     |
|
|
Arrakeen byla francouzská progresivní rocková kapela z konce 80. a počátku 90. let 20. století. Jejich neo-progresivní styl byl mnohem
bližší ke kapele Marillion, jejich hlavnímu vlivu, ale se ženským vokálem ve francouzštině.Arrakeen vznikli v Aix-en-Provence v někdy v roce 1985 ve složení Eric Bonnardel (klávesy), Yves Darteyron (basa), Andre Voltz (bicí) a Dan Andriani (kytara, zpěv). Původně se jmenovali Cyclops, ale jméno si změnili po příchodu zpěvačky Maïko (Marie-Claude Taliana). Jméno "Arrakeen“ je odvozeno ze science fiction ságy od Franka Herberta "Duna“ (Arrakeen bylo jedno z největších měst na poušti planety Arrakis). Po několika měsících ale odchází Dan, kterého nahradil Sylvain Gouvernair. Tato sestava nahrála tři studiové nahrávky "Ailes pour Elle", "Sous le Masque", "Au Bout du Labyrinthe", které napsali André Voltz a Eric Bonnardel. Pak ale Andrew, jeden z hlavních autorů skupiny, vyrazil studovat zvukové inženýrství v Paříži. On byl důležitou součástí tvůrčího potenciálu, ale během nějaké doby, když se Sylvain stal důležitou součástí zvuku kapely díky své vynikající hře na kytaru, stal se postupně nahradním skladatelem. Zejména vynikající instrumentální schopnosti Sylvaina se stalyzákladem jejich charakteristického soundu. Hudebně lze kapelu plně zařadit do stylu anglosaský neo-progresivní rock provozovaný kapelami jako Marillion, Pendragon, IQ, či Saga..., který se v té době rozvíjel v Evropě, s jasným ovlivněním Marillion především pro klávesové zvuky, kytarová sóla a instrumentaci skladeb. 
Ženský vokál, který přinesla Maïko a pokrývající impozantní hlasový rozsah, nicméně přinesl s sebou i vlastní hudební identitu kapely Arrakeen.
S příchodem Gauthiera Méjanela na bicí, jehož rytmus hry také velmi ovlivněn kapelou Rush, se konečně Arrakeen objevili ve své finální podobě. Skupina
vydala v roce 1989 kazetovou nahrávku s 5 tituly nazvanou "Folle Marie". První tři skladby byly již zveřejněny dříve,
skladby "Tom" a zejména "Folle Marie", jeden z jejich vlajkových titulů s jasně naznačenou snahou stát se co nejvíce profesionální. Souběžně Arrakeen vyvíjejí
i dramatizaci svých koncertů s ohňostroji, herci, kulisami a projekcí nebo změnami kostýmů, což je přístup, který připomíná rané Marillion. Skladba "Folle
Marie“ umožnila Arrakeen zviditelnit se na evropské neo-prog scéně, získali skvělé recenze v Holandsku, Itálii, Německu a dokonce i v Japonsku prostřednictvím
sítě specializovaných fanzinů.Skupina je naprosto oddaná své hudbě a chce se dále ubírat stylem prog rocku. Tato doba ale nebyla příznivá pro tento styl hudby a skupina dostává trochu echo nahrávacích společností. Velké společnosti totiž považují styl Arrakeen za příliš anti-komerční, zatímco naopak labely specializující se na progresivní rock jako Musea považují tuto skupinu za příliš veřejnou. 
