URIAH HEEP


Zpět


HISTORIE KAPELY:
1. Dřevní začátky
2. Úspěch a klasická sestava
3. A jak dále??
4. Už bez Byrona...
5. Znovuzrození...
6. Návrat ke kořenům
7. ...a už jen rutina
Mezi úctyhodné britské rockové instituce, kde se rozprostírají Black Sabbath a Jethro Tull, se snad vejdou jenom Deep Purple, Yes a Uriah Heep, kteří udržují tradici kvalitního originálního progresivního hard rocku, kovaného na samém začátku zlaté éry této hudby, koncen 60. léta do přelomového roku, kterým se stal rok 1970. Na této pomyslné křižovatce spolu s Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple pomohli Uriah Heep vytvořit dekorativní a jedinečnou britskou formu heavy metalu už s jejich debutovým albem "Very ‘Eavy, Very‘ Umble". Deska byla nabízena jako bezejmenná na amerických březích, ale bez ohledu na název, byla historicky masivní ve vynálezu hudebního formátu, který zavládl v 70. letech a zintenzivnil se pouze během 80. let. Melodický hard rock Uriah Heep měl velmi blízko ke kapele Deep Purple, Byron zpíval podobným způsobem jako Ian Gillan, ale na rozdíl od Deep Purple zde byly určujícím faktorem spíše klávesy a proto byli Uriah Heep okrajově zařazování i do progresivního rocku. Zdůrazňovali také roli vícehlasých vokálů, které měli v rámci žánru vedle Queen a Sweet nejpropracovanější. I kvůli tomu se o skupině žertovně hovořilo jako o "The Beach Boys heavy metalu". Jejich hudební tvorba byla v podstatě směsicí progressive rocku, hard rocku, heavy metalu, jazzu a country. To vše je slyšet už od jejich debutového alba.

Dvanáct z jejich alb se dostalo do žebříčku UK Albums Chart, "Return To Fantasy" to dotáhlo na #7. příčku v roce 1975, zatímco z patnácti alb Uriah Heep v US žebříčku Billboard 200 bylo nejúspěšnější "Demons & Wizards" na pozici #23 v roce 1972. Jejich nejznámější písní je legendární "Lady In Black".Spolu se skupinami Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple se Uriah Heep stali jednou z top rockových skupin počátku 70. let.


SPICE: Mick Box, Paul Newton, David Byron, Barry Green, Nigel Pegrum, Alex Napier (Colin Wood)
Zpět 1. Dřevní začátky

Počátky kapely sahají až do roku 1967, kdy 19-letý kytarista Mick Box založil v Brentwoodu kapelu Hogwash, která začala hrát v místních klubech a hospodách. Mick Box už ve dvaceti, který měl rád svůj fotbal, ale více miloval hudbu, svíral kytaru spolu se svými ambicemi a sny a vytvořil místní kapelu ve Walthamstow jménem The Stalkers, což byl poloprofesionální outfit hrající v místním obvodu. Po odchodu zpěváka kapely bubeník Roger Penlington navrhl, že by mohli na konkurz pozvat jeho bratrance Davida Garricka. Mick byl s Davidem natolik spokojen, že duo Box a Garrick okamžitě vytvořilo skladatelské partnerství a protože měli vyšší hudební aspirace než jejich kolegové, rozhodli se vzdát se svých denních prací a a stát se profesionálními hudebníky. Založili novou kapelu pojmenovanou Spice. Vybral si toto jméno, protože nechtěli, aby jejich hudba byla pouze z jednoho žánru, ale pokryla mnoho z nich, tak jako existuje mnoho koření. V té době si David Garrick změnil příjmení na Byron. Připojil se k nim bubeník Nigel Pegrum. Brzy ale náhradili přes inzerát v hudebním časopise bubeníka Nigela Pegruma novým členem Alexem Napierem, který se vyhýbal se stanovenému pravidlu, že nesmí existovat žádná přítelkyně a manželské pouto tvrzením, že jeho manželka byla jeho sestra! Nigel Pegrum se později připojil k folk rockové skupině Steeleye Span. Sestavu dokončil vstup basisty Paula Newtona z kapely The Gods.

The Spice se snažili pod vedením otce Paula Newtona, jejich tehdejšího manažera, hrát vlastní tvorbu, vyhýbali hraní coverů, soustředili se na temnější materiál, zatímco vklouzávali do vlastních, avšak měli problém prosadit se v konkurenci, podle Boxe se vždy snažili "... udělat něco originálního". Kapela původně vedena Newtonovým otcem se vyšplhala až na úroveň The Marquee. Vše se změnilo koncem roku 1969 díky setkání s Gerry Bronem, jedním ze šéfů Hit Record Productions Ltd., mající podíl ve firmě Philips Records, který kapelu shlédl v klubu Blues Loft v High Wycombe. "Myslel jsem, že jsou kapelou, kterou bych mohl rozvinout, a na základě toho jsem je oslovil", vzpomněl si Bron později. Stal se manažerem kapely a nakonec podepsali smlouvu s Vertigo Records, nově vytvořenou značkou Philips. Čtyři první nahrávky skupiny Spice se dostaly na trh pod novou obchodní značkou Philips Vertigo.


Uriah Heep říjen 1970 - listopad 1971.
Zhora: Mick Box, Paul Newton, Ken Hensley,
Iain Clark a David Byron

Mick Box v počátcích
Čtyřčlenný soubor se pak usídlil v londýnských studiích Lansdowne, stále pod názvem Spice. Podle autobiografie kapely od Dave Linga z roku 2001 "Wizards and Demons, The Uriah Heep Story", přestože v prosinci 1969 bylo vybráno pojmenování Uriah Heep, skupina pokračovala v koncertování ještě jako Spice. Mick Box byl obdivovatelem skupiny Vanila Fudge a líbil se mu zvuk varhan Hammond na pozadí jejich kytarové hudby. Uriah Heep se poté rozhodli zvuk rozšířit. Když měli nahranou polovinu jejich prvního alba začal Mick hledat hráče na klávesy. "Vlastně jsme nahráli půlku prvního alba, když jsme se rozhodli, že klávesy budou pro náš zvuk dobré. Byl jsem velkým fanouškem Vanilla Fudge s varhanami Hammond a spalující zvýrazněnou kytarou, a k tomu jsme měli Davidovy vysoké vibrato vokály, jak jsme se rozhodli rozvinout to", vzpomněl si Box. Nejprve spolupracovali se studiovým hráčem Colinem Woodem, kterého přivedl Gerry Bron, ale později se dohodli, že by potřebovali stálého hráče na klávesy, který by mohl hrát se skupinou i na koncertech. Až v únoru 1970 Paul Newton přivedl svého bývalého spoluhráče ze skupiny The Gods Kena Hensleye, který tou dobou hrál na kytaru ve skupině Toe Fat. "Ve skupině jsem viděl velký potenciál udělat něco velmi odlišného", vzpomníná si Hensley. Spice vydali jeden singl "What About The Music/In Love" v roce 1968, ale nakonec se proměnili v Uriah Heep po příchodu Kena Hensleyho během nahrávání jejich prvního studiového alba.

Uriah Heep je fiktivní postava vytvořená Charlesem Dickensem v jeho románu z roku 1850 David Copperfield, kde Heep je jednou z hlavních, ne právě oblíbených, postav románu. Jeho postava je pozoruhodná svojí úlisnou pokorou, nenápadností, poddajností a neúpřimností, přičemž často se odkazuje na svou vlastní "prchavost". Jeho jméno se stalo synonymem patolízalství. Podle životopisce Kirka Blowse "Dickensovo jméno bylo kolem Vánoc 1969 všude kvůli tomu, že to bylo sté výročí jeho úmrtí.

Jejich debutové album z roku 1970 nazvané "...Very 'Eavy ...Very 'Umble", ve Spojených státech vydané pouze pod jménem kapely "Uriah Heep", představilo Hensleyho těžký varhaní a také kytarový zvuk, přičemž divadelní a dynamické vokály Davida Byrona stoupaly nad dunivým zvukovým pozadím, i když v hudebním mixu byly rovněž obsaženy akustické a jazzové prvky. Název alba odkazuje na charakteristickou Dickensovy postavy jménem Uriah Heep ("very 'umble"). Tvář pokrytá pavučinami na obálce alba je ve skutečnosti David Byron. Efekt vytvořil Mick Box, který používal pavučinový stroj na bázi lepidla.

Hensley na debutu neměl s čím moc přispět, neboť Box a Byron napsali většinu materiálu, včetně skladby "Gypsy" představující v mnoha ohledech (podle Blowse) "...manželství kontrastů", které se však časem vyvinula v jejich ochrannou známkou. Hensley přepracoval jen většinu Woodových nahrávek na novém albu a dokončil nahrávání kláves ve zbývajících skladbách. V rozhovoru z roku 1989 si Mick Box vzpomněl: "Zábavné bylo, že jsme to napsali v Community Centre v Hanwell, kde skupiny Deep Purple a Shepherds Bush zkoušely v sousedních místnostech. Dokážete si představit jaký rachot tam tehdy musel být?" (Pozn. Hamwell Community Centre nebylo nahrávací studio, ale kulturní centrum, kde byly i nájemní zkušebny pro skupiny). Ještě si k tomu přidejte raketovou změnu, kterou kapela musela prodělat. Během zimy 1970, asi ve třech čtvrtinách nahrávání alba, byl bubeník Alex Napier nahrazen Nigelem "Ollie" Olssonem, kterého Byronovi doporučil Elton John.

Debut nebyl populární u rockových kritiků, zejména v USA, kde recenzentka časopisu Rolling Stone Melissa Mills neslavně slíbila, že spáchá sebevraždu, "pokud to tato kapela ustojí", ale zpětně se ke kapele její postoj změnil. Hudební magazín Rolling Stone v recenzích uvedl, že připomínají "zrychlené Jethro Tull". V průběhu přípravy alba se začalo rozvíjet silné skladatelské pouto mezi Boxem, Byronem a Hensleym. "Bylo to velmi rychlé, protože jsme všichni zamýšleli stejné věci. Bylo to, jako by to tak mělo být, existovala taková chemie", vzpomínal Mick Box. Když se ale Nigel Olsson na jaře 1970 vrátil do skupiny Eltona Johna, nahradil jej Keith Baker.

Zpět 2. Úspěch a klasická sestava

Druhé album skupiny pojmenované "Salisbury" z února 1971 bylo přímočařejší v žánru progresivního rocku, s více než 16-minutovou titulovou skladbou s 24 členným orchestrem. Jedna ze skladeb alba "Lady In Black" byla popsána jako "...stylově uspořádaná skladba, která vychází z lidové akustické melodie do pulzujícího rocku plného strašidelných harmonií a křupavých kytarových riffů", se stala hitem v Německu po jeho opětovném vydání v roce 1977 a kapela získala i cenu Radio Luxemburg Lion. Druhé album, které produkoval Gerry Bron, provedlo skupinu dlouhou cestou k zdokonalení "směsi síly heavy metalu a složitosti prog rocku", bylo také významné pro významný nárůst Kena Hensleyho na pozici hlavního skladatele.

