Fields

Kapela s názvem Fields patří k těm pozapomenutým skupinám, které pokládaly základy žánru progresivní rock. Natočili sice jen jedno album, ale se svoji sestavou mohli pomýšlet i mnohem dále. Fields bylo trio tvořeno různými hudebníky z jiných skupin jako jsou King Crimson a Rare Bird. Fields byli pojmenováni podle příjmení Grahama Fielda, zakládajícího člena Rare Bird, v jejichž řadách byl zodpovědný za mnohé z těch lepších skladeb nacházejících se na prvních dvou albech. Po jeho odchodu Rare Bird změnili poněkud drasticky zvuk směrem k rychleji taktovanému rocku s funky vlivy.

U zrodu kapely stál tedy nejvýrazněji hudebník Graham Field (klávesy), bývalý člen rovněž skvělé skupiny Rare Bird, poté, co kvůli finančním neshodám ze skupiny odešel. Rare Bird tehdy patřila k řebříčkovým trhákům a hověla si na výsluní hitparád v roce 1970 se skladbou "Sympathy", takže nebyl vůbec žádný velký problém, aby společnost CBS s Fieldem podepsala na tři alba delší tříletý kontrakt. Následně zavolal Robertovi Frippovi, že zakladá novou skupinu a ten mu řekl, že zná dobrého bubeníka. Tím bubeníkem byl Andy McCulloch, který zazářil na albu King Crimson s názvem "Lizard". Deset měsíců poté, co opustil King Crimson, McCulloch souhlasil, že si zahraje s Fieldsem v nové kapele. Navíc hned s sebou přivedl i svého kamaráda, kytaristu Alana Barryho. Field sice chtěl pokračovat v sestavě, která by byla podobná té v Rare Bird, kde působili dva klávesisté, ale souhlasil, že se s Barrym setká. A hned jej přemluvil, že i když je kytarista, aby se raději soustředil na baskytaru. K založení kapely Fields přivedla Grahama především snaha více se realizovat jako skladatel a využít větší mírou své svižné prsty na klávesách.

Jejich debutová a zároveň jediná studiová nahrávka vyšla v roce 1971 jen pod prostým označením kapely

"Fields". Následovalo koncertné turné po Evropě, na kterém zaznamenali úspěch v zemích jako Norsko, Švédsko, Německo, Španělsko, Holandsko, Itálie a Belgie. Z desky se objevil na pultech i jediný singl kapely "A Friend of Mine" v roce 1973. Hudební oblast skupiny se pohybovala ve stejném světě jako ELP s Keithem Emersonem, či variace Ricka Wakemana. Navíc obsazení kapely v triu je podobné, ne-li stejné jako u Emerson, Lake & Palmer. Album slouží i jako výkladní skříň instrumentálních schopností Fieldse, albu nemůže být mnoho vytýkáno - jedná se o klasickou-rockovou nahrávku s lídrem na klavír a varhany, které je plně poplatné době jeho vzniku, když se tvořily kořeny žánru. Alan Barry poskytl vokály, baskytaru a příležitostně i kytaru. Bicí Andrew McCullocha pak dominovaly vzrušujícím progresivním výletům, např. píseň "A Place to Lay My Head", nebo ke skladbám kontrastnějším ovlivněným stylem R&B v typickém stylu britského heavy rocku 70. let minulého století. Krásná a melodická skladba "Fair-Haired Lady" ukazuje, že Fields zvládali s grácií i akustickou baladu. Nicméně album nesklidilo příliš úspěchů v obchodní oblati. K velké smůle byla CBS americkou společností, která se rozhodla po hádce mezi šéfy CBS v New Yorku a jejich protějšky v Londýně, že kompletně vymění celé vedení firmy v Británii. Novými manažéry se stali Američané a ti měli progresivního rocku až nad hlavu, chtěli vydávat pouze folkové skupiny stylu The Birds a podepsaný kontrakt se tudíž stal minulostí. Ke smůle skupiny se tak stalo v době, kdy natáčeli už druhou desku s Frankem Farrellem (ex-Supertramp) v sestavě, když nahradil Alana Barryho. Jak se Field jednou vyjádřil, "nové tváře" CBS naznačily skupině, aby se raději rozpustila. Další hudební cesty členů kapely se rozdělily. Skupina vykázala na svém jediném albu dosti invence a lze jen spekulovat o tom, kam by se skupina dostala, kdyby jí bylo umožněno pokračovat dále.

