V instrumentální kapele či projektu IRIS se představili dva tehdejší členové MARILLION Ian Mosley na bicí a Pete Trewavas
na baskytaru. Jelikož Gouvernaire je něco jako klon Steve Rotheryho, očekáváte, že tony sójových noodlingů. Hudba kapely
byla soustředěna kolem Gouvernaireových kompozic, který se kromě kytarových partů postaral také o klávesy a klavír. Velmi
dobré volnočasové hraní, kde hudebníci ukazují své schopnosti v delších kompozicích.
V roce 1992 Sylvain Gouvernaire přesídlil z Francie do Británie po odchodu z kapely Arrakeen. Sylvain Gouvernaire i v době
nečinnosti předchozí kapely nebyl nečinný. Ukázalo se, že již tehdy francouzský kytarista pracoval na svém sólovém
projektu a hledal hudebníky, s nimiž by svůj projekt realizoval. Zatímco se zabýval vlastním skládáním, získal
Sylvain cenné zkušenosti s mnoha rozmanitými hudebníky v Anglii včetně bubeníka Cozy Powella, klávesisty Marillion
Marka Kellyho nebo při nahrávání s Clivem Nolanem v rámci jiného projektu "Casino" v Thin Ice studiu pro S.I.Holland.
Zpěvákem projektu byl Geoff Mann z tehdy populárních Twelfth Night. Celkově vzato "Casino" v hermetických kruzích
fanoušků nového progresivního rocku má až dodnes kultovní status. Žánrové ohňostroje byly natrvalo zahrnuty v historii
žánru, který představil Sylvain Gouvernaire, a to zejména v epickém finále nahrávky "Beyond That Door".
V době, kdy měl již připraveno spoustu materiálu, Sylvain vzbudil ohromné nadšení od členů Marillion Iana Mosleyho (bicí)
a Pete Trewavase (basista), rytmické sekce Marillion, se kterými se již dříve spřátelil, a v letech 1995-1996 nahráli
společně hudbu Sylvainova nového projektu: IRIS, které se nahrávalo v Racket Club, soukromém ateliéru Marillion. Zvolili
si náročný přístup instrumentálního alba. Album s názvem "Crossing The Desert" se rozšířilo po Evropě v roce 1997
a bylo přijato velmi dobře jak tiskem tak i odezvou od prog rockové komunity. Prodalo se jej nakonec kolem 10000 kopií.
Když hledali jméno pro tento projekt, Ian navrhl název "Sylvain Gouvernaire", protože složil všechny písně. Ale Sylvaina
osobně více zajímala myšlenka prezentovat svoji hudbu pod jménem projektu. Nakonec se rozhodl pro Iris, což je jméno
okřídleného posla starověkých bohů v řecké mytologii. Líbilo se mu jako symbol spojený v tomto jménu a s tím, že má mnoho
významů - květina, oční duhovka, ženské křestní jméno v angličtině a také jméno ničivého cyklonu... Danny, umělec, který
nakreslil obálku byl nadšený názvem Iris, protože jej to inspirovalo pro logo, což se mu opravdu skvěle povedlo.
Obálka zobrazující postavu, která táhne televizi přes poušť navržená samotným kytaristou, je pravděpodobně metaforou
neohraničeného přiklánění se člověka k masové kultuře a jejím nástrojům (v tomto případě televizoru). Je to velmi zajímavé,
stejně jako hudba obsažená na albu. Album obsahuje osm instrumentálních kompozic se zajímavou atmosférou a vášnivou hudební
instrumentací. Skladby nejsou dlouhé a hladce se navzájem doplňují. Pětatřicet minut hudby je silně zakořeněné v jazz rockové
tradici, je tak více zaměřeno na jazzovou veřejnost než na ortodoxní rockové fanoušky. Vliv Marillion zde není vůbec patrný
(možná s jednou výjimkou), i když lze snadno rozpoznat charakteristické prvky hry Mosleyho a Trewavase. Je však nemožné si
nevšimnout, že Gouvernaireova kytara je rozhodně tím nejdominantnějším nástrojem na celém albu "Crossing The Desert".
Jedná se vskutku o opravdové progresivní rockové album, které volně navazuje zpětně na některé z nejlepších nahrávek z počátku
70.let a rozhodně by nemělo být opomenuto. Malou pozoruhodností je, že stejná poslavička modré "příšerky" jako na albech
Arrakeen, se objevila vpravo dole i na zadní straně coveru projektu Iris.
Sylvain se pak vrátil zpátky do Provence (France) ke konci roku 1996, kde začal tvořit opravdovou skupinu IRIS pro živé
vystupování. A začal znovu psát hudbu a texty pro další album IRIS. Shromáždil dokonce sestavu pro živé koncertování ve
složení Stephane Bechet na bicí, Christian Betaille na baskytaru, Hervé Cosentino na klávesy a Jean Michel Bernard na
druhou kytaru. Leč další nahrávky jsme se doposud nedočkali... Což je nejspíše velká škoda!
|