesday Night Live" je dokumentem turné
z roku 2010 z představení z Baked Potato v Los Angeles a vyšlo v roce 2011 na CD a DVD. V poslední době je aktvním členem skupin
Dethklok s nimiž pracoval na představení "Adult Swim’s Metalocalypse" a skupiny The Aristocrats (spolu s Guthrie Govanem na kytaru
a Marco Minnemannem u bicích), kterým nedávno vyšlo debutové album v roce 2011. V roce 2011 mu vyšlo druhé živé album, kde vystupuje
svoji manželkou Kirou, pod názvem "Live at The White House". Počátkem roku 2012 vydal své první instruktážní DVD "Mastering Tone And
Versatility" u Alfred Publishing.
|
Mike Keneally
(Celým jménem Michael Joseph Keneally)
(narozen 20. prosince 1961, Long Island, New York, United States)
Guitars, Keyboards, Vocals
Mike je americký kytarista, klávesista, zpěvák a skladatel. Tento excentrický rockový virtuos hraje na kytaru
a klávesy, zpívá, komponuje, produkuje a spoustu jiných věcí, všechny, které jsou fascinující na poslech a je
téměř nemožné je popsat. V poslední době žije v San Diego, CA.
Kenally začal hrát hudbu ve věku 7 let, když dostal elektrické varhany k narozeninám. Dostal také kytaru
při svých jedenáctých narozeninách, hraje také na basu a bubny. Mezi jeho rané dětské hudební vlivy patřily
The Beatles a tematická hudba z kreslených a televizních pořadů, jako jsou "The Wallace and Ladmo Show" a
"2001: A Space Odyssey".
Narodil se na Long Islandu v New Yorku. Ještě v raném věku se přestěhovali do San Diega v Kalifornii a od
roku 1985 je součástí místní hudební scény, kde vytvořil místní kulturní skupinu Drop Control. Ačkoli je
Keneally dobře známým hudebníkem, pravděpodobně je nejvíce známý jako člen bývalé kapely Franka Zappy a
člen koncertní skupiny Zappa 1988 na kytaru i klávesy. Jeho vzestup na tuto pozici je legendární a je
založen na Keneallyho ovládnutí obrovského a těžce hratelného repertoáru Franka Zappy.
Keneally zavolal Zappovi a řekl mu, že je "extrémně obeznámen s celým jeho materiálem a že by byl připraven
pro něho hrát bez toho, aniž by mu dal krátký čas na přípravu", protože už "poslouchá Zappovu hudbu 16 let".
V telefonu den před zkouškou mu Frank řekl, aby se naučil skladby "What's New In Baltimore?" a "Sinister
Footwear" jako přípravu na další denní konkurz. Na cestě ke konkursu Keneally cvičil výše zmíněné skladby,
stejně jako další "Little House I Used To Live In", a každou melodie Zappy, kterou si mohl představit,
si vryl do paměti, když se jeho bratr Marty věnoval Řízení auta. Keneallyho účast na turné kapely Zappa byla
krátkotrvající kvůli brzkému zrušení turné v roce 1988 a Zappovy smrtí v roce 1993. Keneally se pak začal
spolupracovat s nejstarším Zappovým synem Dweezilem na jeho sólových albech a nahrávkách vydaných pod
hlavičkou skupiny Z.
Keneally také vydal 11 alb sólov=ho úsilí od roku 1992 a hostoval nebo působil jako sideman na nejrůznějších
projektech, a to především v rámci turné skupiny Steve Vaie. Hrál kytaru a na klávesy s Yo Miles!, Wadada
Leo Smith, norské legendou Ulver a Henry Kaiser - Miles Davis tribute kapelou, stejně jako nahrál v roce
1985 alba "The Mistakes" s Henry Kaiser, s Prairie Prince a Andy Westem (dříve Dixie Dregs). Také produkoval
alba pro několik kapel, včetně debutního alba Chris Oppermana "Oppy Music, Vol. I: Purple, Crayon".
V roce 1998 Vai požádal Vaie, zda by nemohl zaranžovat a nahrát album Vaiovy hudby na akustický klavír.
Album bylo nahráno v roce 1999, ale nakonec vyšlo v roce 2004 jako "Vai: Piano Reductions, Vol.1". Podle
komentáře na přebalu desky Vai vybral skladby, vyprodukoval a namixoval album, pak je vydal na svém
vlastním labelu Light Without Heat. Od roku 2008 uspořádal Keneally více kytarových skladeb do jedné
klavírní z 12 skladeb vybraných Stevem a začal pracovat na druhém počinu "Vai: Piano Reductions".
