GODDO


       

Zpět
Goddo je kanadská rocková kapela založená ve Scarborough, Ontario v roce 1975. Goddo měla střídavé úspěchy od poloviny 70. let do počátku 80. let. Po zreformování v roce 1989 oživili svoji kariéru několika novými studiovými alby a "best" kompilacemi. Goddo byla smluvně vázána k Bullseye Records z Kanady.

"Jestli je opravdu osamělost na vrcholu, kdo se o ni stará," vtipkovali Goddo na svém druhém albu. "Je osamělost také na dně." Tyhle břitké verše by mohly být mottem skupiny. Stručně shrnují nejen bouřlivou kariéru tohoto déle trvajícího kanadského hard rockového tria s dlouhým podáváním, ale také osudu odevzdaného humoru, s nímž se skupina dívala na celou záležitost. Technicolorové sny Goddo o globální nadvládě se nikdy nestaly skutečností, ale zdá se, že to také nikdy nezastavilo kapelu, aby si užívala svoji desetiletí trvající jízdu po horské dráze kanadským hudebním průmyslem.

Dlouhá a úmorná Goddo cesta se začala uprostřed roku 1975, když basista Greg Godovitz po několika úspěšných rocích v pozici rockové hvězdy opustil rockový, popovější outfit jménem Fludd z Toronta, když jeho příležitosti v kapele se povážlivě tenčily. S provizorní skupinou složenou ze studiových hudebníků vydal v roce 1975 singl u A & M Records, na němž představil cover od The Kingsmen "Louie Louie". Když píseň začala získávat nějaký ohlas, rozhodl se realizovat svůj záměr a zformovat vysněnou hard-rockovější kapelu. Godovitz oslovil Gino Scarpelliho (z glitter rockových The Brutus) jako kytaristu, velkého obdivovatele Jimi Hendrixe a Johna Lee Hookera, a bývalého školního kámoše Marty Morina (Truck) na bicí. Název kapely vznikl připojením souhlásky ke Godovitzově přezdívce, kteroou pro vyjasnění příliš mnoho lidí vyslovovalo Go-do namísto God-o-. Trio se probíjelo statečně kanadskými barovými sály, hrávali i tři vystoupení za večer po šest nocí týdně, někdy s celodenním cestováním mezi koncerty. Kapela se mihla každou špinavou hospodou, hrála v potápěčském i striptýzovém klubu nebo na středních školách v Ontariu a Quebecu s příležitostnými výlety do USA a západní Kanady jako prostředek ke zdokonalování jejich podiových představení a skečů. Brzy si získali pověst mocného tria pracovitých hudebníků; hudební tříčlenné posádky, která se umí vypořádat s konstantní dietou během vystupování v barech po příští dva roky, až nakonec přilákala pozornost společnosti Polydor Records, která podepsala se skupinou smlouvu prostřednictvím nezávislé produkční společnost Fat Cat Records.

Rok 1976 v těchto časech byl náročný pro Morina, zvláště když se stal otcem. Musel pak opustit rock'n'rollový životní styl a najít si stabilnější zaměstnání, až se nakonec stal řidičem školního autobusu. To přineslo šanci pro bubeníka z Ottawy Douga Inglise (Powerhouse), který se také podobal Morinovi, čímž ušetřil skupině za nové reklamní fotografie.

Se stabilizovanou sestavou kariéra kapely začala nabírat obrátky a brzy podepsali smlouvu s Polydorem. V roce 1977 se objevilo debutové bezejmenné album "Goddo" u Polydor Records s vlastními skladbami, např. "Bus Driver Blues", Godovitzův výstřel společně s Morinem, které představilo hybrid nemastného-neslaného rocku, dráždivé balady a necudné verše. Album přineslo také skoro jako Santanovský singl zlověstnou hudební oddyseu “Under My Hat”, ze kterého se vyklubal radiový hit. Spolu se skladbami "Bus Driver Blues" - o Morinově volbě preferovat povolání namísto rockové hvězdy, "Let It Slide" a "Let That Lizard Loose" ukázali světu, že jsou talentované trio se svěžím výkonem, přímočarým přístupem k nahrávání, využívající pouze málo dohrávek, které pomohly vytvořit "syrový zvuk", pro který se později stali známými v téměř bezprecedentní podobě.

Po něm následovalo v roce 1978 vynikající album "Who Cares", které se stalo opravdovou bravurou Gregova skladatelského umu, když přineslo skladby odvážnější, drzejší a přitahující pozornost sportovně laděným celým názvem alba "If Indeed It's Lonely At The Top... WHO CARES...It's Lonely At The Bottom Too!" (Jestli je opravdu osamělost na vrcholu, KDO SE O TO STARÁ... Je osamělost také na dně". Album bylo trochu těžším, ale mnohem odvážnější. Čisté řezané riffy smíchané s jemnými harmoniemi prokázaly, že Goddo nebyl jednorozměrový počin, ale přijali drsnější přístup než u jeho předchůdce. Produkoval je v Sounds Interchange v Torontu sám Godovitz ale pod pseudonym Thomas Morley-Turner - údajně, aby se zavděčil vedení labelu, který chtěl "pečlivého" producenta. Album "Who Cares" je skvělá vizitka Goddo, ambiciózní album pro na svoji dobu. Skladby dokonce přinášely poněkud ostřejší pohled na životní styl rock 'n rollu a hudebního průmyslu obecně, se skladbami jako "Cock On", píseň o cenzurované přední straně obalu stejnojmenného alba Fludd, "Carole (Kiss My Whip)" o domině z Rough Trade jménem Carole Pope a "Drop Dead (Who's Who)". Album "Who Cares" přineslo popovější záblesky, klasické pasáže, a komické vignety s prostopášnými rockovými kousky jako "Sweet Thing", ódu kapely, která se stala poznávacím znakem, či znělkou kapely. Píseň "Sweet Thing" se stala navždy jejich hlavním rozhlasovým hitem - navždy je s kapelou spojena a dala i hymnu jejich rodnému městu Scarborough v Ontariu. Z Goddo se stala jedna z nejoriginálnějších skupin tehdejší doby.

Úspěch "Who Cares" posílil popularitu kapely. Ale když se zvyšovaly jejich příjmy a turné se rozrůstala, tak rostl i jejich příjem drog a vlastní egomanie. Skupina odjela v roce 1979 na Floridu, aby pracovala na nové nahrávce ve studiu, ve kterém se stali Bee Gees slavnými. Výsledkem bylo opravdu rozmanité třetí album "A Act Of Goddo", představující promyšleně orchestrální balady a tradiční Goddo charakteristické balls-to-strip-malls kick-ass rock. Godovitz údajně odmítl spolupráci z Maurice Gibbem kvůli toho, že nazval jejich hudbu "diskotékovou sračkou". Na albu "A Act Of Goddo" se narodila první a jejich jediná balada "Chantal", která vrátila skupinu zpět do Kanady, nebo silný hit ""So Walk On". Jejich studiová zralost a experimentování také procházely klasické předehry s plnou orchestrací ve skladbě "Anacanapanacana", ačkoli Godovitz experimentoval s takovými věcmi už dávno předtím s Fludd. Následovala další řada koncertování na regionálních okruzích, ale skupina se stále setkávala se smíšenými recenzemi. Fanoušci byli naštvaní a kritici si nebyli jisti, jak se s nimi vypořádat. Kapela také získala národní pozornost uvedením v televizním pořadu "Chum-City Simulcast" na CITY-TV, který se natáčel v kostele sv. Pavla v Torontu, kde odehrála zkrácenou show. Vystoupení známé jako "An Act Of Goddo In Church" bylo od té doby nově vydáno živě na DVD.

