OPETH

     


  
       

"Opeth jsou považováni za nějaké důmyslné bastardy, kteří citují básníky a mají dokonale spočítaný recept na úspěch, ale to je strašně daleko od pravdy. Jsme jen parta týpků z předměstí, kteří hrají rádi tvrdou hudbu, nic víc v tom není. Naše vlivy jsou stále hodně podobné, ale stále jsme otevřeni další hudbě a hledáme nové, zajímavé kapely. I proto asi zníme tak, jak zníme."

"Poezii opravdu moc vychytanou nemám. Před deseti lety mě ovlivnil autor jménem Bruno Oijer, ale už jsem jeho věci nějaký čas nečetl. Obecně v poezii nebo v textech věřím na osobní interpretaci každého čtenáře, nemám rád 'masovou hypnózu' publika skrz různá vysvětlení a jednoznačné interpretace."

Progresivní švédská formace už dávno není pouze kapelou pro úzký segment hudebních fanoušků. Jejich jméno je již delší dobu známým pojmem i pro nemetalové hudební posluchače a důvodem není nic jiného, než že OPETH zkrátka svou hudbu dělají kvalitně a prakticky každým svým albem instalují do své hudby řady novátorských postupů. Frontman a mozek kapely Mikael Akerfeldt se svojí družinou do klasických doom/death-metalových základů umně komponují prvky art rocku, psychedelického rocku 60. a 70. let aj. segmentů, které ve finále tvoří typický hudební rukopis této kapely.

Mikael Akerfeldt v rozhovoru pro Spark v roce 2005


Opeth jsou na současné metalové scéně už dlouhodově obrovským pojmem. V roce 2020 oslaví již třicet let své existence a pokud jde o jejich tvorbu, tak to rozhodně nevypadá, že by se jejich vývoj vůbec kdy zastavil. Naopak, už v roce 2019 na podzim mají naplánováno nové album a frontman Mikael Akerfeldt slibuje, že bude opět jiné, než ta předchozí, a to už třeba jen tím, že bude nazpívané ve švédštině.

"Líbí se mi, když vás nějaká kapela šokuje a její hudba se vydává neočekávanými směry," říká Mikael Akerfeldt, hlavní postava Opeth a jediný člen, který je ve skupině už od jejích prvopočátků, třebaže v úplně první sestavě scházel. "Myslím si, že právě to je esence Opeth - něco, co je přítomno na všech našich albech. Když jsme začínali jako Eruption, byli jsme jen obyčejnou death metalovou skupinou, ale někde během vývoje jsme našli originální ingredience. Možná, že je to naším zájmem o symfonickou a progresivní hudbu. Dostali jsme se tak daleko, že už pro nás neexistují hranice a nezajímá nás, jestli zapadáme do nějaké škatulky. Nejzvláštnější ale je, že to není záměrné. Neřídíme se tím, co by pro Opeth mohlo být dobré. Možná bychom byli slavnější, kdybychom se podřídili trendům, ale to by byl konec samotné podstaty naší tvorby." A nahrávky posledních tří alb mu dávají plně za pravdu.

Mikael Akerfeldt Mikael se narodil a žil ve Stockholmu a už v dětství se ve svých 5 letech seznámil s Andersem Nordinem. Sblížil jej s ním zájem o sport, ale postupně se oba nadchli pro metalovou hudbu. V Mikaelově případě za to mohla mimo jiné první deska, kterou si koupil v 8 letech, "Number Of The Beast" od Iron Maiden. Od té chvíle víceméně tušil, že jej čeká hudební kariéra a v roce 1986 si pořídil elektrickou kytaru. První kapela, ve které hrál, se zrodila v rodném městě Sörskogen ve sklepě Andersova staršího bráchy, který už měl zkušenost s hraním v metalové skupině. Sám Anders se usadil za bicí a vzniklá formace byla v roce 1987 pokřtěna na "Eruption". Její repertoár tvožily hlavně pokusy o coververze death metalových legend Bathory a Death. Když se k nim v roce 1988 připojil Nick Döring jako druhý kytarista a baskytary se ujal Jocke Horney, byla na světě první kompletní sestava. Jenže Jocke ve skutečnosti neměl ani tušení, jak na baskytaru hrát a brzy byl nahrazen Stephanem Claesbergem. Skupina fungovala až do roku 1990, ale během své existence neodehrála jediné vystoupení a nenatočila žádné regulérní demo, nahráli pouze několik kazet na zkouškách. V Mikaelově archívu se tak dochovaly jen amatérské záznamy z těchto zkoušek. Na některých lze už kromě předělávek skladeb od Misfits, Black Sabbath a dalších thrash a death metalových kapel slyšet také první autorské skladby: "Abandon life", "Walls Of Dwell", "Obedient Souls", "Condemned To Hell", "Procreation Of Maledictions" či "Sarcastic Reign". Kromě těchto skladeb měli i několik dalších, a také využívaly covery kapel Misfits, Black Sabbath a dalších z okruhu thrash nebo death metalu

David Isberg Kapela Opeth byla založena jako death metalová již v roce 1989 ve Stockholmu, Švédsko, sólovým zpěvákem Davidem Isbergem. V té době byly nedílnou součástí životního stylu celé party mladých muzikantů skateboardy. Během té doby potkal Akerfeldt dalšího metalového nadšence a jednoho ze skejťáků Davida Isberga, který Mikaela nakazil svým zaujetím pro extrémní polohy metalu. Opravdový zájem podnítil, když Mikaelovi půjčil demopásek kapely Mefisto s názvem "Puzzle", kterým byl ohromen. Měli skvělé sóla, ponurý zpěv, akustické kytary, všechno! Společně s Morbid Angel, Death Báthory a Voivod se Mefisto se stali velkým vzorem pro všechny jeho budoucí skladby. Isberg v té době dával dohromady svou první skupinu, ve které zpíval a kterou založil s několika kluky z Täbya, a jednoho dne Mikaelovi ukázal také logo této kapely. Gotická písmena v nápisu „Opeth“ působila opravdu ďábelsky a nožička "P“ byla přeměněna v převrácený kříž. Název skupiny měl svůj původ v knize Wilbura Smithe, původně se psal "Opet" a označoval smyšlené fénické město v Jižní Africe přeložené jako "město na měsíci". Stačilo připojit na konec písmeno 'h' a na světě byl vcelku dobře znějící a zcela původní název kapely. Logo Mikaela tak zaujalo, že když Isberg požádal bývalého člena Eruption Mikaela Akerfeldta, který bylo v té době pouhých 16 let, aby se připojil k Opeth jako basista, ochotně souhlasil. Eruption už byli stejně prakticky mrtví a tak je Akerfeldt rozpouští.

Problémem bylo, že ostatní členové Opeth se o tomto Davidově rozhodnutí dozvěděli teprve v okamžiku, kdy Mikaela přivedl na zkoušku, a původního basistu se jim vyhazovat nechtělo. Mikael tak musel v poněkud trapné pozici nečekaného narušitele přihlížet hádce, která vyvrcholila tím, že se původní osazenstvo Opeth rozhodlo s Davidovou kapelou skoncovat. Isberg a Akerfeldt nakonec zůstali sami a ostatní členové založili skupinu "Crowley", pojmenovanou po neslavně proslulém britském okultistovi, ale nijak zvlášť nezaujali a upadli časem v zapomnění, jen po nich zůstala strašlivá demopáska s názvem "The Gate" z roku 1991. David s Mikaelem si z toho ale nic nedělali a pokračovali pod značkou Opeth jako duo.

Akerfeldt později uvedl, že on i Isberg bývali ovlivněni okultismem, ale uskutečňování nějakých satanistických praktik se vždy vyvarovali a nešlo u nich o nic vážného. Ďábla pokoušeli jenom v textech a snažili se udělat z Opeth kapelu naplno upsanou zlu. První dvě písně, které Mikael napsal byly "Requiem Of Lost Souls" a "Mystique Of The Baphomet", po nich pak následovaly "Mark Of The Damned" a "Forest Of October". Nicméně, o hudebním směřování nového tělesa bylo rozhodnuto, zbývalo jen najít nové vhodné spoluhráče, aby pomohli uskutečnit jejich sny a plány. K bicím se posadil Anders Nordin starý známý Anders Nordin, Andreas Dimeo se chopil druhé kytary - tu první již osluhoval Akerfeldt, který už také skládal své první vlastní skladby. Jako baskytarista přichází Nick Döring. Skupina zkoušela v místní škole na aparaturu pocházející snad ještě z 60. let. Pak už David neotálel se zajištěním prvních vystoupení a vůbec první koncert odehráli v únoru 1991, kdy se rozklepaná pětice mladíků poprvé postavila na pódium, aby zahrála dvě skladby během společného vystoupení s kapelami Therion, Excruciate a Authorise. Mikael vzpomínal, že měli tak nahnáno, že si přáli okamžitě se na všechno vykašlat a utéci domů. "Nazkoušeli jsme asi tři skladby, odehráli jsme dvě a bylo to pravděpodobně nejhorší vystoupení, jaké si jen dovedete představit. Byli jsme tak nervózní, že jsme to radši chtěli zrušit a zase se co nejrychleji vrátit domů."
Po této neblahé zkušenosti dali Nick Döring a Andreas Dimeo kapele vale. Neúnavný Isberg sehnal další koncert a narychlo angažoval baskytaristu Johana DeFarfallu a kytaristu Kima Pattersona, oba dva ze skupiny Crimson Cat. Nováčci si nejprve mysleli, že s hraním death metalu nebudou mít žádné problémy, jenže pak se ukázalo, že naučit se skladby "Opeth" není tak jednoduché, protože už začínaly získávat komplexnější strukturu. "Mysleli jsme si, že hrát death metal bude ta nejjednodušší věc na světě. Ale vězte, že právě v této době začaly naše skladby být složitější a sami jsme měli problémy se je naučit."

Tento koncert odehráli společně se začínající kapelou At the Gates, znovu Therion a několika dalšími. Koncert konající se v Gothenburgu se vydařil, ale Johan DeFarfalla hned po koncertě sestavu opustil, když jej hned po vystoupení odlákala jeho přítelkyně zpátky do Stockholmu. Kim Patterson zůstal jen o jedno koncertní vystoupení déle, které odehráli společně s Asphyx a Desultory někdy koncem roku 1991. Tou dobou Mikael napsal skladbu s názvem "Poise Do Celeano", která se ukázala více odlišnější od ostatních skladeb. Žádné blast beaty, žádné ultra doom hrátky. Skladba obsahovala i akustické části, harmonii a hodně bubnování na dvojkopákové bicí. Některé části této skladby skončily v "Advent" na druhém albu. Akerfeldt natrvalo převzal vokály a téměř rok zkoušeli jen jako trio. Pro jejich další, třetí vystoupení, však potřebovali nového basistu.

Na dveře už jim ale klepala nová výrazná posila. Peter Lindgren byl přítelem kamarádky Mikaelovy dívky a původně hrál na kytaru v kapele Sylt I Krysset. Protože ale šlo spíše o uskupení pro zábavu, poohlížel se po něčem vážnějším. A tak se koncem roku 1991 v sestavě objevil Peter Lindgren nejprve jako basista, po odchodu Pattersona pak přebral kytaru a stal se Akerfeldtovým dlouholetým spoluhráčem a další hnací silou při tvorbě nového materiálu. Podle Akerfeldta se právě v této době začínaly v repertoáru skupiny objevovat náznaky charakterizující jejich sound - akustické skladby a dvojhlasé kytarové harmonie. Skupina opouštěla spoléhání se na blast beaty a agresi typickou pro death metal, a začlenila akustické kytary a harmonickou kytary do jejich hudby. Mezitím ale opadlo i počáteční Davidovo nadšení a po jeho odchodu začátkem roku 1992, údajně, jak jinak, kvůli rozdílým názorům na další směřování, se frontmanem a novým vokalistou kapely stal Mikael. Společně s Peterem se pustili do rozvíjení jejich autorského rukopisu, kterým se už prolínaly vlastní originální nitky. Jejich skladby na rozdíl od jiných metalových skupin byly plné harmonií a prvotní podobu získaly kompozice "Forest Of October" či "Black Rose Immortal". Více než rok Opeth působili převážně jako trio, u baskytary se nakrátko objevil Mattias Ander nebo později Stefan Guteklint. Když se jim ale podařilo získat kontrakt u Candlelight Records, byl osud Stefana zpečetěn. Na debutové desce s názvem "Orchid", nahrané v roce 1994, je místo něj možno slyšet hostujícího navrátilce Johana DeFarfalla. Natáčení debutu probíhalo po čtrnáct dnů v březnu 1994 ve studiu Unisound v městečku Finspang.

Producentem alba nebyl nikdo jiný, než uznávaný multiinstrumentalista Dan Swanö (Katatonia, Bloodbath, Edge of Sanity a desítky dalších projektů). Studio samotné se nacházelo ve sklepních prostorách domu přímo uprostřed pole a jelikož všichni bydleli ve Stockholmu, bylo to, jako když se vydávali ny výlety na venkov, když cestu jim zpesřovali policisté, kteří je podezírali z obchodu s drogami. Během natáčení se z producenta postupně stával velký fanoušek Opeth a Akerfeldta později angažoval v některých svých vlastních projektech. Už od počátku bylo jasné, že album bude dost vzdálené jejich death metalovým kořenům. Třeba už jen tím, že se na něm nachází sedm skladeb, z nich čtyři jsou delší než deset minut a jedna se jim přibližuje, dvě kratší jsou pak pouze předěly, které by klidně mohly být součástí už takhle bohatě rozvinutých kompozic. V té delší pouze tříminutové "Silhouette" se bubeník Nordin uvedl i jako celkem zdatný klávesista, kterému kromě navození atmosféry nejsou cizí ani hbité běhy po celém rozsahu černobílé klávesnice. V té kratší minutové "Requiem" se ke slovu dostaly pro změnu kytary. Ale hlavním středobodem alba jsou především dlouhé skladby s názvy "In Mist She Was Standing", "Under A Weeping Moon", "Forest Of October" nebo "The Twilight Is My Robe". Už svými názvy dokážou navodit určité obrazy, ke kterým patří zamlžené severské lesy, měsíční svit, spadané listí, úsvit... Hudba je doocela zvláštním mixem death, black i doom metalových prvků. Objevují se zde harmonizované kytarové propletence, tvrdé riffy a navíc je zde i spousta akustických pasáží. Občas se dají zaslechnout i jazzové vlivy, především pak ve výrazné a melodické hře na baskytaru nebo v dalších rytmických prvcích. Tempových i taktových změn je na tomto albu celá řada. Vůdce Akerfeldt obstojně střídá death metalové chroptění s čistým vokálem, místy si i blackmetalově zakřičí. Album není jednoduché vzhledem k délce skladeb a jejich náročnosti naposlouchat tak, aby se posluchač v rozsáhlých skladbách neztratil, kde jde i po více posleších vždy co objevovat. "Orchid" v podstatě testovalo hranice tradičního death metalu uvedením akustické kytary, klavíru a čistého vokálu. Album "Orchid" vyšlo až 15. května 1995 nejdříve v Evropě, ve Spojených státech pak až o dva roky později.

V Candlelight records se kapela těšila podpoře šéfa společnosti Leeho Barretta, který jim zajistil první zahraniční vystupování. Opeth poté podnikli své vůbec první turné po Velké Británii, když zjara 1995 odehráli v Anglii několik koncertů, jeden z nich v London Astoria společně s Impaled Nazarene, Ved Buens Ende, Hecate Enthroned a dalšími kapelami. Dočkali se vcelku velmi vřelého přijetí. Po návratu do domoviny se věnovali především dalšímu zkoušení, protože si už zamluvili studio pro druhou desku. Mezitím se baskytarista DeFarfalla nakonec stal jejich právoplatným členem. Nová deska dostala název "Morningrise" a nahrávala se v březnu a dubnu 1996, vyšla pak na přelomu dubna a května 1996. Opět ji produkoval Dan Swanö a natáčelo se i ve stejném místě jako první album, Unisound Studios. Toto album jim brzy po vydání zajistilo status kultovní skupiny a přineslo opravdové uznání na metalové scéně. Nachází se na něm pouze pět skladeb, z nichž ta nejdelší přesahuje dvacet minut, nejkratší pak deset!