Naštěstí nahrané stopy nebyly ztraceny nebo zničeny a obě alba Fields, s Alanem i s Frankem jsou nyní k dispozici na vydáních na CD od Cherry Red.

McCulloch se stal zakládajícím členem skupiny Greenslade. Barry se stal studiovým hráčem a také zakládajícím členem kapely King Harry. Field měl práva na název Rare Bird a po obrovském šoku od labelu CBS začal Graham psát různé televizní témata včetně sitkomu pro tevizi Thames s názvem "Agony", kde hlavní roli hrál Maureen Lipman a některé dávejší epizody Miss Marple (Slečna Marplová). Také aranžoval a produkoval hudbu pro Early Music zahrnující i album folkového zpěváka Boba Pegga pro Transatlantic. Graham také napsal hudbu pro shakespearovskou komedii dramatika Davida Edgara o pádu prezidenta Nixona, která běžela 4 měsíce v londýnském ICA. Později se úplně vytratil z rockového světa, protože se rozhodl věnovat hudbě, která pohne lidským nitrem a hudební bussines se jí netýká. Začal se prostě věnovat klasické hudbě a její interpretaci.

Členové:
Graham Field - Acoustic and Electric Piano, Organ (Rare Bird)
Andy McCulloch - Drums, Tympani, Talking Drums (ex-King Crimson)
Alan Barry - Vocals, Classical and Electric Guitars, Bass, Mellotron
Frank Farrell - Bass, Vocals, Lead Guitars

Graham Field
(Celým jménem Graham Stansfield)
(Narozen 1940, Beaminster Dorset)

Je anglický hudebník, který spoluzaložil hitovou kapelu RARE BIRD pro label Charysma Records v roce 1969 a poté kapelu FIELDS pro CBS v roce 1970.

Získal klasické vzdělání, nejdříve působil jako choralista ve sboru Westminster Abbey Choir a poté jako student se skladatelem Herbertem Howellsem, který byl jeho profesor na londýnské univerzitě. Začínal jako učitel hudby v malé katolické škole v Putney, kde mu bylo svěřeno mimo jiné vyučování tří talentovaných dětí od krajanské polské vlády. Po pěti letech odměňování však vycítil, že má podobně jako McCartney dar pro pro skládání nezapomenutelných melodií, což není tak běžné mezi učiteli hudby, a rozhodl se zkusit napsat nějaké populární písně. A zničehonic pod uměleckým jménem Graham Field měl obrovský úspěch po celém světě s hitem "SYMPATHY".

Zformoval proto prog rockovou kapelu Rare Bird, v jejímž stylu se odrážely jeho hudební klasické zkušenosti, jeho láska k varhanám, a jeho pocit, že v populární hudbě bylo příliš mnoho dominujících kytar.

Andy McCulloch
(narozen 19. November 1945, Bournemouth)

McCulloch hrával s řadou kapel a umělců hlavně v žánru progresivního rocku, včetně Manfred Mann, Fields, Greenslade, Anthony Phillips, Crazy World of Arthur Brown a King Crimson.

V období než jej oslovil Fripp bubnoval v kapele Manfreda Manna a nahrál s nimi v roce 1970 album "Chapter Three, Vol. 2". Na počátku roku 1970 nahradil zakládajícího Michaela Gilese v King Crimson. Objevil se pouze na jediném album King Crimson, jazzově ovlivněném "Lizard", která vyšla rovněž v roce 1970, v rámci sestavy kapely, která nikdy nehrála naživo.