Ale jak bylo dobře zdokumentováno v autobiografii Godovit'z, "Travels With My Amp", skupina se nepostupovala na další úroveň v době, když jejich kritický a komerční úspěch vyvrcholil. Poté, co se vraceli s malým promo turné po západě do Kanady, Godovitz se rozhodl poslat prezidentovi Polydorovi poněkud škodolibou faksimilii "Sign on the Line" vysvětlujícím jeho znechuceníť za nedostatečnou podporu. Polydor je krátce nato odepsal.

"An Act of Goddo" získalo malý ohlas nebo komerční pozornost a nebylo překvapivé, že Goddo se ocitli brzy bez smlouvy. Kapela přistála krátce nato v roce 1980 u labelu Al Mair's Attic Records výměnou za vydavatelská práva k prvnímu třem albům Goddo, ale Greg si nakonec zachoval práva na vlastní album, který předtím vybojoval práva na největší hity své předchozí kapely Fludd. V odvážném tahu pro label a kapelu se nerozhodli neprodleně nahrávat další studiové album. Místo toho zakoupili dvě noci v Roxy Theater v Barrie, Ontario, s mobilním nahrávacím vozem, producentem Bobem Segarinim a mladým komikem pro zahřátí, který zahajoval první večerní show, kterého až později svět poznal jako herce komediálních rolí s honoráři ve výši 20 milionů dolarů - Jim Carrey. Ačkoli mu bylo vyplaceno 100 dolarů na show, nevrátil se na druhý večer. Výsledkem bylo nahrané a vydané jejich živé 'best of' album v roce 1980 "Lighve: Best Seat in the House", které bylo dobře přijato. V Německu byla vydána také zkrácená verze nahrávky s jiným přebalem. Samozřejmě nahrávka obsahovala i řadu nových skladeb, které skupina v roce 1981 vydala jako jejich čtvrté studiové album "Pretty Bad Boys", které se stalo jejich nejvíce komerčně přijatým albem. Titulní skladba "Pretty Bad Boy" se stala jejich certifikovaným hitem v Top-40 a kapela získala rovněž nominace na cenu Juno Award v kategorii "Band Of The Year". Za tento jejich popovější titul získali Goddo svůj první (a jediný) takto ceněný hitový singl společně s nominaci na cenu Juno v roce 1982 - ironicky, v kategorii pro "Most Promising New Group".

Na zadní straně titulní skladby Ian Hunter-esque, která by strávila čas v kanadské top 40, druhý singl "If Tomorrow Never Comes", "Vampire Eyes" a "Forget About Forgetting" se staly hity, když vyrazili na turné turné v roce 1983 s několika zastávkami ve Velké Británii a kontroverzního vystupování s Uriah Heep ve Spojených státech. Toto spojení bylo velmi napjaté, nicméně když během přestávky byli Goddo v ateliéru a člen Uriah Heep, který seděl ve studiu, zničil pásku poté, co na ni vylil nápoj. Jméno Goddo bylo nominováno také na ocenění Juno v roce 1983 za Best Rock Group, ale neuspěli. Dodatečné tantiémy, které Godovitz obdržel za nahrání tohoto alba, použil k financování své dovolené ve stylu playboy v Egyptě. V době, kdy se vrátil do Kanady, Attic měl finanční problémy a potřeboval kapelu ohledně své investice co nejrychleji k dispozici. Ale tentokrát byla kapela propuštěna. Nyní bez nahrávací smlouvy Goddo prožili přechodnou fází, kdy stále konvertovali v centrální Kanadě i v příštích několika letech až do jejich neoficiálního rozpadu. Po letech koncertování se skupina zhroutila pod váhu svých vlastních excesů a dluhů a v roce 1983 se kapela rozpadla.

Scarpelli a Inglis se vydali do jiných kapel, zatímco Godovitz se neúspěšně pokusil vzkřísit novou verzi skupiny, tentokrát pětičlennou, a pod názvem GODO ji dirigoval v polovině 80. let. Gino Scarpelli začal pracovat s dalšími hudebníky na kompilačním albu, který sestavil El Mocambo Records od Roberta Charlese Dunne s názvem "Toronto Calling". Spolu se členy Moxy se Scarpelli objevil jako součást studiového počinu, který se jmenoval Bongo Fury, se kterým vydal desku. Toto spojení se stalo i dobrým dočasným domovem pro charitativní singl Goddo "Fortune In Men's Eyes", který byl věnován pozdějšímu hudebnímu partnerovi z Fludd Brianu Pillingovi, který podlehl rakovině.

Tento stav trval, dokud se nerozhodli využít 15. výročí skupiny k tomu, že se Goddo se vrátí k dalšímu rozjezdu. Ke konci 80. let se znovu objevila renovace rockových kapel v barových klubech. Koncem 90. let se Goddo opět dali dohromady. V roce 1989 napětí povolilo a trio se znovu spojilo, když se do něj připojil původní originální bubeník Morin. V roce 1990 Goddo vydali u labelu BEI/Justin Entertainment výběr "best of" CD nazvaný "12 Gauge Goddo", což iniciovalo mini-reunion k několika vystoupením v Ontariu a přilehlém regionu. Godovitz strávil zbytek desetiletí v nejrůznějších vedlejších projektech, včetně založení vlastního labelu Nile Records a setkání s kytaristy a dlouholetými přáteli Davidem Henmanem (ex-April Wine a Dudes) a Bobem Segarini (Dudes, Wackers) pro Carpet Frogs, The Anger Brothers a The Greg Godovitz Orchestra, kde tribut byl věnován britské invazi ze 60. let, jednomu z jeho osobních "hudebních mentorů".

V té době ale přišel nový třesk z hudební scény v Seattlu nazvaný Grunge a label BEI/Justin se zhroutila a Goddo tak byli volní bez smlouvy, takže se vrátili zpátky do středně velkých barů. Goddo tak byli nuceni udělat pauzu podruhé.

S kritickým přehodnocením historického místa Goddo v kanadském rockovém pantheonu se skupina rozhodla spojit naplno a nahráli v roce 1992 studiové album "King Of Broken Hearts", kterým opět upoutali pozornost. Album koprodukoval a mixoval legendární producent Terry Brown (Rush, Max Webster, Klaatu, mimo jiné). Album vyprodukovalo patrně nejsilnější materiál skupiny, včetně titulní písně, nervní "Dreams of New York City" a citlivé "Lost Without Your Love". S albem přišlo i jediné oficiální hudební video kapely "Was It Something I Said?”, které přineslo uznání Goddo v celé Kanadě prostřednictvím Much Music a brzy i v zámoří prostřednictvím smlouvy o distribuci s německou společností Mausoleum Records. Kapela byla zpátky společně a televizní show a pokračujícími koncerty.