Zvukově bylo velmi odlišné od předešlého alba, když se zvuk kapely ještě více posunul k akustice, folk a art rocku. Objevila se tam i spousta symfonického vlivu. Skladby "Bird Of Prey" a "Lady In Black" se staly nesmrtelnými hity kapely. Skladba "Lady In Black" získala Zlatého Lva za 13 týdnů na prvním místě v žebříčcích evropských hitparád. Titulová suita "Salisbury" je poslední skladbou na albu a jedná se o epickou skladbou trvající cca 16 minut. Kapela v ní využila i 27 člennou dechovou sekci, aby vytvořila plně progresivní mistrovské dílo. Bylo docela působivé, že skupina mohla něco takového vytáhnout už na svém druhém albu. A ta píseň je rozhodně působivá střídáním orchestru s rockovými nástroji a Byronův šílený rozsah je pro skladbu tohoto rozsahu více než dostačující. Už v těchto počátcích Uriah Heep prokazovali, že jsou silou, s níž je třeba počítat, a že zúčastnění hudebníci jsou nesmírně talentovaní. Tato by snad každého měla zbavit pochybností, že si Uriah Heep zaslouží více uznání, než kdy se jim dostávalo. Přesto ale kapela získala pro toto album velkou svobodu a nakonec to byl další krok k povznesení jejich kariéry, přinejmenším v jejích raných začátcích.

V prosinci 1970 Keith Baker opustil kapelu a byl nahrazen Iainem Clarkem z jiné kapely stáje Vertigo nazvané Cressida. S ním kapela koncertovala po Německu koncem prosince 1970 a ledna 1971. Popularita nahrávek dovolila skupině vyrazit na jaře 1971 na jejich první turné po Spojených státech, které se konalo v arénách s 20 000 sedadly, kde jako podpora ke zvýšení návštěvnosti na jejich koncertech vystupovaly s tehdy velmi populární skupinami Three Dog Night a Steppenwolf. Turné jim přineslo obrovskou podporu zámořských fanoušků. Později jejich vystupování zhodnotuil Mick Box: "Hraní se skupinami Three Dog Night a Steppenwolf bylo po hudební stránce špatné, ale zároveň pro nás byla tato situace nezaplatitelnou zkušeností".

V té době skončila smlouva Gerry Brona s Philips/Vertigo, a tak založil vlastní label Bronze Records. Po těchto koncertech bylo nahráno v letních měsících roku 1971 třetí album, a to během tří návštěv kapely ve studiu v Lansdowne. "Byl to okamžik, kdy kapela skutečně našla solidní hudební směr", řekl Bron později. Třetí album "Look At Yourself", které vyšlo v říjnu 1971, naznačilo sjednocení nesourodých nápadů, které byly prominentním rysem alba "Salisbury", a představovalo jednotný zvuk a směr. Mick Box navrhl koncept obálu alba, měl pocit, aby album vyniklo v regálech, takže mělo zrcadlo na přední straně obalu. Zkreslený odraz na obálce souvisí s názvem alba a obálka je vizuálně jedinečná. Album přineslo hudbu charakteristickou pro hardrockové kapely 70. let minulého století. Mezi nejlepší skladby patřila titulní "Tears In My Eyes" a "July Morning", což je epická řada fanoušků Heep, která se vyrovná "Stairway To Heaven" od Led Zeppelin a "Child In Time" od Deep Purple, a řadí se mezi klasická díla britského rocku. "Myslím si, že "July Morning" je jedním z nejlepších příkladů toho, jak se kapela v té době vyvíjela. Vnesla do našeho zvuku hodně dynamiky, hodně světla a stínu", řekl Ken Hensley. Toto třetí album je nakonec dostalo do domácí čtyřicítky, kde se usídlili na číslo #39 ve Velké Británii. Aby představili nové album "Look At Yourself", odehráli Uriah Heep speciální jednorázový koncert nazvaný jako "An Evening With Uriah Heep". Dvou a půlhodinový koncert se konal 12. září 1971 a jeho součástí byl i 40-minutový akustický set!

Na konci roku 1971 bylo podle Hensleyho jasné, že on, Byron a Box se stali pevně spojeným jádrem kapely. Hensley se cítil přehlížen, nedávno byl i těžce otřesen, když se stal účastníkem nehody v Německu v jednom z vozů skupiny. Do toho všeho odešel v listopadu roku 1971 první basista Paul Newton a byl krátce nahrazen Markem Clarkem. Newton v rozhovoru z roku 2000 na webových stránkách Uriah Heep vzpomínal na svůj odchod: "No, jak víte, můj otec kapelu řídil v jejích raných dobách, s The Gods a Spice. Nakoupil spoustu vybavení a podobně. Když jsme se stali Uriah Heep a Ken se ke kapele připojili - a Ken je první, kdo to připouští - měl velmi určité představy o tom, co chce v kapele dělat. Předpokládám, že v některých ohledech to bylo, jako by kapela byla vozidlem, které Ken potřeboval a používal je, aby dával dohromady své vlastní nápady. A na tom jako takovém není nic špatného. Chci jen říct, přiznejme si to, faktem je, že to, co jsme udělali, bylo úspěšné. Ale po nějaké době budete v takové situaci jistě bojovat. Vyskytly se i další problémy, protože Gerry Bron byl nyní manažerem a můj otec se snažil od něj získat nějaké peníze - vrátit zpět své peníze za vybavení atd. Bylo tam hodně neporozumění na nejrůznějších úrovních a všichni byli nešťastní v mnoha ohledech. Vlastně jsem chtěl na nějakou dobu opustit kapelu, ještě než jsem vlastně odešel, ale neudělal jsem to. Každopádně, s náročnými pracovními plány a tlaky jsem se jednou večer zhroutil na pódiu a ostatní členové kapely se rozhodli, že bych měl odejít. Bylo to vtipné, protože jsem nechtěl odejít a byla tam spousta nepřátelství, ale zároveň to byla obrovská úleva".

Za jádro skupiny v Uriah Heep vykrystalizovaly tři silné osobnosti s velkým tvořivým potenciálem, byli to Box, Byron a Hensley, ostatní členové byli v pozici řadových hráčů. V průběhu let vznikalo mezi nimi napětí, které vyúsťovalo ke změnám v obsazení jednotlivých postů.


V listopadu 1971 proběhla změna na bubenickém postu, když Iaina Clarka vystřídal Lee Kerslake, kdysi rovněž člen The Gods. Kerslake si užíval života s National Head Band, když byl pozván, aby se připojil k Heep na konci roku 1971. Cítil se špatně, když nechal své kolegy na holičkách. Novozélanďan Gary Thain, tehdejší člen skupiny Keef Hartley Band, se připojil k Uriah Heep jako stálý člen v únoru 1972 v polovině dalšího amerického turné, kde nahradil Marka Clarka, který byl vyčerpaný a blížil se k duševnímu zhroucení. "Gary měl osobitý styl, bylo to neuvěřitelné, protože každý baskytarista na světě, kterého jsem kdy poznal, vždy miloval jeho styl, s těmi melodickými basovými linkami", řekl později Box. Konečně se srovnala "klasická" sestava Uriah Heep a podle životopisce K. Blowse "si všechno dokonale sedlo".

Výsledkem této nově nalezené chemie bylo další album "Demons And Wizards", které se v červnu 1972 dostalo na #20. místo ve Velké Británii a 23. ve Spojených státech. Zatímco jeho titul a přebal od Rogera Deana naznačovaly, že skupina zapracovává romantické středověké mýty do svých písní, např. písně jako "Rainbow Demon" a "The Wizard", jejíž spoluautorem byl Mark Clarke během jeho krátkého členství, měly tematické vazby na fantasy svět, ale zřejmější byl i přímější, hard-rockový přístup. Aby se zbavili veškerých možných narážek týkajících se jakéhokoli konceptu, který za tím stojí, Hensleyho poznámka na přebalu uváděla, že album je "... pouhou kolekcí našich písní, které jsme měli dobře nahrané". Kritici i fanoušci kapely si alba velmi vážili, portál AllMusic o něm uvedl, že "... upevnilo reputaci Uriah Heep jako mistra gothic ovlivněného heavy metalu". Z alba byly vybrány dva singly "The Wizard" a "Easy Livin'", druhý podle Blowse jakoby "... šitý na míru pro Byronovo extrovertní herectví", to dotáhl na pozici #39 v Billboard Hot 100.

O šest měsíců později vyšlo v listopadu 1972 páté studiové album "The Magician's Birthday" s písní "Sweet Lorraine", která byla vydána jako americký singl, a titulní 10 minutovou skladbou v závěru, což byl vícedílný fantasy epos představující vokální souboj dua Hensley - Byron a uprostřed Boxovo rozsáhlé kytarové sólo, a zároveň i vrchol alba. "Uriah Heep mívali reputaci, nyní mají osobnost", napsal Melody Maker v roce 1973. Hodně tomu pomohl okázalý Byron. "David se stal zdrojem komunikace, ústředním bodem jevištní prezentace celé skupiny. Měl tolik charismatu a tolik schopností", připustil Hensley o mnoho let později. Hensley se ale také vyvinul v sofistikovaného instrumentalistu a pódiovou osobnost, jehož psaní a vkus u kláves zapálily i zbytek kapely. Album to dotáhlo na číslo #28 ve Velké Británii a číslo #31 ve Spojených státech.

"Když byl David ve formě, nikdo se jej nemohl dotknout", prohlásil tehdy Kerslake. "Byl jedinečný a nikoho se nebál. Vzpomínám si na zahájení koncertu pro Roda Stewarta, který byl jedním z nejlepších showmenů v rocku. Poté, co jsme se loučili, Rod se zeptal: "Jak jej mám kurva vystupovat po něm?"

Poté si kapela dovolila vydat živé dvojalbum "Uriah Heep Live", bohatě zabalené s osmistránkovou brožurou navíc, nahrané v Birmingham Town Hall v lednu 1973, které patří k jedněm z nejlepších živých rockových nahrávek vůbec. Po absolvování dalšího japonského turné se kapela údajně kvůli daňovým problémům vydala nahrávat do zahraničí na Chateau d' Herouville ve Francii. Právě tam bylo vytvořeno solidní, ale spíše mainstreamově znějící album z roku 1973 pojmenované "Sweet Freedom", v britském žebříčku #18, ve Spojených státech #33, které provázelo vydání singlu "Stealin'". Poté, co skupina získala celosvětové uznání, opustila svět fantasy textů se zjevným bodnutím do všestrannosti přidala do své palety funk v "Dreamer" či akustické číslo v duchu prvků současných zpěváků a skladatelů v "Circus". Ken Hensley mezitím postupně nahrával svůj vlastní, měkčí materiál, který téhož roku vyšel jako jeho jeho sólový debut pod názvem "Proud Words on a Dusty Shelf".