Deset měsíců poté, co opustil King Crimson, se McCulloch se objevil v sestavě krátkodobě trvající kapely Graham Field's, zkráceně pouze Fields, než se na podzim v roce 1972 připojil ke kapele Greenslade, v níž působil až do jejich rozpuštění v roce 1976 a se kterou nahrál 4 alba. V roce 1980 se objevil na

nahrávce Anthonyho Phillipse (ex-Genesis). Poté ještě hostoval na několika nahrávkách, včetně "Opus One" s London Philharmonic Orchestra, před odchodem z hudebního průmyslu. Přestože v době, kdy byl podle The Guardian jedním z nejzručnějších a nejinvenčnějších bubeníků hrajících v širokém spektru od jazzu až po rock, odešel, aby se více věnoval své druhé lásce, jachtingu.

Jako instruktor RYA Yachtmaster se stal kapitánem a vyučoval na mnoha jachtách po celém Řecku, Turecku, na Kypru, v Itálii, Francii, Španělsku, Libanonu a Antigua. Nyní pronajímá vlastní jachty kolem řeckých ostrovů v letní sezóně, stejně tak trénuje, skippering a zkouší.

Alan Barry
(původním jménem Allan Bowery)

Je zpěvák, kytarista, basista a hráč na Mellotron. Alan byl zakládající člen Giles Brothers. Hrával ve skupinách The Actress, The Dowlands, The Fields a King Harry.

Po rozpadu Fields se Barry stal studiovým hráčem a také zakládajícím členem kapely King Harry. Nahrál také album "It Is And It Isn't" od zpěváka Gordona Haskella.

Frank Farrell
(Narozen 31. března 1947, zemřel 19. července 1997, Birmingham, Anglie)
(Celým jménem Francis Anthony "Frank" Farrell)

Byl to britský rockový baskytarista, zpěvák a skladatel. Navštěvoval střední školu St. Filipa v Hagley Road, Edgbaston v letech 1959 až 1963. V průběhu profesionální kariéry, která trvala třicet rok on je nejznámější jako basista britské rockové skupiny Supertramp a pro jeho hudební spojení se zpěvákem Leo Sayerem. Farrell společně složil píseň "Rosie Had Everything Planned" s Rogerem Hodgsonem, zatímco s Supertramp a množství skladeb s Leo Sayerem včetně celosvětového hitu "Moonlighting". Frank byl docela činný hudebník a spolupracoval či hrál v kapelách Silverlinks, Ray King Soul Band, Breakthru (1965-1968), Supertramp (1971-1972), Joe Jammer, Leo Sayer, Tim Buckley či Renaissance (1973-1974).

Jeho první veřejné vystoupení bylo s beatovou kapelou "The Silverlinks" z Birminghamu z roku 1960, kde působil se svým nejlepším přítelem a školním kamarádem Robertem Shorterem, který hrál na bicí do roku 1964. Pak se odebral hrát na basu a dělat doprovodné vokály v Ray King Soul Band, která cestovala po celém regionu West Midlands.

V roce 1968 on byl rekrutován opět Birminghamskou, tentokrát psychedelickou rockovou kapelou "Breakthru" ve stejnou dobu jako bubeník Richard "Plug" Thomas. Breakthru se ve své době stali jednou z nejúspěšnějších kapel z Birminghamu, když hráli na několika vysoce ceněných profilových festivalech, včetně "Festival of Flower Children" v opatství Woburn společně s The Jimi Hendrix Experience, Bee Gees, Ericem Burdonem a Small Faces. Breakthru také vystupovali na National Jazz and Blues Festivals v roce 1967 a 1968. Kapela podepsala smlouvy s Mercury Records počátkem roku 1968 a vyfala neúspěšný singl "Ice Cream strom /Julius Caesar". Následující singl "Hall of the Mountain King Overture", rocková adaptace od Farrella, volně založená podle Peer Gynta, nebyl nikdy vydán, ale dvaceti minutová pódiová verze se stala vrcholným číslem jejich vystoupení. Breakthru pak podnikli rozsáhlé turné po Německu a Švýcarsku ve druhé polovině roku 1969, když se vrátili do Velké Británie až v prosinci téhož roku. Kapela se ale rozešla po jejich návratu s Farrellem a zpěvákem Gary Aflalo, který se přestěhoval do Londýna. Aflalo se pak připojil k původnímu londýnskému obsazení muzikálu "Hair" a Farrell se stal turné manažerem pro americký zpívající projektu Johnny Johnson and the Bandwagon během jejich sedmiměsíční turné po Velké Británii.