V roce 1994 Godovitz přemýšlel o vstupu do skupiny Ground Zero , která v neděli večer jamovala v Lee’s Palace v Torontu a tak nabídl

Foto zleva: Doug Inglis, Greg Godovitz, Steve Shelski, Brad Lovatt
své služby jako druhý kytarista pod novým názvem The Carpet Frogs. Bylo to nedlouho předtím, než vydali v Kanadě CD s názvem "Frog Curry", které vyšlo na Godovitzově vlastním labelu Nile Records a prostřednictvím Permanent Press Recordings z Los Angeles. Nicméně osobní konflikty mezi Godovitzem a skupinou vedly k jeho odchodu z The Carpet Frogs. Je nezpochybnitelně, že Godovitz viděl hodnotu v The Carpet Frogs v žánru stylu British Invasion. Kontaktoval starého kamaráda Boba Segariniho, po čerstvém kolapsu Oak Ridges, super-skupiny Ontario Cats & Dogs (Mach 1). Doplněním klávesisty Rona Christa se trio žertovně pojmenovalo jako The Greg Godovitz Orchestra & Chorus. Jejich převážně akustický, obnažený zvuk byl perfektní pro intimní nastavení a netrvalo dlouho, aby se stali pravidelným vystupujícím v Blues On Belair v Yorkville.

Godovitzovy vzpomínky na kanadskou hudební scénu byly zachyceny v knize nazvané "Travels With My Amp" v roce 1999. Nicméně nutnost vydělávat si na živobytí byla zásadní vedla téhož roku k podepsání smlouvy s kanadským indie label Bullseye Records. V roce 2000 na oslavuě 25. výročí založení Goddo, Godovitz připravil masívní turné, které podpořila nová kanadská společnost Bullseye Records, jež v roce 2001 znovu vydala i první tři nahrávky od Polydoru a později další live album nazvané "2nd Best Seat In The House: 25th Anniversary Lighve", kde oživili starou klasiku a poodhalili některé rané vlivy kapely, včetně bluesového standardu "Little Red Rooster". Své 25. výročí kapela oslavila v Torontu v roce 2000 velkolepou party, na které vystoupili originální Goddo (včetně Marty Morina), Ronnie Hawkins, Partland Brothers, Andy Curran (Coney Hatch) a členové nové Godovitzovy brititské invaze The Anger Brothers s Bobem Segarinim. Vystoupení a následné turné v tomto roce se staly základem pro pokračování "Best Seat In The House" nazvaného "2nd Best Seat In The House". Godovitz pak strávil následující rok propagací své autobiografie "Travels With My Amp". Po teroristických útocích v USA v tomto roce skupina napsala a vydala singl "New York City's Burning" k získání finančních prostředků pro Červený kříž.

Současně si Godovitz a Segarini povýšili The Greg Godovitz Orchestra na další úroveň a přidali rytmickou sekci, včetně Douga Inglise z Goddo na bicí a reinkarnovali v roce 2003 do zvuku nové British Invasion pojmenované The Brothers Anger. Projektu se zůčastnili Bob Segarini, bubeník Doug Inglis, klávesista Brad Lovatt, kytarista Steve Jensen Surrender a basista Mike Pellarin. Společně pak vydali CD nazvané jednoduše "The Anger Brothers". Zatímco v ateliéru zaznamenali spoustu originálních skladeb pro svůj vlastní debut, Godovitz nahrál také několik nových skladeb pro comebackovou desku Goddo. Nové studiové album z roku 2004 bylo nazváno "Kings Of The Stoned Age" a přineslo několik singlů, včetně "Rock Star". Bylo zralejší, ale ne méně hlučné než předtím, a získalo příznivé ohlasy na základě singlů "Rock Star", "Such A Fool" a "Help Me". Poté, co se Gino Scarpelli musel ze zdravotních důvodů omezit svoji činnost ve skupině, Godovitz přibral kytaristu Steve Shelskiho (ex-Coney Hatch, ano je ta ta skupina v níž v roce 1987 působil jako zpěvák Kevin LaBrie z nynějších Dream Theater), stejně jako kolegu z The Anger Brothers klávesistu Brada Lovatta, a pak hráli v oblasti Toronta a okolí během příštích pár let. S novou sestavou se kapela mohla hlouběji ponořit do svého katalogu nahrávek i naživo, což dříve nebylo možné díky tradiční třídílné sestavě.

Později téhož roku vydali i DVD pod prostým názvem "LIVE", které obsahovalo také záběry osobní, ze zákulisí a záběry z pódia. Ještě během roku 2004 Godovitz těžce zvažoval vydat kompilaci pro Bullsey "It Was 40 Yers Ago Today: A Tribute To The Beatles. Spolu s jeho ko-produkcí natočil "God You Do It" s Goddo, "And Your Bird Can Sing" jako duet s Bobem Segarinim, "Dear Prudence" s Carpet Frogs a "Norweigan Wood" s Cats & Dogs.


V roce 2008 Bullseye Records vydali kompilační album živých rarit nazvané “Under My Hat: Anthology Volume 1”. Spolu s nejlepšími studiovými hity kapely také obsahovalo dosud nezveřejněný živý materiál ze 70. let. Odehráli ještě poslední koncert v Jeff Healey's Roadhouse v březnu téhož roku předtím, než se Godovitz krátce poté přestěhoval do Calgary, kde produkuje nové nahrávky, pracuje na novém sólovém albu, stejně jako vystupuje ve ve městě a okolí, společně s výjezdy zpátky do Ontária. V roce 2010 se Scarpelli vrátil do skupiny v době Godovitzových 60. narozenin v Torontu. Gino Scarpelli se během posledních několika let zhoršil a nebyl schopen hrát. V poslední době Godovitz přestavěl kapelu a dokonce vystoupil v Torontu s vyprodaným koncertem se Ginovým synem, Genem na sólovou kytaru. Bylo děsivé sledovat čisté riffy a manýry, které zdědil mladší Scarpelli.

V roce 2010 John Power of All Access Productions oslovili skupinu s konceptem natočení dokumentárního filmu o příběhu kapely Goddo. To vedlo k dalšímu reunionu tria na vyprodaném koncertě v Toronto Sound Academy. Byla to oslava 35. výročí kapely a byla natočena pro tento dokument. V roce 2012 bylo očekáváno nové album, stejně jako kompletní dokument výše zmíněný dokument.

Godovitz je v současné době zapojen do revitalizace El Mocambo, legendárního rockového sálu, kde se uvedli například Rolling Stones mezi ostatními legendárními umělci v době jeho rozkvětu.