Konec 80. let stylu progresivní rock příliš nepřál. Musí proto proto být k dispozici velká dávka vůle a troška štěstí, které se dostavily obojí. Producent Arrakeen
a jejich manažer Eric Ciarlo organizuje koncert Marillion ve Vitrolles v říjnu 1989 v rámci jejich Seasons End turné a zajistí kapele úlohu zahájení večerního
představení. Angličané byli ohromeni výkonem pěti provensálských hudebníků a pozvali je, aby pokračovali v roce 1990 ve druhé části jejich turné jako předkapela
na všech šest dalších koncertu turné, což Arrakeen umožnilo předvést se na národní úrovni. Během show se muzikanti z Aix spřátelili s anglickou skupinou,
zvláště pak Sylvain Gouvernaire se hodně sblížil s kytaristou Steve Rotherym. Kapela zahrála v Zénith v Paříži při zahajovacím koncertu Marillion počátkem
dubna a stala se i pozoruhodná věc, ne moc obvyklá pro úvodní kapelu večera, když jim bylo umožněno zahrát i přídavek na konci vystoupení! Na vystoupení
v Lille 2. dubna 1990 kytarista Marillion Steve Rothery dokonce hrál kapelou na pódiu, když hostoval ve skladbě "Folle Marie". Po tomto mini turné se zrodilo
EP album "Patchwork", které vyšlo ještě v roce 1990 a lze na něm objevit Steve Rotheryho z Marillion v živém záznamu
právě ve skladbě "Folle Marie".Ale skupině a její zpěvačce se stále nedaří nalézt publikum a zároveň i nahrávací společnost, když jsou nespokojení se slabou propagací alba. O Arrakeen se stále nezajímají nahrávací společnosti, částečně kvůli zpěvu ve francouzštině, považované za příliš omezující, aby umožnilo rozšířit reputaci skupiny na mezinárodní úrovni. Po několika měsících jednání s Wanted!, pak EMI-Francie a Gérard Drouot Production, když už byli na pokraji úspěchu, kontakty ustaly a Arrakeen, velmi morálně postižený tímto selháním, se rozhodl v roce 1991 ukončit veškerou svoji činnost. Ještě v roce 1991 skupina odehrála koncert ve vyprodaném Théâtre Dunois v Paříži, kde se Mark Kelly a Steve Rothery, přítomní v hlavním městě pro jejich kongres Marillion, připojili hostitelsky ke kapele vyřazení, čím přivedli publikum na pokraj mrtvice. 
Nejdříve kapelu opustila Maïko. Pak se jim těžko hledal nový zpěvák, Eric si myslel, že by bylo lepší hledat si práci, což byl velký úkrok pro všechny,
protože pracovali na plný úvazek s Arrakeen. Jakmile rozpustili celou skupinu, Gauthier odešel do Paříže a Yves prostě skončil. Tehdy Mark nabídl Sylvainovi,
že jej nechá ve svém bytě v Londýně na jeden až dva měsíce. Tak jsem odešel a zůstal v Anglii...Sylvain Gouvernaire však v době nečinnosti kapely nebyl nečinný. Ukázalo se, že již tehdy francouzský kytarista pracoval na svém sólovém projektu a hledal hudebníky, s nimiž by svůj projekt realizoval. Sylvain Gouvernaire v roce 1992 odešel z Arrakeen a přesídlil z Francie do Londýna v Británii a začal skládat hudbu pro IRIS. Zatímco se zabýval vlastním skládáním, získával Sylvain cenné zkušenosti hraním s mnoha rozmanitými hudebníky v Anglii včetně bubeníka Cozy Powella, klávesisty Marillion Marka Kellyho nebo při nahrávání s Clivem Nolanem v rámci jiného projektu "Casino" v Thin Ice studiu pro S.I. Holland. Zpěvákem tohoto projektu byl Geoff Mann z tehdy populárních Twelfth Night. Celkově vzato "Casino" v hermetických kruzích fanoušků nového progresivního rocku má až dodnes kultovní status. Žánrové ohňostroje byly natrvalo zahrnuty v historii žánru, který představil Sylvain Gouvernaire, a to zejména v epickém finále nahrávky "Beyond That Door". 