Chuť vyzkoušet si něco nového zde představuje třebas závěrečná jemná desetiminutová skladba "To Bid You Farewell", v níž nezaní ani jedna slabika deathového chropotu, ale pouze čistý vokál. "Od té doby už se o nás mluvilo jako o trochu podivné kapele..." komentoval to Mikael. Album se nenuceně odehrává v podobném duchu jako jejich debut. Může to být i tím, že většinu skladeb už měli zkomponovaných v době natáčení první desky, některé nápady byly ještě starší ze začátků skupiny jako např. dvacetiminutová "Black Rose Immortal" rozpracovaná od roku 1992. "Po celém albu je rozeseto tolik nápadů, že jen z každé skladby by se daly udělat dvě desky" psalo se v dobových recenzích. Ještě dříve, než se album dostalo na pulty, dostala skupina nabídku zahrát si na podporu "Morningrise" ve Spojeném království společně s Morbid Angel a The Blood Divine. Po něm následovalo 26 zastávkové turné společně s Cradle Of Filth, během kterého navštívili nejen Skandinávii, ale i Španělsko a Itálii. Ještě během turné Opeth přitáhli pozornost Century Media Records, se kterým podepsali smlouvu a vydali jejich první dvě alba ve Spojených státech v roce 1997.

Během turné ke druhému albu bylo stále zřetejnější, že basista DeFarfalla není úplně ideálním členem skupiny. Mikael s Peterem se na jeho vyhazovu shodli Martin Mendez s přesvědčením, že bubeník nebude proti, což bylo zrovna v době, kdy byl bubeník Anders na dovolené v Brazílii. Místo toho však Anders kapelu šokoval ještě zásadnějším rozhodnutím, že v Brazílii se mu tak zalíbilo, že si usmyslil tam přesídlit. Jednoho dne pak zavolal Akerfeldtovi, že to zároveň znamená jeho odchod z Opeth.

Obzvláště pro Mikaela byl rozchod s blízkým přítelem velmi těžký a jednu dobu chtěl Opeth úplně pověsit na hřebík, ale zabránilo mu v tom jenom nadšení z materiálu, který měl připraven pro třetí řadovku, a rozhodl se proto nové spoluhráče najít na inzerát. Jako první se ozval bubeník Martin Lopez, rodák z Uruguaye a fanoušek Opeth. Rovnou jej vyzkoušel při nahrávání ve studiu a výsledkem byl cover od Iron Maiden "Remember Tomorrow", který vyšel nejprve jako součást kompilace "A Call To Irons: A Tribute To Iron Maiden" (1998). Martin Lopez jim později dohodil také svého přítele Martina Mendeze, tovněž z Uruguaye, jako baskytaristu. Akerfeldt měl už třetí album napsané a také zamluvené studio. Vzhledem k nedostatku času se Mendez nestačil naučit nové skladby, takže basové party nahrál pro "My Arms, Your Hearse" sám Mikael. Nahrávací frekvence se konaly v srpnu a říjnu 1997 ve Fredmanově studiu v Göteborgu.

Nové album s názvem "My Arms Your Hearse" bylo velmi tvrdé a oproti "Morningrise" byly křehké, akustické pasáže byly potlačeny a použily se převážně jen jako krátké vsuvky do jinak řízných skladeb. Zároveň jde o koncepční nahrávku, a jak se pro monotématická alba sluší a patří, podařilo se Opeth spojit všechny skladby do soudržného celku - plynulost desky podporuje také fakt, že poslední slova každé písně jsou titulem skladby následující. "My Arms, Your Hearse" vyšlo 18. srpna 1998 a představilo tak znatelný odklon od stylu předchozích alb, když prvním příznakem bylo už jen to, že nejprve byly napsány texty, až následně hudba.

Hlavní hrdinové koncepčního příběhu jsou žena a duch jejího mrtvého milence. Samotný příběh začíná smrtí hrdiny, pokračuje líčením zármutku jeho milenky a pokusy ducha o zjevení se své milované. Jsou zde líčeny strasti člověka, který po své smrti zůstává "na tomto světě". Celé vyprávění se točí kolem ženy, kterou za svého života miloval. S překvapením a s bolestí ji pak sleduje a není si úplně jistý, jestli ji jeho odchod skutečně zarmoutil, takže je jeho duše se potácí v neustálém zmatku. Snaží se s ní po celou dobu všelijak navázat kontakt, ovšem jeho přítomnost zůstává stále neodhalena a to jej velmi trápí. Po čase se ale s jeho smrtí smíří, ale to až na konci alba. Příběh se odehrává během jednoho roku - začíná se na jaře a končí zimou."Trochu to připomíná Šestý smysl, ale já jsem ten nápad měl první," ujišťuje Mikael Akerfeldt.

Album bylo věnováno Lee Barrettovi (z Candlelight Records) a jeho název byl odvozen z textu písně "Drip, Drip" kapely Comus z jejich prvního alba "First Utterance" (1971). Hudbě Opeth prospěla změna producenta i nahrávacího studia i změny v sestavě. Natáčelo se ve studiích Studio Fredman, Maestro Musik a Nacksving Studio. Album si produkovali členové kapely sami za asistence Fredrika Nordströma, který si zahrál v závěrečném "Epilogue" na Hammond varhany. V úvodní skladbě si na varhany zahrál i Mikael. Skladbám prospělo rovněž i zkrácení skladeb, ta nejdelší "When" přesahuje pouhých devět minut. Mikael Akerfeldt už nemá úplně ten přiškrcený "blackový" chraplávý hlas a pomalu zde začíná nacházet svoji polohu. Přibylo i více dalších akustických výletů, prolínajícími se s agresivními riffy. Mikael střídá growling s čistým zpěvem už naprosto suverénně a vlastně celá kapela zde působí ještě více sehraněji, než kdy předtím. Opeth konečně objevili, jak nahrávat kytary, aby zněly 'jinak' a výsledkem je mohutná, neprostupná stěna, často narušovaná akordy akustických kytar. Jednotlivé party nejsou nijak zvlášťoddělené jako na prvních deskách, ale i tak jsou kompozice plné nečekaných překvapení.

Mikael na natáčení vzpomínal: "Fredrik nám nabídl, že můžeme během natáčení ve studiu vyloženě bydlet. A tak jsem celých čtrnáct dnů spával na podlaze nahrávací místnosti a neustále si pouštěl fén, až takévé tam bylo vedro. Peter spal na gauči a ten podivín Lopez přímo na záchodě s hromadou magazínů místo polštáře. I přes všechen 'luxus' se nám album natáčelo vcelku snadno. Bicí zabraly asi osm dní, což byla také jediná věc, která mě znervózňovala. Pak jsme nahrávali akustické kytary a rozbil se nám mixážní pult, takže jsme je museli nahrát v jiném studiu, přesněji v legendárním Nacksving studiu. Jako fanda starého progu jsem byl nadšen, protože spousta mých oblíbených alb byla nahrána právě zde. Výbava byla původní, mixážní pult NIV pocházel snad z roku 1974. Tady jsme nahráli kytary. Vzpomínám, jak jsme s Peterem zůstali vzhůru celou noc, abychom natočili baskytaru a hned poté kytarová sóla. Mé prsty to tehdy opravdu schytaly! Navíc jsem onemocněl a v takovém stavu jsem nahrával vokály. Přesto všechno jsme byli překvapeni, jaký byl nakonec výsledek."

Po vydání alba všechny metalové magazíny pěly samou chválu v recenzích. Steve Huey z AllMusic napsal, že "...album logicky přechází z jedné skladby do druhé a většinou dlouhé písně mají dostatek variací v instrumebtaci i náladě, aby udržely zájem posluchače poměrně neustále". Tim Henderson z Brave Words and Bloody Knuckles je ohodnotil: "Je to blackmetalová verze "Dark Side Of The Moon". Popravdě, album zní, jako kdyby se Gilmour přidal k Emperor, nebo kdyby Cradle of Filth nahráli album s Yes.“ Další recenze považují "My Arms, Your Hearse" za opravdový milník extrémního metalu. Redaktor Tartarean Desire Cseke Róbert napsal: "Tento záznam je silnější a krásnější než většina dnešních skladeb tohoto žánru. Celá nahrávka je směsí adrenalinu a duše s peklem... "My Arms, Your Hearse" je tak mocné album, že je považuji za jedno z nejlepších v žánru.“ Demonic Tutor (Olivier Espiau) z Metal Storm uvedlo, že album je "výletem do nebe". Na podporu desky se kapela posléze vrátila do Anglie, aby tu odehrála několik koncertů, včetně jednoho londýnského opět s Cradle Of Filth.

V roce 1999 ale Lee Barrett, majitel jejich nahrávací společnosti, došel k rozhodnutí prodat svůj label a tak se do vedení Candlelight dostali úplně noví lidé, se kterými si Opeth příliš neporozumněli. Jelikož Opeth už měli splněný závazek tří alb pro toto vydavatelství, pustili se do hledání nového labelu. Nakonec se jim naštěstí podařilo zakotvit u britského labelu Peaceville Records v Evropě, který distribuovala světově Music for Nations. Potěšilo to také Mikaela, protože tato legendární společnost vydávala jako metalové oblíbence. Jak se později ukázalo, nebyla to až tak velká výhra, přestože vztahy tu panovaly dobré, v Peaceville se příliš nedokázali postarat o to, aby Opeth zajistili možnost živého vystupování.

Pro další album, které dostalo název "Still Life", si Opeth zamluvili Fredmanova studia na březen, ale kvůli stěhování se nahrávání muselo o měsíc posunout a nahrávalo se během dubna a května 1999. V důsledku toho si kapela neudělala dostatek času na to, aby nové kompozice nazkoušela v kompletní sestavě více než dvakrát, a sama tedy předem nevěděla, jak nakonec bude hotové dílo znít. Zpoždění s přebalem alba posunulo její vydání o další měsíc a deska tak vyšla 18. října 1999 pod labelem Peaceville Records, o distribuci se postaral Music for Nations. Kvůli problémům s novou distribuční síti skupiny album nevyšlo ve Spojených státech až do února 2001. Byla to první deska s Martinem Mendezem a nutno uznat, že je to znát. Deska se v žebříčcích nejoblíbenějších desek Opeth se umisťuje hodně vysoko. Oproti "My Arms, Your Hearse" přibylo progresivních elementů a instrumentálních vyhrávek a nechybí ani dvě baladičtější kompozice "Benighted" a "Face Of Melinda", ve kterých Mendez hraje na bezpražcovou basu, bubeník Lopez v také nijak nezaostává a hraje štětkami namísto paliček, což skladbě s relativně písňovou formou dodává až jazzové vyznění a podle Akerfeldta jde o první píseň, kterou nenapsal ve volném verši. Stala se pak oblíbenou koncertní skladbou, i přesto, že jde o baladu. Podobně jako v "To Bid You Farewell" z minulé desky "Morningrise", ani v této písni se nenajdou death metalové vokály, jen se v polovině skladby překloní v tvrdší riff a valí se tak až do konce. Úplně bez bicích je na albu akustická "Benighted", která s délkou pěti minut rozhodně není jen krátkým předělem. Ve zvuku a instrumentaci skupina také pokročila a objevuje se tu více kytarových efektů jako je phaser, vibrato, flanger, které naznačují, že kapele a Mikaelovi není psychedelická scéna cizí, a s těmito prvky budou muset jejich fanoušci do budoucna počítat. Akustické kytary se staly plnohodnotnou součástí mohutné kytarové stěny, Akerfeldt stále více zpívá čistým hlasem, pracuje s melodiemi a rozsáhlejší skladby "The Moor", "Godhead’s Lament", "Moonlapse Vertigo", "Serenity Painted Death" a "White Cluster" tak získávají speciální atmosféru. U každé ze skladeb se objevuje i několik náhlých dynamických změn, což jen dokazuje zesilující příblížení se k progresivní scéně. Zvuk alba byl ke vší smůle poznamenán poškozením pásek, což se projevilo výpadky stereokanálů hlavně ve skladbách "The Moor“ a "Serenity Painted Death“.

Album má opět ucelený koncepční příběh, tentokrát je jeho hlavním hrdinou vyděděnec náboženské společnosti, který byl vyhnán ze svého domova, protože nesdílel křesťanskou víru. Jednoho dne vrací do svého rodného města, aby se po patnácti letech setkal se svou dávnou láskou Melindou, kterou při odchodu musel opustit. Jeho city k ní ale ani po patnácti letech vyhnanství neutichly, proto se vrací, aby si ji odvedl s sebou. Obyvatelé města o jeho návratu netuší, jinak by jej na místě zabili. Zjišťuje ale, že Melinda se mezitím musela stát jeptiškou a "provdat se" za církev. Přesto se nevzdává, a i když si uvědomuje, že se vystavuje velkému nebezpečí, pokud by ho odhalil "Koncil kříže“, dohlížející na potírání kacířů ve městě, vydá se ji přesvědčit. Melinda k vlastnímu překvapení sama doznává, že ho ještě miluje. Jenže jsou odhaleni, Melinda je odvedena a popravena pro nevěrnost Bohu. V záchvatu vzteku hrdina zabíjí vojáky, přisluhující Koncilu, dokud nezkolabuje vyčerpáním. Posléze je zajat a potrestán oběšením. Loučíme se s ním ve vězení, kam se dostal poté, co zabil vrahy své lásky. V okamžiku těsně před svým posledním vydechnutím na šibenici spatří Melindu, jak na něj ve smrti čeká, až budou zase spolu. Temnému příběhu desky odpovídá i temná, doslova nehostinná atmosféra většiny skladeb a v této stránce už "Still Life" nebylo nikdy překonáno. Akerfeldtovu posedlost duchy a tajemnem dokládá i historka z natáčení, kterou Mikael vyprávěl:
"Trvalo tři dny, než jsem natočil vokály. Vlastně tři noci, abych byl přesnější. Jednoho dne jsme s Peterem pracovali téměř 24 hodin a nakonec už jsme byli tak unavení, že jsme snad měli halucinace. Začalo to tím, že jsem slyšel někoho kašlat zrovna, když jsem byl v nahrávací místnosti. Podíval jsem se ven, ale tam nikde. Tak jsem se zeptal Petera: "Nezakašlal jsi?" A on na to: "Ne, proč?". Ať tak nebo onak, ten kašel na té nahrávce nakonec je a to hned v první skladbě, ale nevíme, kdo nebo co to je, ale je to tam."

V Evropě album vyšlo 18. října 1999, v Americe se však jeho vydání kvůli problémům s labelem pozdrželo až do 27. února 2001. Portál Allmusic nazval "Still Life" jako "impozantní sestřih krutých, často zubatých kytarových riffů s ladnými melodiemi". V létě Mikael podnikl společně se svým přítelem Jonasem z kapely Katatonia dovolenou v Anglii, kde došlo mimo jiné k setkání se členy My Dying Bride, kapely patřící také pod Peaceville. Protože si padli do noty, začali na začátek roku 2000 plánovat společné turné, jenže vše nakonec ztroskotalo na financích, takže Opeth absolvovali jen krátké turné, když odehráli několik festivalových koncertů, nadále fungovali spíše jako studiová kapela.


Jelikož Opeth v této době příliš koncertně aktivní nebyli, nedlouho po návratu se z Anglie se Akerfeldt pouští do psaní materiálu pro páté album. Před nahráváním samotné desky se Mikaelovi podařilo zaujmout Stevena Wilsona z Porcupine Tree a domluvit se s ním na spolupráci. Stevenova produkce posunula Opeth do nových vod a stala se nepochybně jedním z faktorů, který způsobil, že se z "Blackwater Park" stalo přelomové album slavící veliký úspěch a dosud považované mnohými za nejlepší desku Opeth vůbec. Ve srovnání předchozími alby měl Akerfeld předem natočená nějaká dema, vymyšlený název a proběhlo i více zkoušek, než kdykoli předtím - a to hned tři zkoušky v kompletní sestavě. Nahrávání začalo 10. srpna 2000 opět v Götheburgském Studio Fredman. Čtyři týdny všichni bydleli přímo v prostorách studia a příliš se nemyli, takže to tam brzy pěkně zapáchalo, ale Mikael uvádí, že mu to alespoň pomohlo lépe ve zpěvu vyjádřit metalovou bolest a drsnost. Steven Wilson s nimi strávil 12 dní a podílel se především na zvláštních efektech pro kytaru a hlas. Do rejstříku nejrůznějších odstínů Mikaelova pěveckého projevu přibyl především „hlas z telefonu“, zkreslení zpěvu, které představovalo typický prvek hudby Porcupine Tree, stejně dobře ale zapadlo i do stylu Opeth. Po klasickém nahrávacím procesu s Fredrikem Nordströmem přichází s další produkcí pomoci ústřední postava britských progresivistů Porcupine Tree, zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista Steven Wilson. Podle Akerfeldta právě Wilsonovy nápady měly klíčový dopad na výsledek. V několika skladbách dokonce nazpíval doprovodné vokály, nahrál i několik klavírních a mellotronových vsuvek. Jeho producentské zkušenosti pomohly především oběma kytaristům po zvukové stránce a jak se vyjádřil Akerfeldt: "Jeho nápady jsou občas hrozně divné, ale je to natolik inteligentní a příjemný člověk, že si říkáte, že to musí stát za to."