Stejně jako mnoho jiných skupin, Goddo nedokázal prorazit na velkých trzích a nebyli schopni dokonce vybudovat značnou loajální kariéru na své rodné půdě. Je ale nutno poznamenat, že Goddo byli skvělý počin nacházející se pouze ve ve špatné době. Skupina se však těšila velkému úspěchu v malých komunitách po celém světě, včetně Austrálie a některých částí Evropy. Greg Godovitz se pak nachází na seznamu nejvíce podceněných hudebníků v kanadské historii. Složitá, ale prostá kytarová hra, klasické předehry, jemné harmonie a těžká nakládačka, když se jim zachtělo... Goddo byl skutečně vícerozměrní. Všichni ve všem, Godovitz a kapela servírovali vyvážený rock and roll, který vždycky měl své fanoušky...

Zpět


Členové:
Greg Godovitz - Lead Vocals, Bass, Guitars, Piano
Doug Inglis - Drums, Percussion, Backing Vocals (replaced Morin in 1977-present)
Brad Lovatt - Keyboards (2005-present)
Steve Shelski - Guitars (replaced Scarpelli in 2005-present)
Bývalí členové:
Gino Scarpelli - Guitars, Bass (1975-2005)
Marty Morin - Drums, Percussion, Vocals (1975-1977)

Členové
(Narozen 20. března 195, Toronto, Canada)
Vocals, Bass, Guitars


Greg začal svou hudební kariéru jako basistka / zpěvák v roce 1964 ve věku 13 let v British Invasion ovlivněné kapele The Pretty Ones s budoucími kolegy z Fludd Brianem a Edmundem Pillingovými. Poté se připojil k bluesovým kapelám The Backdoor/The Pyggs, bluesových rockerům Sherman & Peabody a psychedelic rockovým Mushroom Castle předtím, než se připojil k bratrům Pillingovým ve Fludd. Kapela Fludd vydala 8 Top Ten hitů v 70. letech včetně klasiky "Cousin Mary", "Turned 21" a "Brother And Me".

Zakládajícími členy Sherman & Peabody byli "Buzz" Shearman z Moxy a Gil Moore z Triumph.

V roce 1975 založil Greg kapelu Goddo s bubeníkem Marty Morinem a kytaristou Gino Scarpellim. Do skupiny se po Martyho odchodu v roce 1976 připojil bubeník Doug Inglis a pokračuje s Gregem a Ginem dodnes. Goddo nahráli jedenáct hard rockových alb pod Gregovou produkcí tehdy pod pseudonymem Thomas Morley-Turner. Goddo pokračuje v těchto dnech s původní reunionovou sestavou po 37 letech.

V roce 2010 Greg vydal autobiografii "Travels With My Amp" a vydal řadu povídek v National Post. Po dva roky hostoval v rozhlasové show s názvem Rock Talk na Newstalk 1010 CFRB v Torontu. Posledních osm let žije Greg v Calgary v Albertě, kde působí na scéně, produkuje lokální projekty a celou řadu umělců včetně Amy Bishop (pop), Toni Vere (folk), Netty Mac (country), Devi Naryani (bhajan), The Grounds (rock), Kobra and The Lotus (metal). Pokračuje také v živém vystupování s British Invasion skupinou The Dick Clark Pět. Vystupuje také s The Rustic Brothers, představuje písně ze svého sólového alba z roku 2012 "aMuseMe", které produkoval Loverboy Paul Dean a s nahráváním mu vypomohli Paul Dean (Loverboy), Russell Broom (Jann Arden), Mike Little (George Canyon) a klasický kytarový virtuóz Oscar Lopez. V roce 2014 bude Greg oslavovat 50 let jako umělec na hudební scéně.

Greg v současné době dokončuje svou druhou knihu "Up Close And Uncomfortable" a aktivně se podílí na projektu Friends Of The Dream, charitativní pomoc dětem ve věku 8-16 let, které vyučuje hudbu v Dominikánské republice.

Greg momentálně slaví 50. výročí v hudebním průmyslu.

"Byl jsem v tomto odvětví 46 let od doby, kdy mi bylo 13 let," řekl Godovitz. "Vzpomínám si, že jsem hrál v klubech po Torontu už ve 14 letech s kapelou Fludd, takže již jako dítě jsem hrál s opravdu dobrými hudebníky." V šedesátých letech se jeho povolání v hudbě setkávalo s velkým odporem. "Byl jsem náročný, když jsem to toho šel, přál jsem si stát se hudebníkem," vzpomínal Godovitz. "Vzpomínám si, že můj otec mě vlekl, abych si zkrátil vlasy, ale když mi chtěli oholit hlavu, vyběhl jsem z holičství se zástěrou. Moje máma byla vždycky pro, ale nešlo to, dokud jsme nezačali nahrávat a otec uslyšel skladby v rozhlase, vzal to na vědomí. Teprve v posledních několika letech přestal můj otec přijít na koncerty, roky proběhly tak rychle. Teď už mi bylo 60 let a znovu s tím začínám."
Členové Doug Inglis
(Narozen ***, Ottawa, Canada)
Drums


Dough se narodil a vyrůstal v Ottawě. Profesionálně začal bubnovat s Powerhouse, v níž hrál i Brian Rading z Five Man Electric Band. Když se přestěhoval do Toronta v roce 1976, nahradil Marty Morina v Goddo, s nimiž nahrál 6 studiových alb a 2 živá alba.

Mezi další nahrávací projekty patří vydaná 3 alba s dlouholetým přítelem a rodákem z Ottawovy Paulem Fentonem, nahrávka s kapelou The Anger Brothers, a album se zakládajícím členem keltské rockové kapely The McBrides a spolupracoval na albu Ronnie Hawkinse.

Když nehrál s Goddo, Doug po celá léta koncertoval po Severní Americe s Blushing Brides, Classic Albums Live a legendárním Ronnie Hawkinsem a Hawks.

Hrál také na bicí a percussion v Tom Waits Appreciation Congregation.
Členové Gino Scarpelli
(Narozen 2. září 1951, Cosenza, Calabria, southern Italy)
Guitars, Bass


Kytarista a skladatel Gino Scarpelli se v Cosenza v Kalábrii, jižní Itálie. Na kytaru začal hrát ve věku čtyř let a brzy byl veden svým strýcem, vynikajícím houslistou. Na kopcích Itálie s ozvěnou Gino praktikoval pravidelné rozvíjení svého jedinečného zvuku. Když mu bylo dvanáct let, zahrál si svůj první koncert.

Gino z Kanady udělal svůj nový domov v červnu 1966. Tam byl také požádán, aby se připojil ke skupině. I když byl Gino nejmladším členem kapely, brzy se se stal tím, kdo určuje směr a vede kapelu. Koneckonců, Gino byl už veteránem, který koncertoval již jedenáct let. Ve škole pracoval na částečný úvazek v divadle jako uváděč. Jeho šéf měl Ginoovu kapelu velmi rád, takže Ginovi nabídl divadlo jako zkušební prostor. Po vyslechnutí Ginova hraní šéf požádal skupinu, aby zahajovali koncert pro velmi známého zpěváka z Itálie jménem Nicola DI Bari.