V době, kdy měl již připraveno spoustu materiálu, jeho volba padla na povzbudivě dobrou společnost, neboť Sylvain vzbudil ohromné nadšení od členů Marillion
Iana Mosleyho (bicí) a Pete Trewavase (basista), rytmické sekce Marillion, se kterými se již dříve spřátelil. Spopolečně pak hudbu Sylvainova nového projektu
IRIS nahráli a mixovali v Racket Club, soukromém ateliéru Marillion v Buckinghamshire, England, v období od dubna 1995 do února 1996. S takovou skvělou
rytmickou sekcí můžete skutečně ukázat celou škálu vašich dovedností a realizovat zajímavou ideu. Zvolili si náročný přístup instrumentálního alba. Album
s názvem "Crossing The Desert" se v roce 1996 rozšířilo po Evropě a bylo přijato velmi dobře jak tiskem tak i odezvou od prog rockové komunity. Prodalo
se jej nakonec kolem 10000 kopií.Malou pozoruhodností je, že stejná poslavička modré "příšerky" jako na albech Arrakeen, se objevila vlevo dole i na zadní straně coveru projektu Iris.  O pár měsíců později se Eric znovu začal skládat hudbu s Maiko a začínali novou kapelu jako amatéři ještě s Gauthierem v Paříži. Sylvaina to už tehdy moc nezajímalo, nechtěl znovu začínat jako amatér po tom všem, co si prošli. Nemělo nic společného s jejich cíli a vzájemnými závazky. Sylvain zůstal v Anglii, kde se toho hudebně dělo mnohem více než ve Francii... Kapelu tak doplnil nový kytarista Cyril Achard, kytarista z hnutí Hard Rock, velmi ovlivněný Stevem Vaiem, a začali přípravu druhého alba. Arrakeen pak nahráli 
a vydali své druhé album "Mosaique" v roce 1992. CD je opět distribuováno specializovanou značkou MSI. Toto druhé
album přineslo nový hudební úspěch, Arrakén uvolnění některé z jeho hlavní vliv (Marillion 80. let), zřejmě v návaznosti na příchod Cyrila Achard na šestistrunku.
Album "Mosaique" bylo dobře přijato v progresivní komunitě i mimo něj, ale stále nemohli dosáhnout svého cíle: uznání na pódiu a rockovými médii, i to přes
některé dobré recenze a ocenění typu Best a Line-Up. Po mini turné, které následovalo po vydání alba, se po posledním koncertě opět v divadle Dunois v Paříži
skupina rozhodla zastavit jakoukoli hudební činnost.Arrakeen byli považováni za hlavní skupinu neo-progresivní francouzské scény. Jejich debutové album "Patchwork" (1991) se těšilo velké popularitě a skupina byla tehdy považována za největší naději francouzského art rocku. Hudebníci se rozešli, aby se mohli věnovat svým dalším hudebním aktivitám. Maïko vystupuje v poslední době v duu MAÏKO & MISTER JO spolu s klavíristou Joëlem Loviconi, Sylvain Gouvernaire nagrál projekt IRIS, pak vystupoval v projektu nazvaném Gouvernaire, Cyril Achard se dal na sólovou dráhu, Gauthier Méjanel se uplatnil v kapelách Big Momma a později Coco. Jen malý dovětek: Modré stvoření v logu kapely je inspirováno postavou z francouzského komiksu "Quest of the Bird Of Time" od autorů LOISEL / THE TENDER (viz galerie). |
|
|
Členové: Maïko - Vocals Eric Bonnardel - Keyboards Yves Darteyron - Bass Gauthier Mejanel - Drums Dan Andriani - Guitars Sylvain Gouvernaire - Guitars (tape, 1.LP) Cyril Achard - Guitars (2. LP) (Cyril Achard, ex-Taboo Voodoo) André Voltz - Drums (3 skladby na tape) |
Maïko(celým jménem Marie-Claude Taliana) (Narozena *** 1962, Marseille, Provence-Alpes-Côte d'Azur, France) Vocals Maïko je zpěvačka, skladatelka, umělkyně, pocházející z Marseille. Hudební kariéru začínala v progresivní rockové skupině Arrakeen, která působila ve Francii (koncerty ve Francofolies, Zenith v Paříži, různé sály v Toulouse, Lille, Bordeaux, Angers ...). Jako bubenice v regionální kapele The Serious Errors System, skládala hudbu ve stylu reggae, blues, rock a pop. Používá umění, spojení tance a hudby, zejména jako terapii pro lidi s bolestí. Přichází pro ně s hudebním představením pro chudé (Festival "Les Journées Folles" ve spolupráci s Toursky Theater). Souběžně spolupracovala s Marcelem Cradem. Je také přítelkyni velkého klavíristy Joël Loviconi, který hrál na mezinárodních scénách, spolu zformovali projekt MAĎKO & MISTER JO, aby společně sdíleli svoji vášeň pro jazz jak prostřednictvím originálních kompozic, tak i převzatých skladeb. |