Dne 1.května 2007 vydal Keneallyův label Exowax jeho debutové album "hat". A "Boil That Dust Speck" jako
deluxe, remasterovanou 2CD. Exowax získal celý katalog Keneallyho od společnosti Immune Records. Plánované
vydání také obsahovalo "Half Alive In Hollywood" a "Sluggo!" i nahrávku The Mike Keneally and Beer For
Dolphins z roku 1996 "Soap Scum Remover", která byla remixována a remasterována pro DVD, a The Mistakes,
jeho boční projekt z roku 1995 s Henry Kaiser na kytaru a Synclavier, baskytaristou Andy Westem a Bubeníkem
Prairie Prince spolu s živými nahrávkami The Mistakes, které byly uloženy k ledu, dokud Keneally nezískal
znovu práva k původnímu albu.
Dne 28. listopadu 2006 Keneally oznámil, že navržen za národní hudební ředitel pro Paul Green School of
Rock Music. Také koncertoval s Dethklok jako kytarista a doprovodný zpěvák
V kalifornském El Cajonu 20. července 2008 Mike odehrál koncert jako součást "nejzajímavějšího power tria
roku", Keneally / Minnemann / Beller (KMB), které se skládalo z Mika, bubeníka Marca Minnemanna a dlouhodobě
spolupracujícího baskytaristy Bryana Bellera. Kapela se uskutečnila v roce 2009 plnohodnotné turné a stala
se doprovodnou kapelou turné Joea Satrianiho v roce 2013.
V srpnu 2009 vydal Keneally video pro novou sólovou skladbu "Hallmark" ze "Scambotu 1", první části
plánované tříalbové série. Druhá část "Scambot 2/Inkling" vyšla v roce 2016. V červnu 2010 Keneally vstoupil
do skupiny Skywalker Sound jako součást studiové kapely pro nový sólový projekt Joe Satrianiho, společně
s pravidelným bubeníkem Satrianiho Jeffem Campitellim a baskytaristou Allenem Whitmanovouem ze surf /
psychedelické skupiny The Mermen ze San Franciska. Stejná sestava byla naplánována na turné v říjnu a
listopadu 2010 na podporu alba, nicméně Keneallyho nahradil anglický klávesista Jem Godfreyem (z kapely
FROST*) pro dvě vystoupení na britské části turné.
V červenci 2012 vydal Keneally "Wing Beat Fantastic: Songs written by Mike Keneally & Andy Partridge",
což je album, které se skládalo především z písní společně napsaných s Andy Partridgem z XTC během dvou
studiových nahrávek v letech 2006 a 2008, jejíž kapely a práce je Keneally dlouholetým fanouškem. V srpnu
2014 se Keneally zúčastnil G4 Experience - týdenního kytarového tábora - spolu s kytaristy Satrianim, Paul
Gilbertem a Andy Timmonsem.
Převážně samouk, v Mikrofon hrával "doprovodnou kytaru" a klávesy u Franka Zappy na jeho poslednín turné
a objevil se ve skupině nahrávající Zappova alba, nahrával nebo účinkoval s XTC, Robertem Frippem, Stingem,
Kevinem Gilbertem, Stevem Vaiem,The Loud Family, Henry Kaiser, Michael Manring, Screamin' Jay Hawkins, Andy
Prieboy, The Persuasions and scads mezi jinými, a produkoval sólová alba počátkem 90 let.
|
Matt Guillory
(celým jménem Matthew James Guillory)
(Narozen 28. června 1974 v San Francisco, California)
Narodil se v San Francisco, California, ale nyní žije v Silicon Valley v Kalifornii. Do světa hudby byl
uveden záhy v raném věku. Ačkoliv se zaobíral mnoha styly, doopravdy tíhnul ke klasice a k soulu. Třebaže
chtěl být ve skutečnosti kytaristou, vzal si místo toho klavírní lekce. Zatímco většina studentů hrála Mozarta
pro své pianové recitály, Matt hrával Stevie Wondera. Když povyrostl, začal poslouchat rock a to jej navždy
změnilo. Po zjištění, jak moc miloval hard rock a metal, ještě během studií v Jr. High a High School Matt
začal hrát v místních kapelách Momentum, Rorschach Lies a Jigsaw.