Když turné Bandwagon skončilo počátkem roku 1970, Farrell se vrátil k hraní na baskytaru. V dubnu 1971 začal zkoušet do té doby s neznámou kapelou Supertramp, která následně vydala své první album na labelu A&M (divize UK), sice jen malým úspěchem, ale kapela začala připravovat materiál pro jejich album "Indelibly Stamped". Farrell složil několik písní už u Breakthru, nyní ale Farrell napsal píseň "Rosie Had Everything Planned" společně s Rogerem Hodgsonem, která byla zařazena na album "Indelibly Stamped", s Farrellem na basu, klavír a akordeon ve studiu. Farrell hrál a cestoval se Supertramp více než rok až do února 1972.

V říjnu 2007 bývalý kytarista Supertramp Roger Hodgson vzdal hold Farrellovi odehráním "Rosie Had Everything Planned" před nabitým sálem v Birmingham Symphony Hall. Hodgson poznamenal před koncertem "Frank už není s námi, ale já bych chtěl uvést píseň Supertramp, kterou jsem napsal s ním, když nyní vystupuji v Symphony Hall. Jelikož on pocházel z Birminghamu, je to hezká připomínka a já skutečně chci tímto vzdát hold jeho památce."

Na konci jara 1973 Farrell se stal ustavujícím hudebním ředitelem prvního Rocky Horror Show a přesedlal ke klavíru v koncertní kapele. Nicméně, krátce po premiéře show v Royal Court Theatre Upstairs v června 1973, Farrell odstoupil po neúspěchu spolu s autorem představení Richardem O'Brienem.

Leo Sayer a Frank Farrell

Téměř okamžitě se ale Farrell připojil ke kapele Renaissance a zůstal s nimi jako občasný basista až do začátku roku 1974, když se střídal u basy s Johnem Wettonem. Během působení u Renaissance Farrella objevil Leo Sayer a angažoval jej jako basistu v tvořící se kapele Leo Sayer pro budoucí turné po Velké Británii, Evropě a USA. Během britské části turné klávesista Dave Greenslade opustil kapelu nakrátko, aby mohl nahrát nové album kapely Greenslade "Spyglass Guest". Farrell mezitím přešel ke klávesám pro zbytek turné, k base se vrátil až na turné po USA. V období podzim 1974 a počátek roku 1975 Farrell a Sayer společně napsali velké množství písní, deset z nich se objevilo na albu "Another Year " v příštím roce a jeden singl "Moonlighting" se stal číslem 2 na britském žebříčku singlů v srpnu 1975, později se stal hitem i ve většině zemí po celém světě.

Po jeho blízkém vztahu s Leo Sayer, který ale nenadále skončil, se zapojil opět v hudebním průmyslu, psaním písní, nahráváním a hrávání jako studiový hudebník pro televizní show a turné velkých umělců, včetně kouzelných americkýchi kytaristů, Joe Jammera a Tim Buckleyho. Farrell se ale potýkal s nadměrným pitím alkoholu po většinu svého dospělého života. Bylo mu 50 let, když zemřel.