Už samotný název alba sám vzbuzuje různé asociace a představy, ale lze jen konstatovat, že v Akerfeldtově rozrůstající se sbírce obskurních nahrávek psychedelické scény figuruje první a jediné album takto pojmenované německé kapely. Album tvoří osm skladeb s průměrnou délkou od 9 do 10 minut, po delší době se zde objevuje i jedna kratší skladbička s názvem "Patterns In The Ivy" s kralujícím Wilsonovým klavírem a vznášející se v lehce jazzové atmosféře. Čistě akustická skladbsa tu není, ale je tu skvělá balada "Harvest" v rytmu valčíku s doslova hitovým potenciálem. Nezvykle agresivní nástup desky zajišťuje desetiminutovka "Lepper Affinity" s povinným zklidněním v polovině a krásnými melancholickými kytarovými melodiemi. Ve druhé skladbě "Bleak" se objevuje chytlavý motiv se silnou orientální příchutí. Akerfeldt se v ní poprvé podělil o hlasy s Wilsonem a nutno uznat, že jim to zpívá výborně. Čistých hlasů přibylo, oproti tomu se v tvrdších pasážích Akerfeldt usadil na ultrahlubokém chrapláku, jemuž jde ale velice dobře rozumět a dají se v něm vystopovat i určité melodie, což je v daném žánru velmi vzácné. Steven Wilson Po třetí skladbě již zmíněné baladě "Harvest" přišlo zklidnění, po kterém nás zcela pohltí druhá nejdelší skladba, jedenáctiminutová "The Drapery Falls", v níž se zprvu střídají pasáže Akerfeldtova čistého zpěvu a akustické kytary s celou kapelou, což kromě skvělých kontrastů vytváří i napětí podporované velmi naléhavým až skoro tísnivým motivem. Ve skladbě najdeme i vůbec nejdisonantnější pasáž, jakou kdy Opeth nahráli a skladba jako taková patří vůbec k jedné z nejpovedenějších skladeb kapely. Napětí, stavba i gradace včetně závěrečné neodbytné melodie téhle skladby je mistrovská a nezapře inspiraci v extrémnějších metalových formách, jedná se o jeden z vrcholů alba. "Dirge For November", uvádějící druhou polovinu alba, začíná jemnou, až cizelérskou akustickou studií s krásnou Mendezovou atmosférickou basou, nebyli by to ale Opeth, kdyby tahle zákoutí hned nerozmetali pořádnou energickou smrští s jednou z nejpamátnějších temných melodických strunných litanií. Skladba "The Funeral Portrait" hudbu opět přitvrdí, jedná se velice razantní death metalovou skladbu, vrcholící chorálem z dílny Akerfeldt - Wilson mocně doprovázená kytarovými riffy. Jsou to opět suroví a temní Opeth, i když i tady se našel prostor pro melodické kytarové vsuvky a krátký akustický oddech. "Patterns In The Ivy" je mistrná akusticky-klavírně hříčka. tvající necelé dvě minuty. Vše, co se na albu do té doby odehrálo, završuje a ještě násobí závěrečný titulní dvanáctiminutový opus se všeobjímajícím riffovým cyklonem v úvodu, na ně pak navazující působivé akustické kouzlení a znovu drtící riff, kde se snad hudebníci čelně srazili s Dream Theater v jejich nejdrsnějších polohách. Celá skladba prochází různými změnami - zákoutími uvadajícího parku, od akustických přes elektrické, postupně se zrychlující, přitvrzuje se, valí se, sám Akerfeldt chroptí jako o život a "slunce navždy zapadá nad parkem černé vody". Skladbu uzavírá osamělá akustická kytara, jediná věc, která odolala ničivé bouři. Jako bonus k albu vyšel single "Still The Day Beneath The Sun/Patterns In The Ivy II.", což jsou dvě baladické akustické písně vcelku tradiční délky čtyř minut. "Ty dvě písně jsem natáčel u Jonase Renkse (Katatonia) doma, když byli ostatní spoluhráči všude po světě. Jsou udělány velice jednoduše". Jako další byla pro singl vybrána píseň "The Drapery Falls", i když zkrácená o pět minut. Nahrávání alba skončilo v říjnu 2000 a datum vydání bylo stanoveno na 27. února 2001 pod značkou Music For Nations. Mikael nejprve nechtěl k Music for Nations přecházet, ale s postupem času se ukázalo, že to bylo vcelku rozumné rozhodnutí.

"Blackwater Park" bylo vysoce ceněno při jeho vydání a bylo vychvalováno kritiky, když je přirovnávali ke King Crimson 70. let, případně k metalové fúzi Beatles s Pink Floyd. To The Village Voice napsal, že "Opeth malovali na epické plátno, znějící občas jako... metalová odpověď na King Crimson 70. let". Kanadský hudební časopis Exclaim! napsal, že album "by mohlo v tomto roce nejlepším metalovým záznamem a stojí za to každý kousek energie, kterou kapela vložila do jeho realizace". Ovšem deska schytala i řadu kritik, když některé skladby označili za nudné. Tyto kritiky ale byly ojedinělé a fenomenální úspěch, se kterým se "Blackwater Park" setkal jak u fanoušků, tak kritiků, Opeth velmi pomohl, kdy jim umožnil odrazit se od země a konečně se stát opravovou "live" kapelou. Album překonalo veškerá očekávání a vyneslo Opeth na výsluní popularity nejen mezi fanoušky metalové hudby.

Na podporu "Blackwater Park" se Opeth pustil se do jejich prvního světového turné. Koncertovali po Americe společně s Amorphis, pak i Nevermore. V Evropě vystoupili na několika prestižních festivalech, jako např. na Eurorock v Belgii, Wacken Open Air Festival 2001 v Německu, kde vystoupili před 60 000 diváky, na Waldrock v Holandsku, Hultsfred ve Švédsku, Quartz v Norsku a dalších. Pak následovalo i evropské turné, na němž figurovali poprvé i jako headlineři. S rostoucím úspěchem bylo ale nutno se lépe postarat o chod kapely a obchodní stránku celé věci, a na doporučení společnosti se proto jejich manažerem stal Andy Farrow.

Po turné k přelomovému albu "Blackwater Park" Akerfeldt nelenil a hned po návratu domů do Švédska se pustil do psaní materiálu pro další album. Skládání pro následovníka ale šlo dosti ztuha, protože Mikael měl zpočátku velmi málo inspirací. Kapela chtěla nahrát něco, co by bylo tvrdší, než všechna předchozí alba, ale během psaní přišla na svět i spousta jemnějších věcí, které by bylo škoda vyhodit. Mikael k tomu poznamenal: "Když píšu nový materiál, je to tak, že prostě hraji každý den na kytaru. Nové nápady si většinou zaznamenávám na rekorder, který mám doma. Když pak chceme nahrávat desku, tak mám alespoň z čeho vybírat. Tentokrát jsem chtěl napsat něco hodně tvrdého, tvrdšího, než co jsme hráli dosud. Ale stejně jsem měl i spoustu jemnějších partů, které jsem nechtěl odvrhnout.“ S řešením dilematu přišel Jonas Renks z Katatonie, když navrhl natočit dvě zcela odlišné desky: jednu tvrdou a druhou odlehčenější. Nápad na album založené pouze na křehké stránce Opeth se už ostatně před časem vynořil v hlavě Leeho Barretta z Candlelight. Music for Nations samozřejmě nebyli ideou dvojdesky příliš nadšení a Mikael je musel přemluvit příslibem, že náklady budou stejné jako v případě jednoho alba a že bude všechno hotové velmi rychle. V kontraktu s MFN jsou alba "Damnation" a "Deliverance" ostatně opravdu počítána jako jediná deska.

Peter Lindgren O nahrávání nejvíce vypovídají vzpomínky samotných Opeth, neboť se rozhodli toto natáčení zdokumentovat a později je vydat jako součást prvního live DVD. Ani tentokrát nebyla porušena tradice minimálního zkoušení - kapela se za tímto účelem setkala jen jednou jedinkrát. Pro změnu byla zamluvena studia Nacksving, nahrávacím technikem měl ale původně zůstat starý známý Fredrik Nordström. Jenže hádka ohledně jeho ohodnocení způsobila, že se skupina nakonec rozhodla pomoci si sama jen za asistence pracovníka studia. Tím si ovšem, aniž by to zatím tušila, zadělala na velké problémy. Gothenburgské studia Nacksving bylo velmi neudržované, navíc nemělo žádná okna a to tehdy bylo venku nejteplejší léto za mnoho posledních let. Měli s sebou jen nafukovací matrace, aby nemuseli spát přímo na zemi, kde všude lezli švábi. Překvapilo je navíc, že v Nacksvingu používají k nahrávání standartní počítače, všude jinde jsou Macintoshe. Neměli ani originální software. Brzy se jim všechno začalo sypat - počítač stávkoval, nahrávací pásky nebyly v pořádku. Při poslechu nahrávky bicích jednou náhle všechno utichlo a ozval se podivný rachot. To se porouchala nahrávací mašina a na podlahu se vysypala obrovská hromada pásek. Lindgren k tehdejšímu nahrávání podotkl: "Už to vypadalo, že album nedokončíme, veškerá radost z hraní byla ta tam." Jak Mikael zhodnotil, majitel studií Isak Edh nebyl často po ruce Martin Mendez a raději vysedával v místním baru. Studio se jim navíc prakticky rozpadalo pod rukama. Nebylo snad dne, kdy by nemuseli řešit nějaký technický zádrhel, což členy kapely postupně více a více vytáčelo a deprimovalo, protože místo aby nahrávali hudbu, většinu času propojovali kabely, zprovozňovali počítače a snažili se donutit k poslušnosti všechna ostatní zařízení. Když pohár trpělivosti přetekl, rozhodli se změnit studio za zavedených Fredmanovo studio a nakonec to urychlilo i příjezd Stevena Wilsona, jenž byl opět povolán, aby pomohl s další produkcí. Wilson si na obou albech samozřejmě také zahrál, a to především na klávesové nástroje, hlavně na jemné části dvojalba, nazvané "Damnation". Mikael Akerfeldt uvedl: "Damnation byl pro mě způsob, jak se dostat blíž k vlivům z 60. a 70. let, kterými jsem ovlivněn, i když skládám tvrdou hudbu. Jen to takhle mělo být ještě blíž."

Na obou albech je také znát Wilsonova pomoc s vokály. Vypomáhá Akerfeldtovi právě v těch jemnějších částech, hlasy obou k sobě dobře sedí a vytváří mohutné harmonie, doplňující sólový hlas. Za jeho asistence se také dotáčejí perkuse. Wilson kromě detailů dodá kompletní text pro skladby "Death Whispered" a "Lullaby" na "Damnation". Na vzniku alba má kromě samotných Opeth a Wilsona velký podíl britský kytarista a producent Andy Sneap, jenž je uváděn v bookletu Deliverance jako zachránce nahrávání. Právě on totiž pomohl s mixem základních stop, nahraných v Nacksvingu. Zpěv pro "Damnation" byl nahrán přímo v domácím studiu No Man's Land Stevena Wilsona, a to krátce poté, co Mikaelovu babičku srazilo auto. Ta na následky zranění posléze zemřela. Texty alba, přestože napsané ještě před nešťastnou nehodou, tak pro Mikaela náhle získaly úplně nový význam. Obě alba, z nichž první vyšlo tvrdé "Deliverance" (12. prosince 2002/4.11.2002) a usadilo se na 19. místě britského žebříčku nezávislých alb. Kritika opět pěla chválu, Opeth si odbyli jednorázové vystoupení v domovském Stockholmu a Akerfeldt se vrací do Británie, aby dotočil s Wilsonem vokály na jemné, ale depresivní "Damnation", které pak vyšlo až o pět měsíců později (22.dubna 2003) a bylo věnováno památce Mikaelovy babičky. Album vyneslo skupině ve Švédsku cenu Grammy v kategorii hard rock.

Celý proces přípravy obou alb byl tak namáhavý, že si z něj Mikael odnesl zdravotní problémy, které ho ještě nějakou dobu poté trápily, ale rok 2003 měl být ještě hektičtější. 15. dubna 2003 se frontman Opeth oženil se svou dlouholetou přítelkyní Annou a na ceremoniálu nechyběli ani ostatní členové skupiny. Per Wiberg se dokonce zhostil svatebního pochodu a Steven Wilson přispěl písní k poctě novomanželů.

Na řadě pak bylo krátké evropské turné. První tři vystoupení byla tvořena dvěma sety - lehkým a tvrdým - a třetí z nich, v Londýnském Shepherd's Bush Empire bylo zaznamenáno na první živé DVD nazvané "Lamentations", které v Evropě vyšlo 24. listopadu 2003 a v Americe o tři měsíce později. Koncert trvá dvě hodiny a zachycuje skladby z obou nových alb, doplněných o další skladby z Blackwater Park. Předtím však Opeth stihli ještě skandinávské turné s podporou Extol a vystoupení v Mexiku. Následovalo další turné, dosud největší v historii Opeth, kdy během let 2003 a 2004 odehráli téměř 200 koncertů. Playlist byl tentokrát rozdělen do dvou částí, když v první přehráli celé "Damnation" a druhá část byla pak věnovaná té tvrdší podobě jejich tvorby. Vstoupení se odehrávala na obou březích Atlantiku a zavítali také do Austrálie a Mexika. V plánu bylo také Chile, jenže organizátoři nedodrželi kontrakt a uskutečnění plánovaného termínu by nebylo možné. Na koncertech se do sestavy připojil klávesista Per Wiberg, člen Spiritual Beggars, který zatím vypomáhá s party Stevena Wilsona a zpívá doprovodné vokály, ale před natáčením dalšího alba je jasné, že se stane právoplatným členem, protože Akerfeldt a spol chtějí zase zkoušet něco nového. Během severoamerického turné na podporu "Deliverance" jim předskakovali Paradise Lost, v Evropě pak Madder mortem. Objevili se v TV4, jedné z největších televizních stavic ve Švédsku, a na podporu "Damnation" následovalo další turné po Severní Americe, tentokrát spolu s Porcupine Tree. Během posledního koncertu, který se konal v Seattlu, si Mikael se Stevenovou kapelou zazpíval skladbu "A Smart Kid".

Téhož roku Mikael hostoval na nahrávce alba "The Human Equation" od Ayreon. Ovšem objevují se i problémy, o kterých se skupině dosud ani nezdálo, neboť přesahují hranice, které tvoří třenice mezi jednotlivými členy, ať už osobními, či hudebními. U Martina Lopeze se začínají objevovat příznaky duševní nemoci. Nejprve přišlo několik panických záchvatů, které by se daly odůvodnit, skupina však měla odehrát koncert v Jordánsku, ale na poslední chvíli jej musela zrušit, protože situace na blízkém východě je komplikována teroristickými útoky. Jenže Lopezův stav se nezlepšil ani během turné. Další záchvat přišel v Kanadě, kdy už byl poslán domů, aby si odpočinul. Zaskakoval za něj jeden z jeho vzorů Gene Hoglan (Strapping Young Lad, Death, Fear Factory, Testament atd.) nebo i jeho technik bicích nástrojů Damon. Martin Lopez se vrátil na poslední část turné začínající v americkém Seattlu, kde již Opeth figurovali v plné sestavě. Nicméně stále se počítalo s různými náhradníky, neboť Lopezova komplikovaná zdravotní situace mu často znemožnila vystupovat. Po delší přestávce následovalo v roce 2004 další severoamerické turné, oficiálně na podporu "Lamentations". Předskokany Opeth na něm byli Moonspell a Devil Driver.