Během své 48 leté kariéry zaznamenal Gino četné alba s různými umělci včetně deseti alb s Goddo. Hrál mimo jiné také s kapelami The Extensions, The Idigo Five, Motherlode, Tightass, Second Wind , BOO, Brutus. Když Gino zrovna nehrál s Goddo, sklízel smetánku a sdílel pódium se svým synem Gene Scarpellim v SCARPELLI GENE POOL. Mezi další členy tohozo seskupení patří Ginoův zeť Joe Vilardo a jeho přátelé a adoptovní synové, Dom Audino a Dennis Colautti - hezká parta chlapíku z Irska.
Členové Steve Shelski
Guitars (nahradil Scarpelliho v roce 2005-dosud)

Steve Shelski je nejznámější jako člen kanadské rockové kapely Coney Hatch, kde v roce 1981 nahradil původního kytaristu Eda Godlewski. Shelski také nahrál několik instrumentálek pro TSN.

Coney Hatch je kanadská hard rocková kapela, která v 80. letech vydala tři alba. Vznikla v Torontu v Ontariu a založili ji zpěvák a kytarista Carl Dixon, hlavní zpěvák a baskytarista Andy Curran, kytarista Steve Shelski a bubeník Dave 'Thumper' Ketchum. Kapela byla známá pro své živé přehlídky, které až poškozovaly sluch. V roce 1983 Coney Hatch dokonce zahajovali vystoupení Iron Maiden na většině jejich koncertů při turné World Piece Tour.

V dubnu 2008 se Carl Dixon velmi vážně zranil při autonehodě v Austrálii. Dne 5. srpna 2010 se původní sestava Coney Hatch včetně zotaveného Carlu Dixona zúčastnila reunionové show v Phoenix Concert Theatre v Torontu. Bylo to první vystoupení původní sestavy od roku 1993. Další live datum bylo naplánováno na rockový festival Firefest v Nottinghamu v Anglii dne 23. října 2011. Coney Hatch hráli i na víkendovém večeru Rock n 'Roar v srpnu 2013 ve Spanish, Ontario.

K dispozici je pouze jediné foto kapely Doddo. Foto zleva: Doug Inglis, Greg Godovitz, Steve Shelski, Brad Lovatt
Členové Brad Lovatt
Keyboards (2005-present)

Godovitz a Segarini založili společně The Greg Godovitz Orchestra. Připojením rytmické sekce s Doug Inglisem z Goddo na bicí reinkarnovali v roce 2003 do zvuku nové British Invasion pojmenované The Brothers Anger. Projektu se zůčastnili Greg Godowitz, Bob Segarini, bubeník Doug Inglis, klávesista Brad Lovatt, kytarista Steve Jensen Surrender a basista Mike Pellarin. Společně pak vydali CD nazvané jednoduše "The Anger Brothers".
Členové Marty Morin
Drums, Percussion, Vocals (1975-1977)

Marty byl zakládajícím členem Goddo až do roku 1976, kdy kapelu z rodinných důvodů opustil. Nahradil jej bubeník Doug Inglis. Ke kapele se vrátil při 25. výročí jejího vzniku v roce 2000, když kapela své výročí oslavila v Torontu velkolepou party, na které vystoupili originální Goddo (včetně právě Marty Morina), Ronnie Hawkins, Partland Brothers, Andy Curran (Coney Hatch) a členové nové Godovitzovy akvizice Brititsh Invasion The Anger Brothers s Bobem Segarinim.

Zpět
Studiové desky:
2003 Kings Of The Stoned Age
1992 King Of Broken Hearts
1981 Pretty Bad Boys
1979 An Act Of Goddo
1978 Who Cares
1977 Goddo
Ostatní nahrávky:
2013 The Pretty Bad Boys Return: 35th Anniversary Reunion Concert
2008 Under My Hat - Volume 1: Active Goddo
2007 Goddo – Live (DVD)
2004 2nd Best Seat In The House (komp.)
1991 In Goddo We Trust
1990 12 Gauge Goddo (komp.)
1978 Best Seat In The House (komp.)
Sólové a jiné nahrávky:
2014 aMuseMe
2002 The Anger Brothers


Skupina:
Doug Inglis - Drums, Percussion
Gino Scarpelli - Guitars
Greg Godovitz - Bass, Guitar (Acoustic), Guitar (Electric), Vocals
Hosté:
Jeff Healey - Guitars
Steve Jensen - Guitar, Guitar (12 String), Soloist
Mike Pellarin Bass
Bob Segarini - Vocals (Background)
Diskografie Kings Of The Stoned Age
Vyšlo 2003, Bullseye Records Of Canada, BLR-CD-4074

Seznam skladeb:
01. Help Me (Greg Godovitz) (3:23)
02. Such A Fool (Greg Godovitz) (4:22)
03. Rock Star (Greg Godovitz) (5:03)
04. Chainsaw Love (Greg Godovitz) (3:22)
05. Gas, Money & Cigarettes (Gino Scarpelli) (4:07)
06. I Wanna Be On My Own (Greg Godovitz) (3:42)
07. Watch Me Crawl (Greg Godovitz) (4:50)
08. When You Roam (Do As The Roamins Do (Greg Godovitz) (3:07)
09. Moroccan Girl (Greg Godovitz) (4:49)
Total Time (69:22)

Producer: Greg Godovitz, Andy Curran
Mixing: John Alsanni, Alfio Annibalini, Andy Curran
Executive Producer: Jim Hoeck
Engineer, Producer: Paul LaChapelle
Mastering: Joe Lambert
Photography: Marko Shark
Cover Art, Cowbell, Executive Producer: Jamie Vernon

Skupina:
Gino Scarpelli - Bass, Guitar, Slide Guitar
Greg Godovitz Bass, Guitar, Producer, Vocals
Doug Inglis Drums, Percussion, Timpani
Hosté:
Dr. John Bjarnason - Harmonica
Vivian Williams - Vocals (Background)
Drew Winters - Keyboards
Johnny Ferreira - Saxophone
Bob Gray - Strings
Terry Brown - Keyboards, Percussion
Rich Hopkins - Organ, Piano
Kenny MacLean - Vocals (Background)
Dennis Marcenko - Bass
Michael Mocak - Saxophone
Marty Morin - Percussion, Vocals (Background)
Colina Phillips - Vocals (Background)
Diskografie King Of Broken Hearts
Vyšlo 7. ledna 1992, Justin Entertainment, JED-21 (CAN)
Mausoleum Records, 904006.2 (EUR)

Seznam skladeb:
01. Mirror Mirror (Greg Godovitz) (3:01)
02. Say You Will (Greg Godovitz) (4:03)
03. Just Don't Know (Greg Godovitz) (4:00)
04. King Of Broken Hearts (Greg Godovitz) (4:31)
05. Was It Something I Said? (Greg Godovitz) (3:59)
06. Dreams Of New York City (Greg Godovitz / Marty Morin) (4:33)
07. It's Good To Be Alive (Greg Godovitz) (3:54)
08. The Quest (Greg Godovitz) (4:51)
09. Quicksand (Greg Godovitz) (4:27)
10. Lost Without Your Love (Greg Godovitz) (4:43)
11. You Can't Do That (Greg Godovitz) (3:19)
12. Egypt (Greg Godovitz) (5:37)
13. You Must Fight Back (Greg Godovitz) (4:21)
14. Please Baby Please (Paul Dean / Geraldo Dominelli / Greg Godovitz) (5:09)
Total Time (47:04)