|
Eric Bonnardel Keyboards Eric byl klávesistou francouzské rockové kapely Arrakken v letech 1985-1993. |
|
Yves Darteyron (Narozen ***, Aix-en-Provence, Provence-Alpes-Côte d'Azur, France) Bass Yves byl baskytaristou francouzské rockové kapely Arrakken v letech 1985-1993. |
Gauthier Mejanel(Narozen 12. dubna 1969, Paris, Île-de-France, France) Drums Gauthier pochází z Île-de-France, do školy docházel v letech 1985-1987 na Lycée Vauvenargues. v Aix en Provence. Gauthier byl bubeníkem francouzské rockové kapely Arrakken v letech 1986-1993. Byl členem kapely Big Mama - francouzské alternative rockové kapely z Paříže, která hrála reggae, ska, a byla ovlivněna i funkem. Jejími členy byli Fred Lurcel, Gauthier Mejanel, Stéphane Marchand a vydal s nimi jedno album "Big Mama" (EP, 1996) Gauthier Mejanel později založil skupinu Coco |
|
Dan Andriani Guitars Jeden ze zakládajících členů kapely Arrakeen. |
Sylvain Gouvernaire(Narozen ***) Guitars Sylvain Gouvernaire - kompozice a uspořádání, kytara. Sylvain se narodil a vyrůstal v Provence. On se stal známým fanouškům sofistikované rockové hudby díky jeho skupině Arrakeen, kterou si Marillion přizvali na první část jejich turné v roce 1990. Jeho práce jako rockového umělce (skladatel, kytarista, umělecký producent) jej pak přivedla ke spolupráci v Anglii se členy Marillion Ian Mosleyem a Pete Trewavasem (bubeník a basistka skupiny MARILLION) pro projekt IRIS, jehož album "Crossing the Desert" vydané v roce 1997 bylo jednomyslně oceněno tiskovinou a veřejností mnoho zemí za kompozice, instrumentální výkon a celkové vyznění alba. V roce 2008 na návrh rumunské režisérky Cataliny Buzoianu složil Opera Rock "Song Of Songs/"Le Cantique des Cantiques", který hrál na jevišti se svou kapelou jako hudební doprovod. "Píseň písní" je představení inspirované slavným biblickým textem. Inscenace poukazuje na paradoxní povahu tohoto textu: boj mezi materiálnem a bezvýznamností, mezi tělem a duchem, mezi přitažlivostí pro vše úžasné a pozemské. Poselství lásky je velmi současné: láska mezi dvěma jednotlivci a mezi Bohem a jeho lidem. Láska extatická, fyzická, erotická, ale i transcendentní láska, duchovní a metaforická. Pohled se zaměřuje na vizuální aspekt prostřednictvím rolí herců a účinků světla. Text se vyvíjí souběžně s hudbou, záměrně. Rovněž hlasy herců se stávají hudebním nástrojem v lyrickém a vášnivém dialogu. Posvátný text, divadlo a tanec se promíchavají a reagují na rockovou hudbu složenou a představenou Sylvainem Gouverneirem. Tato francouzsko-rumunská adaptace je v režii slavné režisérky Cataliny Buzoianu z Rumunské scény, známé v Marseille veřejností svými inscenacemi Pirandello, Strindberg, Panait Istrati a Camus do Toursky Gyptis. Tým dokončuje nahrávky pro akustickou verzi show, která bude uvedena na přelomu září a října v průběhu Carte Blanche uděleného společnosti Mnemosyne, Museum of Contemporary Art (MAC) Marseille. Přesstzavení bylo produkováno Evropskou asociací France Rumunska, která se od roku 1989 podílela na divadelních výměnách mezi oběma zeměmi. Tato přehlídka se konala na mezinárodních scénách a na mnoha festivalech (včetně Mezinárodního divadelního festivalu v Temešváru). 