Kromě problémů se ale dějí i pozitivní věci a některé dokonce i neočekávané. Během turné po Austrálii si členové skupiny připsali na účet jeden z typických cvoklých rockerských incidentů, když je v opilosti napadlo házet z 12. patra hotelu v Adelaide židle a bavit se tím, jak se dole roztříští na tisíce kousíčků. Mikael hostoval na albu "Deadwing" od Porcupine Tree. Akerfeldt se 13. září stal otcem, když se mu narodila první dcera, která samozřejmě nemohla dostat jiné jméno než Melinda podle jedné z písní Opeth, a navíc se Akerfeldt nechal slyšet, že se jedná o jeho nejoblíbenější ženské jméno. Lindgren se pak oženil se svoji dlouholetou přítelkyní.

Mezitím skupině vypršela smlouva s Music for Nations a navíc Music For Nations ukončilo svoji činnost. Novou smlouvu podepsali se světoznámými Roadrunner Recods. Na Opeth se jako na 'undergroundovou' skupinu snesla i vlna kritiky, která obvinila skupinu ze zaprodávání se. Kapela přesto fanoušky ujistila, že si od vedení labelu nenechá do ničeho zasahovat a podobné obviňování fanoušků bere spíše jako urážku. Tím nejhlavnějším důvodem, proč se rozhodli pro toto vydavatelství bylo, že distribují nahrávky po celém světě a fanoušci tak mají mnohem snažší přístup k deskám kapely a alba Opeth tak snadno sežene každý, kdo o ně bude mít zájem. K tomu se Akerfeldt vyjádřil následujícími slovy: "Abych byl upřímný, tak je to docela urážka po patnácti letech a osmi albech. Nemůžu uvěřit tomu, že nám fanoušci po tolika letech nevěří. Myslím, přeci jen, naše písně jsou deset minut dlouhé!

Psaní a nahrávání další desky Opeth bylo oproti utrpení, které skupina byla nucena podstoupit s "Damnation" a "Deliverance", přece jen o něco méně náročné. Kapela se také dohodla, že tentokrát bude před samotným nahráváním více zkoušet, aby se jí podařilo dostat na CD více spontánní energie prýštící z prostého muzikantského souznění. A skutečně se donutili celé 3 týdny na nahrávání připravovat. Během nahrávání se klávesista Wiberg připojil k Opeth jako plnohodnotný člen. Samotné sessions proběhly ve studiích Fascination Street ve švédském městečku Örebro, a přestože si skupina věřila, že díky zkouškám bude s nahráváním hotova během pár týdnů, nakonec se vše protáhlo na dva a půl měsíce od 18. března do 1. června 2005. Nejdéle se natáčely bicí, což záviselo na tom, jak to dovoloval Lopezův zdravotní stav. Nová posila Per Wiberg obohatil zvuk skupiny natolik přirozeně, že se klávesy staly zcela plnohodnotnou složkou jejich zvuku. Střídal ve studiu nejrůznější rejstříky a tak se na albu objevuje mellotron, hammondky, klavír, různá elektrická piana i moog. Album dostalo název "Ghost Reveries". Mikael měl původně chuť napsat hodně okultní album s ďábelskými texty, ale když se mu pod rukama zrodila nádherná balada "Isolation Years", rozhodl se od tohoto nápadu upustit a hlavními postavami na něm se tak stali různí lidé, kteří zemřeli. Existuje zde určité společné pojítko, ale ne každá píseň zapadá do tohoto konceptu, takže album nelze brát jako souvislý celek. Nejvýraznější skladbou alba je zřejmě "The Grand Conjuration", která byla vybrána i na singl, a byl pro ni natočen i klip, k němuž se ovšem skupina moc hlásit nechce, protože se natáčelo ve zmatku a nikdo pořádně nevěděl, jak by měl výsledný klip vypadat a hlavně v něm není přítomen Martin Lopez, nýbrž Gene Hoglan. Nicméně Lopezova práce na albu jej ukazuje ve výborné formě, pravděpodobně jde o nejlepší bicí party na nahrávkách Opeth. První dvě skladby "Ghost Of Perdition" a "Baying of The Hounds" patří k tomu nejtvrdšímu, co Opeth kdy vytvořili. Celé album uzavírá balada "Isolation Years", pro změnu zase jedna z nejsmutnějších skladeb skupiny.

Než se album "Ghost Reveries“ dostalo do obchodů, přistála na stole nabídka účasti na Ozzfestu, kterou však Opeth odmítli s tím, že přece nebudou platit za to, aby někde mohli vystupovat! Mnohem milejší jim bylo přijmout návrh Tima Borrora a jako jediní Evropané vyrazit na turné Sound of the Underground spolu s řadou méně známých kapel. Tuto šňůru si velmi užili a získali na něm řadu nových přátel. Na festivalu ve Wackenu pak Mikael vystoupil se svým a Jonasovým projektem "Bloodbath" a kompletní Opeth ozdobili hned několik dalších evropských festivalů. Album vyšlo 30. srpna 2005 a opět sklidilo spoustu chvály v Evropě i za oceánem. Ve Švédsku se usadilo na výborné pozici #9, v severní Americe potom na #64. Magazín Guitar World jej vyhlásil 54. nejlepším albem všech dob, Metal Storm jej hodnotil jako deváté nejdůležitější album ve stovce vybraných progresivně metalových alb, podle Decibel je na poyici 42 ve stovce nejlepších metalových alb dekády a Classic Rock jej považoval za jedno z deseti nejzákladnějších alb dekády.

V dohledu však bylo velké zemětřesení v sestavě. Nejprve se 12. května 2006 definitivně rozloučil Martin Lopez, jehož záchvaty úzkosti totiž stále neustávaly. Mikael Akerfeldt se s ním 23. 5. 2006 rozloučil slovy: "Ačkoliv jsem smutný já i zbytek kapely s ohledem na odchod Lopeze mu chci poděkovat za jeho neuvěřitelnou práci s Opeth, nesmírnou oddanost kapele. Nahráli jsme některé klasické věci spolu a očividně měl obrovský dopad na náš zvuk. Teď se cítím velmi nadšen, když slyším materiál jeho vlastní kapely. Mezitím si vy, fanoušci Opeth, můžete být jisti, že budeme pokračovat v koncertování s Axem a my všichni máme vysoká očekávání o našich příštích hudebních záměrech."
Nahradil jej nový bubeník Martin Axenrot, který hrál za nemocného Lopeze už na předchozím turné, nahrál už i cover "Soldier Of Fortune" od Deep Purple a natrvalo rozšířil řady Opeth 12. května 2006. S novým bubeníkem Martinem Axenrotem Opeth poprvé ve své historii vystoupili v Japonsku. V září následovalo zářijové turné po Evropě, na němž skupině opět předskakovali Extol, a v říjnu vyjeli společně na turné po Americe s Megadeth, Lamb of God, Arch Enemy, Overkill, Into Eternity, Sanctity a The Smashup na Gigantour. Další americké koncerty se na itineráři objevily až v únoru 2006. O rok později, 31. října 2006 vychází reedice alba s bonusovým DVD z natáčení, novou výtvarnou podobou a živým coverem "Soldier of Fortune" od Deep Purple.

Přes veškeré úspěchy, které v posledních letech sklízeli, Petera Lindgrena přestalo bavit trmácení se po světě. Dne 17. května 2007 Peter Lindgren oznámil, že Opeth opouští po 16 letech strávených se skupinou, v podstatě rok po odchodu Lopeze. Svůj odchod okomentoval na oficiálních stránkách: "Toto rozhodnutí bylo nejtěžší, co jsem kdy udělal ve svém životě, ale bylo správné jej udělat," řekl Lindgren. "Prostě jsem cítil, že mě opustilo veškeré nadšení a inspirace potřebnou k účasti v kapele, která vyrostla z několika kluků, co rádi hrají hudbu a dotáhli ji až ke světovému průmyslu." Nahradil jej Fredrik Akesson, bývalý kytarista kapel Arch Enemy a Krux. Akerfeldt se o něm vyjádřil takto: "Fredrik bylo jediné jméno, které vyskočilo při přemýšlení o náhradě za Petera. Podle mého názoru je jedním ze tří nejlepších kytaristů ve Švédsku. Vycházíme spolu skvěle, poznali jsme se někdy před čtyřmi lety a již má zkušenosti s tím, aby se přizpůsobil cirkusovému životnímu stylu, který vedeme jako členové Opeth".

Samostatný říjnový koncert v londýnském Roundhouse byl zaznamenán pro vydání na DVD a živém albu, které pod názvem "Roundhouse Tapes" vyšlo 9. října 2006 vychází další živé album) vyšel 22. 10. 2007, DVD pak v roce 2008. Živá nahrávka zachycuje novou sestavu a zástupce ze sedmi alb (nedostalo se na nic z Deliverance). Výběr písní ukazuje, že Opeth nemíní slevit z dlouhých kompozic ani naživo a že je sem tam vyšperkují decentní improvizací - to ovšem velmi zřídka, nutno ovšem uznat, že nová sestava dokázala skvěle odehrát materiál z prvních alb, decentní kousky jako Face of Melinda nebo Windowpane i novinku Ghost of Perdition. Samozřejmě, že album vychází i jako DVD, kde je jasně vidět sebejistota nové sestavy. Akerfeldt písně prokládá vtipnými komentáři, občas je jen tak na oko trochu drsňák, ale pořád je tam cítit nadsázka. O svém smyslu pro humor se Mikael vyjadřuje takto: "Mám rád věci od Monty Python, ale není nic horšího, než když parta opilců cituje hlášky z jejich filmů. Skoro mi je to dokázalo znechutit. Moc se mi líbí třeba britské seriály typu Jistě, pane ministře. Jsem tím docela posedlý a myslím, že je to pro mě vrchol komediální tvorby. Nesamozřejmý humor je asi mým nejoblíbenějším." Listopad 2007 pak prožili společně na turné s Paradise Lost.


Po téměř 200 představeních na podporu alba "Ghost Reveries" Opeth vstoupili do Fascination Street Studios v listopadu 2007, aby zahájili práce na svém devátém studiovém albu. Během ledna 2008 nahráli 13 písní, včetně tří cover skladeb. Na dokončené album "Watershed" se dostalo sedm skladeb, covery pak chtějí využít jako bonusové skladby v různých verzích alba. Album "Watershed" bylo vydáno 3. června 2008 a Akerfeldt popsal písně na něm jako "trochu více energičtější." Album dokonce získalo nejvyšší umístění v žebříčku, když debutovalo na pozici 23 v US Billboard 200, v australské Australian ARIA album charts jako #7 a na oficiální finské hitparádě alb jako #1. Opeth opět vyjeli jako headlineři na turné UK Defenders of the Faith tour, aby podpořili právě vydané album, vystoupili opět na Wacken Open Air a nově také na Progressive Nation tour s Dream Theater. Kncerty ve Španělsku a Portugalsku ale byly zrušeny, spolu se zrušením Burning Live Festival, čtyři koncerty od 26. června do 29 června musely být pak zrušeny kvůli Mikaelovým planým neštovicím. Dva z festivalů, kde měli Opeth hrát byly Hovefestivalen a Metaltown ve Švédsku anáhradou za ně byli Satyricon. Od září do října Opeth opět cestovali po Severní Americe za doprovodu High on Fire, Baroness a Nachtmystium. Do Evropy se vrátili na zbytek roku spolu s kapelami Cynic a The Ocean. Stále se mluví také o vedlejším projektu, ve kterém by se Mikael sešel se Steven Wilsonem a Mikem Portnoyem z Dream Theater. Vzhledem k vytíženosti všech třech muzikantů však dosud nelze přesně říct, kdy se tohoto zajímavého počinu skutečně dočkáme. Výsledkem tak nejspíše byla hostující účast na turné skupiny Transatlantic.

Opeth napsali a nahráli novou skladbu "The Throat of Winter", která se objevila na digitálním EP soundtracku k videohře "God of War III" dne 2. března 2010 (mimochodem tam mají píseň i Dream Theater). Akerfeldt popsal píseň jako "zvláštní" a "ne příliš metalovou." Na oslavu svého 20. výročí založení Opeth uvedli šest představení v rámci celosvětového turné s názvem "Evolution XX: An Opeth Anthology" od 30. března až do 9. dubna 2010. Album "Blackwater Park" bylo odehráno v plném rozsahu, spolu s několika písněmi, které nikdy předtím nehráli. Akerfeldt prohlásil: "Nemůžu tomu uvěřit, ale sakra, slavíme 20 let. Jsem v této kapele od doby, kdy mi bylo 16 let. To je šílené." Zvláštní vydání Blackwater Park bylo pak vydáno 29. březnu 2010 současně v rámci turné. Koncert tohoto turné ze dne 5. 4. 2010 v londýnské Royal Albert Hall byl nahráván pro DVD a live album s názvem "In Live Concert at the Royal Albert Hall", které vyšlo 21. září 2010 v 2DVD a 2DVD/3CD verzi. Pro DVD koncert byl rozdělen do dvou souborů. První sada se skládá z celého alba "Blackwater Park", zatímco druhá sada obsahuje po jedné písni z každého alba již bez "Blackwater Park", v chronologickém pořadí tak představuje dvacet let "evoluce" v jejich hudbě.

Akerfeldt uvedl v září 2010, že začíná psát skladby pro nové album Opeth. Kapela oznámila na svých internetových stránkách, že začne nahrávat své desáté album 31. ledna 2011 v Atlantis/Metronome studiu ve Stockholmu, opět s Jensem Bogrenem (engineering) a Steven Wilson z Porcupine Tree jako koproducentem. V dubnu 2011, krátce po ukončení mixáže nového alba ale Opeth oznámili, že Per Wiberg byl uvolněn z jeho povinností ve skupině. V tiskovém prohlášení Mikael Akerfeldt vysvětlil rozhodnutí: "Mendez, Axe a Fredrik a já jsme dospěli k rozhodnutí, že bychom měli najít náhradu za Pera hned po dokončení nahrávek z nového alba, a nebylo to pro Pera žádné překvapení. Už zase přemýšlel o odchodu, takže se dá říct, to bylo vzájemné rozhodnutí. Není v tom zlá krev, jen vztah, který dospěl ke konci, tak to je."

Desáté album Opeth "Heritage" vyšlo 14. září 2011 a přineslo celkem příznivé recenze. Nahrávka jen potvrdila odchod z hudebního stylu kapely posledních alb, je pouze jejich druhé album bez death growlingu (to druhé bylo Damnation). Opeth vyjeli na jejich 2011/2012 Heritage Tour po Severní Americe a Evropě se svým novým klávesistou, Joakimem Svalbergem, který nahrával s kapelami Qoph a elGamo, koncertoval i s uskupením G3. Na turné hráli spolu Katatonii v září a říjnu a s Pain of Salvation v listopadu. Turné pak pokračovalo v roce 2012 s vystoupeními v Turecku, Indii, Joakim Svalberg Japonsku, Řecku, Izraeli, Jižní Americe a Švédsku. Dne 5. 2.2012 hráli poprvé v Bangalore v rámci druhého ročníku festivalu Summerstorm. Opeth se připojil k Mastodon pro severoamerické turné v dubnu a květnu 2012, za podpory kapely Ghost. Opeth a Mastodon byli headlinery vždy ve vybraných koncertech. Kapela Von Hertzen Brothers byla potvrzena jako podpora na příští skandinávské turné. Ve zbytku turné je podpořili opět Anathema.