Bylo to však poslední album nahrané v "klasické" sestavě Mick Box, David Byron, Ken Hensley, Lee Kerslake a Gary Thain. Úspěšná alba "Demons And Wizards", "Magician's Birthday" a "Sweet Freedom" jsou velkou mírou publika spolu s "Look At Yourself" považována za jejich nejlepší.

Další album "Wonderworld" z června 1974, které bylo zaznamenano v mnichovských Musicland Studios v lednu, zklamalo fanoušky i členy kapely. Bylo spíše experimentální a kapele v té době chyběla inspirace,album se moc neujalo. "Nahrávání v zahraničí narušilo normální způsob fungování kapely, což mělo na skupinu velký negativní dopad. Naše komunikace se rozpadala, dohadovali jsme se o věcech, jako jsou honoráře, a zapojovali jsme se do spousty věcí mimo hudbu," řekl Hensley. Box si ze všech špatných důvodů pamatoval týdny strávené ve studiu jako "dramatické". "David býval po většinu času opilý, Kenny to prožíval velmi emotivně a já jsem se jim neustále snažil pomoci, takže to bylo pro mě také obtížné. Došlo také k malému tření, protože (umělecký) Kenny jako veškerá pozornost, které (okázalý) David dostával".

"Wonderworld" pokračuje v duchu "Sweet Freedom" a snaží se přitáhnout přitažlivost k Uriah Heep na širší úroveň při zachování grandiózních prvků ochranné známky (ataky varhan a kytary, operní výkřiky Davida Byrona). Výsledkem je solidní album, ale ne tak inspirativní jako "Look At Yourself" nebo "Demons And Wizards". Hard rockový podíl je na tomto albu o něco silnější než na "Sweet Freedom".

Gary Thain měl ještě mnohem vážnější potíže. Podle Blowse si "namáhavý koncertní plán, umocněný basistovou silnou drogovou závislostí přetrvávající u něj ještě před vstupem do Uriah Heep, vybíral svou daň, když i během turné v září došlo k vážnému úrazu", když basista utrpěl vážný úraz elektrickým proudem na jevišti v Dallasu během koncertu na Moody Coliseum v Southern Methodist University 15. září 1974. Zbytek turné po USA byl poté zrušen a jejich britské termíny byly přeloženy až na říjen. Brzy poté, co se vrátil z nemocnice, Thain v magazínu The Sounds, otevřeně napadl manažera Gerry Brona, že proměnil Uriah Heep v pouhou "finanční kasičku", byl vyhozen dva měsíce po posledním koncertu skupiny v New Theatre v Oxfordu v Anglii v prosinci 1974.

O rok později dne 8. prosince 1975 byl Gary Thain nalezen mrtev ve svém domě v Norwood Green, kde se předávkoval heroinem a stal se tak dalším členem Klubu 27.


Zpět 3. A jak dále??

Ke zvýšení zajímavosti, atraktivitě a získání širšího publika se rozhodli se v polovině roku 1975 přijmout jako hosta Johna Wettona, který byl známý účinkováním ve skupině King Crimson a ve skupině Family. Připojil se ke skupině v březnu 1975, poté Robert Fripp v září 1974 prohlásil, že King Crimson zanikají a poté byla kapela oficiálně rozpuštěna 25. září 1974. John Wetton se poté připojil ke kapele Uriah Heep někdy v půlce roku 1975 a revitalizovaní Uriah Heep s ním zaznamenali album nazvané "Return To Fantasy" (červen 1975), které se vyšvihlo až na pozici #7 ve Velké Británii a je dodnes jednou z nejuznávanějších a nejprodávanějších desek Uriah Heep. Zkoušky a demo nahrávky k této desce byly pořízeny již na začátku roku v lednu až březnu roku 1975 ještě s Wettonovým předchůdcem Garym Thainem, kterého vyhodili z kapely kvůli alkoholu. Člen kapely Mick Box později vzpomínal: "Toto album uvedlo Johna Wetton na basu a ve vokálech a ačkoli chemie nebyla stejná jako u Gary Thaina, stále jsme produkovali typické album Uriah Heep. Byla to úleva, mít někoho solidního a spolehlivého, a taky se spoustou nápadů." Album dosáhlo v Německu nejvyšší pozici na albovém žebříčku.

Kapela se vydala na koncertní šňůru po Skandinávii, Evropě, Británii, USA a Kanadě. Byron tehdy řekl, že do konce roku Uriah Heep zahrají pro milión diváků a nalétají 30 000 mil. Toto roční světové turné bylo ale poznamenáno další nehodou, neboť v té době členové skupiny propadali alkoholu, když se vypořádavali se stoupající slávou do hlavy a stupňovaly se tak jejich problémy s alkoholem. Mick Box spadl z pódia v Louisville v Kentucky dne 2. srpna 1975 a zlomil si radiální kosti v pravé noze, ale přesto vytrval druhou část vystoupení i turné, když po zbytek turné dostával tři injekce za večer. Na festivalu v Clevelandu v Ohiu se potkali se skupinami Aerosmith, Blue Oyster a The Faces. Dne 26. března 1976 v Roy Wilkins Auditorium v St. Paul v Minnesotě zažil i John Wetton vlastní nehodu, když podobně jako jeho předchůdce Thain dostal na jevišti elektrický šok. Na pódiu je možno vidět Wettona z té doby s kapelou ve skladbách "Sweet Lorraine", "Return To Fantasy", "Midnight" nebo "July Morning", v této ukázce jsou ale i sestříhané záběry z koncertů, kde vystupoval i Wettonův předchůdce Thain.

V listopadu 1975 vyšla kompilace "The Best Of Uriah Heep", které předcházely i dvě sólová alba členů kapely - Byronův debut "Take No Prisoners", na jehož nahrávání mu pomáhali Mick a Lee, a Hensleyho druhé album "Eager To Please".

Albový následovník "High And Mighty" vyšel v červnu 1976 a byl považován za lehčí. Dokonce i Box je označil: "Méně okázalé a více 'Umble". Otázka produkce nahrávky se ale stala bodem velkého sporu. S Bronem, který se věnoval i svým nehudebním projektům, včetně vlastní taxislužby, se kapela rozhodla album produkovat sama. Manažer později trval na tom, že výsledkem bude nejhorší album Uriah Heep, zatímco Hensley obvinil manažera ze záměrného ignorování zájmů kapely. Album však bylo vydáno tím nejbohatším způsobem i s novináři a obchodníky, kteří byli transformováni na vrchol švýcarské hory na recepci.

Nebylo to však v souladu s kvalitou živých koncertů, které byly kvůli chaosu Byrona na jevišti stále chaotičtější. Alkoholu totiž nejvíce propadl David Byron, který svým pitím ohrožoval úspěchy show, spolupráce s ním se zhoršovala, čímž si znepřátelil ostatní členy kapely. "Vždycky se po představení opil, ale nikdy se nedostal do bodu, kdy by to ohrozilo samotné představení. Představení bylo u Davida vždy na prvním místě. Problémy začaly až v době, kdy začal být druhý na pořadu", vzpomíná si Hensley. "Vzdálenost mezi Davidem a zbytkem kapely narostla do neproveditelných rozměrů", uvedl Blows. "Je to tragédie, ale David byl jedním z těch klasických lidí, kteří nedokázali čelit tomu, když se nic nedělo, a hledal útěchu v láhvi", komentoval Bron. V červenci 1976 po závěrečném představení španělského turné byl Byron vyhozen. Následující Byronovy pokusy o sólovou kariéru a návrat skončily neúspěchem. Basista John Wetton rovněž brzy oznámil, že končí. Je zřejmé, že mu nebylo dobře v kapele, ani jeho kolegům s ním. Hensley to později vysvětlil: "Když nastoupil, mysleli jsme si, že bychom mohli nahradit skvělého basáka (Thaina) jiným skvělým basistou, ale ignorovali jsme osobnostní faktor, který byl zásadní. Bylo to jako roubování na nový kousek kůže, ale prostě to nefungovalo - tělo to odmítlo". Ken Hensley v dokumentárních filmech Johnův odchod komentuje s tím, že "Johnovi platili velké částy peněz, aby ve skupině tak dlouho vůbec zůstal". John Wetton skupinu opustil možná také ze zklamání z neúspěchu alba, ale v té době již uvažoval o založení superskupiny, kterou v roce 1981 skutečně sestavil a byla to superskupinu Asia.

Zpět 4. Už bez Byrona...

Uriah Heep přijali jako basistu Trevora Boldera (ex-David Bowie, The Spiders From Mars, Mick Ronson) poté, co si pozvali na komkurz Davida Coverdale (Deep Purple, Whitesnake), Iana Huntera a Gary Holtona (Heavy Metal Kids). K podstatné změně došlo na postu vokalisty, když přivedli Johna Lawtona, typově jiného frontmana a zpěváka s černošskou barvou hlasu a soulovým feelingem, dříve člena Lucifer's Friend a The Les Humphries Singers, s nimž se zcela odvrátili od fantasy orientovaných textů a jejich vícedílných skladeb zpátky k přímočařejšímu hard rockovému zvuku typickému pro tuto dobu. Hensley a Box si jej později pochvalovali, protože byl při koncertech vždy střízlivý a spolehlivý. Box to později okomentoval: "Obrazově sice nebyl úplně tím, co jsme hledali, ale jeho vyšší hlas byl perfektní, a tak jsme dospěku k tomuto hudebnímu závěru". Hensley souhlasil: "Měl hlas, o kterém jsem si myslel, že připjí nový rozměr".

Hned první album této sestavy "Firefly", které bylo vydáno v únoru 1977 s písničkami jako "Sympathy", "The Hanging Tree", "Firefly" a "Wise Man" bylo označeno za povedené. Album přineslo "obnovenou výbušnost a energii při odhalení toho, co bylo pro Uriah Heep zjevně nový začátek" uvedl K. Blows. Většinu materiálu psal nadále Ken Hensley, ale písně měly povětšinou popový charakter. Také ukázalo schopnosti nového zpěváka, který i když postrádal víceoktávový rozsah Davida Byrona, chlubil se působivým a emocionálně bohatým hardrockovým hlasem, který okamžitě souzněl se zvukem Uriah Heep. Kapela poté cestovala po USA a doprovázela Kiss. Paul Stanley později vzpomínal: "Byli neuvěřitelně profesionální a tak důslední, že jejich nejhorší noci byly vynikající a nejlepší byly ohromné."

Další album "Innocent Victim" vydané v listopadu 1977, "měl podle Firefly mírný náskok před Firefly", ale zpětně tato "... směs ostrých, krátkých rockových písní a popovějších balad popu" vypadala jako pokus obsadit americký trh AOR. Singl "Free Me" se svým akustickým stylem a důrazem na harmonii přivedl skupinu nebezpečně blízko k území Eagles a stal se mezinárodním hitem. V Německu se prodalo přes milion kopií alba a stalo se nejúspěšnějším albem Uriah Heep, což šlo ruku v ruce s úspěchem znovu vydané "Lady In Black". Nějakou dobu během tohoto období se usídlily v německé Top 20 tři singly Uriah Heep, kterými byly "Wise Man" (z "Firefly"), "Lady In Black" a "Free Me".