V první polovině 90. let, když hrával v Jigsaw, upoutal Matt pozornost majitele a producenta Mike Varneyho
ze Shrapnel Records a brzy začal dělat hrát jako studiový hráč pro Shrapnel Label. To také přivedlo Matta
k seznámení s bratry Reyesovými, spoluzakladateli skupiny Dali's Dilemma a pomohl Jamesi LaBriemu nastartovat
jeho sólovou kariéru. Matt také dostával nabídky od kapel jako Fates Warning, Yngwie Malmsteen, Ring Of Fire
a Enchant, ale nakonec se rozhodl zaměřit své úsilí na psaní s Dali's Dilemma a Jamesem LaBrie. S Dali's
Dilemma v roce 1999 vydal desku "Manifesto For Futurism" na níž se podílel jako autor a producent.
https://www.facebook.com/pages/Matt-Guillory/
|
Marco Sfogli
(Narozen 4. dubna 1980, Naples, Italy)
Guitars
Je excelentní kytarista, skladatel, aranžér a studiový hráč z Itálie. Mezi hlavní aktivity patří hraní
a koncertování s Jamesem LaBrie, zpěvákem prog-metalové skupiny Dream Theater. Take spolupracuje s Matt
Guillorym na jeho první sólové nahrávce, jakož i na další desce Jamese LaBrie.
Jeho první pokus o hudbu přišel v roce 1984, kdy hrál se svými rodiči (oba hudebníci) ve Schwetzingenu
v Německu během roku. V roce 1989, když obdržel svou první elektrickou kytaru Washburn jako dárek, začal
hrát spolu se svými hrdiny (Michael Jackson, Van Halen, Evropa). V roce 1992 opustil kytaru, aby studoval
hru na bicí: "Jako první bubeník a druhý kytarista mi pomohl hodně, pokud jde o tvořivost a rytmické
znalosti."
V roce 1996 opustil bubny kvůli rostoucímu zájmu o kytaru, zejména po intenzivním poslechu alba
"Images And Words" od Dream Theater. Dnes je z něj kytarista, skladatel a aranžér. Od té doby pracoval
pro mnoho hudebníků. V roce 2005 odletěl do Kanady, kde zaznamenal třetí sólové vydání Jamese LaBrie
s názvem "Elements Of Persuasion", které se stalo hitem s progresivními metalovými fanoušky. Již jako člen
kapely James LaBrie vydal svoji první sólovou desku nazvanou "There's Hope", která vyšla dne 15.února 2008
prostřednictvím Lion Music. V roce 2009 spoluzaložil kapelu CREATION'S END, kterou tvořili Mike DiMeo
(Vocals), Rudy Albert (Guitar/Keyboards), Marco Sfogli (Guitae), Joey Bones (Bass) a Dario Rodriguez (Drums).
V roce 2010 vyšla jejich debutová deska "A New Beginning", v roce 2014 jejich druhá nahrávka "Metaphysical".
V roce 2010 také pracoval na další nahrávce Jamese LaBrie "Static Impulse", opět jako kytarista, spoluautor
a zvukař. V roce 2012 vydal své druhé sólové album s názvem "reMarcoble" pod labelem JTC Records. V roce
2013 nastoupil znovu do kapely Jamese LaBrieho na nahrávání alba "Impermanent Resonance". V březnu 2015 byl
oznámen jako nový kytarista v italské progresivní kapele PFM. Také v roce 2015 oznámil novou kapelu ve
spolupráci s dalšími členy jako Virgil Donati na bicích, Alex Argento na klávesnicích a Andrea Casali na
basu a vokály.
Spolupracoval rovněž s mnoha hudebníky jako např. Jordan Rudess, Matt Guillory, John Macaluso, Randy
Coven, NCCP, Alex Argento, Vivien Lalu, Adam Nitti, Rooky, Zeroesque, Elina Laivera, Milan Polák. Je
také instruktorem v americké Rockstar Akademii. |
Peter Wildoer
(celým jménem Karl Peter Wildoer)
(Narozen 5. září 1974, Glumslöv, Sweden)
Drums, Percussion, Vocals
Peter již ve svých čtyře letech dostal ako svou první hračka bicí soupravu na Vánoce. O čtyři roky později
již dostal svou první skutečnou bicí soupravu. Když mu bylo devět začal hrát na rekordéru (flétna) na
"Musikskolan Kommunala" (obecní hudební škola), naučil se číst noty, ale rozhodl po roce začít brát lekce
buben místo ní. V roce 1986 nastoupil do dechovky, která hrála big band jazz, muzikály a rock. Byl jejím
členem osmi let. Ve stejném roce mu jeho babička dala novou sadu bubnů. Když bylo Peterovi 14 let, založil
svoji první hard rockovou kapelu Dammer, později známou jako Zaninez. V roce 1989 se Christofer Malmström
(Darkane) připojil k Zaninez. Rychle se stali nejlepšími přáteli, a od té doby, pokračovali v hraní
spolu. Toto přátelství by později pomohlo vytvořit kapelu Darkane. V té době také Petra koupil svůj první
dvojitý basový bubnový pedál.