V srpnu 2012 Akerfeldt vzkázal, že začal psát nový materiál pro jedenácté album Opeth. Mikael uvedl, že jedna píseň zní jako kapela Goblin, který je také pracovním názvem skladby. V prosinci 2012 Roadrunner uvedli na YouTube video zobrazující logo Opeth logo a text "jaro 2013". Videa uvádí text "Něco se blíží...". V lednu 2013 Opeth oznámili australské turné na březen a zůčastnili se i dalších vystoupení v nadcházejících měsících. 31. května 2013 Opeth ukončili celosvětové turné Heritage World Tour, které představovalo přes 200 vystoupení na podporu posledního alba. Skupina ve zbývajících měsících roku 2013 dokončovala psaní a nahrávání písně pro jejich jedenácté studiové album, které by mělo vyjít na jaře roku 2014. Podle fromtmana OPETH Mikaela Akerfeldta již jsou čtyři písně napsány a tři další jsou v různých stavech dokončení. Mikael uvedl: "Byli jsme si prohlédnout [kvůli novému album] Rockfield Studios ve Walesu, kde QUEEN nahrávali "Bohemian Rhapsody", ale ještě jsme se nerozhodli". Akerfeldt uvedl pro švédské noviny Expressen: "Ale bude to drahé album. Je tu spousta děje, spousta smyčcových aranžmá, které jsme v minulosti neměli." Na otázku - Bude to těžší a měkčí album než "Heritage"? odpověděl: "Možná trochu těžší. Ne heavy death metal, ale hard rock / heavy metal heavy. Je tam spousta progresivních prvků a akustické kytary, ale jsou tam více zlověstněji znějící riffy."

Nové album Opeth s názvem "Pale Communion" bylo namixováno do stereo a 5.1 v únoru 2014. "Nazpíval jsem vokální harmonie. Není to ani při nejbujnější fantazii metalová nahrávka, ale pořád je to dost těžký a velký kus práce - pro mě epická instrumentální balada "Faith in Others", která uzavírá albu,m je nejlepší úspěch doposud." říká Mikael Akerfeldt. Album "Pale Communion" vydává Roadrunner Records dne 17. června 2014. Je to tedy první album Opeth, které je nahráno a smícháno ve větším rozlišení 96/24. Album produkoval přímo Mikael Akerfeldt a mixáže se ujal dlouholetý spolupracovník a šéf kapely Porcupine Tree Steven Wilson.

Vydavatelství Roadrunner Records skupiny Opeth oznámilo v květnu 2014, že vydání jejich velmi očekávaného jedenáctého studiového alba "Pale Communion" se posunuje až na 25. srpna 2014.

"Mnozí z vás zaslechli zvěsti a nyní už můžeme potvrdit, že vydání "Pale Communion" bylo skutečně odsunuto do konce srpna," komentoval frontman Opeth, Mikael Akerfeldt. "Některé okolnosti zabránily kapele poskytnout všechny náležitosti labelu Roadrunner v čase potřebném pro ohlášené vydání alba a abychom se vyhnuli konfliktu, společně jsme rozhodli vydat ji v srpnu místo v červnu."

Album "Pale Communion" produkoval sám Mikael Akerfeldt a mixoval je dlouholetý spolupracovník a frontman/kytarista Porcupine Tree Steven Wilson. Dříve ohlášený singl "Cusp Of Eternity" bude k dispozici v předprodeji v úterý 3. června 2014.

K oslavám svého 25. výročí založení švédská skupina Opeth má v úmyslu vydat oficiální biografii. V historii od začátku v roce 1990 se představí nejen současní a bývalí členové skupiny, ale i všichni ti, kteří doprovázeli kapelu v klíčových chvílích její kariéry. Vzhledem k tomu, že životopis má být bohatě ilustrovan, včetně vzácných a dosud nepublikovaných fotografií Opeth, fotografií ze studia a během turné, vydavatel knihy, Rocket 88, vyzývá fanoušky, že pokud mají některé jedinečné materiály týkající se kapely (fotografie, plakáty, letáky, vstupenky, atd..), aby se naně obrátili. Další informace o plánovaných publikacích a podrobnosti činnosti vykonávané lze nalézt na oficiálních stránkách Opeth a Rocket 88.

Vydavatelství Nuclear Blast Entertainment oznámilo podepsání smlouvy se švédskou progresivní kapelou Opeth. "Rádi potvrzujeme, že jsme skutečně podepsali smlouvu s Nuclear Blast Entertainment, které vydá naše 12. studiové album, které se bude jmenovat "Sorceress" prostřednictvím naší vlastní značky Moderbolaget Records," řekl Mikael Akerfeldt. "Rozhodnutí udělal Markus Staiger (klíčová postava Nuclear Blast čepu) jedoucí v neskutečně silném Porsche při 150 mílích za hodinu někde na jihu Německa. Jsme rádi, že jsme součástí týmu NB a těším se na plodný vztah." Kapela je v současné době ve studiu pod vedením Toma Dalgetyho dokončuje album "Sorceress". Vydání je naplánováno na 30. září 2016 přes Moderbolaget Records / Nuclear Blast Entertainment. Po celé léto a podzim pak kapela bude koncertovat po celém světě a jako mnohokrát opět mimo naši republiku.

Švédská progresivní metalová legenda Opeth vydá živou nahrávku "Garden Of The Titans: Live At Red Rocks Amphitheater", která se objeví na pultech 2. listopadu 2018 prostřednictvím labelu Moderbolaget Records / Nuclear Blast Entertainment. Tato historická událost byla zaznamenána pro formát DVD, Blu-Ray a Vinyl během jejich představení z 11. května 2017 v Red Rocks Amphitheater v Denveru, CO. DVD a Blu-ray formáty obsahují i audio CD.

Videozáznam byl pořízen pod dohledem The Deka Brothers (Carpenter Brut, The Prodigy) a zvuk byl smíchán Davidem Castillo (Katatonia, Bloodbath). Všechny verze obsahují na přebalu mistrovské dílo ctěného umělce Travise Smith (Nevermore, Katatonia, Testament).

Legendy švédského heavy prog rocku přichystali na rok 2019 své třinácté album nazvané "In Cauda Venenum" prostřednictvím Moderbolaget Records a Nuclear Blast Entertainment a přinese zřejmě mnoha fanouškům překvapivý šok, protože není nazpívano v angličtině. Mikael Akerfeldt a jeho druzi se totiž rozhodli natočit desku v rodné švédštině. Deset nových skladeb dostalo samozřejmě i anglický vokální kabát. Deska byla natočena ve stockholmském Park Studios a bude k dostání ve dvou verzích. Datum vydání alba bylo oznámeno na 27. září 2019.

Fredrik k novému albu uvedl: "Cílem tohoto alba bylo, aby bylo co nejhezčí. Skutečnost, že Mikael Akerfeldt napsal první verzi ve švédštině, to byla vlastně hnací síla pro to, abychom dokončili písně, v podstatě. Myslím, že to pro něj bylo zajímavější - možná i náročnější - napsat texty ve švédštině. Byli jsme s tím opravdu spokojeni. Myslím, že jsme opravdu ušli extra míli, když došlo k nahrávání, když došlo k výběru správných tónů, zesilovačů, kytar apod. Také skutečnost, že jsme správně nacvičovali před vstupem do studia. Neudělali jsme to od alba "Watershed". Vždycky jsem se o to snažil, a tentokrát si myslím, že to byla skvělá investice, protože hraní písniček společně do vaší svalové paměti lépe zapadá. Byla to zábava a jsme s výsledkem spokojeni."

Současní členové Bývalí členové
Mikael Åkerfeldt - Guitars, Vocals (1990-)
Martin Mendez - Bass (1997-)
Fredrik Åkesson - Guitars (2007-)
Martin Axenrot - Drums (2006-)
Joakim Svalberg - Keyboards (2011-)
David Isberg - Vocals (1990-1992)
Peter Wiberg - Keyboards (2005-2011)
Anders Nordin - Drums (1990-1997)
Martin Lopez - Drums (1997-2006)
Peter Lindgren - Guitars (1991-2007), Bass (1991)
Johan DeFarfalla - Bass (1991, 1994-1997)
    Stefan Guteklint - Bass (1991-1994)
    Nick Döring - Bass (1990-1991)
    Andreas Dimeo - Guitars (1990-1991)
    Kim Pettersson - Guitars (1991)
    Mattias Ander - Bass (1991)
    Micke Bargstörm - Guitars (1990)
    Dan Nilsson - Guitars (1990)
    Martin Persson - Bass (1990)
    Rille Even - Drums (1990)
    Jens Johansson - Keyboards (1984-1989)

Členové Mikael Åkerfeldt
(Celým jménem Lars Mikael Åkerfeldt)
(Narozen 17. dubna 1974, Stockholm)
Voice, Guitars, Various


Žije: Stockholm/Sweden
Stav: ženatý
Rodina: žena Anna a dvě dcery Melinda a Mirjam, 2 kočky Isaac of York a Maurice De Bracy
Zařízení: PRS guitars, Marshall amps, Thomastik/Infeld strings, Dunlop picks, Seymor Duncan pickups, Line 6 wireless, Fractal Audio Axe FX
Předchozí/jiné skupiny/projekty: Bloodbath, Storm Corrosion
Website: není
Vlivy: dobrá hudba, dobré filmy, Joni Mitchell, Ritchie Blackmore, Scott Walker
Oblíbené pití: Red wine (Amarone's a favourite), one ice cold lager or ale, apple juice, San Pellegrino water
Oblíbené jídlo: Italian, Japanese, Greek cuisine ale někdy také něco jiného
Oblíbená skladba Opeth: Häxprocess

Lars Mikael Akerfeldt se narodil ve Stockholmu. Už jako dítě školou povinné ho nejvíce ovlivnili Ritchie Blackmore, Joni Mitchell a Scott Walker, později rád poslouchal Iron Maiden, Camel, Black Sabbath, Celtic Frost a další řadu kapel. Tento kytarista, který pak jako člen Opeth ovlivnil sám řadu dalších umělců svou kytarou, rejstříky zpěvu a skladatelskou invencí, svou první kapelu zformoval ve čtrnácti letech. Kapela trvala necelé dva roky, protože Akerfeldt se dal dohromady se zpěvákem Davidem Isbergem. Isberg byl členem formace, kterou chtěl od základu změnit. Neřekl nic dosavadním členům kapely a rovnou na zkoušku přivedl Akerfeldta, tehdy ještě jako baskytaristu. Že to naštvalo nejen stávajícího baskytaristu, ale i ostatní členy, je nasnadě. Jako jeden muž se tehdy sebrali a ze zkoušky ostentativně odešli. Duu Isberg - Akerefeldt (už jako kytaristovi) to ale nevadilo. Po neúspěšných zkouškách s několika zájemci hodili lano bubeníkovi Andersovi Nordinovi, baskytaristovi Nicku Döringovi a kytaristovi Andreasi Dimeovi. Sestava si zvolila název Opeth, když se nechala inspirovat jménem vybájeného jihoafrického města z románu Sunbird od Wilbura Smitha.

Dimeo i Döring byl ale nespokojeni s pomalým vývojem kapely a doslova po prvním veřejném vystoupení z kapely odešli. Na jejich místo nastoupili Kim Peterson (g) a Johan DeFarfalla (bg), oba z Crimson Cat. Historie se napůl opakovala opět, kdy po dalším koncertě v novém obsazení usoudil DeFarfalla, že Opeth nemají budoucnost, a jal se trávit volný čas se svou přítelkyní v Německu. Jeho postu se ujal Peter Lindgren, Akerfeldtův známý. Ovšem aby toho nebylo málo, na dalším koncertě se zase rozhodl Peterson, že to nebude pravděpodobně to pravé ořechové, a také z pořád ještě nerozjeté skupiny odešel. Nakonec nezbylo nic jiného, než že se Lindgren chopil kytary. Tomuto stálému trápení pak roku 1992 nasadil korunu sám jeden ze zakladatelů kapely, Isberg. Ten se stále více začal dostávat do sporu s Akerfeldtem a jeho vizemi a skladatelskými ambicemi a Opeth opustil z, jak oficiálně uvedl, názorově tvůrčích rozdílů.
Členové Martin Mendez
(Narozen 6. dubna 1978, Urugvay)
Bass Guitar)

Žije: Stockholm

Stav: ve vztahu
Rodina: Sandra a Noak
Zařízení: Fender Jazz basses, 8x10 Fender cabinets, Fender TB- 1200 amp, Dunlop strings and pedals, Planet waves cables, Line6 wireless system, blackstar distortion pedal.
Předchozí/jiné skupiny/projekty: Vinterkrig, Proxima.
Website: není
Vlivy: Astor Piazzolla, Morbid Angel, Jaco Pastorius, Stanley Clarke, Joni Mitchell, Jimi Hendrix, Pink Floyd, Chick Corea, Alfredo Zitarrosa, Queen, Stevie Wonder, Triana, etc.
Oblíbené pití: Water, wine...
Oblíbené jídlo: Meat, vegetables, creme brulée
Oblíbená skladba Opeth: The Moor, Hessian Peel

Méndez byl členem několika dalších kapel, včetně Fifth Infinity, Proxima a Vinterkrig. K Opeth se připojil Opeth těsně před nahráváním jejich třetího alba "My Arms, Your Hearse". Nicméně časové zaneprázdnění způsobilo, že mu to zabránilo hrát na albu, takže basové linky byly zaznamenány frontmanem Opeth Mikaelem Akerfeldtem. Martin se pak naučil basové linky a hrál na basu v několika dalších živých představeních a albech albech. Jeho první skutečnou nahrávou s Opeth bylo jejich čtvrté studiové album "Still Life".
Členové Fredrik Åkesson
(Narozen 18. července 1972)
Guitars, Vocals


Zařízení: PRS guitars, Jim Dunlop pics, Dunlop strings 10-52 and pedals, MXR pedals, Blackstar Amps and Cabs, Fractal Audio AX FX ultra, Planet Waves cables,Line 6G-90 Whireless system. Toontrack software. Voodoo Lab switching system. Port city cabs.
Website: www.myspace.com/kfredrikakesson
Vlivy: Mikael Schenker, Uli Roth, Richie Blackmoore, Yngwie Malmsten, Frank Marino, Shawn Lane, George Lynch, Robin Trower, David Gilmoore, Mark Knopfler, Eddie van Halen, Jeff Beck, Gary Moore, James Hetfield, Judas Priest, Dio, Iron Maiden, Accept, Rainbow, Deep Purple, Thin Lizzy, AC/DC, Kiss, Led Zeppelin, Rush, Metallica, Megadeth, Testament, Pantera, Death, King Diamond, Entombed, King Krimson
Oblíbené pití: Beer, red wine, water,Underberg.
Oblíbené jídlo: Vindaloo, Lab gai, Sushi, Gazpatcho.
Oblíbená skladba Opeth: Blackwater Park

Už ve dvanácti letech jej chytla kytara a jeho základními vzory se stali Michael Schenker, Uli Jon Roth, Yngwie Malmsteen a George Lynch. Roku 1992, když z kapely Talisman odcházel Jason Bieler, na konkurz jej pozval zakladatel této kapely Marcel Jacob (spolupracoval mj. i s Malmsteenem). Výsledek přehrávky byl jasný - devatenáctiletý Akesson se stal členem rozjeté kapely Talisman. Po čtyřech letech a pěti albech se spolu s Matsem Levenem, Johnem Levenem a Rickardem Evesandem rozhodli zkusit to jinak a založili sestavu Eyeball, krátce na to přejmenovanou na Soutpaw. Zároveň se také na čas vrátil k Talisman (na dvě alba a jeden živák), hostoval i u Tiamat, spolupracova s Johnem Norumem na opusu Optimus, hrál s nadupanými Kurx a působil i dva roky se známou kapelou Arch Enemy. Hodně úctyhodný výkon. Což ještě samozřejmě nebylo vše. Ten hlavní okamžik přišel, když ho kontaktoval Akerfeldt a nabídl mu místo u Opeth, kapely, která šla zrovna strmě vzhůru. A Akesson neváhal...
Členové Martin Axenrot
(Narozen 5. března 1979, Linkpöning, Sweden)
Drums, Percussion


Stav: Engaged
Rodina: Nathalie a Max

DW Drums and hardware, Sabian Cymbals, Pro Mark sticks
Předchozí/jiné skupiny/projekty: Witchery, Bloodbath, Satanic Slaughter, Nifelheim, Nathalie Lorichs
Website: http://web.mac.com/clorichs/Nathalie

Oblíbené pití: Brämhults, Beer, Red Wine
Oblíbené jídlo: Smoked fish(salamon), Rosemary lamb and anything that Linguini serves
Oblíbená skladba Opeth: Moonlaps vertigo, Hex Omega
Členové Joakim Svalberg
(Narozen 22. února 1969, Stockholm, Sweden)
Keyboards, Vocals

Žije: Stockholm
Stav: ve vztahu
Rodina: máma, otec, bratr, sestra

Zařízení: Hammond XK-3C, Leslie mod 3300, 2 Mellotrons M4000d, Mini Moog Voyager, Nord electro 3, Bongos, Planet Waves cables
Předchozí/jiné skupiny/projekty: Yngwie Malmsteen´s Rising Force, HTP - Hughes & Turner project , Tiamat, elGamo
Website: http://www.elgamo.se
Vlivy: Gentle Giant, Edgar Winter, Buddy Miles, Yes, King´s X, Pink Floyd, Genesis (with Peter Gabriel), The Beatles, Be bop Deluxe, Mahavishnu Orchestra, Deep Purple, Faces, National Health, UK, David Bowie, Black Sabbath, Rainbow, Robert Fripp, Wool, Manfred Mann´s Earth Band, Mysterie vox des Bulgares. etc etc..
Oblíbené pití: Beer, Wine, Smoothies
Oblíbené jídlo: Spaghetti Bolognese - my very own
Oblíbená skladba Opeth: Harvest, the Lotus Eater, the Devil´s Orchard

Členové David Isberg
(Narozen 23. února 1975)
Voice, Guitars, Various


Žije: Stockholm/Sweden
Stav: ženatý

Před Opeth David byl členem švédské black metalové skupiny PROCREATION (1989-1991). V ní působil pod přezdívkou "Unholy Emperor". Spolu s Davidem v ní byl Christofer Johnsson, který je známější jako frontman skupiny Therion pod přezdívkou Necro. PROCREATION nahráli dvě demo kazety "Enter the Land of the Dark Forgotten Souls of Eternity" (1991) a "Procreation of the Antichrist" (1990) a odehráli dvě živá vystoupení, obě v Hunddagis, Handen, první někdy v letech 1989 nebo 1990 (rok není jistý) a druhé se odehrálo 23. února 1991 na oslavu Davidových šestnáctin s některými členy Therion na neobsazených pozicích.