Studiová alba:
2015 Contrasts - From Urban Roar to Country Peace
1971 Fields

Singly:
1973 A Friend of Mine

Skupina: Graham Field - Organ, Keyboards Frank Farrell (Supertramp) - Vocals, Lead Guitars Andy McCullock (King Crimson) - Drums, Percussion Hosté:	Contrasts - From Urban Roar to Country Peace Vyšlo 30. března 2015, Esoteric Antenna Seznam skladeb: 01. Let Her Sleep (5:01) 02. Wedding Bells (4:01) 03. Someone To Trust (3:48) 04. Wonder Why (3:38) 05. Music Was Their Game (3:01) 06. The Old Canal (4:17) 07. Put Out To Grass (3:29) 08. Storm (4:37) Bonus tracks: 09. Set Yourself Free (4:35) 10. The River (2:31) 11. Spring (1:49) Total Time: (40:47)
Toto album zaznamenané v roce 1972 bylo velmi zmateně zavrhnuto k vydání labelem CBS Records a zůstalo odložené do archívu na více než čtyřicet let. Původní master pásky tohoto jemného alba byly nedávno vyzvednuty a byly remasterovány na CD pod nzvem jako "Contrasts - From Urban Roar to Country Peace", s plným zapojením a podporou Grahama Fielda.
Skupina: Graham Field - Acoustic and Electric Piano, Organ Alan Barry - Vocals, Classical and Electric Guitars, Bass, Mellotron Andy McCulloch - Drums, Tympani, Talking Drums Hosté: Dafne Downs - Clarinet (09)	Fields Vyšlo 1971, LP: CBS 69009, Epic EPC 31154 CD: 2010, Esoteric Recordings ECLEC 2207 Seznam skladeb: 01. A Friend Of Mine [Field] (5:25) 02. While The Sun Still Shines [Barry] (3:15) 03. Not So Good [Field] (3:07) 04. Three Minstrels [Field] (4:28) 05. Slow Susan [Field] (3:45) 06. Over And Over Again [Field] (5:55) 07. Feeling Free [Field] (3:12) 08. Fair-haired Lady [Barry] (3:00) 09. A Place To Lay My Head [Field] (4:25) 10. The Eagle [Barry, Field] (5:15) Bonus tracks (alternate versions and previously unreleased): 11. Slow Susan [Field] (3:45) 12. A Place To Lay My Head [Field] (4:27) Total Time: (37:02) CD (48:49) Recorded at I.B.C. Studios, London by Sympathy Music for CBS Produced: Fields Artwork (Illustration, Design): Colin Paynton
Když Graham Field opustil Rare Bird okamžitě vytvořil svoji vlastní skupinu. Podepsal smlouvu s CBS, spolu s Alanem Barrym na kytaru a basu a bývalým člrnrm King Crimson Andy McCullochem na bicí vydali album. Jejich eponymní debut se nakonec stal jejich jediným albem, které lze zařadit mezi klasický raný britský rock 70. let minulého století, je písňově orientované s varhanami na bázi progresivního rocku. Tahle deska je zapomenutým klenotem progresivního rocku počátku sedmdesátých let. Již od mocných úvodních akordů "A Friend of Mine" budete vědět, že se jedná o další z těch mnoha méně známých, ale vynikajících progresivních desek ze 70. let. Jedinečné a rozmanité zvuky Fields na varhany jsou snadno rozpoznatelné od Rare Bird, ale Fields dokázali vyvinout svůj vlastní styl. Písně jsou přísnější a kompaktnější a Barry je docela jiný zpěvák než Graham Gould. Jedna z nejlepších písní na albu je již zmíněná skladba "A Friend of Mine". Fields začínají ultra-těžkými varhaními akordy, než přejdou do velmi vážně znějící části, která se vyvine do mocného tématu, které se objeví v dramatické vokální části písně. Mezi další přednosti patří strukturálně podobná skladba "Over And Over Again" a středověce znějící "Three Minstrels". Zapojením mellotronu se aranžmá skladby "The Eagles" přináší symfonický zvuk a vzdušnost, která album přivádí velmi vhodně do finále desky. Skladby jako "While the Sun Still Shine" a "Not So Good" nejsou možná tak složité, ale zase obsahují silné melodie a velká aranžmá 70. let z nich dělá skladby pro radost na poslech.
Skupina: Graham Field - Acoustic and Electric Piano, Organ Alan Barry - Vocals, Classical and Electric Guitars, Bass, Mellotron Andy McCulloch - Drums, Tympani, Talking Drums Hosté: Dafne Downs - Clarinet (09)	A Friend Of Mine SP, vyšel 1971, CBS Seznam skladeb: A. A Friend of Mine (4:30) B. Three Minstrels (4:30) Total Time: (9:00) Cover Design: Colin Paynton

Oficiální stránky:
nejsou

Další zdroje:
http://www.grahamfieldmusician.com/
http://www.vintageprog.com/fff.htm

Poslední aktualizace: 23.5.2019