Větší zájem o jazz a fúze nabíral zájem v počátku devadesátých let. V roce 1993 Peter slyšel Triloka Gurtu
hrát s triem John McLaughlina a byl ohromen tím, jak míchají bicí a perkuse. Pan Gurtu je stále jedním z
jeho největších vlivů. Později téhož roku přidal Peter ke své bicí soupravě i jiné typy bicích včetně conga,
djembe a darbouka.
Peter nahrával a hraje s mnoha skupinami, zejména pak metalovými kapelami Agretator (GER), v r. 1998
spoluzaložil Darkane (Švédsko), Arch Enemy, Pestience. Objevil se také v kapelách Armageddon, Majestic,
Silver Seraph, Time Requiem, Soilwork, Gardens of Obscurity, Dawn of Oblivion a mnoha dalších.
K experimentálnímu metalovému triu Electrocution 250 se spolu s ním zapojil Todd Duane a Lalle Larson, se
kterými vydal album "Cartoon Music From Hell".
V roce 2010 byl Peter Wildoer jedním z účastníků konkursu na uvolněné bubenické místo v kapele DREAM THEATER,
jehož se účastnil i Mike Mangini, který se pak nahradil Mike Portnoye na základě konkursu. Kapela byla
vyloženě ohromena jeho vystoupením a zvolila jej do jejich Top 3 bubeníků společně s Mikem Manginim a
Marcem Minnemannem.
|
Ray Riendeau
(Narozen ***, Davenport, Iowa, USA)
Bass
Je hudebník, který vyrostl v Iowě. Začal hrát na svůj nástroj ve svých 15 letech a brzy i v místních
kapelách. V průběhu let se hrál s řadou pozoruhodných hudebníků, od Gary Hoeya až ke kapele Roba Halforda
"Two" a "Halford" a Machines Of Loving Grace. Jako člen skupiny Halford, nahrál dvě studiová CD, jedno
dvojité live CD, a cestoval po celém světě, nejpozoruhodnější vystoupení absolvoval před vyprodanou Madison
Square Garden - NYC a na Co-headlining Brazil's Rock festivalu v Riu s Iron Maiden před 250.000 posluchači.
Vydal dvě sólová alba, v roce 2010 vydal své zatím poslední solové album "Atmospheres". V současné době
hraje ve skupině Halford.
Ray je také sólový umělec s 5 sólovými instrumentálními CDi, z nichž nejnovější je "ATMOSPHERES", na kterém
se uvedla i celá řádka hostů jako Alex Machacek, Nat Janoff, Marco Sfogli, Jeff Kollman, Ron Jarzombek, Greg
Koch, Derek Taylor, Lalle Larrsson, Alex Argento, Matt Guillory z těch známějších. Hrál také na mnoha clinic
vystoupeních pro Fender Musical Instruments a naposledy ZON Guitars. Jeho nejnovějším projektem je STAR
MONARCHY, do nejž se zapojilo mnoho špičkových umělců z hard rock / metalu a v současné době pracuje
na novém albu.
Ray Riendeau je velmi vyhledávaným basistou, jehož univerzální styl a oddávání se nástroji mu přineslo
mnoho světových turné a mnoho velkých projektů (např Halford). Ve studiu spolupracoval s kapelami a
hudebníky jako Shinedown, Jason Mraz, 3 Doors Down nebo Kenny Wayne Shepherd. Jeho hudební zkušenosti
a znalosti nástrojů jej plně zaměstnávají jako skladatele, vyučujícího, pořadatale clinic lekcí a
koncertního a nahrávajícího umělce.
|
Mike Borkosky
(Foto není k dispozici)
Navštěvoval a absolvoval hudební školu Fanshaw v Torontu v Kanadě. Hrál na kytaru nebo basovou kytaru s následujícími
umělci: Lee Aaron, Alannah Myles, Melanie Doane a Nude 101.