Na konci roku 1978 vyšla deska "Fallen Angel", která dokončila hattrick studiových alb s celkem konzistentní sestavou, což bylo teprve podruhé v jejich kariéře. Album "příliš popové" podle vkusu Micka Boxe, ale podle portálu Allmusic stále "příliš výstřední na to, aby se dostalo mezi nahrávky AOR", bylo ve své době celkem dobře přijato, např. Sounds mu přidělil 4 hvězdičky, ale stále mimo žebříčky. Mezitím relativní stabilita Lawtonova období zakrývala zákulisní nepokoje, které měly co do činění se zásluhami Kena Hensleye mnohem většími než jeho kolegové. Alba "Innocent Victim" a "Fallen Angel" ale již tak úspěšná nebyla. Ken Hensley to později komentoval: "Nahrávací společnosti do nás hustily 'Potřebujeme album, potřebujeme album!' Každý nápad, který jsme měli, jsme museli použít. Místo toho jsme mohli vydat dvě povedenější alba". "Všechno, co napsal, musel použít... A pokud trváte na použití všeho, skončíte s nevyhovujícími alby", řekl nespokojeně Box. Hlavní rozpor se však rozvinul mezi Hensleym a Lawtonem. Jak napsal K. Blows, "kombinace neustálého tření mezi těmito dvěma, což mělo za následek nejuzšího nepřátelství, jaké skupina viděla. Rovněž neustálá přítomnost Lawtonovy manželky na turné a k tomu Lawtonovy zdravotní potíže nakonec vedly k tomu, že zpěvák byl odříznut krátce poté, co odehrál Bilzen Festival v Belgii v srpnu 1979". Skupina v letech 1979-1980 připravovala i čtvrté album "Ten Miles High", ale k jeho realizaci nedošlo. V době Johnova odchodu bylo nahráno celé album, které nikdy nebylo vydáno.

Kapela se rozhodovala, koho přijme za zpěváka - Ken Hensley si přál Petera Goalbyho ze skupiny Trapeze, nicméně ostatní jej přehlasovali a byl přiveden bývalý zpěvák kaply Lone Star John Sloman, mladší zpěvák, který hrál na klávesy a kytaru a podle slov Boxe byl "...všestranný". Ale téměř okamžitě kapelu opustil i Lee Kerslake po hádce s manažerem s Bronem, kterého bubeník obvinil ze zvýhodňování Hensleyho materiálu.

"Ken chtěl ovládnout kapelu, ale nemohl kvůli mě a Mickymu," povzdechl si později v rozhovoru Lee. "Ale byly chvíle, kdy jsem musel Mickymu říci: "Nemohu bojovat se všemi problémy, protože nemám sílu, nejsem sám". Způsobilo to, že jsem opustil kapelu. A jsem rád, že jsem tak učinil".

"Bron mě vlastně označil za nežádoucího," prohlásil Lee. "Byl to muž, který nám vzal padesát procent našich výdělků, ale přestal nám rok platit, aby mohli financovat jeho letecký projekt. Nakonec jsem mu řekl, aby si Uriah Heep strčil do zadku - bylo to jediné místo, kam by se vešli. Ale když mi Gerry Bron volal z jeho studia, odpověděl jsem: "Až budu připraven, koupil jsem si pětinu tohoto místa".

Několik skladeb dalšího alba muselo být proto znovu nahráno s novým bubeníkem Chrisem Sladeem (ex-Manfred Mann's Earth Band).

Album "Conquest" vyšlo v únoru 1980 celosvětově s výjimkou Spojených států, kde nikdy nevyšlo, a od Record Mirror získalo 5 hvězdiček, ale podle Boxe to "bylo album, které se obtížně nahrávalo" a představovalo spíše "zmatené Heep", slovy slovy Trevora Boldera dokonce "binec". Album se ovšem stalo naprostým propadákem, a to nejen díky tomu, že Sloman, i když dobrý zpěvák, si nedokázal dokonale poradit s písněmi, které byly napsané pro Lawtona. Kapela poté vyrazila na turné k 10. výročí s podporou Girlschool a přilákala celkem seriózní davy. Hensley byl ale velmi nešťastný, hlavně s novým zpěvákem Slomanem, a později vysvětlil proč: "Kapela si vybrala Johna a já jsem se postavili proti tomuto rozhodnutí. Byl to dobrý hudebník a vypadal skvěle, ale myslel jsem si, že hlasově neodpovídá. Způsob, jakým interpretoval písně, se úplně lišil od stylu, jakým jsem je napsal. Pochopil jsem, že chci jít dál, ale bylo to jako rozdíl mezi Black Sabbath a Gino Vannellim. Neřešili jsme naše základní problémy, protože jsme neobnovovali náš hudební směr a John nám k tomu rozhodně nepomáhal". V 80. letech Uriah Heep stále nabízeli své sedmdesátkové zboží, ale ani jeho nové balení zájmu publika natož prodeji příliš nepomáhalo

Poslední kapkou bylo setkání v kanceláři manažera ohledně skladatelova nesouhlasu a v září 1980 Hensley v kapele skončil. Hensley "chtěl kapelu vrátit směrem k původnímu zvuku, ale Sloman jim s tím rozhodně nepomáhal". Přišel klávesista Gregg Dechert, Kanaďan, který dříve spolupracoval se Slomanem v Pulsar a kapela vyrazila na 23-denní turné po Velké Británii. Na klávesy hrál nově Gregg Dechert, ale v této sestavě nevydrželi dlouho a vydali pouze singl "Think It Over", který se v předělané verzi objevil na albu "Abominog". Poté ale odešel i Sloman a jako důvod uvedl hudební rozdíly. Později pokračoval v práci s UFO, Garym Moorem nebo Robertem Palmerem. Hensleyho náhlý odchod zanechal skupinu ve stavu kolapsu. Box a Bolder navštívili Davida Byrona s atraktivními návrhy. "Nemohli jsme tomu uvěřit, když řekl, že to nechce vědět", vzpomíná si kytarista. Bolder, který do té doby "... už měl dost vedení Gerry Brona", se rozhodl připojit ke kapele Wishbone Ash. Když odešel i Dechert, Uriah Heep tvořil jen Mick Box se jménem a smlouvou. Na úsvitu 80. let byli Uriah Heep považováni za relikvii ve světě heavy metalu a nikdo nebyl překvapen, když se krátce po vydání alba "Conquest" rozpadli.

Zpět 5. Znovuzrození...

Box si vzpomníná: "Zamkl jsem se na dva dny ve svém bytě a nesmyslně jsem se opíjel v naprosté lítosti. Ale nějak se mi podařilo dát se dohromady a zvážit své možnosti". Poté, co se Box Lee Kerslakemu vybrečel do telefonu, vrátil se Lee Kerslake, který mezitím spoluzaložil Blizzard of Ozz s Ozzym Osbourneem, a s sebou přibral i basistu Boba Daisleyho, se kterým byli vyhlášená skvěle sehraná dvojka; spolupracovali spolu i později, například v roce 2004 v superskupině Living Loud. Na klávesy se přidal John Sinclair, kterého Box znal ještě z dob, kdy byl členem Heavy Metal Kids a který v současné době hrál s losangeleskou kapelou Lion. Jeho styl hraní byl podobný spíše Geoffu Downesovi než Hensleymu. Novým zpěvákem kapely se stal Peter Goalby z pověstných Trapeze, jehož hlas byl charakterově podobný Lawtonovi. Trapeze nebyla ani tak známá komerčním úspěchem, ale tím, že v určitých obdobích její členové přestupovali do jiných dobře známých skupin jako jsou Black Sabbath, Deep Purple, Whitesnake či Judas Priest. Goalby se dříve ucházel o Uriah Heep a nebyl schválen, což ironicky znamená, že Hensley byl jediným členem kapely, který jej podporoval jako volbu. "Když jsme všichni přispívali k psaní, zformovali jsme náš nový směr", dodává Box.

"Micky Box chtěl dát kapelu znovu dohromady. Ach, jak jsem miloval to období a Abominog", rozplýval se šťastně Lee v rozhovoru. Důvod byl prostý. "Nebyl tam žádný Gerry Bron!" říkal a hlasitě se smál. Gerry sice řekl: "Nemám rád ty písničky. A ačkoli album vyšlo prostřednictvím Bronze, nebyl producentem. "Abominog" bylo pro nás velmi úspěšným albem".

Album "Abominog", které produkoval Ashley Howe, bylo slovy Blowse "...důležité ve způsobu, jakým vytáhlo Heep ze 70. let a vypustilo je do 80. let", i když znělo trochu příliš americky. I přes hrůzostrašně vypadající obal, tato nahrávka se rychle ukázala jako jedno z nejkonzistentnějších a nejzajímavějších alb v dlouhém katalogu skupiny. Vyšlo v březnu 1982, v únoru mu ještě předcházelo EP "Abominog Junior", a získalo si oblibu u kritiků. Sounds mu přidělily pětihvězdičkovou recenzi, nově založený rockový časopis Kerrang! jej dokonce prohlásil za "nejvyspělejší a možná nejlepší album jejich kariéry" a se zpětným ohlédnutím je stále považováno za "jedno z nejdůslednějších a nejpoutavějších alb v dlouhém katalogu skupiny". Album "Abominog" je považováno za velmi povedené, i když polovinu alba tvoří covery a chybí tomu jenom s sound Uriah Heep. Zvláštní pozornost je nutno věnovat i novému zpěvákovi skupiny Peteru Goalbymu, jehož důrazný vokální styl naznačuje křížení Ronnieho Jamese Dia a Lou Gramma. Hodí se k silnému a přesto úhlednému stylu hudby a poskytuje emocionální intenzitu potřebnou k jednotlivým písním. Koneckonců je "Abominog" i dostatečně tvrdé na to, aby potěšilo fanoušky závislé na heavy metalu, ale je dostatečně uhlazené, aby zvítězilo i nad fanatiky AOR, a tato kombinace z něj dělá jeden z nejtrvalejších albových úspěchů Uriah Heep. Mick Box se tehdy stal lídrem skupiny a byl jím až do 5. dubna 2005.

Po americkém vydání v září 1982 si album vedlo relativně dobře i v amerických hitparádách (#56) a několik týdnů před tím, 21. srpna 1982, skupina úspěšně vystupovala na akci Castle Donington Monsters of Rock.