 |
Cyril Achard(Narozen 6. května 1972, Aix-en-Provence, Francie) Cyril Achard je francouzský kytarista a skladatel, který se zamiloval do tohoto nástroje. Od 13 let je jeho hudebním srdcem jazz a jeho vášní je harmonie. Takže začal přirozeně standardy. Byl fascinován harmonickým světem této hudby. Vystudoval v roce 1989 Jazz I.M.F.P Salon de Provence. V roce 1995 publikoval DVD "Technique de phrasé out". Cyril Achard hrál s kapelou Quartier Nord od roku 1994 do roku 1996. Poté hrál s jazzovým basákem Fredem Schneiderem. Ačkoli zpracovával standardně klasickou hru, začal svou kariéru až s elektrickou produkcí. Své první album, na které napsal všechny skladby a aranže, "Confusion at Brennus" vydal v roce 1997. Toto album široce uznávané mezinárodním tiskem a veřejností mu získalo status kytarového hrdiny a virtuózního hráče. Od té doby koncertoval po Francii a Evropě, zejména se známým americkým bubeníkem Mikem Terranem (Taboo Voodoo). Pořádal také mnoho masterclasses (školy MAI, EF2M, CIAM, CMA). Toto dobrodružství Rock Electric končí v roce 2002 s vydáním alba "Inconstantia Conastans", na kterém můžeme slyšet klávesy, a amerického virtuóze Tony Macalpina. Od roku 2002 se jeho práce zaměřuje na sólovou nylonovou kytaru a skladání pro tento nástroj. Jeho hudba, kterou interpretuje pouze prsty, je poznamenána jeho vlivy (jazz, flamenco). Vydal další solové referenční album "Mayrig" (Muséa, 2010), na kterém také interpretuje vlastní aranže jazzových standardů. Na jeho prvním jazzově akustickém albu "Essensuela" (Cristal Records 2003) jej na klavír doprovázel Jean Pierre Como. Další album vydává s americkým baskytaristou Michaelem Manringem, duetové album "A Place In Time" (Resonance production, 2008). Píše, hraje a přednáší báseň Else z Aragonu v roce 2009, kde při vystoupení hraje na kytaru a recituje, propojuje tak hudbu se se slovy básníka (Festival mimo Avignon).  V roce 2013 vystupuje v triu vedle Frédérica Pasqua a Pierre François Maurina, když Cyril Achard navrhl album elektrických jazzových kompozic "Le Point du jour". Od roku 2014 je Cyril pedagogickým ředitelem školy odborného vzdělávání EF2M Marseille, přidružené k národní síti Fneijma. Je také členem technické komise této federace, která se zabývá vývojem hudebního osvědčení v současné hudbě (MIMA). V srpnu 2015 nahrál nové album "Visitation", duet spolu s saxofonistou Géraldine Laurentovou, které vyšlo 26. září 2016 na labelu ACM Jazz music. O rok pozdějí v srpnu 2016 umělecky realizoval první album zpěváka, filozofa a spisovatele Fabrice Hadjadje pro label Credo. Napsal všechna aranžmá alba, které bylo nahráno v triu s violoncellistou Vincentem Segalem. |
André VoltzDrums (3 skladby na tape) André byl zakládající člen kapely, ale zůčastnil se pouze nahrávání tří skladeb na první demo nahrávce kapely Arrakeen. Andrew, jeden z hlavních autorů skupiny, ale kapelu opustil a vyrazil studovat zvukové inženýrství do Paříže. Jeho hlavními obory se pak stala zvuková režie a produkování nahrávek dalších hudebníků. |
|
|
|
1992 Mosaique 1992 Pré-Maquette (SP) 1990 Patchwork (EP) 1989 Folle Marie (tape) |
|
Skupina: Maïko - Vocals Eric Bonnardel - Keyboards Gauthier Mejanel - Drums Yves Darteyron - Bass, Backing Vocals Cyril Archard - Guitars |
MosaiqueVyšlo 1992, Studio Album, CD (1992) France Seznam skladeb: 01. Un nouveau monde (6:41) 02. Le XIeme commandement (4:27)21 03. L'enfant des pluies (8:04)58 04. Sizygie... (4:28)26 05. Mosaique (8:52)56 06. Celebration (2:08) 07. White moon dreamer (6:40)36 08. Rages (9:43)38 Total Time: (50:44) Producer: Jean-Marc Despert |
|
Druhé úsilí francouzské skupiny Arrakeen. Stejně jako jejich debut "Patchwork" hodně sblužuje některé neo-prog melodie k populární
francouzské hudbě, a to dělá jejich zvuk zcela unikátním, zvláště u vokálu. Maïko má pěkný hlas, odlišný od všech ostatních zpěvaček, které je
možno slyšet. Přechází od šepotu k vysokým poznámkám tak snadno, že musíte poslouchat, že věříte. Většinou zpívá ve francouzštině. Je
zajímavé, že jediná píseň zpívaná v angličtině nefunguje tak dobře jako ty, které jsou psány v jejich rodném jazyce. Hudebníci jsou skvělí. Ale
změna kytaristů změnila trochu celkový zvuk kapely. Odchod Sylvaina Gouvernara byl velkým úderem, i když se kapela stále drží pohromadě
a vydávají pozoruhodné dobré album, i když ne tak silné jako jejich debut. Zvuk je trochu těžší a trochu experimentálnější než Patchwork, což
je pro mne přinejmenším dokonalé. Ten postrádá trochu ve směru, pokud se porovná. Stále si myslím, že toto album je brilantní dílo samo
o sobě. Kapela se rozpadla po tomto CD: můžu se jen divit, jak velké by mohly být, kdyby zůstali spolu. Přesto opustili dvě fantastické alba.