Jak James říká, "Mike hrával s Andy Curranem, který jednou hrál se skupinou Coney Hatch. V současné době zpívá pro
Coney Hatch již jeden rok po jejich třetí desce. Bylo mi 23 let. Nenahrál jsem nimi žádnou skladbu; pouze jsem s nimi
jezdil na turné v Kanadě a jednou v Buffalo." Mike má ještě sólový projekt nazvaný "Bork", ve kterém zpívá a hraje na
kytaru. Navíc, produkoval skladby pro Melanii, Alannah Myles, a samozřejmě i sobě samému. |
Album nahrávali:
Voice: James LaBrie (DREAM THEATER)
Keyboards: Christian Pulkkinen
Guitars: Marco Sfogli
Guitars, Bass: Paul Logue (EDEN'S CURSE)
Drums: Chance LaBrie
|
Beautiful Shade Of Grey
Vyšlo 1. dubna 2022 (Europe), Inside Out Music
Seznam skladeb:
01. Devil In Drag
02. SuperNova Girl
03. Give And Take
04. Sunset Ruin
05. Hit Me Like A Brick
06. Wildflower
07. Conscience Calling
08. What I Missed
09. Am I Right
10. Ramble On
11. Devil In Drag (Electric Version)
Total time: (00:00)
|
|
Hrají na něm:
James LaBrie (Dream Theater) - sólový zpěv a vícehlasy
Matt Guillory (Dali'S Dilemma) - klávesy, doprovodný zpěv
Peter Wildoer (Darkane, Pestience) - bicí a screaming
Ray Riendeau (Halford) - basová kytara
Marco Sfogli - sólová kytara
A jako host:
Peter Wichers - kytara
|
I Will Not Break
EP, vyšlo 6. ledna 2014 (Europ),
14. ledna 2014, Inside Out Music (USA)
Přehled skladeb:
01. I Will Not Break (3:52)
02. Unraveling (3:31)
03. Why (3:45)
04. Coming Home (Alternate Mix) (4:23)
05. Jekyll Or Hyde (Demo) (3:48)
06. Just Watch Me (Demo) (4:17)
07. I Tried (Jason Miller Re-mix) (5:13)
08. Over The Edge (Mutrix Re-mix) (4:33)
09. Euphoric (NeonGenesis Re-mix) (4:41)
Total Time: (38:03)
|
|
Zatímco titulní skladba je převzata z alba, písně 2 a 3 byly vyšly pouzejako bonusové skladby.
Skladba 4 je alternativní mix verze a písně 5 a 6 jsou speciální demo verze, všechny dříve vydané
pouze fyzicky jako bonusy pro "Static Impulse" album v roce 2010. Písně 7, 8 a 9 jsou speciální
dub-step/electronické re-mixy "Static Impulse" písní, dříve nevydané (Song 7 byl k dispozici pouze
v Japonsku). Remixovaných verzí se ujali DJ Jason Miller, Mutrix a NeonGenesis. Obálku pro EP byl
opět navrhl Gustavo Sazes (abstrata.net -Arch Enemy, Kamelot, atd.). |
Hrají na něm:
James LaBrie (Dream Theater) - sólový zpěv a vícehlasy
Matt Guillory (Dali'S Dilemma) - klávesy, doprovodný zpěv
Peter Wildoer (Darkane, Pestience) - bicí a screaming
Ray Riendeau (Halford) na basovou kytaru
Marco Sfogli - sólová kytara
A jako host:
Peter Wichers - guitars
|
Impermanent Resonance
Vyšlo 29. července 2013 (Europ), 6. srpna 2010 (USA),
Inside Out Music
Přehled skladeb:
01. Agony (4:23)
02. Undertow (4:02)
03. Slight Of Hand (5:21)
04. Back On The Ground (4:05)
05. I Got You (3:46)
06. Holding On (4:53)
07. Lost In The Fire (3:52)
08. Letting Go (4:17)
09. Destined To Burn (4:00)
10. Say You're Still Mine (3:32)
11. Amnesia (3:43)
12. I Will Not Break (3:52)
Total Time: (50:44)
Na limitované edici se nacházejí ještě 2 extra skladby:
13. Unravelling (3:30)
14. Why (3:47)
Mixáž a mastering: Jens Borgen (Opeth, Katatonia, Soilwork, etc.) ve studiu Sweden’s Fascination Street,
Švédsko (mimo jiné Kreator, Opeth, Paradise Lost, aj.).