Další desku "Head First" z května 1983 produkoval znovu Ashley Howe, který se podle Goalbyho stal "skoro šestým členem kapely", a následovalo ve stejném duchu a usilí jako předchozí nahrávka, čili podobná kombinace palebné síly heavy metalu a uhlazenosti AOR. Nedlouho před vydáním desky však Daisley opustil kapelu, aby se vrátil k Ozzymu Osbournovi, a Trevor Bolder se znovu vrátil k Uriah Heep. Album sice trochu postrádá soustavně silné melodie a jednotný dojem svého předchůdce, ale stále nabízí dostatek vychutnávek, aby stálo za poslech. Album se však dostává do problémů v textařské sekci kvůli jeho zjevnému spoléhání se na AOR témata s trápením lásky jako hlavního předmětu zájmu. Nový muž za mikrofonem Peter Goalby zpíval sice skutečně srdcervoucně, jenže tato dekáda prostě patřila úplně jiným kapelám. Z desek je možné zmínit snad pokus o "radiovější" album "Head First" s písněmi jako "Sweet Talk", "Roll-Overture/Red Lights", "Love Is Blind" nebo "The Other Side Of Midnight", které ovšem komerčně neuspělo. Obě alba "Abominog" a "Head First" osvěžily zvuk kapely a přesto vyvolaly krátký, nově nalezený zájem o Uriah Heep mezi mladšími fanoušky heavy metalu. "Abominog" a jeho následovník "Head First" umožnily kapele Uriah Heep vstoupit do 80. let s čerstvým a moderně znějícím restartem.

Uriah Heep koncertovali po USA jako Rush, Judas Priest a Def Leppard, jehjichž zpěvák Joe Elliot si vzpomněl: "Byla to nejlepší kapela, se kterou jsme kdy cestovali, ať už jako headlineři nebo podpora, protože u nich neexistovalo žádné ego, žádný domýšlivý druh, byli tak dobří, že jsme se od nich hodně naučili". V té době už Gerry Bron nebyl manažerem Uriah Heep, v Evropě se o ně staral Neil Warnock a v USA manažerský tým Blue Oyster Cult. Nakonec se i label Bronze Records zhroutil pod tíhou dluhů, což podle Boxe "...stálo Heep spoustu peněz". Poté následovala rozsáhlá asijská a jihoamerická turné, než se kapela vrátila do studia s producentem Tonym Plattem a novou smlouvou s etiketou CBS Portrait zajištěnou jejich novým manažerem Harrym Maloneym.

Mezitím David Byron zemřel 28. února 1985 ve věku 38 let na infarkt a na selhání jater při epileptickém záchvatu.


Album "Equator" z března 1985 se špatně prodávalo kvůli skutečnosti, že "CBS udělala hroznou práci, když se dostalo do obchodů", jak to viděl Box. Na druhou stranu to, co Kirk Blows popsal jako "solidní kus produktu, který měl potenciál vést si extrémně dobře", považovali pozdější recenzenti daleko méně příznivěji, když komentovali, že z hardrockového-AOR stylu se přesunulo spíše do pop metalu. "Equator" je považováno za jedno z nejslabších alb, které utopilo potenciál udávaný dvěma předchozími alby. Jason Anderson například tvrdil, že s tímto "nevýrazným" albem, vysokým pouze "ve vysokém kýčovitém hodnocení", kapela promarnila šanci, kterou jí label Portrait dal.

Zcela vyčerpaný a s vážnými problémy s hlasem odešel Goalby v listopadu 1985 po australském turné kapely. "Miloval jsem je a věřil jsem v Uriah Heep, ale nakonec mě to vykoplo", zněla jeho rozlučková slova. Poté se John Sinclair rozhodl o připojení k Ozzymu Osbournovi, ale nově příchozí (doživotní) klávesista Phil Lanzon (Grand Prix, Sad Café) okamžitě zapadl do představy Mick Boxe.

Jako nový zpěvák se v červenci 1986 připojil americký vokalista Steff Fontaine, dříve křesťanská metalová skupina Joshua, ale byl kritizován jako naprosto "neprofesionální", když z nějakého důvodu scházel na koncert v San Francisku, navíc Mike Box o něm dokonce prohlásil, že "Steff neumí zpívat", a byl ještě vyhozen v září 1986 vyhozen po jediném americkém turné. Jeho post byl nabídnut zpěvákovi Bernie Shawovi (ex-Grand Prix, Praying Mantis, Stratus), který od roku 1980 spolupracoval s Lanzonem ve skupině Grand Prix, a krátce působil i ve skupině Praying Mantis. To se ukázalo jako tah správným směrem, když mezi jeho přednosti patří i interpretace písní Davida Byrona lépe, než to zvládali jeho předchůdci, díky čemuž se ve skupině drží až doposud. Samotný Shaw "se cítil poctěn, když byl pozván, aby se připojil k takové legendární kapele", zatímco pro Boxe "to bylo, jako by všechno zapadalo na své místo".

Tato sestava pak zůstala nezměněna až do roku 2007, když veterán Mick Box byl kytaristou, Trevor Bolder hrál na basu, Lee Kerslake na bicí, zpěvák Bernie Shaw a Phil Lanzon na klávesy. Jejich hlavní působiště bylo tehdy v Německu, Nizozemsku, Skandinávii a Japonsku. V té době se také na kapelu usmálo trošku štěstí - objevila totiž dychtivý východní trh, tj. bývalé země socialistického bloku v čele s tehdejším Sovětským Svazem a Asii, takže alespoň tam mohla zavzpomínat na svou zašlou slávu a hrát opět na velkých stadionech, kde většinou vystupovala s osvědčenými starými kusy. V prosinci 1987 se stali vůbec první západní rockovou kapelou, která hrála v Sovětském svazu (pomineme-li popové koncerty Boney M, Nitty Gritty Dirt Band a Elton Johna na konci 70. let) v rámci politiky glasnosti Michaila Gorbačova. Na moskevském olympijském stadionu kapela hrála deset po sobě jdoucích večerů celkem pro 180 000 lidí. Na recepci, kterou si Bernie Shaw pamatoval, to vypadalo jako v éře "Beatlemanie". V mezinárodním tisku to bylo bráno nejen jako úspěch pro Uriah Heep, ale i zásadní průlom pro západní hudbu obecně. Koncerty byly zaznamenány a vydány pod názvem "Live In Moscow" a obsahovaly i tři nové skladby. Je ironií, že to bylo právě díky exkurzí za železnou oponu, která napomohla ke zvýšení zájmu o Uriah Heep i doma. Po sérii koncertů v tehdejším Československu, ve východním Berlíně a Bulharsku se kapela vrátila do Británie na Reading Festival v srpnu 1988 a koncertovala po Velké Británii s Dogs D'Amour.

Kapela v nové sestavě vydala v květnu 1989 album "Raging Silence", které produkoval Richard Dodd. Hned poté následoval návrat do Sovětského svazu, proběhly koncerty v Polsku, východním Berlíně, ale také šest koncertů v Brazílii a další britské turné. "Poslední dva roky pro mě byly v Heep nejpříjemnější z celého doby", řekl tehdy Trevor Bolder. Kapela hrála ve studiích Central TV v Nottinghamu dne 29. listopadu 1989 a film byl uveden jako součást seriálu Independent TV s názvem Bedrock a o několik let později se opakoval v seriálu Cue Music. Mezitím oslavila své 20. výročí sérií kompilací a nových reedicí.

Pod produkcí Trevora Boldera bylo vydáno počátkem roku 1991 album "Different World", které se však dočkalo smíšeného přijetí od hudebních periodik (nijak valně v Kerrang!, zato chváleno v Metal Hammer), hlavně kvůli pokračování v popmetalovém stylu, špatně se i prodávalo. Podle portálu AllMusic "další technicky zvuková, ale umělecky nevýrazná nahrávka od Uriah Heep" nedokázala uspět v žebříčcích a znamenala konec smlouvy kapely s labelem Legacy Records. Neustále koncertující skupina vydala několik kompilací, z nichž "Rarities From The Bronze Age" a "The Lansdowne Tapes" představující dříve nevydaný materiál z počátku 70. let jsou považovány za nejpozoruhodnější. Přesto je první polovina 90. let považována dokonce fanoušky Uriah Heep za "divoké roky".

Koncem března a začátkem dubna 1995 se bývalý zpěvák kapely John Lawton na dva týdny krátce vrátil do sestavy Uriah Heep na turné po Jižní Africe a Rakousku společně s Deep Purple, když doplnil Bernieho Shawa, který v té době trpěl problémy s hlasivkami.

Zpět 6. Návrat ke kořenům

Následující album "Sea Of Light" vydané v dubnu 1995 a produkované samotnou kapelou spolu s Kalle Trappem bylo dobře přijato a je všeobecně považováno za návrat kapely do bývalé formy, když opustilo neuvážené pop-metalové styly alb jako je "Equator" a provedlo návrat ke gotickému old-school metalovému stylu, který přinesla klasická alba Uriah Heep, jako je například "Look At Yourself". Toto album s téměř artrockovým zaměřením přineslo i návrat Hammondových varhan a obsahovalo skladby "Against The Odds" a "Spirit Of Freedom". Hlavními autory byli Box a Lanzon.

Album "Sonic Origami", realizované ve stejném duchu jako jeho předchůdce, produkoval Pip Williams, a původně bylo vydáno v Evropě a Japonsku v září 998, teprve až o rok později v USA. Přineslo po celém světě "velkolepý, epický tón", který podle rockového kritika Steva Hueyho "nebyl vždy v souladu s tvrdohlavě znějícímu progovému hard rocku Uriah Heep, ale které je stále solidním vstupem do jejich zvoleného žánru". Mezi pozoruhodnější skladby patří "The Golden Palace", "Between Two Worlds" nebo "Only The Young". Po vydání desky následovalo úspěšné evropské turné, které pokračovalo až do roku 1999.

Kapela vydala DVD "The Legend Continues" a poté koncertovala po Velké Británii. Setkání s Kenem Hensleym a Johnem Lawtonem se uskutečnilo v Londýně dne 7. prosince 2001 v rámci Magician Birthday Party, která se od té doby stala tradicí, přestože se Hensley ve skutečnosti nikdy nepřipojil. Začátkem roku se skupina během léta 2001 vydala na své první americké turné po sedmi letech a v následujícím roce se vrátila jako headliner dvou večerů s Classic Rock Productions na Classic Rock Festival v Patriots Theatre u Trenton War Memorial v Trentonu v New Jersey, který se odehrál 5. a 6. října 2002, kde vedle Uriah Heep vystupovali Mostly Autumn, Asia, Karnataka, Focus a Nektar. První večer odehráli Uriah Heep elektrickou show a druhý pak předvedli akustické vystoupení.

Po většinu let, které následovaly, se Uriah Heep vrátili do Británie na turné nebo jen na svůj každoroční koncert The Magicians Birthday Party, který se v roce 2003 konal v dnes již zbořeném londýnském Astorii. Na živých vystoupeních se objevují jako hosté i bývalí členové skupiny, nejznámější je asi účast Johna Lawtona a Kena Hensleyho na DVD "The Magician's Birthday Party" (2001). Zajímavé je i živé album "Acoustically Driven", kde kromě několika zpěvaček a klasických nástrojů vystupuje i frontman skupiny Jethro Tull, zpěvák a flétnista Ian Anderson. Celou tu dobu působil Mick Box jako manažer kapely, dokud si od 5. dubna 2005 nepřizval jako svého manažera Simona Portera.