Producer: Greg Godovitz
Engineer, Producer: Paul LaChapelle
Illustrations: Barry Bolton
Photography: Marko Shark

Skupina:
Greg Godovitz - Bass, Guitar, Vocals
Doug Inglis - Drums, Percussion, Piano, Vocals (Background)
Gino Scarpelli - Bass, Guitars, Percussion, Vocals (Background)
Hosté:
Ian Guenther -Violin
Pat McNeilly - Drums (Steel)
George Semkiw - Piano
Drew Winters - Organ, Percussion, Piano
Diskografie Pretty Bad Boys
Vyšlo 7. ledna 1981, Attic, LAT 1120

Seznam skladeb:
01. Ngorongoro (Doug Inglis) (1:00)
02. Am I Crazy, Crazy?!? (Greg Godovitz) (3:31)
03. If Tomorrow Never Comes (Greg Godovitz) (4:13)
04. Feelin' Strange Today (Greg Godovitz) (4:14)
05. Shooting Stars (Greg Godovitz) (4:47)
06. Pretty Bad Boy (Greg Godovitz) (3:45)
07. Forget About Forgetting (Greg Godovitz) (3:35)
08. Vampire Eyes (Greg Godovitz) (3:52)
09. Let's Talk It Over (Greg Godovitz) (5:27)
10. Orognorogn (Doug Inglis) (0:19)
Total Time: (34:47)

Producer: Bob Segarini
Engineer: Brian Mitchell, George Semkiw
Assistant Engineer: Paul Bonish, Bob Cobban, Dave Rose, Ed Stone
Remixing: Ian Guenther
Photography: Patrick Harbron
Art Direction: Andrew Smith, Jackie Young

Skupina:
Greg Godovitz - Bass, Vocals
Doug Inglis - Drums
Gino Scarpelli - Guitars
Hosté:

George Atwell Piano
Paul Irvine Saxophone
Diskografie An Act Of Goddo
Vyšlo 7. ledna 1979, Polydor, 2424 189

Seznam skladeb:
01. Anacanapanacana (Greg Godovitz) (3:08)
02. So Walk On (Greg Godovitz) (5:10)
03. Chantal (Greg Godovitz) (3:40)
04. You're So Cruel (Greg Godovitz) (5:00)
05. The Verdict's In (Greg Godovitz) (3:33)
06. Sign On The Line (Greg Godovitz) (5:37)
07. Rosie (Just Hang On) (Greg Godovitz) (5:10)
08. Take Care (Greg Godovitz) (2:58)
09. Work It Out (Greg Godovitz) (5:30)
10. Anacanapanacana (Greg Godovitz) (0:32)
Total Time (39:46)

Design, Reissue Design: Ralph Alfonso
Cover Painting, Paintings: John Allison
Po uměleckém vrcholu "Who Cares", bylo by těžké pro Goddo zpěváka, basistu a hlavního skladatele Grega Godovitze, aby se postavil opět nahoru, ale nepovedlo se mu to na jejich třetím albu "Act of Goddo". Nahrávalo se v oblasti Florida na dovolené a míchalo ve studiu kapely Bee Gees v Miami. "Act Of Goddo" je celkově volnější a uvolněnější výlet, nemastnou neslanou sbírku skladeb, velké zvukové riffy, rozmáchlá aranžmá, zdlouhavá sóla a zvláště více reflexní lyrický tón nad ambicí a kvalitou jeho předchůdce. Asi jako nejdůležitější píseň na "Act of Goddo" se jeví píseň "Sign On The Line", kterou zřejmě inspirován nihilismem punku, Godovitz napsal jako kritiku showbusenessu o "vydavatelských lžích executivy labelu" a věnoval jej vlastnímu labelu kapely. Jaké překvapení, že Goddo byli byrzy beze smlouvy a na album se pozapomělo před opětovným vydáním na CD v roce 2000 na kanadském labelu Bullseye.

Skupina:
Gino Scarpelli - Bass, Guitars, Percussion
Greg Godovitz - Bass, Guitars, Piano, Vocals
Doug Inglis - Drums, Percussion, Vocals
Hosté:
Martin Melhuish - Guitars
Peter Schenkman - Cello
Rosemarie Tedesco - Piano
Dr. John Bjarnason - Harmonica
Paul Irvine - Saxophone
Diskografie Who Cares
Vyšlo 7. ledna 1978, Polydor, 2424 902

Seznam skladeb:
01. Tough Times (Greg Godovitz) (2:23)
02. Cock On (Greg Godovitz) (4:00)
03. You Can Never Go Back Anymore (Greg Godovitz) (3:45)
04. Drop Dead (That's Who) (Greg Godovitz / Gino Scarpelli) (2:41)
05. Sweet Thing (Greg Godovitz) (3:42)
06. There Goes My Baby (Greg Godovitz / Doug Inglis / Gino Scarpelli) (6:32)
07. Oh Carole (Kiss My Whip) (Greg Godovitz) (3:46)
08. Once Again (Greg Godovitz) (4:03)
09. Too Much Carousing (Greg Godovitz) (4:26)
Total Time: (33:11)

Engineer: Ed Stone
Engineer, Production Assistant: Mike Jones
Production Assistant: Greg Godovitz
Photography: George Lazairidis
Toto je zásadní nahrávka z roku 1978 "Who Cares" je nejambicióznější, vydatná a konzistentní nabídka skupiny, a proto je i nejoblíbenější. Jako vždy písně zpěváka-basisty Grega Godovitze mají dvě příchutě - slané ódy o sexu, drogách, rockové úlety a hořkosladké, překvapivě něžné balady. Na těchto devíti písních však Godovitz, který také produkoval album pod pseudonymem Thomas Morley-Turner, dosáhl téměř dokonalé rovnováhy mezi hedonismem a romantismem. "Who Cares" je solidní, inteligentní, vynikající album. Opětovné vydání na CD v roce 2001 na kanadském labelu Bullseye přidává navíc ještě 30 minut nevydaných hrubých mixů a instrumentálních skaldeb.

Skupina:
Greg Godovitz - Bass, Guitar, Vocals, Voices
Doug Inglis - Drums, Percussion, Vocals (Background)
Gino Scarpelli - Bass, Composer, Guitar, Percussion
Hosté:
Dwayne Ford - Fender Rhodes, Keyboards, Micro Moog, Piano
Michael Carpenter - Cello
George MacDonald - Percussion, Wind Chimes
Bob Segarini - Vocals (Background)
Gazebo, Marty, Silky - Choir/Chorus
Carlisle Miller - Sax (Tenor), Saxophone
Diskografie Goddo
Vyšlo 7. ledna 1977, Fatcat Records/Polydor, 2424 901

Seznam skladeb:
01. The Bus Driver Blues (Greg Godovitz / Marty Morin) (4:32)
02. Drive Me Crazy (Greg Godovitz) (3:55)
03. Let That Lizard Loose (Greg Godovitz) (3:23)
04. I'm Losing You (Greg Godovitz / Marty Morin / Gino Scarpelli) (7:20)
05. Let It Slide (Greg Godovitz) (5:20)
06. Twelve Days (Greg Godovitz) (3:19)
07. Under My Hat (Greg Godovitz) (4:44)
08. Hard Years (Greg Godovitz) (3:22)
Total Time: (35:46)