Vypomáhal: Tony Lindgren
Přebal vytvořil Gustavo Sazes (abstrata.net (Arch Enemy, Firewind, Kamelot, aj.).
|
James LaBrie o singlu prohlásil:
"Jsem úplně nadšen z desky Impermanent Resonance a zde je první
singl "Agony". Jsem si více než jistý, že budete chtít třást hlavou a vaše krev se rozproudí jako letecké palivo.
Co se mne týče, je to jen teaser na dalších 11 skladeb, které vás dostanou na dynamickou a emocionální jízdu.
Crankněte si tuto píseň a Raaaaaaaawk!"
O prvním singlu "Agony" Matt Guillory prohlásil:
"Stylisticky si myslím, že "Agony" je zajímavá směs melodického
death metalu a popu - od riffů a blast beatů střídajících se v intru, kde se to opravdu otevírá melodicky ve sbor. Mám
rád popově ovlivňenou souhru zpěvu a kláves, které se objevují v textech a ve sborech. Byla to opravdová zábavná
spolupráce s Peterem Wichersem. To je asi tak všechno."
|
Hrají na něm:
James LaBrie (Dream Theater) - sólový zpěv a vícehlasy
Matt Guillory (Dali'S Dilemma) - klávesy, doprovodný zpěv
Marco Sfogli - sólová kytara
Peter Wildoer (Darkane, Pestience) - bicí a screams
Ray Riendeau (Halford) - basová kytara
|
Static Impulse
Vyšlo 27. září 2010 (EUR), 28. září 2010 (USA), Inside Out Music
Přehled skladeb:
01. One More Time [04:16]
02. Jekyll Or Hyde [03:46]
03. Mislead [04:18]
04. Euphoric [05:09]
05. Over The Edge [04:20]
06. I Need You [04:11]
07. Who You Think I Am [03:57]
08. I Tried [03:58]
09. Just Watch Me [04:18]
10. This Is War [04:30]
11. Superstar [03:22]
12. Coming Home [04:29]
Total Time [50:44]
Arranged & Produced: James LaBrie & Matt Guillory
Engineered: Matt Guillory, Johan "The Ant" Ornborg, Ray Riendeau & Marco Sfogli
Pre-Production: Matt Guillory & Marco Sfogli
Vocal Editing By Alex Durand
Mixed: Jens Bogren & Marco Sfogli
Mastered: Jens Bogren (Opeth, Katatonia, Soilwork, etc.) ve studiu Fascination Street studios, Švédsko.
Přebal vytvořil Thomas Ewerhard (Avantasia, Threshold, Masterplan, etc.), který již pracoval na předchozím albu
Jamese LaBrie "Elements Of Persuasion". |
A co autoři o albu????
"Vydání tohoto nového alba "Static Impulse" bylo něco, nač se těšila celá kapela. Jedná se o moderní heavy-metal, jsou tam
riffy, které vám vejdu rovnou do hlavy a hypnotizující melodie", říká James LaBrie.
Guillory dodává: "Rok a dva měsíce trvalo nahráváaní nového alba, než jsme jej konečne dokončili. Doopravdy jsem šťasten,
že bude za chvíli venku. James na nahrávce zní fantasticky, stejně jako všichni ostatní. Bezpochyby je to náše nejtvrdší album
a zároveň nejmelodičtější. Už sa těším, když si jej každý bude moci poslechnout..."
Prvním promo singlem se stal song "One More Time", lyricky pojednávající o ztrátě milovaného člověka a hudebně spojující prvky
starých progresivních postupů s moderním melodickým death metalem. "Matt a já jsme chtěli udělat agresivní album, něco co by
bylo opravdu tvrdé", podotkl k celému konceptu alba James LaBrie, který desku stylově zařadil jako Gothenburg Metal s několika
vloženými progresivními částmi.
LaBriena ve studiu, vedle talentovaného klávesisty Matta Guilloryho, podpořili ještě další tři hudebníci. Bubeník Peter Wildoer
z metalové kapely Darkane, jednotlivé skladby, kromě svých bicích, obohatil také o řádně vyřvaný doprovodný zpěv. Kytary se ujal
Ital Marco Sfogli a basové linky natočil Ray Riendeau (Halford).
Album "Static Impulse" ve švédských studiích Fascination Street zmixoval a do finální podoby dotáhl renomovaný Jens Borgen,
který se v minulosti podepsal pod alba takových kapel jako Opeth, Katatonia či Soilwork. Obálku navrhl Thomas Ewerhard (Avantasia,
Threshold, Masterplan), který ztvárnil i předešlý LaBrienův sólový počin "Elements Of Persuasion" z roku 2005.