Zpět 7. ... a už jen rutina

Lee Kerslake kvůli cukrovce a úbytku sluchu omezil své aktivity se skupinou, až počátkem roku 2007 musel bubeník Lee Kerslake skupinu opustit úplně kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu. Kerslake ale se skupinou zůstal v kontaktu, v roce 2012 si zahrál na sólovém albu Trevora Boldera a v roce 2015 i s Hensleym a Uriah Heep na koncertě v Moskvě. V březnu téhož roku skupina přijala kapela Russella Gilbrooka jako svého nového bubeníka a okamžitě začala nahrávat nové studiové album s názvem "Wake The Sleeper", na kterém v písních "Wake The Sleeper" a "War Child" použila dvojité bicí. Vydavatelství Universal Music původně plánovalo nahrávku vydat v létě 2007, ale album nakonec vyšlo opořděně 2. listopadu 2008, tedy po více než deseti letech od jejich poslední nahrávky.

V říjnu 2009 vydali Uriah Heep album ke 40. výročí nazvané "Celebration - Forty Years Of Rock", které obsahovalo i nové studiové nahrávky dvanácti jejich nejznámějších skladeb a dvě zcela nové písně. "Tato kolekce znovu zdůrazňuje, že Uriah Heep si zaslouží velkou úctu k jejich minulým úspěchům, ale mnohem důležitější je, že je křišťálově jasné, že se jedná o kapelu se světlou budoucností i slavnou historií", napsal Chris Kee ve své 9/10 recenzi v čísle časopisu Powerplay z února 2010.

Turné po Spojených státech v červnu a červenci 2010 bylo opožděno kvůli problémům s imigrací, první dva koncerty musely být dokonce přeloženy. Výsledkem bylo, že první koncert turné se odehrál v B.B.King's v New Yorku. Poté Uriah Heep vystoupili živě na Progressive Rock Stage při zahájení festivalu High Voltage Festival v londýnském Victoria Park dne 25. července 2010. Přehráli celé své album "Demons And Wizards" z roku 1972 v plném rozsahu, kde se k nim připojil bývalý člen Whitesnake Micky Moody na slide kytaru.

Své již 23. studiové album Uriah Heep vydali pod názvem "Into The Wild" dne 15. dubna 2011 v Evropě a 3. května v Severní Americe prostřednictvím labelu Frontiers Records.

Pro rok 2013 dochází ke změně na postu baskytaristy. V první polovině roku 2013 musel Trevor Bolder, který se ke skupině připojil v roce 1976 a poprvé se s nimi objevil na albu "Firefly" z roku 1977, přestat s kapelou vystupovat kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu a podrobil se operaci rakoviny pankreasu. Na jeho místo dočasně nastoupil britský basista John Jowitt (Ark, IQ, Arena), kterého pak trvale nahradil Dave Rimmer.

V roce 2013 potkala kapelu další smutná zpráva, když basista Trevor Bolder zemřel 21. května 2013 po svém dlouhém boji s rakovinou pankreasu. Dne 9. června by oslavil 63. narozeniny. Jeho smrt ohlásila rocková skupina Uriah Heep, která jej nazvala "světovým basistou". S Uriah Heep vydržel až do svých posledních chvil. "Trevor byl velikán - výjimečný muzikant své generace a jeden z nejlepších basáků, jakého Británie světu dala", uvedla krátce po jeho smrti kapela...

V květnu 2013, když kapela cestovala po Nizozemsku, Německu, Rakousku, Itálii a Švýcarsku, se k nim znovu připojil zpěvák z konce 70. let John Lawton, který zaskakoval za Bernieho Shawa, který vyžadoval volno pro rutinní lékařský zákrok. Poté oba dva Bernie i John stáli v popředí kapely na jejich vysttoupení ve španělském San Javier 12. července 2013.

Uriah Heep vstoupil do studia v lednu 2014 a začali nahrávat 24. studiové album "Outsider", které vyšlo v červnu 2014. Na albu se již objevil jejich nový baskytarista Davey Rimmer, který v předchozím roce nahradil zesnulého Trevora Boldera. Písně tohoto alba jsou lepší pro živé provedení a je možná lépe zpracované než alba předchozí. Jeho styl již nelze označit jako heavy metal. Singl "One Minute" vyšel i v německé verzi jako "Eine Minute".

V březnu 2015 se vyrazili na Down Unda Tour, při kterém navštívili Sydney, Melbourne, Perth, Adelaide, Brisbane a Auckland. Dne 25. září 2015 oznámili vydání svého alba největších hitů "Totally Driven", kolekce re-nahrávek klasických písní Heep z roku 2001, které vyšlo 12. listopadu. Dne 15. října téhož roku skupina hrála po boku Kena Hensleyho a Lea Kerslake na zvláštním dvouhodinovém koncertu v Crocus City Hall v Moskvě.

Švédský zpěvák Stefan Berggren z kapely Berggren Kerslake Band (BKB) vystřídal Bernieho Shawa na vokály na festivalu v Rosenheimu v Německu dne 14. července 2016 a později v témže roce na silvestrovském festivalu v rumunském Sibiu, když měl Shaw rodinné závazky. V roce 2016 skupina také odehrála několik japonských koncertů a vystupovala na Legends Rock Cruise. Phil Lanzon v září 2017 vydal u labelu CDBaby svůj sólový debut.

Dne 16. listopadu 2017 bylo oznámeno, že Uriah Heep začínají nahrávat s producentem Jayem Rustonem své nové studiové album. Jedná se v pořadí o úctyhodnou 25 nahrávku, která dostane příznačný název "Living The Dream". "Jsme spolu 47 let a viděli jsme mnoho kapel vzniknout a zaniknout čili my vlastně prožíváme tento sen. "Living The Dream" je proto perfektní název pro nové album", řekl kytarista a zakládající člen Mick Box. Na produkci alba byl povolán zkušený Jay Ruston. "Vybrali jsme si Jaye, protože obdivujeme jeho práci s The Winery Dogs, Stoner Sour, Black Star Riders či Europe. Jay tyhle kapely produkoval, mixoval anebo obojí a k nám přinese svěží vítr, který je zapotřebí", dodal Mick. "Living The Dream" má vyjít na podzim příštího roku a kapela samozřejmě pojede mohutné turné na jeho podporu. Album vyšlo 14. září 2018 a skupina měla vyrazit na světové turné na podporu, které by se protáhlo do roku 2019.

Kytarista Mick Box a basista Davey Rimmer z legendární progresivně rockové sestavy Uriah Heep se sdělili na portálu Sea Of Tranquility, že začátkem roku 2021 mají v plánu obsadit studio a začít nahrávat nové album. Půjde už o úctyhodnou 26 studiovou nahrávku v jejich diskografii. "Kvůli pauze způsobené koronavirovou pandemií jsme měli možnost přemýšlet o dalším albu", prozradil Davey Rimmer. "Myslím, že při tvorbě předchozího alba "Living The Dream" jsme zažili spoustu zábavy a natáčení šlo opravdu dobře. Nyní se opravdu těším na pokračování. Myslím, že se na to vrhneme začátkem příštího roku".

Jediný původní člen v sestavě kytarista Mick Box jej doplnil: "Předprodukční práce začnou v lednu a samotné nahrávání v únoru. Vydání pak bude plně v rukou labelu. My do toho nikdy nemluvíme, jelikož oni sami vědí nejlíp, jak vydání načasovat". Předchozí deska "Living The Dream" vyšla v září 2018 pod hlavičkou Frontiers Music Srl. Nahrávku produkoval Jay Ruston, který je mimo jiné podepsán pod alby velikánů jako Anthrax, Stone Sour nebo Steel Panther.

Bývalý bubeník rockové skupiny Uriah Heep Lee Kerslake zemřel 19. září 2020 v 73 letech, když podlehl rakovině prostaty. Oznámil to server Rolling Stone. Kerslake hrál na bicí také na dvou prvních sólových deskách, které na začátku 80. let natočil zpěvák Ozzy Osbourne, když odešel ze skupiny Black Sabbath.

Uriah Heep navštívili několikrát i naší republiku. Dne 23. března 2016 například vystupovali na Masters of Rock Café ve Zlíně za podpory kapel Votchi a Free Fall, kde síla a vůně letitých skladeb přitáhla jako magnet do Zlína tolik fanoušků a fanynek, že pár desítek z nich koukalo na kapelu z předsálí otevřenými dveřmi, anebo ji sledovalo od stolů na obrazovce a plátnu. Jedno z nejčerstvějších vystoupení Üriah Heep v České republice se odehrálo 1. února 2020 v Rock and Roll Garage v Ostravě-Martinově. Legendární formace URIAH HEEP se v roce 2020 vrátila do České republiky a hned z kraje roku se představila ve třech městech.

Britští rockoví velikáni působí na poli hard rockové scény neskutečných padesát let a jak sami dokazují, energie jim rozhodně neschází! Navíc si se svým dokonalým a klasickým rockem stále drží významnou pozici na hudební scéně! Po celém světě prodali přes 40 milionů alb, z toho přes 4 miliony v USA.

Zpět

Současná sestava:
Mick Box - Guitars, Backing Vocals (1969-present)
Phil Lanzon - Keyboards, Co-lead Vocals (1986-present)
Bernie Shaw - Lead Vocals (1986-present)
Russell Gilbrook - Drums, Percussion (2007-present)
Davey Rimmer - Bass, Backing Vocals (2013-present)

Zakládající sestava:
Mick Box - Guitars, Backing Vocals (1969-present)
David Byron - Lead Vocals (1969-1976)
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Vocals (1969-1980)
Paul Newton - Bass, Backing Vocals (1969-1971)
Alex Napier - Drums (1969-1970)

Klasická sestava:
Mick Box - Guitars, Backing Vocals (1969-present)
David Byron - Lead Vocals (1969-1976)
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Vocals (1969-1980)
Lee Kerslake - Drums, Percussion (1971-1979,1981-2007)
Gary Thain - Bass (1972-1975)