David založil OPETH s několika přáteli z Täby v roce 1990. Dlouhodobý přítel Mikael Akerfeldt byl v kapele ERUPTION, ale netrvao dlouho a přidal se k této skupině. Toho prvního dne mu David nabídl pozici baskytaristy v Opeth a Akerfeldt nabídku akceptoval. Když přišel, způsobil roztržku, neboť nikdo z dalších členů kapely nevěděl o Mikaelově příchodu a oni nechtěli propustit svégo dosavadního basistu. Kvůli tomu se pak rozhodli všichni OPETH opustit kromě Davida. Odpadlíci se přejmenovali na CROWLEY a vydali pouze demo kazetu "The Gate" v roce 1991. David zůstal v Opeth až do roku 1992, než je opustil pro odlišné hudební ambice. Jeho pozici zpěváka pak převzal Akerfeldt.

David Isberg pokračuje ve své hudební dráze s electronickým projektem Grooveza (později Grooveza/Fuzz), v death metalovém "Mynjun & Today" se objevil experiment David Isberg & The Stockholm War Ensemble stejně nebo ve známé stocholmské death metalové kapele TUTORIAL spolu s Adamem Skogvardsem z Mynjun.

David Isberg je znám také jako DJ DaKe a má docela úspěšnou DJ kariéru s nezávislou a elektronickou hudbou, často ovlivněnou okouzlující Madchesterskou scénou. Jako DJ vyznává old school heavy, thrash, speed & death metal z 80. let v Club Rocks ve Stockholmu každý měsíc.

V roce 2009 založil skupinu BRAATHUM hrající death metal spolu s Adam Skogvardsem (ex-MYNJUN) a mladým basistou Danielem Ädelem (dobře známý hrající obránce Islandského národního hokejového týmu!).
Členové Per Wiberg
(Celým jménem Peter Jonas Wiberg)
(Narozen: 18. června 1968)
Keyboards, Backing Vocals


Bývalý člen kapely Michaela Amotta Spiritual Beggars, která hrála stoner metal. Wiberg se účastnil turné s Opeth v roce 2003 Deliverance/Damnation turné, k Opeth se připojil oficiálně v roce 2005. Wiberg také zajišťoval také doprovodné vokály kromě jeho obsluhy kláves.

Před nástupem do Spiritual Beggars byl také členem členem Death Organ, skupiny se sídlem v Borlänge. Založil také kapelu Boom Club ve stejné oblasti. Nahrál klávesy v intru k "Enemy Within" od melodické death metalové kapely Arch Enemy. Hrál také na klavír u švédské progresivní kapely Anekdoten na jejich desce Vemod z roku 1993.

V roce 2007 Per Wiberg spolupracoval na projektu s názvem King Hobo s bubeníkem Jean-Paul Gasterem a kytaristou skupiny 2009 Kamchatka Thomasem Anderssonem.

Dne 6. dubna 2011 bylo oznámeno, že opouští Opeth po vzájemné dohodě mezi ním a ostatními členy kapely.
Členové Anders Nordin
(Narozen ***)
Drums


Anders Nordin je brazilský bubeník (adoptovaný švédskými rodiči), nejznámější je ze své práce s progresivní death metalovou kapelou Opeth.

Nordin se stal oficiálním členem Opeth v roce 1990. S kapelou nahrál album "Orchid" (1995) a "Morningrise" (1996). Po turné na podporu "Morningrise" ale oznámil, že chce u Opeth skončit, když se rozhodl odstěhovat do Brazílie. V rozhovoru v létě roku 2008 Akerfeldt prohlásil, že Anders se vrátil z Brazílie a nyní žije ve Švédsku.
Členové Martin Lopez
(Narozen 20. května 1979, Stockholm)
Drums


López se narodil ve Švédsku, přesídleným uruguayským rodičům, později přešel do Uruguaye, ale pak se vrátil pět do Švédska.

Žije: Stockholm
Stav: svobodný (ale má přítelkyni)
První CD: Kiss "Alive"
Nejlepší píseň: Camel - "Spirit of the water"
Nejlepší album: Pink Floyd “The wall”
Nástroje: Premier drums & sticks, Sabian cymbals
Oblíbená skladba Opeth: Deliverance, Windowpane
Oblíbené filmy: Black cat, white cat
Oblíbená hra: Pro-evolution soccer
Oblíbená kniha: The open veins of latinamerica
Oblíbení hudebníci: Roger Waters , Akira Jimbo
Oblíbené jídlo: T-bone steak with rice
Oblíbené pití: voda

López se připojil k Opeth v roce 1997, poté, co opustil švédskou melodic death metalovou skupinu Amon Amarth, s nimiž nahrál album "Once Sent From the Golden Hall". S Opeth nahrál alba "My Arms, Your Hearse", "Still Life", "Blackwater Park", "Deliverance", "Damnation" a "Ghost Reveries". 12. května 2006 ale musel odejít ze zdravotních důvodů a byl nahrazen Martinem Axenrotem. V Opeth strávil celkem 9 let v letech 1997 až 2007.

López nyní soustřeďuje plně na svoji starou kapelu Fifth To Infinity. Dne 28. května 2010 bylo oznámeno, že že Martín López, basista Steve DiGiorgio, zpěvák Joel Ekelöf a kytarista Kim Platbarzdis spojili své síly ve skupině SOEN. Jejich debutové album "Cognitive" bylo vydáno 15. února 2012.
Členové Peter Lindgren
(Narozen: 6. března 1973)
Bass, Guitars


Peter je švédský hudebník a skladatel. Lindgren absolvoval magisterské studium ve fyzice a filozofii.

Je nejznámější jako bývalý kytarista švédské progresivní death metalové kapely Opeth. V roce 1991 nastoupil do Opeth, aby se ujal basy při koncertech, ale nakonec zůstal a přešel ke kytaře.

V květnu 2007 Peter Lindgren oznámil, že opouští Opeth kvůli nástraham života na silnici při hudebníckem cestování a ztratil své nadšení pro hraní v Opeth. Oba Lindgren a Akerfeldt ale řekli, že rozkol byl přátelský. Lindgrena nahradil Fredrik Akesson, člen Arch Enemy. Od té doby Lindgren pracoval jako konzultant informačních technologií ve Stockholmu a zůstal ukryt před očima veřejnosti.
Členové Johan DeFarfalla
(Narozen 3. června 1971, Stockholm)
Bass, Backing Vocals


De Farfalla se připojil Opeth v roce 1991 do sestavy: David Isberg (zpěv), Mikael Akerfeldt a Kim Pettersson na (kytary), Anders Nordin (bicí). Nahradil Nick Döringa na basu pro jedno představení a hned po něm skončil. Opeth přijali Petera Lindgrena, který jej nahradil na další koncet a pak Stefanem Guteklintem, když se Lindgren přestěhoval ke kytaře.

V roce 1994 byli osloveni Opeth k podpisu smlouvy s Candlelight Records a Guteklint dostal padáka. De Farfalla se pak vrátil k Opeth zpočátku jako session basista na jejich první album Orchid (1995), ale následně se stal opět oficiálním členem.

Po turné na podporu druhého alba Morningrise (1996) byl De Farfalla propuštěn Akerfeldtem, který o něm prohlásil, že De Farfalla nebyl dobrou volbou. De Farfalla chtěl mít s basou významnější roli v hudbě Opeth, což se zrovna Akerfeldtovi nazamlouvalo.

Odchýlení od hlavního proudu, estetika a celkový zvuk prvních dvou alb Opeth je často částečně připisován nováčkovi na basu Martinu Mendezovi a bubeníku Martinu Lopezovi, ačkoliv Mendez nepřispěl a ani nenahrál žádnou bassovou linku pro další album Opeth (My Arms, Your Hearse, 1998). Anders Nordin opustil Opeth, když se přestěhoval do Brazílie poté co byl pár dnů De Farfalla vyhozen. Jestliže cítíme zvuk Opeth s jazzovými vlivy, pak jsou nejvíce zřetelné na jejich prvních dvou albech.

Johan De Farfalla pracoval jako učitel na Storviks Folkhögskola až do 27. ledna 2012. Žije s manželkou a 3 dětmi. Podle Metal Archives ale De Farfalla nyní pracuje pro Křesťanskou konzervativní stranu Švédska.

Studiové nahrávky Ostatní nahrávky a DVD
Studiové desky:
2019 In Cauda Venenum
2016 Sorceress
2014 Pale Communion
2011 Heritage
2008 Watershed
2005 Ghost Reveries
2003 Damnation
2002 Deliverance
2001 Blackwater Park
1999 Still Life
1998 My Arms Your Hearse
1996 Morningrise
1995 Orchid
Ostatní a živé nahrávky:
2018 Garden of the Titans: Live at Red Rocks Amphitheater
2010 In Live Concert at the Royal Albert Hall
2008 The Roundhouse Tapes
2006 Collector's Edition Slipcase
2003 Lamentations: Live at Shepherd's Bush Empire



Kapela:
Mikael Akerfeldt - Vocals, Guitars
Martin Axenrot - Drums, Percussion
Fredrik Akesson - Guitars, Backing Vocals
Per Wiberg - Keyboards, Piano, Mellotron
Martin Mendez - Bass Guitar
Hosté:
Diskografie In Cauda Venenum
Vyšlo 27. září 2019, Moderbolaget Records/Nuclear Blast Entertainment

Seznam skladeb:
01. Livet’s Trädgård / Garden Of Earthly Delights (Intro) (3:29)
02. Svekets Prins / Dignity (6:35)
03. Hjärtat Vet Vad Handen Gör / Heart In Hand (8:30)
04. De Närmast Sörjande / Next Of Kin (7:08)
05. Minnets Yta / Lovelorn Crime (6:34)
06. Charlatan (5:29)
07. Ingen Sanning Är Allas / Universal Truth (7:21)
08. Banemannen / The Garroter (6:44)
09. Kontinuerlig Drift / Continuum (7:23)
10. Allting Tar Slut / All Things Will Pass (8:31)
Total Time: (67:44)

Recorded on November 2018 - January 2019 at Park Studios, Stockholm, Sweden
Cover Art: Travis Smith
Artwork: Travis Smith


Kapela:
Mikael Akerfeldt - Vocals, Guitars
Martin Axenrot - Drums, Percussion
Fredrik Akesson - Guitars, Backing Vocals
Per Wiberg - Keyboards, Piano, Mellotron
Martin Mendez - Bass Guitar
Hosté:
Pascale Marie Vickery - Spoken Words (01,11)
Diskografie Sorceress
Vyšlo 30. září 2016, Moderbolaget / Nuclear Blast Entertainment

Seznam skladeb:
01. Persephone (instrumental) (1:51)
02. Sorceress (5:49)
03. The Wilde Flowers (6:49)
04. Will O the Wisp (5:07)
05. Chrysalis (7:16)
06. Sorceress 2 (3:49)
07. The Seventh Sojourn (5:29)
08. Strange Brew (Akerfeldt, Fredrik Akesson) (8:44)
09. A Fleeting Glance (5:06)
10. Era (5:41)
11. Persephone (Slight Return) (0:54)

Limited edition bonus tracks
12. The Ward (3:13)
13. Spring MCMLXXIV (6:11)
14. Cusp of Eternity (live with The Plovdiv Philharmonic Orchestra) (5:44)
15. The Drapery Falls (live with The Plovdiv Philharmonic Orchestra) (10:23)
16. Voice of Treason (live with The Plovdiv Philharmonic Orchestra) (8:10)
Total Time: (90:18)

Recorded at Rockfield Studios in Wales
Produced: Tom Dalgety, Mikael Akerfeldt
String arrangements: Wil Malone
Engineering, Production, Mixing: Tom Dalgety, Mikael Akerfeldt
Mastering: John Davis
Cover Art: Travis Smith
Artwork: Travis Smith


Kapela:
Mikael Akerfeldt - Vocals, Guitars
Per Wiberg - Keyboards, Piano, Mellotron
Fredrik Akesson - Guitars
Martin Mendez - Bass Guitar
Martin Axenrot - Drums
Hosté:
Steven Wilson - Backing Vocals
Diskografie Pale Communion
Vyšlo 24. srpna 2014, Roadrunner Records

Seznam skladeb:
01. Eternal Rains Will Come (6:43)
02. Cusp of Eternity (5:35)
03. Moon Above, Sun Below (10:52)
04. Elysian Woes (4:47)
05. Goblin (4:32)
06. River (7:30)
07. Voice of Treason (8:00)
08. Faith in Others (7:39)
Total Time: (55:38)

Produced: Mikael Akerfeldt
Mixed: Steven Wilson
String arrangements: Dave Stewart
Engineering, Production: Tom Dalgety
Engineering: Janne Hansson
Mastering: Paschal Byrne
Recording (bonus tracks): Colin Bradburne, Joao Paulo Costa Dias
Artwork: Travis Smith


Kapela:
Mikael Åkerfeldt - Vocals, Guitars
Fredrik Åkesson - Guitars
Per Wiberg - Keyboards, Piano, Mellotron
Martin Mendez - Bass
Martin Axenrot - Drums
Hosté:
Alex Acuña - Percussion (07)
Joakim Svalberg - Grand Piano (01)
Björn J:son Lindh - Flute, Woodwind (07)
Charlie Dodd - Sound Effects
Diskografie Heritage
Vyšlo: 20. 9. 2011, Roadrunner Records

Seznam skladeb:
01. Heritage (2:05)
02. The Devil's Orchard (6:40)
03. I Feel the Dark (6:40)
04. Slither (4:03)
05. Nepenthe (5:40)
06. Häxprocess (6:57)
07. Famine (8:32)
08. The Lines in My Hand (3:49)
09. Folklore (8:19)
10. Marrow of the Earth (4:19)
11. Pyre (bonus)
12. Face in the Snow (bonus)
Total Time: (56:59)

Studio: Atlantis
Produkce: Opeth, Jens Bogren
Engineering: Janne Hansson
Mixing: Steven Wilson
Art direction: Travis Smith
Project Coordinator: Jasper Schuurmans
Photography: Sandra Artigas
Art Direction: Travis Smith
RECENZE:
S hudbou OPETH je to jako se zahraniční politikou Spojených států. Každý má na ni svůj, leckdy velmi vyhraněný, názor bez ohledu na hloubku znalostí a zájmu. Ať Mikael Akerfeldt a spol. od jisté doby udělají cokoliv, pozornost davů je stoprocentně zaručena. Že si samotní Švédové pod tímto tlakem zvykli už žít, nás má přesvědčit jejich letošní počin, při jehož popisu si rozhodně nevystačíme s oním osvědčeným „úkrokem stranou“. Za ten se koneckonců dal považovat i 8 let starý poloakustický výlet "Damnation". Dílo, s nímž by za určitých okolností mohla být novinka pojmenovaná "Heritage" konfrontována.