A jen tak pro zajímavost přináším hodnocení této desky z hudební stránky
www.metalstorm.net:
Band profile: James LaBrie, Album: Static Impulse
Performance: 9, Songwriting: 8, Originality: 8, Production: 9
written: 05.10.2010 by Demonic Tutor
Schválně si tipněte, kolik je asi maximální hodnocení ????
|
RECENZE DESKY 1
http://metalopolis.net/art_reviews.asp?id=5414, Rudi, Zveřejněno: 15.9.2010
Najmä vo svetle aktuálnych udalostí v tábore DREAM THEATER sa bude
tento sólový počin Jamesa LaBrieho počúvať s obzvlášť zvýšenou pozornosťou. A keď prekonáte prvotný šok, dostatočne strávite
všetky tie prekvapujúce informácie a pochopíte súvislosti, nebudete mať o budúcnosť progmetalového kolosu absolútne žiadne
obavy. Stačí pustiť Jamesa pri januárovom nahrávaní nového albumu „k maturitě“.
Novinka „Static Impulse“ ako celok bude skutočným prekvapením zrejme iba pre tých, ktorí až tak pozorne nesledujú vývoj LaBrieho
sólovej kariéry. Tá od mullmuzzlerovských čias ušla naozaj pekný kus cesty. A hoci je „Static Impulse“ vo svojej podstate logickým
pokračovaním skvelého moderného metalového kumštu s názvom „Elements Of Persuasion“, zrejme sa nájde len máloktorý poslucháč, ktorý
by prvých 37 sekúnd úvodnej skladby „One More Time“ v šoku neriešil, ktoré CD od IN FLAMES, SCAR SYMMETRY alebo SOILWORK vložil do
prehrávača omylom namiesto novej sólovky speváka DREAM THEATER. Práve v tej inkriminovanej 37. sekunde sa však ozve hlas metalového
Orfea, opona padá - začína sa veľké predstavenie.
Mike Mangini bol za súpravou bicích nahradený ambicióznym guľometčíkom zo švédskej popravčej čaty DARKANE; práve vynikajúci Peter
Wildoer je tým dôležitým ahúňom celého diania na novinke „Static Impulse“. Jeho precízna dynamická hra, efektívne využívanie
dvojkopáku a hlavne parádny vreskot sú jej podstatnými poznávacími znameniami. Dokonale zohraná skladateľská dvojica perfekcionistov
LaBrie - Guillory tak nabrala jasný smer - švédsky melodický death metal. Miestami im to ide tak dobre, až človek zabudne, že nejakí
SOILWORK tento rok vydali vcelku podarený nový album. O existencii húfne tlačených juniorských mediálnych hviezd SONIC SYNDICATE ani
nehovorím.
Najsilnejšie momenty prichádzajú prekvapujúco vtedy, keď sa James najviac približuje tvorbe svojej domovskej kapely - refrén najlepšej
skladby na albume, prekrásnej „Euphoric“, trhá srdce presne v štýle veľkých vecí ako „Innocence Faded“ alebo „Surrounded“. Citlivá "Just
Watch Me" je ako jej mladšia sestra a záverečná balada „Coming Home“ s pôsobivým textovým posolstvom prináša polohy dôverne známe z čias
"Hollow Years" a "Take Away My Pain". Tri výrazné výnimky potvrdzujú pravidlo inštrumentálne dokonale vyšperkovaného melodického death
metalového nárezu - zvlášť gitarové chuťovky výborného Marca Sfogliho sa oplatí sledovať čo najpozornejšie. Najmä vďaka neoddiskutovateľnému
hráčskemu talentu a schopnosti všetkých zúčastnených vypĺňať priestor nenápadnými aranžérskymi nuansami zostáva album „Static Impulse“ aj po
viacnásobnom počúvaní stále zaujímavý, pútavý a záživný aj napriek jasnej žánrovej schématičnosti a predvídateľnosti. Kým LaBrieho hlas,
skladateľské a textárske schopnosti fantasticky dopĺňané Guilloryho zmyslom pre vkusnú popovú chytľavosť sú prvotnou kvalitou tejto dosky,
práve mravčia práca celej zostavy a jej muzikantské majstrovstvo dávajú celému dielu tak dôležitý punc trvácnosti a nadčasovosti.