Bývalí členové:
John Lawton - Lead Vocals (1976-1979, live 1995+2013)
Trevor Bolder - Bass, Vocals (1976-1981,1983-2013)
Lee Kerslake - Drums, Percussion (1971-1979,1981-2007)
John Sinclair - Keyboards, Backing Vocals (1981-1985)
Peter Goalby - Lead Vocals (1981-1985)
John Wetton - Bass, Keyboards, Vocals (1975-1976)
Gary Thain - Bass (1972-1975)
Bob Daisley - Bass, Backing Vocals (1981-1983)
Steff Fontaine - Lead Vocals (1986)
John Sloman - Lead Vocals, Piano, Percussion (1979-1981)
Chris Slade - Drums, Percussion (1979-1981)
Gregg Dechert - Keyboards, Vocals (1980-1981)
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Vocals (1969-1980)
David Byron - Lead Vocals (1969-1976)
Mark Clarke - Bass, Vocals (1971-1972)
Paul Newton - Bass, Backing Vocals (1969-1971)
Iain Clark - Drums, Percussion (1970-1971)
Keith Baker - Drums, Percussion (1971)
Alex Napier - Drums (1969-1970)
Nigel Olsson - Drums, Percussion (1970)

podzim 1969 - leden 1970
leden - únor 1970
únor - říjen 1970
David Byron - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Vocals
Paul Newton - Bass, Backing Vocals
Alex Napier - Drums, Percussion
David Byron - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Vocals
Paul Newton - Bass, Backing Vocals
Nigel Olsson - Drums, Percussion
David Byron - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Vocals
Paul Newton - Bass, Backing Vocals
Keith Baker - Drums, Percussion
říjen 1970 - listopad 1971
listopad 1971 - únor 1972
únor 1972 - únor 1975
David Byron - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Vocals
Paul Newton - Bass, Backing Vocals
Iain Clark - Drums
David Byron - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Vocals
Mark Clarke - Bass, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Percussion
David Byron - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Vocals
Gary Thain - Bass
Lee Kerslake - Drums, Percussion
březen 1975 - srpen 1976
září 1976 - říjen 1979
listopad 1979 - květen 1980
David Byron - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Vocals
John Wetton - Bass, Keyboards, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Percussion, Vocals
John Lawton - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Percussion, Vocals
John Sloman - Lead Vocals, Piano, Percussion
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Chris Slade - Drums, Percussion
červenec 1980 - duben 1981
duben 1981 - duben 1983
květen 1983 - červenec 1986
John Sloman - Lead Vocals, Piano, Percussion
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Gregg Dechert - Keyboards
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Chris Slade - Drums, Percussion
Peter Goalby - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
John Sinclair - Keyboards, Backing Vocals
Bob Daisley - Bass, Backing Vocals
Lee Kerslake - Drums, Backing Vocals
Peter Goalby - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
John Sinclair - Keyboards, Backing Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Backing Vocals
červenec - září 1986
září 1986 - leden 2007
březen 2007 - květen 2013
Steff Fontaine - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Backing Vocals
Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Backing Vocals
Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Backing Vocals
květen 2013 - dodnes


Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Davey Rimmer - Bass, Backing Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Backing Vocals

Členové Mick Box
(celým jménem Michael Frederick Box)
(Narozen 9. června 1947, Walthamstow, East London, England)
Guitars, Backing Vocals, Bass, Piano


Mick je anglický hudebník, kytarista a ráč na baskytaru a piáno, je nejznámější jako zakladatel a sólový kytarista britské rockové skupiny Uriah Heep, předtím byl členem The Stalkers a Spice, obě s původním zpěvákem Uriah Heep Davidem Byronem. Je jediným členem od založení kapely v roce 1969, byl a je hybnou silou, která udržovala kapelu, kterou založil, stejně silnou, aktivní a relevantní jako dosud.

Mick Box působí jako osobnost v přímém kontrastu s postavou Charlese Dickense, podle níž je jeho skupina pojmenována. Je vřelý, zdvořilý a má kolem sebe stále osvěžující posádku, dokonce si získal přezdívku "The Nicest Guy In Rock".

Zatímco Mick vždy byl Londýňanem, kde se narodil v roce 1947 a stále žije se svoji rodinou v severním Londýně, Uriah Heep mnohokrát cestovali po světě s mnoha "prvnenstvími". Třeba skutečnost, že Mick a jeho kapela byli prvním západním rockovým počinem, který si zahrál za tehdejší "železnou oponou", což předznamenalo roky přízně k Uriuah Heep ve východní Evropě, která přetrvává dodnes.

Možná náhodou vyrůstal v období, kdy se samotná rocková hudba vyvíjela ve vícevrstvou bestii, z níž se stala, Mickova raná léta byla zvukově ovlivněna velikány jako Buddy Holly, Eddiem Cochran, Chuck Berry a mnoha dalšími. Netrvalo dlouho a ve věku 14 let uchopil svoji první kytaru, kterou mu jeho matka koupila v zastavárně na kopečku Walthamstow High Street Market. Nyní je sběratelem kytar, kterých vlastní kolem 40, z nichž některé jsou uloženy po celém světě, takže od něho nikdy nejsou daleko. Také představil svůj vlastní signovaný model Carparelli S4, ne nejž už mnoho let hraje. Majitel společnosti, Mike Carparelli z Kanady, se stal jeho dodavatelem kytar i dlouholetým přítelem.

Jedna z prvních Mickových kapel se jmenovala The Stalkers a byla to jen amatérská kapela, než si změnila název na Spice, když stali se profesionály. Vybral si toto jméno, protože nechtěl, aby jeho hudba byla pouze z jednoho žánru a pokryla mnoho z nich protože existuje mnoho koření. V roce 1969 se ze Spice stali Uriah Heep.

Od prvního dne byl Mick srdcem všeho a je celou dobu jejím členem. Mick byl vždy hudebník a skladatel plný ambicí, sofistikovanosti a vtipu. Vezměte si to s nezapomenutelnými melodiemi a samozřejmě s vokály - pětičlenné harmonie měly jasný vliv na operní Queen - ale on a skupina se vydali jinam. Těšili se obrovskému úspěchu v 70. letech a právem zaujímají své místo u vrchních příček rockové historie vedle zbytku Velké Čtyřky - Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple. Mickova vize byla nedotčena, a přestože si užívali opojného úspěchu, který je zaplavil, nevěděli, že spolu s dalšími kapelami ve Velké Čtyřce napsali knihu o Classic Rock, která obstála ve zkoušce času.

Zatímco kapela prodala více než 40 milionů desek a byla v době svého největšího rozkvětu jednou z největších kapel na světě, Mick vynikal právě v živé aréně, a tam ležela budoucnost Uriah Heep.

Mick viděl mnoho členů kapely projít sestavou Uriah Heep, ale zůstává stále přítomným jádrem kapely. Srdcí a duší, pokud chcete. Dokonce strávil mnoho let řízením a turné vedením kapely, zatímco stále vystupoval a skládal na nejvyšší úrovni. Zatímco jedno z posledních alb nese název "Outsider", sám Mick je s určitostí Insiderem. Viděl svět z osvětleného pódia a ze zamlženého okna autobusu při turné Uriah Heep, který se stále valí z jedné nadšeně přijímané show do druhé.

Mick si stvořil život ohromující rockovou hudbou a osobně ji rozdával všem fanouškům, koncert za koncertem. Může to být muž z lidu, ale měl by být znám především jako hudebník, skladatel, umělec a koncertní umělec. Nyní je to reputace, která se cení...

Členové Phil Lanzon
(rodné jméno Philip James Lanzon)
(Narozen 23. března 1950, ***)
Keyboards, Co-lead Vocals


Philip James "Phil" Lanzon je britský hudebník a hráč na klávesové nástroje. Je nejznámější jako klávesista britské rockové skupiny Uriah Heep od roku 1986. Lanzon pracoval mimo jiné jako studiový a doprovodný hudebník v Grand Prix, Grant & Forsyth, spolupracoval s Johnem Lawtonem (ex-Uriah Heep), Mickem Ronsonem nebo Chrisem Speddingem či kapelou Sweet.

Lanzon žije ve východním Kentu se svou partnerkou Patinou. Z jednoho manželství má tři děti, devět vnoučat a jedno pravnouče - všechny jsou úžasné a žijí v Hampshire.

V osmi letech se Lanzon naučil hrát na klavír. V roce 1966 už hrál ve své první kapele The Loose Ends, kde byly na repertoáru covery soulových písní. S touto kapelou Lanzon cestoval i po Evropě. Poté hrál v letech 1968 - 1969 s The Cats Pyjamas, se kterými natočil několik singlů. Jedním z nich byl cover "Baby I Love You" od The Ronettes. Lanzon se oženil, založil rodinu a začal studovat harmonii, kontrapunkt a kompozici na Guildhall School of Music and Drama. V roce 1977 nastoupil do nové kapely Romance s Neilem Carterem, později s UFO a Garym Moorem. Kapela existovala jen krátce, ale nahrála demo se čtyřmi dobrými písněmi, jedna z nich byla Lanzonova "Show Me The Way To England". V sestavě této kapely působil také Simon Hanhart, který poté pokračoval v produkci mnoha hudebních projektů a shodou okolností v současné době produkuje i Lanzonův vlastní sólový projekt.

V roce 1978 Lanzon dělal konkurz s kapelou Raw Deal, která potřebovala zpěváka. Lanzon je vlastně zkoušel jeden po druhém, dokud nepřišel Bernie se svým vysokým rozsahem a to kapele dokonale vyhovovalo. Z této inkarnace se stala Pařis. Můžete je zaslechnout v červnovém hitu Hot Chocolate z roku 1980 "No Doubt About It". Na konci roku 1979 se z Pařis stali Grand Prix a Lanzon si hrál na klávesy na jejích třech albech. Na začátku roku 1980 Lanzon hrál na klávesy na albu Cris-Spedding "I'm Not Like Everybody Else". Třetí deska "Samurai" vyšla v roce 1983 u společnosti Chrysalis Records. Zvuk Grand Prix lze popsat jako melodický hardrock s jasnými vlivy Styx a Journey. V roce 1984 Lanzon nahradil Vica Emersona ze Sad Café na jejich britské turné.

Lanzon se objevil na obou singlech Stevea Glena "That's Meright By Me/Just The Way We Are" a "Down Among The Dead Men/I'm Alright Jack". V březnu 1985 se Lanzon připojil ke skupině Operator, jejímiž členy byli Robin McAuley (zpěv), Chris Glen (basa, předtím s SAHB a MSG), Mick O'Donoghue (kytara) a bubeník Phil Taylor (ex-Motorhead). Jakoliv tato sestava vypadala slibně, rozpadla se už v květnu 1985. V listopadu 1985 hrál na klávesy na vánoční klasice "Naughty Ol' Santas" od Phila Taylora. O'Donoghue, Glen a Taylor zformovali GMT ve stejném měsíci a nahrávali "War Games" s kytaristou Marcusem Schleicherem, která vyšla na CD v roce 1991.

V červenci 1985 Lanzon nahrál klávesy a bicí na albu německé skupiny Tarraco "Big Bang", které se nahrávalo v Hamburku i v Londýně. Je to experimentální disko se spoustou bubnování od kapelníka Dicky Tarracha (Rattles). Lanzon složil jednu píseň a podílel se i na dalších. V srpnu 1985 Lanzon opustil Tarraco. Už v září 1985 se Lanzon připojil k The Sweet a intenzivně s nimi cestoval po Austrálii. The Sweet nahráli své živé album "Live At The Marquee". Na tomto albu se objevily jeho tři tituly "Jump The Fence", "Shot Me Down In Flames", "Over My Head". V červenci 1986 se ale Lanzon se The Sweet rozešel.