I letos totiž máme tu čest se značně odlišným materiálem oproti zaběhnutému mustru. Jenomže zatímco v roce 2003 se jednalo o pokus vykročit na tenké ledy zvuku elektrických kytar zbavené rockové hudby, současný počin pak lze v tomto směru jednoznačně přirovnat k první lidské výpravě do kosmu. Art rock sedmdesátých let byl pro jedny vrcholem bouřlivého rozvoje rockové hudby, po kterém v různých vlnách přicházely už jen variace dosavadních poznatků a pro druhé zase posun hudby pro „obyčejné lidi“ do sfér, ve kterých nemá co pohledávat. Ať je to jak chce, pro OPETH toto období představuje nekonečný zdroj inspirace.

To pochopitelně průměrně vnímavý posluchač odhalil i na tradičních metalových počinech této švédské skupiny, ale touhu dát dohromady nahrávku, jež se zcela oddá vlivům více než 3 dekády staré hudební éry nelze nazvat jinak, než velikou troufalostí. Což o to, kompetencí by na to tady díky zálibě v sedmdesátkovém retru mělo být více než dost, ale je na to připravena věrná posluchačská základna? A je na to vůbec kompozičně připravena i kapela samotná?

Odpověď by mohla znít velice alibisticky - ano i ne. Zdařilý úvod alba totiž zavře ústa většině pochybovačům. Když se po nicneříkajícím úvodním preludiu a lehce nenápadném startu naplno rozjede (v podstatě) úvodní skladba „The Devil´s Orchid“, najde se více než dost důvodů, proč se na celé tohle v diskografii skupiny ojedinělé dobrodružství těšit. Energická píseň poháněná chrastivě historickým kytarovým zvukem a vzletným Akerfeldtovým vokálem je přesně tím, co tato ambiciózní nahrávka potřebuje pro uhájení svého vzniku. Když zvolní od počátku nastolené tempo a napětí, dostávají se ke slovu bohaté aranžmá, coby výrazný výsledek hnidopišské studiové práce a naplno tak ožívá duch dekády, ve které definitivně zanikly ideály hnutí hippies.

Není nutné pečlivě studovat rockovou historii, ani se prohrabávat tunami vinylů, ať už těch známých anebo zapomenutých kapel, abyste poznali, že s originalitou si „Heritage“ zrovna tykat nebude. Nejsem si jist, jestli vůbec někdo kladl na album zrovna takovéto nároky. Pomineme-li skupinu škodolibých čekatelů na vylámané zuby „kovaných“ metalistů snažících se hrát hudbu, které v podstatě nerozumí, dala by se očekávání shrnout jako mírné napětí. Na jeho hladině se však bohužel i přes nadějný úvod nedokáže „Heritage“ udržet po celou svoji dobu.

Ono by se po několika posledních počinech OPETH znamenajících spíše stagnaci, než věci neslýchané, daly nároky na skupinu podrobit určité revizi, nicméně nelze zastírat fakt, že ani toto album i přes svoji žánrovou odlišnost nepřináší tolik potřebný svěží vítr. Problém by nebyl ani tak ve schopnosti ideologického uchopení artrockového muzicírování, kteréžto má skupina už hodně dlouho zakódované ve své DNA, ale spíše ve způsobu jeho uvedení do praxe.

Na skladbách je znát pečlivá příprava, nepodcenění jediného z detailů tvořících obrovský celek, stejně tak i kvalitní produkční práce, byť přiznávám, že zvuk „Heritage“ může být zdrojem dlouhých polemik. Co však v některých momentech chybí, je silnější nápad, nosný motiv či lépe řečeno um udržet posluchačovu pozornost. Album totiž po slibném rozjezdu jako by v určitém momentě upadlo do ospalé letargie, ze které se však probírá jen velice těžko. Pochopitelně, že záměr navodit nadpozemsky zasněnou atmosféru je jedním z poznávacích znamení artrockového žánru, nicméně právě v těchto fázích jakoby OPETH ztráceli i tak nepříliš pevnou půdu pod nohama.

Napoprvé sice vše ještě poměrně rychle zachraňuje svižná „Slither“, ale hned následující „Nepenthe“ uvrhá dění do velice rozpačitého přešlapování na místě. Tedy ne, že by v těchto chvílích začalo být vše úplně špatně, spíše se dá hovořit o zbytečném rozmělňování jinak slibných nápadů. Škoda, že entusiasmus, jenž provázel vznik alba (o čemž mimochodem svědčí i dokument přiložený k jeho speciální edici), nedokázal najít bezproblémovou společnou řeč i s kompozičním procesem.

Od jisté doby to prostě se žádnou nahrávkou OPETH není vůbec lehké. Protichůdné pocity svádějí nelítostné souboje a nic nenasvědčuje tomu, že by měl v dohledné době nastat klid zbraní. Na „Heritage“ je hned několik skvělých momentů, ale stejně tak i dost těch fádních či nudných. Tím pádem je to vlastně i navzdory stylově zcela odlišnému přístupu typický produkt Švédů z několika posledních let. Album rozhodně stojící za poslech bude pro mnohé mladší posluchače znamenat i první seznámení s podobnou muzikou a je otázkou, jestli pak i oni neprojeví touhu seznámit se s originálem. V porovnání s ním „Heritage“ určitě neuspěje, ale ani to není důvod jej zavrhovat. Krok OPETH do neznáma, který sice nevyšel zrovna dokonale, ale na druhou stranu krok, který mohl dopadnout i mnohem hůře.

PS: Dvojice skladeb nabídnutých jak bonusovým DVD speciální edice, tak webem vydavatele jen dokumentuje rozpačité dojmy z alba. Jinými slovy - „Pyre“ vynikající, „Face In The Snow“ průměr, na který zapomenete do 5 minut.

Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=6010
Dalas, Zveřejněno: 24.10.2011

Kapela:
Mikael Åkerfeldt - Vocals, Guitars
Fredrik Åkesson - Guitars
Martin Mendez - Bass
Martin Axenrot - Drums, Percussion
Per Wiberg - Keyboards, Synthesizer
Hosté:
Nathalie Lorichs - Vocals (01)
Lisa Almberg - English Horn, Oboe
Christoffer Wadensten - Flute
Karin Svensson - Violin
Andreas Tengberg - Cello
Diskografie Watershed
Vyšlo 3. 6. 2008, Roadrunner Records

Seznam písní:
01. Coil (03:07)
02. Heir Apparent (08:51)
03. The Lotus Eater (08:48)
04. Burden (07:42)
05. Porcelain Heart (08:01)
06. Hessian Peel (11:26)
07. Hex Omega (06:59)

Bonus Track:
08. Derelict Herds
09. Bridge Of Sighs
10. Den Ständiga Resan
Total Time: (55:00)

Nahráno 1. listopadu - 13. prosince 2007 ve studiu Fascination Street
Produkce: Opeth, Jens Bogren
Production: Mikael Akerfeldt
Engineering, Mixing, Mastering: Jens Bogren
Engineering: David Castillo


Kapela:
Mikael Åkerfeldt - Vocals, Electric and Accoustic Guitars, Additional Mellotron
Peter Lindgren - Electric and Accoustic Guitars
Martin Lopez - Drums, Percussion
Per Wiberg - Mellotron, Organ, Electric Piano, Grand Piano, Moog
Martín Méndez - Bass
Hosté:
Martin Axenrot - Drums (09)
Diskografie Ghost Reveries
Vyšlo 30. 8. 2005, Roadrunner Records

Seznam písní:
01. Ghost of Perdition (10:29)
02. The Baying of the Hounds (10:41)
03. Beneath the Mire (7:57)
04. Atonement(5:20)
05. Reverie / Harlequin Forest (12:39)
06. Hours of Wealth (5:20)
07. The Grand Conjuration (10:21)
08. Isolation Years (3:51)

Bonus Track:
09. Soldier of Fortune (Blackmore/Coverdale) (3:28)
Total Time: (66:49)

Nahráno: 15. března - 01. června 2005
Recording: Rickard Bengtsson, Anders Alexandersson, Niklas Källgren
Production, Engineering, Mixing, Mastering at Cutting Room Studios, 5.1 remix: Jens Bogren
Production, Engineering, Mixing, Mastering, Art Direction, Recording (09): Opeth
Engineering (09), Mixing (09): Pontus Olsson
Mastering: Thomas Eberger and Jens Bogren with Opeth
Art Direction, Illustration, Layout: Travis Smith
Band Portraits: Anthony Sorrento
"Ghost Reveries" představuje spojení agresivity "Deliverance" (The Baying of the Hounds, The Grand Conjuration) a akustické zručnosti alba "Damnation" (Hours of Wealth, Isolation Years). Do kapely také na stálo přišel klávesista a tak je využití kláves na albu nejznatelnější ze všech alb Opeth.

RECENZE:
Tak na tohle album jsem se těšil opravdu dlouho. Hned nazačátek si neodpustím klasické klišé a musím říct, že jsem do něj vkládal velké naděje a zároveň jsem měl tak trochu strach, kam se tvorba Opeth posune. Mé obavy pramenily především z přijetí nového člena, klávesáka Per Wiberga. Ten sice absolvoval v poslední době s Opeth řadu koncertů, ale bylo jej slyšet pouze v několika málo písních. Jinak vše ostatní zůstalo při starém. Ústřední postavou nadále zůstává kytarista a zpěvák Mikael Akerfeldt, o druhou kytaru se pak stará Peter Lindgren, své čtyři struny má nastarosti Martin Mendez a rytmiku pěvně drží v rukách i nohách Martin Lopez. Další velkou změnou je pak výměna labelu. Opeth přešli pod Roadrunner Records a nyní se nachází v jedné stáji například s Cradle Of Filth, Nightwish, ale i Slipknot, Soufly nebo Machine Head. A aby nebylo změn málo, tak tentokrát se produkce ujal sám M. Akerfeldt.

Opeth se pohybují na metalové scéně už nějaký ten pátek a za tu dobu si vytvořili svůj charakteristický zvuk a styl. Už samotné zaškatulkování je poměrně složité. Základem jejich hudby je death metal, jehož nedílnou složkou jsou také pozvolnější melodické pasáže, střídání melodického zpěvu s pořádným chropťákem a častá změna rytmu a nálad. Na novém albu naleznete tohle všechno a ještě mnohem více. Přiznám se, že v rockové a metalové hudbě nejsem velkým příznivcem kláves, ale do "Ghost Reveries" zapadají téměř dokonale. Zbytečně nepřehlušují ostatní nástroje, dokreslují atmosféru a instrumentáně jsou na vysoké úrovni. V jedné skladbě přidávají na mohutnosti, v jiné zní naopak velmi lehce až téměř jazzově.

Také v textech došlo k určitému posunu. Akerfeldt opustil tradiční "opethovská" melancholická témata plná zármutku, smutku, desiluze a močních můr. Nově se více věnuje mytologickým a okultním tématům. Osobně se přiznám, že to je snad jediná změna, kterou vnímám lehce negativně.

Jinak hudebně je toto album završením předchozích dvou: Tvrdé "Deliverance" a téměř až soft-rockové "Damnation", které mi přirostlo k srdci více než jakékoliv jiné album. Pro svou proměnlivost je téměř nemožné popsat nějakou jednotnou atmosféru alba, proto se alespoň krátce zmíním o každé skladbě. Desku otvírá klasická 'opethovka' "Ghost Of Perdition. Poměrně rychlý začátek se náhle změní v typickou pomalou melodickou pasáž, ve které vyniká čistý Akerfeldtův hlas. vyskytují se zde také pro Opeth typické pasáže ve 3/4 taktu s tesknivým zvukem kytar, disharmonické přechody a rytmicky velice zajímavé riffy. Následuje skladba "The Baying Of The Hounds", kde hned v úvodu zazní poměrně rafinované klávesy, následuje doom metalová Beneath the Mire, která však ve svém průběhu projde několika změnami a považuji ji za jednu z nejzajímavějších a nejméně typičtějších skladeb. Dále je to pak pomalá melodická, spíše delší mezihra než samostatná skladba "Atonement". Základ tvoří velmi povedené perkuse a klávesové plochy. Je zde také nádherný kytarový refrén, který vám zaleze hluboko pod kůži a jen tak se ho nezbavíte. Pátou skladbou je "Reverie/Harlequin Forest". Zde se opět střídají tvrdé pasáže s pomalejšími melodickými, které jako by z oka vypadly art-rockovým formacím 70. let. Lehké zvolnění pak nabízí další delší mezihra "Hours Of Wealth". Co se týče počtu nástrojů, tak minimalistická skladba - zazní zde klávesy a kytara, ale jak je u této skupiny zvykem, tak instrumentálně na velmi vysoké úrovni. Další skladba "The Grand Conjuration" mě zaujala především zkresleným zvukem basové kytary, což není u Opeth zrovna na dením pořádku, a také hlavním riffem, který se vám z hlavy jen tak nevykouří. Před závěrem skladby pak ještě jednou zazní perkuse. Desku uzavírá pozvolné outro "Isolation Years".

Celkové vzato "Ghost Of Reveries" je výborné album, které rozhodně stojí zato si pořídit, i když nejste skalní metalový fanda. Opeth potvrdili své místo na špici současné metalové hudby a ukázali, že jejich nápady zdaleka nejsou vyčerpány. Nebýt tedy toho lehkého zaváhání v oblasti textů (ale to je ryze můj osobní názor), tak bych dal nejlepší možné hodnocení. Ale nikdo a nic přece není dokonalé, takže 9 z 10 si tato deska rozhodně zaslouží.
Zdroj: http://teenage.cz/hudba/recenze/opeth-ghost-reveries-268
Autor: sacrilegious, 9 hvězdiček

Kapela:
Mikael Akerfeldt - Vocals, Electric & Acoustic Guitars
Martin Mendez - Bass (01-07)
Peter Lindgren - Electric and Accoustic Guitars (01-07)
Martin Lopez - Drums, Percussion (01-07)
Hosté:
Steven Wilson - Keyboards, Piano, Mellotron, Backing Vocals
Diskografie Damnation
Vyšlo 22. 4. 2003, Music for Nations

Seznam písní:
01. Windowpane (7:44)
02. In My Time of Need (5:49)
03. Death Whispered a Lullaby (5:49)
04. Closure (5:15)
05. Hope Leaves (4:30)
06. To Rid the Disease (6:21)
07. Ending Credits (3:39)
08. Weakness (4:08)
Total Time: (43:19)

Recorded on 22 July – 4 September 2002 at Maestro Musik, Studio Fredman
Engineering: Opeth
Mixing, Mastering, Production, Engineering: Steven Wilson & Opeth
Album sestavené pouze z pomalých skladeb. Je zde více využito kláves. Vznikly zde klasiky jako "Death Whispered", "In My Time Of Need" nebo jedna z nejpopulárnějších písní kapely "Windowpane".

Kapela:
Mikael Akerfeldt - Vocals, Guitars
Peter Lindgren - Guitars
Martin Mendez - Bass Guitars
Martin Lopez - Drums, Percussion
Hosté:
Steven Wilson - Backing Vocals, Guitars, Mellotron, Piano, Keyboards
Diskografie Deliverance
Vyšlo 12. 11. 2002, Music for Nations

Seznam písní:
01. Wreath (11:10)
02. Deliverance (13:36)
03. A Fair Judgement (10:24)
04. For Absent Friends (2:17)
05. Master's Apprentices (10:32)
06. By the Pain I See in Others (13:51)
Délka: (61:50)

Recorded on 22 July 2002 - 4 September 2002 at Maestro Musik and Studio Fredman
Production, Engineering: Steven Wilson
Produced: Opeth and Steven Wilson
Engineered: Opeth, Fredrik Nordström, Fredrik Reymerdahl
Mixed: Andy Sneap
Nejagresivnější album kapely. Titulní skladba je jedna z nejlepších, kterou kdy Opeth vydali.