Recording Date: October, 1976 - November, 1976, at Old Montreal
Arranger: Goddo
Producer: Gary Cape
Engineer, Producer: Dixon Van Winkle
Technical Assistance: Dave Nash
Design, Reissue Design: Ralph Alfonso
Photography: George Lazairidis


Skupina:
Greg Godovitz - Bass, Guitars, Vocals, Voices
Doug Inglis - Drums, Percussion, Vocals (Background)
Gino Scarpelli - Bass, Guitar, Percussion
Hosté:
Marty Morin - Drums, Percussion
Ed Piling - Guitars
Gene Scarpelli - Guitars
Brad Lovett - Keyboards
Dr John Bjarnason - Harmonica
Diskografie The Pretty Bad Boys Return: 35th Anniversary Reunion Concert
Vyšlo 2013, eONE Music Canada, AAPCD5644

Seznam skladeb:
01. So Walk On ()
02. Work It Out ()
03. Bus Drivin Man ()
04. You're So Cruel ()
05. Under My Hat ()
06. Pretty Bad Boy ()
07. Drop Dead ()
08. Sweet Thing ()
09. Let That Lizard Loose ()
10. Twelve Days ()
11. Quicksand ()
12. Tough Times ()
13. Cock-On ()
14. O Carole (Kiss My Whip) ()
15. Too Much Carousin ()
Total Time (69:22)

Produced At – All Access Productions
Nahrávalo se v Torontském Sound Academy 2010 a při oslavě 35 let od založení kapely. Na jevišti se objevili Greg Godovitz, Gino Scarpelli, Doug Inglis a zakládající bubeník Marty Morin spolu se zvláštními hosty Ed Pilingem, Gene Scarpelli, Bradem Lovettem a Dr Johnem Bjarnasonem.

Skupina:
DISC ONE - Tracks 1-17
Greg Godovitz - Bass, Guitar, Vocals
Gino Scarpelli - Guitar, Bass
Marty Morin - Drums, Vocals

DISC TWO - Tracks 18-32
Greg Godovitz - Bass, Guitar, Vocals
Gino Scarpelli - Guitar, Bass
Doug Inglis - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Under My Hat - Volume 1: Active Goddo
2CD, vyšlo 2008, Bullseye Records Of Canada, BLR-CD-4125

Seznam skladeb:
01. O Carole (Kiss My Whip) ()
02. Nice Very Nice ()
03. Already A Memory ()
04. Let That Lizard Loose ()
05. Under My Hat ()
06. For The Better ()
07. Can't Shake It, Can't Break It ()
08. You'll Come Around ()
09. I'm Losing You ()
10. I Wish You Would ()
11. Starstruck ()
12. Louie, Louie ()
13. Shakin' Up ()
14. Nobody Knows ()
15. The Hard Years ()
16. Drive Me Crazy ()
17. Do Ya ()
18. Cock On ()
19. Twelve Days ()
20. Too Much Carousing ()
21. Sweet Thing ()
22. Getting Down To Basics ()
23. Bus Driver Blues ()
24. Drop Dead (That's Who) ()
25. Hot Thing ()
26. Hollywood Queen ()
27. The Eagle Flies On Friday ()
28. Dead Of Night ()
29. London Town ()
30. What A Life ()
31. Standing In The Road ()
32. Let It Slide ()
Total Time (69:22)
Obsahuje dříve nevydané nahrávky z let 1976 a 1977 včetně 16 nikdy předtím dostupných skladeb.
DISC ONE - Skladby 01-17 - nahráno v Tudor Tavern, Cambridge, Ontario, 1976.
DISC TWO - Skladby 18-32 - nahrány živě v The Mustache, Montreal, Quebec, 1977.

Skupina:
Hosté:
Diskografie Goddo – Live
DVD, Vyšlo 6. října 2007, Linus Entertainment, 2 79011

Seznam skladeb:
01. Anacanapanacana ()
02. So Walk On ()
03. Work It Out ()
04. Let That Lizard Loose ()
05. Tough Times ()
06. Cock On ()
07. Once Again ()
08. Sweet Thing ()
09. Sign On The Line ()
10. Rosie (Just Hang On) ()
11. Drive Me Crazy ()
12. Too Much Carousin’ ()
Total Time (60:00)

Recording at The Church, Toronto, Canada
Composer: George Atwel
Composer, Liner Notes: Greg Godovitz
Photography: Patrick Harbron
Originally presented as a live simulcast on CITY-TV in 1979.

Skupina:
Greg Godovitz - Bass, Guitar, Vocals
Gino Scarpelli - Bass, Guitars
Doug Inglis - Drums, Vocals (Background)
Mike Pellarin - Bass
Hosté:
Andy Curran - Vocals, Vocals (Background)
Jerome Godboo - Harmonica
Marty Morin - Percussion, Vocals (Background)
Dr. John Bjarnason - Harmonica
Ronnie Hawkins - Vocals (Background)
Diskografie 2nd Best Seat In The House
Vyšlo 2004 /October 2, 2001, Bullseye Records Of Canada, BLP-CD-2504

Seznam skladeb:
01. Intro (Intro: Ronnie Hawkins) / Anacanapanacana (2:04)
02. So Walk On (5:34)
03. Work It Out (6:25)
04. Bus Driver Blues (4:30)
05. Quicksand (7:42)
06. Pretty Bad Boys (3:57)
07. King Of The Broken Hearts (3:51)
08. Sweet Thing (4:32)
09. Little Red Rooster (4:24)
10. Feeling Strange Today (4:17)
11. There Goes My Baby (3:42)
12. Chantal (3:30)
13. Tough Times (2:09)
14. Cock On (5:54)
15. Oh Carol (2:52)
16. Too Much Carousin’ (4:45)
17. 12 Days (3:36)
Total Time (01:13:52 69:22)

Recording Date: 2001
Executive Producer: Jim Hoeck
Engineer, Producer, Remixing: Glenn Belcher
Composer: George Atwell, Chester Burnett, Willie Dixon
Crew: Mark Fortuna
Crew, Design: Dave Bailey
Design, Photography: John Fraser
Photography: Terry Shaw, Stella Abesdris, Paul Jennings
Skladby 7 a 8 jsou nesprávně uvedeny v seznamu. "Sweet Thing" je skladba 7 a "King of Broken Hearts" je skladba 8 na aktuálním CD. 25. výroční živé album ze znovu spojeného power tria ze 70. let pravděpodobně není na vrcholu mnoha seznamů fanoušků. Ale věřte tomu nebo ne, existuje několik důvodů, proč byste si měli poslechnout prohlédnout "2nd Best Seat In The House", koncertní nahrávku z roku 2001 od veteránů torontské rockové scény Goddo. Je to první nahrávka po téměř deseti letech od této bezostyšně podceňované kanadské kapely. Představili se v originální sestavě bysista a zpěvák Greg Godovitz, kytarista Gino Scarpelli, bubeník Doug Inglis a dokonce zakládající bubeník Marty Morin, nyní jako hráč na percusse.