| |
 Skupina: Maïko - Vocals Eric Bonnardel - Keyboards Gauthier Mejanel - Drums Yves Darteyron - Bass, Backing Vocals Cyril Archard - Guitars |
Pré-Maquette SP, vyšel 1992, Not On Label (Arrakeen Self-released) Seznam skladeb: 01. White Moon Dreamer (5:10) 02. Rages (9:20) 
Total Time: (14:30) |
|
Recorded at a local rehearsal 1992 | |
|
Skupina: Sylvain Gouvernaire - Guitars, Chorus Yves Darteyron - Bass, chorus Mejanel Gauthier - Drums Eric Bonnardel - Keyboards Maïko - Vocals Hosté: Steve Rothery - 2nd Guitar Solo (04) |
Patchwork Vyšlo 22. dubna 1990, Studio Album CD 2C Production MSI CDV AR01 (1990) France Seznam skladeb: 01. Le monde du Quoi (5:35) 02. Differences (11:25) 03. L'ent'aluve (4:30) 04. Folle Marie (Live Version) (9:15) Total Time: (30:45) Artwork: Frederic Mommeja |
|
Toto je vlastně EP jedné z nejvíce podceňovaných neo prog kapel v historii progresivního rocku... Toto EP obsahuje 3 studiové skladby a jednu
živou, ve kterém Steve Rothery přispívá kytarovým sólem... Vyšlo v roce 1990 a po hudební stránce je výborné. Abyste mohli vytvořit slušný
neo prog, potřebujete převážně dobrého melodického kytaristu a dostatek klávesis... No, a tato skupina má všechno... Za klávesami najdeme
Erica Bonnardela, který hraje úžasně svou roli, aniž by musel být nesmírně bombastický... Sylvain Gouvernaire je báječný kytarista, který
naplňuje stopy svou melodickou kytarovou hrou a skvělými, emocionálními sólovými ala Steve Rothery... Vokály od Maïko jsou jen rájem...
Silný výkon, který se hodně hodí do vzrušující atmosféry alba... Fanoušci MARILLION, CLEPSYDRA, ARENA nebo dokonce fanoušci RENAISSANCE
budou mít skvělý čas na to poslouchat... Ostatní progresivní rockoví fanoušci by také měli podle mého názoru zkontrolovat toto album ... Skvělá
hudební tvorba krátkodobé legendární kapely! | |
|
Skupina: Mejanel Gauthier - Drums Yves Darteyron - Bass, Chorus Maïko - Vocals Eric Bonnardel - Keyboards Sylvain Gouvernaire - Guitar, Chorus |
Folle Marie Vyšlo 1989, demo-tape Seznam skladeb: 01. Folle Marie (6:44) 02. Sous le Masque (9:16) 03. Tom (3:03) 04. Ailes pour Elle (Part 1) (6:28) 05. Ailes pour Elle (Part 2) (1:01) 06. Au Bout de Labyrinthe (6:24) Total Time: (32:56) 1989 France |
|
Druhý demo snímek nahraný v roce 1989 a vydaný pouze na kazetě (k7 ve Francii) ještě před albem "Patchwork".
| |
|
|
    
  |
|
|
Oficiální stránky:nejsou http://irismusic.free.fr/banda.htm |
 |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi ! |
Poslední aktualizace: 4.3.2018