Kapela:
Mikael Akerfeldt - vocals, guitars
Peter Lindgren - Guitars
Martin Mendez - Bass
Martin Lopez - Drums (1-6, 8)
Hosté:
Steven Wilson - Clean & Backing Vocals (02,03,04,06), Keyboards, Mellotron, Additional Guitar
Markus Lindberg - 3 Eggs
Diskografie Blackwater Park
Vyšlo 12. března 2001, Music for Nations

Seznam písní:
01. The Leper Affinity (10:23)
02. Bleak (09:16)
03. Harvest (06:01)
04. The Drapery Falls (10:54)
05. Dirge For November (07:54)
06. The Funeral Portrait (08:44)
07. Patterns In The Ivy (01:53)
08. Blackwater Park (12:08)
Délka: (67:13)


Recorded August-October 2000, Fredman Studio, Göteborg, Sweden
Produced by Opeth and Steven Wilson
Engineered by Opeth, Steven Wilson, and Fredrik Nordström
Mixed by Steven Wilson and Fredrik Nordström with Opeth
Mastered by Göran Finnberg
Photography by Harry Välimäki
Album cover and booklet by Travis Smith and Opeth
Komerčně nejúspějšnější album Opeth obsahující spoustu chytlavých melodií. Toto album je asi nejsnáze poslouchatelné z celé diskografie Opeth a dokáže posluchače, který Opeth nezná nejrychleji zaujmout. Obsahuje hity jako Bleak, baladu Harvest nebo The Funeral Portrait nebo jedinečný podmanivý hit The Drapery Falls.

Kapela:
Mikael Akerfeldt - Vocals, Lead, Rhythm and Accoustic Guitars
Peter Lindgren - Lead, Rhythm and Accoustic Guitars
Martin Mendez - Bass,Frretless Bass
Martin Lopez - Drums, Percussion
Diskografie Still Life
Vyšlo 18. 10. 1999, Peaceville Records

Seznam písní:
01. The Moor (11:28)
02. Godhead´s Lament (09:47)
03. Benighted (05:01)
04. Moonlapse Vertigo (09:00)
05. Face Of Melinda (07:59)
06. Serenity Painted Death (09:14)
07. White Cluster (10:02)
Total Time: (62:31)

Nahráváno ve dnech 15. dubna — 29. května 1999
Production:
Fredrik Nordström - engineering
Isak Edh - engineering
Opeth - engineering
Mastering: Göran Finnberg
Jens Bogren - 2008 reissue remastering and 5.1 remix
Travis Smith - album art
Toto album se již vyznačuje modernějším stylem a je to zlomové album v celé kariéře Opeth.

Deska vypráví příběh muže žijícího ve středověku, který je vyhnán ze svého domova, protože nesdílí křesťanskou víru. Při odchodu musí opustit svou milovanou dívku jménem Melinda. Jeho city k ní ale ani po patnácti letech vyhnanství neutuchají, proto se vrací, aby ji odvedl s sebou. Zjišťuje, že Melinda se mezitím musela stát jeptiškou a „provdat“ se za církev. Přesto se nevzdává, a i když si uvědomuje, že se vystavuje velkému nebezpečí, pokud by ho odhalil „Koncil kříže“, dohlížející na potírání kacířů ve městě, vydá se ji přesvědčit. Melinda k vlastnímu překvapení sama doznává, že ho ještě miluje. Jenže jsou odhaleni. Melinda je odvedena a popravena pro nevěrnost Bohu. V záchvatu vzteku hrdina zabíjí vojáky přisluhující Koncilu dokud nezkolabuje vyčerpáním. Posléze je zajat a potrestán oběšením. V okamžiku těsně před svým posledním vydechnutím spatří Melindu, jak na něj ve smrti čeká.

Je zde více použit čistý hlas a jsou zde výraznější změny tempa s větším použitím akustických kytar. Nejvýraznější skladby jsou Godhead´s Lament, Face of Melinda a White Cluster.

Kapela:
Mikael Akerfeldt - Vocals,Llead, Rhythm and Accoustic Guitars, Bass, Piano in 01
Peter Lindgren - Lead, Rhythm and Accoustic Guitars
Martin Lopez - Drums
Diskografie My Arms Your Hearse
Vyšlo 18. 8. 1998, Candlelight Records

Seznam písní:
01. Prologue (00:59)
02. April Ethereal (08:41)
03. When (09:14)
04. Madrigal (01:25)
05. The Amen Corner (08:43)
06. Demon of the Fall (06:13)
07. Credence (05:26)
08. Karma (07:52)
09. Epilogue (03:59)
Délka: (52:38)

Opeth - production, mixing
Fredrik Nordström - production, engineering, mixing, Hammond organ in "Epilogue"
Anders Fridén - co-production, engineering
Göran Finnberg "and the somewhat distant Opeth ghosts" - mastering
Tom Martinsen - graphic design
Na reedici je přidán cover skladby Remember Tomorrow od Iron Maiden a Circle of Tyrants od Celtic Frost. Poslední album ve „starém stylu“, je zde slyšet další mírný posun od předchozího alba, obsahuje i různorodější nápady což vyúsťuje k více skladbám. Nejlepší skladby tohoto alba asi jsou When a Demon of the Fall.

Kapela:
Mikael Akerfeldt - Vocals, Lead and Rhythm Guitar, Accoustic Guitar
Peter Lindgren - Lead & Rhythm Guitar, Accoustic Guitar
Johan DeFarfalla - Bass Guitar, Vocals
Anders Nordin - Drums, Percussion
Diskografie Morningrise
Vyšlo 24. 6. 1996, Candlelight Records

Seznam písní:
01. Advent (13:46)
02. The Night And The Silent Water (11:00)
03. Nectar (10:09)
04. Black Rose Immortal (20:14)
05. To Bid You Farewell (10:57)

Bonus track:
06. Eternal Soul Torture (8:35)
Total Time: (66:07)

Production, Mixing, Mastering, Artwork: Opeth
Production, Engineering, Mixing: Dan Swanö
Mastering: Peter In De Betou
Photography: Tuija Lindström
Photography: Lennart Kaltea
Artwork: Tom Martinsen
Na reedici je přidána bonusová skladba "Eternal Soul Torture" (8:35). Na tomto albu již kapela doladila i poslední nedokonalosti debutu a vydala do světa velmi kvalitní album, které obsahuje i nejdelší skladbu kapely Black Rose Immortal.

Kapela:
Mikael Akerfeldt - Vocals, Lead and Rhythm Guitar, Accoustic Guitar
Peter Lindgren - Lead and Rhythm Guitar, Accoustic Guitar
Johan DeFarfalla - Bass Guitar, Backing Vocals
Anders Nordin - Drums, Percussion, Piano
Diskografie Orchid
Vyšlo 15. 5. 1995, Candlelight Records

Seznam písní
01. In The Mist She Was Standing (14:09)
02. Under The Weeping Moon (09:52)
03. Silhouette (03:07)
04. Forest Of October (13:04)
05. The Twilight Is My Robe (11:01)
06. Requiem (01:11)
07. The Apostle In Triumph (13:01)

Bonus track on reissue:
08. Into The Frost Of Winter (6:20)
Total Time: (65:31)

Production, Mixing, Artwork: Opeth
Production, Engineering, Mixing: Dan Swanö
Co-production: Pontus Norgren (06)
Artwork, Photography: Torbjorn Ekebacke
Na reedici je přidána bonusová skladba "Into The Frost Of Winter" (6:20). První album odhalující potenciál této mladé kapely. Již se zde projevují vlivy typické pro tvorbu Opeth. Obsahuje výtečné skladby "In The Mist She Was Standing", "Under The Weeping Moon" a instrumentální skladbu "Silhouette".


Kapela:
Mikael Akerfeldt - Guitar, Vocals, Mixing, Direction
Martín Mendez - Bass Guitar
Fredrik Akesson - Guitars, Backing Vocals
Per Wiberg - Keyboards, Backing Vocals
Martin "Axe" Axenrot - Drums
Diskografie Garden Of The Titans: Live At Red Rocks Amphitheater
Vyšlo 2. listopadu 2018

Seznam písní:

01. Sorceress (live)
02. Ghost Of Perdition (live)
03. Demon Of The Fall (live)
04. The Wilde Flowers (live)
05. In My Time Of Need (live)
06. The Devil’s Orchard (live)
07. Cusp Of Eternity (live)
08. Heir Apparent (live)
09. Era (live)
10. Deliverance (live)
Total Time: (00:00)


Kapela:
Mikael Akerfeldt - Guitar, Vocals, Mixing, Direction
Martín Mendez - Bass Guitar
Fredrik Akesson - Guitars, Backing Vocals
Per Wiberg - Keyboards, Backing Vocals
Martin "Axe" Axenrot - Drums

Diskografie In Live Concert at the Royal Albert Hall
Vyšlo 2010 (Live 3 CD, 2 DVD, 4 LP)
Seznam písní:
DVD:
Observation One
(all songs from the album Blackwater Park)
01. The Leper Affinity
02. Bleak
03. Harvest
04. The Drapery Falls
05. Dirge for November
06. The Funeral Portrait
07. Patterns in the Ivy
08. Blackwater Park

Observation Two
01. Forest of October (Orchid)
02. Advent (Morningrise)
03. April Ethereal (My Arms, Your Hearse)
04. The Moor (Still Life)
05. Wreath (Deliverance)
06. Hope Leaves (Damnation)
07. Harlequin Forest (Ghost Reveries)
08. The Lotus Eater (Watershed)

CD Disc 1:
01. The Leper Affinity (10:07)
02. Bleak (8:53)
03. Harvest (6:10)
04. The Drapery Falls (10:07)
05. Dirge for November (8:28)
06. The Funeral Portrait (8:21)
07. Patterns in the Ivy (2:24)
08. Blackwater Park (12:32)
CD Disc 2:
01. Forest of October (17:12)
02. Advent (16:10)03. April Ethereal (10:22)
04. The Moor (12:12)
CD Disc 3:
01. Wreath (12:24)
02. Hope Leaves (6:48)
03. Harlequin Forest (13:11)
04. The Lotus Eater (11:09)

Recorded April 5, 2010 Royal Albert Hall, London, UK

Kapela:
Mikael Akerfeldt - Guitar, Vocals, Mixing, Direction
Peter Lindgren - Guitar
Martin Mendez - Bass Guitar
Per Wiberg - Keyboards, Backing Vocals
Martin 'Axe' Axenrot - Drums
Diskografie The Roundhouse Tapes
Vyšlo 28. 10. 2008, Live DVD/CD, Peaceville Records

Seznam písní:
CD 1:
01. When (10:28)
02. Ghost of Perdition (10:57)
03. Under the Weeping Moon (10:28)
04. Bleak (8:39)
05. Face of Melinda (9:58)
06. The Night and the Silent Water (10:29)

CD 2:
01. Windowpane (8:01)
02. Blackwater Park (18:59)
03. Demon of the Fall (8:13)

Produkce: Jens Bogren, Mikael Akerfeldt
"The Roundhouse Tapes" je první oficiální live album Opeth. Bylo nahráváno na koncertě v londýnském 9. listopadu 2006 v Camden Roundhouse, London, UK, kde v první části hrála před Opeth skupina Paradise Lost. Jednalo se o první oficiální live album Opeth s Martinem Aksenrotem, stejně jako poslední s Peterem Lindgrenem.

Je zřejmé, že set-list skupina speciálně vybrala tak, aby se neopakoval programu DVD "Lamentations: Live at Shepherd's Bush Empire" - z tohoto důvodu zde nejsou zastoupeny písně, i když jsou milovány veřejnosti, "The Drapery Falls" a "Deliverance", ale program je plný staršího materiálu skupiny, písně z prvních čtyř alb Opeth. Zmatek může způsobit jen jedna píseň s "Ghost Reveries", protože koncert v "The Roundhouse" byl součástí turné na podporu tohoto konkrétního alba. Akerfeldt vysvětluje tuto volbu tím, že "Ghost Reveries" je velmi solidní album, a proto by bylo nesmírně obtížné oddělovat jej od dalších písní koncertu. Zajímavou pozoruhodností je Akerfeldtova nepřetržitá komunikace s veřejností a vtipná prezentace hudebníků po představení "Blackwater Park". Obecně je třeba poznamenat, že na turné Opeth "Ghost Reveries" se frontman začal chovat mnohem uvolněnějí s publikem v porovnání se stejnými "Lamentations", a ukázal se jako muž s jemným (a někdy cynickým) smyslem pro humor. Ne zcela pochopitelné jsou ale důvody pro vydání tohoto alba na labelu Peaceville Records - je těžké si vzpomenout na podobné případy, kdy skupina byla vázána smluvně s nahrávací společností (Roadrunner) a náhle vytvořila nové (i live) album s druhou společností (Peaceville).
Obsazení:
Mikael Akerfeldt - Vocals, Guitar
Peter Lindgren - Guitar
Per Wiberg - Keyboard, Backing Vocals
Martin Mendez - Bass Guitar
Martin Lopez - Drums
Hosté:
Steven Wilson - Backing Vocals, Guitars, Keyboards
Diskografie Collector's Edition Slipcase
Vyšlo 31. 10. 2006, 5CD, Koch Records
(kompilace)

Seznam písní:
DVD:
CD 1: Blackwater Park
CD 2: Deliverance
CD 3: Damnation
CD 4: Lamentations
01. Windowpane (10:50)
02. In My Time of Need (6:32)
03. Death Whispered a Lullaby (7:08)
04. Closure (9:45)
05. Hope Leaves (6:14)
06. To Rid the Disease (7:07)
07. Ending Credits (4:21)
08. Harvest (6:16)
09. Weakness (5:17)
CD 5: Lamentations
01. Master's Apprentices (11:25)
02. The Drapery Falls (10:56)
03. Deliverance (12:34)
04. The Leper Affinity (11:02)
05. A Fair Judgement (11:37)

Total Time: ()


Kapela:
Mikael Akerfeldt - Vocals, Guitar
Peter Lindgren - Guitar
Per Wiberg - Keyboard, Backing Vocals
Martin Mendez - Bass Guitar
Martin Lopez - Drums
Diskografie Lamentations
Live at Shepherd's Bush Empire
Vyšlo 24.listopadu 2003, CD/DVD, Music for Nations

Seznam písní:
DVD:
00. Introduction (1:25)
01. Windowpane (9:15)
02. In My Time of Need (6:37)
03. Death Whispered A Lullaby (7:11)
04. Closure (9:45)
05. Hope Leaves (6:11)
06. To Rid the Disease (7:11)
07. Ending Credits (4:22)
08. Harvest (6:15)
09. Weakness (6:05)
10. Master's Apprentices (10:34)
11. The Drapery Falls (10:56)
12. Deliverance (12:38)
13. The Leper Affinity (11:01)
14. A Fair Judgement (13:51)
15. The Making of Deliverance and Damnation documentary.

CD track listing:
Disc 1:
01. Windowpane (10:50)
02. In My Time of Need (6:37)
03. Death Whispered a Lullaby (7:10)
04. Closure (9:46)
05. Hope Leaves 6:12
06. To Rid the Disease (7:11)
07. Ending Credits (4:22)
08. Harvest (6:16)
09. Weakness (5:17)
Disc 2:
01. Master's Apprentices (11:20)
02. The Drapery Falls (10:56)
03. Deliverance (12:40)
04. The Leper Affinity (11:01)
05. A Fair Judgement (13:50)

Živě nahráváno v Shepherd's Bush Empire, Londýn, úterý 25. září 2003.
Produkce: Paul McLoone
"Lamentations" je první oficiální DVD Opeth. Na rozdíl od jeho následovníka "The Roundhouse Tapes", bylo vydáno spontánně a bez velké přípravy. Tehdejší label kapely Music for Nations se rozhodl vydat koncertní album.

















OFICIÁLNÍ STRÁNKA: http://www.opeth.com/

WIKIPEDIA: http://en.wikipedia.org/wiki/Opeth

MYSPACE: http://www.myspace.com/opeth

LAST.FM: http://www.last.fm/music/Opeth

Další stránky:
http://www.fragments.cz/index.php?id=44
http://metalangless.blogspot.cz/2010/12/opeth.html
http://www.progboard.com/Opeth/204#
http://www.opeth.ru/

OPETH V PRAZE
http://www.marastmusic.com/Clanky/OPETH-VON-HERTZEN-BROTHERS


ProgressRock Nahoru
Made by 
©  2013 
Menu Poslední aktualizace: 2.9.2019
mbrezny@centrum.cz© 
...a vzkaz autorovi!©