Skupina:
Doug Inglis - Drums
Gino Scarpelli - Guitars
Greg Godovitz - Bass, Vocals
Hosté:
Diskografie In Goddo We Trust
Vyšlo 1991, SilenZ Records, 269549.2

Seznam skladeb:
01. Was It Something That I Said? (3:59)
02. Please Baby Please (5:09)
03. Drop Dead (That's Who) (2:43)
04. Sweet Thing (3:43)
05. Oh Carole (Kiss My Whip) (3:05)
06. Too Much Carousing (4:28)
07. Under My Hat (4:45)
08. The Bus Driver Blues (4:35)
09. Anacanapanacana (3:07)
10. So Walk On (5:09)
11. Chantal (3:41)
12. There Goes My Baby (4:31)
13. Tough Time (2:18)
14. Cock On (4:01)
Total Time (69:22)

Producer: Greg Godovitz
Executive Producer: David J. Dietrich

Skupina:
Gino Scarpelli - Bass, Guitars, Percussion, Slide Guitar
Greg Godovitz - Bass, Guitars, Vocals
Doug Inglis - Drums, Percussion, Timpani, Vocals (Background)
Hosté:
Paul Irvine - Saxophone
Michael Carpenter - Cello
Dwayne Ford - Keyboards, Piano
George Atwell - Piano
Dr. John Bjarnason - Harmonica
Terry Brown - Keyboards
Peter Schenkman - Cello
Rosemarie Tedesco - Piano
Diskografie 12 Gauge Goddo
Vyšlo 1990, Justin Entertainment JED-0006

Seznam skladeb:
01. Was It Somethin’ I Said? (3:59)
02. Drop Dead (That’s Who) (2:41)45
03. Sweet Thing (3:42)43
04. Oh Carole (Kiss My Whip) (3:46)16
05. Too Much Carousing (3:42)4:30
06. Under My Hat (4:26)45
07. The Bus Driver Blues (4:32)35
08. Anacanapanacana (3:08)07
09. So Walk On (5:10)
10. Chantal (3:40)41
11. Sign On The Line (5:37)38
12. There Goes My Baby (6:32)4:32
13. Tough Times (2:23)17
14. Cock On (4:00)01
15. Quicksand (4:27)29
Total Time (01:00:36 69:22)

Producer: Greg Godovitz

Skupina:
Greg Godovitz - Bass, Guitars, Vocals
Gino Scarpelli - Bass, Guitars, Vocals (Background)
Doug Inglis - Drums, Vocals (Background)
Hosté:
Diskografie Best Seat In The House
Vyšlo 1981, Attic, 2LAT 1107

Seznam skladeb:
01. Anacana Panacana (Greg Godovitz) (1:05)
02. So Walk On (Greg Godovitz) (5:35)
03. Work It Out (Greg Godovitz) (6:23)
04. Sweet Thing (Greg Godovitz) (4:12)
05. Sign On The Line (Greg Godovitz) (5:34)
06. Forget About Forgetting (Greg Godovitz) (3:58)
07. Under My Hat (Greg Godovitz) (6:54)
08. Drop Dead, That's Who (Greg Godovitz / Gino Scarpelli) (2:40)
09. Let That Lizard Loose (Greg Godovitz) (7:11)
10. Vampire Eyes (Greg Godovitz) (7:45)
11. Pimpmobile (Greg Godovitz) (3:33)
12. The Verdict's In (Greg Godovitz) (3:22)
13. The Hard Years (Greg Godovitz) (3:14)
14. O Carole (Kiss My Whip) (Greg Godovitz) (3:20)
15. You're So Cruel (Greg Godovitz) (6:03)
16. Cock On (Greg Godovitz) (5:28)
17. Drive Me Crazy (Greg Godovitz) (5:05)
18. Too Much Carousing (Greg Godovitz) (5:10)
Total Time (69:22)01:26:32

Recording Date on February 15, 1981 & February 16, 1981
Producer: Bob Segarini
Engineer: Doug McClement, George Semkiw
Assistant Engineer: Marina Kay, Blair Packham, Ed Stone
Art Direction, Design: Jackie Young, Andrew Smith
Photography: Patrick Harbron


Skupina:
Greg Godovitz - Guitar, Lead Vocals
Paul Dean - Guitars
Hosté:
Diskografie aMuseMe
Vyšlo 7. února 2013/2014, independent

Seznam skladeb:
01. Searching For Love ()
02. Sex In Blue Jeans ()
03. He Will Never Be Me ()
04. You’re Dragging Me Right Down ()
05. A Jealous Fool ()
06. I Ain’t Your Jesus ()
06. Talkin’ Picture Blues ()
07. Darya ()
08. Letting it Go (Gets Easier Each Day) ()
09. You And I ()
10. You Are My Drug ()
11. Darya Reprise ()
Total Time (00:00)

Lyricky laděná inspirace od přítelkyně Carly Olive, se zrodila během jamování s kytaristou Loverboy Paulem Deanem, která hrál spoustu coverů. "Začal jsem hrát nové skladby a taneční parket by byl plný. Paul se podíval a po chvíli řekl: "Myslím, že tam máš alespoň čtyři hitové skladby." Dean pokračoval v produkci zbytku 12 skladbového alba, které mají melodičtější směr než těžší zvuk kapely Goddo.

Skupina:
Doug Inglis - Drums
Greg Godovitz - Guitar, Lead Vocals
Brad Lovatt - Keyboards, Lead Vocals (05)
Bob Segarini - Lead Vocals (11)
Marty Morin - Percussion
David Clancy - Vocals
Mike Pellarin - Bass
Bob Reid - Sequencing
Hosté:
Stella Abesdris - Spoken Word
Vermin - Cowbell
Diskografie The Anger Brothers
Vyšlo 8. října 2002, Bullseye Records Of Canada, BLR-CD-4065

Seznam skladeb:
01. Rock Star (4:50)
02. Strange Girl (3:20)
03. Let Me Stay (4:21)
04. Baby Blue (3:31)
05. 1500 Dollars (4:26)
06. All My Wheels Are Turning (3:52)
07. Moroccon Girl (4:39)
08. Lisa's New Dress (2:34)
09. I Wanna Be On My Own (3:58)
10. And Your Bird Can Sing (2:14)
11. Goodbye (4:47)
Total Time (42:32)

Recording at Quest Recording Studios, Oshawa, Ontario, Canada
Executive Producer: Jaimie Vernon
Engineer, Mixing: Paul LaChapelle
Mastering: Nick Blagona
Cover Art: Ty Templeton (Batman, The Simpsons)

Zpět

















Zpět
Oficiální stránky:
http://goddoband.com/
Ostatní stránky:
http://www.smalltowntoronto.com/Interview_Goddo.html
http://cashboxcanada.ca/goddo-we-trust
http://goddoband.com/photos/early-years/
https://rateyourmusic.com/artist/goddo

ProgressRock Nahoru
Made by 
©  15.1.2018 
Menu Poslední aktualizace: 15.1.2018
mbrezny@centrum.cz© 
...a vzkaz autorovi!©