Odvaha, bezprostrednosť a snaha robiť hudbu, na akú mám práve chuť a ktorá mi vychádza priamo zo srdca - to je to, čo zdobí veľkých umelcov.
James LaBrie aj v roku 2010 dokazuje, že patrí medzi nich.
|
RECENZE DESKY 2
http://www.abysszine.com/2010110025-james-labrie-static-impulse.html,
Zapsal: Štěpán Šimek, 19.11.10
Pokud nějaký projekt člena DREAM THEATER z poslední doby může směle konkurovat domovské kapele, tak sólovka Jamese LaBrieho. Slovy chvály jsem nešetřil
u minulého počinu "Elements of Persuasion" a opět jimi nebudu šetřit ani u druhého pokračování (ryze pod hlavičkou LaBrie) "Static Impulse". Prakticky za jediný kosmetický detail
považuji název projektu usurpující si jen jméno zpěváka (chápu marketing je marketing), neboť ve skutečnosti se ani tak nejedná o čistokrevnou sólovku, ale o regulérní týmový projekt,
neboť jak LaBrie rád v rozhovorech zdůrazňuje 50% materiálu vzešlo z partitury klávesisty Matta Guilloryho a v neposlední řadě nesmíme též zapomínat na významný podíl kytaristy
Marca Sfogliho (mimochodem též disponuje sólovou nahrávkou), jenž vdechl desce specifický "jižanský" temperament. A ať jsem ve výčtu členů spravedlivý, výtečně zní též rytmika,
o kterou se postaral jak bývalý Halfordův baskytarista Ray Riendeau, tak švédský bubeník par excellence Peter Wildoer, jenž prošel mnoha významnými spolky jako DARKANE, PESTILENCE
či ARCH ENEMY, ovšem na "Static Impulse" si napřič některými kompozicemi střihl, světe div se, též deathový murmur. Všechna tato zpestření svědčí o jediném, James LaBrie se rozhodně
nebojí experimentovat a lze říci, že v jeho projektu nyní můžeme očekávat prakticky úplně cokoliv.
Kouzlo CD "Static Impulse" spočívá především ve faktu, že James LaBrie a spol. se nesnaží nijak exhibovat, dokonce i Marco Sfogli se oproti minulosti překvapivě drží při zemi,
a namísto opulentních riffů se soustředí na vyznění skladby jako celku. Výsledkem této sympatické politiky se stala přirozeně znějící nahrávka. Ta sice nepostrádá velkou dávku
rockmetalového tradicionalismu, ovšem vyvažovaného progresivními nuancemi jako již zmiňovaným murmurem (překvapivě nepůsobící v opozici LaBrieho přirozeného zpěvu nijak rušivě
ani kontraproduktivně) či moderně znějícími klávesami a různými samply.
A jak nakonec dopadl samotný frontman James LaBrie? Osobně se domnívám, že zvěsti o jeho hlasových indispozicích se jeví jako poněkud nadnesené. Sice se nepouští zas tak často
do závratných výšek jako v devadesátých letech u DREAM THEATER (ale občas i na ně dosáhne), na druhou stranu rozhodně nemohu jeho, spíše civilní, poloze nic vyčítat. Spíše jsem
uvítal, že se neuchyluje k syrovější thrashové poloze jako na posledních počinech své domovské formace.
Vypíchnout určitou stěžejní kompozici se jeví jako poněkud tvrdší oříšek, neboť nahrávka zní nesmírně konzistentně. Určitě hned otvírák "One More Time" se hlouběji vryje do paměti
díky nápaditým vokálním linkám. Osobně jsem si oblíbil též další hitovku "Mislead" v níž dominují Sfogliho sekané riffy. Na žádném LaBrieho albu nemůže chybět ani emocionální dynamit
(úmyslně neříkám balada) a "Euphoric" tento vzorec naplňuje vrchovatě.
I přes určité množství oněch tradicionalistických kompozic, nacházejících se v druhé půli kolekce, které celkové vyznění alba v zásadě neposouvají, lze s čistým svědomým "Static Impulse"
označit za nadprůměrné dílo významně obohacující žánrový kolorit nahrávek roku 2010. Snad jen příště bych se nebál ještě více přitlačit na pilu v oněch (na poměry předchozí tvorby)
nekonvenčních zpestřeních a teď nemám na mysli pouze vokální variabilitu, nýbrž též ještě masivnější zakomponování elektroniky do výsledných aranží.
|