Lanzon se připojil ke kapele Uriah Heep, kde nahradil Johna Sinclaira, a vydal se s nimi na turné po USA. Tehdy byl Steff Fontaine několik měsíců zpěvákem. V únoru 1987 byl Lanzon požádán Andy Scottem, aby hrál na debutovém singlu pub-rockové kapely Paddy Goes to Holyhead. Lanzon měl v té době volné ruce, a odjel do London Bridge Studio a nahrál singl i video spoot "The Green Green Grass Of Home/(Telling Me) All Those Lies". V prosinci 1987 Lanzon znovu vstoupil do studia, aby natočil maxi CD s coverem písně "Delilah". Živé album "Live In Moscow" od Uriah Heep bylo zaznamenáno a vydáno v roce 1988. V roce 1991 jim vyšlo hodně kritizované album "Different World". V roce 1994 byla realizována techno/dance verze skladby "Gypsy". Na tomto maxi-CD jsou zaznamenány čtyři různé verze této skladby.

V roce 1995 Uriah Heep vydali dlouho očekávané album "Sea Of Light". U 8 z 12 písní odvedl Lanzon práci v kompoziční části, a ve skladbě "Mistress Of All Time". V září 1998 vyšlo v UK na etiketě Eagle Records nejnovější album Uriah Heep "Sonic Origami", včetně Lanzonova příspěvku "Between Two Worlds". Během skandinávského turné v únoru 1999 začal Lanzon psát povídky. Během nového desetiletí pokračoval v zdokonalování jednoho z těchto příběhů jako scénáře, který si poté přečetl špičkový hollywoodský producent, ale nic z toho nevzešlo. Z tohoto scénáře je nyní román a je ke schválení u významného britského vydavatele. Napsal rovněž muzikál/hru s partnerem Brianem Degasem, producentem a dramatikem, tvůrcem Colditzova příběhu a deskové hry. Uriah Heep zaznamenali "Acoustically Driven" v roce 2001. Lanzon se ujal aranžování smyčcového kvarteta. Poté následovalo turné a festivaly, ze kterých byly vydávány různé živé DVD záznamy Uriah Heep.

Na dlouho očekávaném vydání desek "Wake The Sleeper" z roku 2008 a následně "Into The Wild" z roku 2011 se Lanzonovo psaní písní znovu plně etablovalo. Někteří říkají, že písně "Between Two Worlds", "Golden Palace" a "Trail Of Diamonds" nasměrovaly Uriah Heep spíše na jejich prog stranu. Lanzon si myslí, že další album se může ponořit do těchto jasných vod trochu hlouběji spolu s přímočarými rockovými písněmi. Jejich CD "Outsider" z roku 2014 bylo ceněno kladně a poté vyrazili na další koncerty a festivaly nebo rockové plavby.

Členové Bernie Shaw
(rodné jméno Bernard Shaw)
(také Bernard "Bernie" Shaw)
Narozen 15. června 1956, Victoria, British Columbia, Canada)
Lead Vocals, Guitar, Piano, Percussion, Harmonica


Bernie Shaw je kanadsko-anglický zpěvák a od roku 1986 i zpěvák britské rockové skupiny Uriah Heep.

Na začátku 70. let Shaw snil o tom, že se stane rockovým kytaristou. Koupil si Gibson SG Special a začal cvičit. Když místní skupina Cold Sweat hledala v roce 1974 druhého kytaristu, Shaw se zúčastnil konkurzu, ale basista Bill Kempster mu poradil, aby odložil kytaru a koupil mikrofon od jejich bývalého zpěváka a vrátil se příští týden. Shaw poslechl tuto radu, a když se hledal zpěvák, skupina si jej najala jako nového zpěváka. Cold Sweat cestovali hodně během příštích tří let a hráli po Britské Kolumbii, Albertě, Saskatchewanu a zavítali i do Manitoby. Jejich živý set byl směsi klasického melodického rocku a brzy se stal jejich vizitkou na hotelu a na živé klubové scéně. Měnící se hudební scéna a popularita diskoték však způsobily rozpad skupiny z Victorie v roce 1977.

V témže roce byl pozván, aby se připojil k saskatoonské kapele Legend, která ztratila zpěváka Danny Jeanse. Slyšeli Shawa zpívat s Cold Sweat při mnoha příležitostech a věděli, že vyhovuje jejich potřebám. Shaw se přestěhoval do Stoonu a zůstal u nich devět měsíců, než se Legend také rozešli kvůli nedostatku koncertování. Shaw se vrátil do Victorie, aby zvážil svůj další krok. Po týdnech rozjímání se rozhodl přestěhovat do Anglie a zkusit štěstí v Londýně.

V prosinci 1978 nastoupil Shaw do letadla a opustil Kanadu naplnit svůj sen. Po příjezdu do Londýna vyzkoušel a získal místo sólového zpěváka v londýnské kapele Paris, kterou založil hráč na klávesy a skladatel Phil Lanzon. Vzniklo tak partnerství, které přetrvalo roky. Paris podepsali nahrávací smlouvu s RCA a změnili si jméno na Grand Prix. Shaw zpíval na albu "Grand Prix", které vyšlo v roce 1980. Když se Shaw v říjnu 1981 vrátil ze svatby své sestry v Kanadě, dozvěděl se, že jej nahradil Robin McAuley.

V prosinci 1981 se Shaw připojil ke skupině Praying Mantis, která byla založena v roce 1978. Dalšími členy kapely byli Tino Troy (kytara), Chris Troy (basa), Dave Potts (bicí) a John Bavin (klávesy). Skupinu řídil manažer Deep Purple John Coletta, ale stále měli problémy se získáním nahrávací smlouvy. Shaw nenahrál album s Praying Mantis, ale objevil se na EP "Turn The Tables", zaznamenaném v roce 1982. Praying Mantis primárně hráli živě na různých místech, včetně Reading Festival. V roce 1993 se objevil bootleg pod názvem "live + singles", která obsahoval šest skladeb provedených na festivalu v Readingu a další fragmenty a singly.

Od prosince 1983 do poloviny roku 1984 hrál Shaw v kapele Clive Burr's Escape, kterou založil bývalý bubeník Iron Maiden Clive Burr. Ve skupině byli také členové skupiny Praying Mantis Chris a Tino Troy. Krátce poté, co se připojil Shaw a skupina pokračovala jako Escape.

V červenci 1984 si skupina znovu zvolila nové jméno Stratus. Stejně jako Praying Mantis, Stratus hráli melodický hard rock. Album "Throwing Shapes" bylo nahráno ve studiu Frankfurter Dreamboat s Tino Troyem na kytaru, Alanem Nelsonem na klávesy, Chris Troy hrál na basu a Clive Burr na bicí. Bylo vydáno na podzim roku 1984. V roce 1993 vyšla CD verze "Reborn Classics". Jako bonusová skladba na tomto bootlegovém vydání jsou přidány "Soundhouse Tapes". Stratus měli také jednu píseň jako soundtrack k filmu, a to "Run For Your Life" využitou v Class of Nuke 'Em High (1986, USA).

Když Stratus odehráli svůj poslední koncert v londýnském klubu Marquee Club, byl tam přítomen kytarista Uriah Heep Mick Box. Zpěvák Uriah Heep Steff Fontaine byl právě propuštěn a Box hledal zpěváka, který by dosáhl vysokých tónů. Box požádal Shawa, aby přišel na konkurz k Uriah Heep a poté byl přijat jako nový frontman kapely.

Shawovo první album s Heepem bylo zaznamenánano na "Live In Moscow". V roce 1995 měl Shaw vážné problémy s hlasivkami a chvíli to vypadalo, jako by Shaw musel opustit svou pěveckou kariéru. Pro koncerty v Rakousku a Jižní Africe jej zastupoval bývalý zpěvák Uriah Heep John Lawton. Shaw se vyléčil po menší operaci a od té doby je nejdéle sloužícím zpěvákem kapely.

V prosinci 1995 založil Shaw ve Viktorii v Britské Kolumbii v Kanadě jako koníček skupinu s názvem Transit. Spolu s bývalými partnery Donem Restallem, Kevinem Williamsem, Stevem Moyerem a kytaristou Daleem Collinsem kapela předváděla cover verze Van Halen, 38 Special, Dan Reed Network, Stage Dolls, Foreigner, Ritchie Sambory a několik písniček Uriah Heep. Kvůli jeho nabitému programu hrál Bernie a v Transitu omezený počet koncertů v letech 1995 a počátkem roku 1996. To vedlo k vytvoření projektu Collins - Shaw Project, kde spolupracovali Bernie Shaw, Dale Collins a Don Restall. Během Bernieovy příští návštěvy v Kanadě v roce 1997 nahráli Collins - Shaw Project a EP s názvem "Picking Locks", které vyšlo v následujícím roce. Projekt také vydal singl s názvem "Sad Song".

V srpnu a září 1997 byl Shaw v kanadských studiích Rock Ridge, aby zpíval na albu svého přítele Kevina Williamse, kterého poznal v Transit. Bylo to tributní album Williamsově manželce, která zemřela na rakovinu kolem Vánoc 1996. CD vyšlo privátně pro Kevina Williamse pouze pro kanadský trh. Bernie Shaw, stejně jako všichni současní členové Uriah Heep, spolupracoval v roce 2001 s rumunskými heavymetalovými legendami Iris ve skladbě nazvané "Lady In Black", která měla v tomto roce v Rumunsku velký úspěch.

Po slavném vystoupení Uriah Heep v Childline Rocks dne 1. června 2009 začala diskuse o reunionu Grand Prix po 30 letech mezi několika bývalými členy a hovořilo se poprvé i o neplánovaném odchodu Shawa, ale rozhodli se, že je správným krokem bude získat McAuleyho jako zpěváka kvůli jeho vynikajícímu hlasu.

Členové Russell Gilbrook
(Narozen 17. května 1964, London, England)
Drums, Percussion


Russell Gilbrook je britský hudebník, je znám ze své studiové práce. Nejnověji se v roce 2007 stal bubeníkem britské rockové legendy, kapely Uriah Heep. Dříve spolupracoval s projektem Avantasia, kapelou Bedlam a Pete Bardensem.

Během několika posledních let se Gilbrook etabloval na clinic turné v Británii. Podporoval hudebníky jako jsou Greg Bissonette a absolvoval turné s Liberty DeVitto. Spolupracoval a koncertoval s Chrisem Barber a jeho skupinou a také s Alanem Pricem, na jehož albu "Liberty" Gilbrook vystupoval. Také nahradil Cosyho Powella v Bedlam, kde hrál s bratry Davem a Denny Ballovými a zpěvákem Frankem Aiello. Gilbrook také hrál s Petem Bardensem a objevil se na jednom z jeho alb.

Gilbrook také spolupracoval s hudebníky jako jsou Tony Iommi, Lonnie Donegan, John Farnham, Van Morrison a Tobias Sammet.

Gilbrook vyučuje na hudebníkově kanálu ve Sky Television a zastává pozici v Brighton Institute of Modern Music, pro níž vydal i několik učebních příruček. Objevoval se na specializovaných drum clinic napříč celou Evropu. V posledních pár letech bubnoval také s cover kapelou Exposé z Essexu spolu s Daveem Moorem (zpěv), Pete Finchem (klávesy), Alanem Montague (baskytara) a Benem Newtonem (kytara).

Gilbrook spolu s Marrell Drums společně navrhl bass drum zařízení, na které rovněž hraje. Využívá nástroje společnosti British Drum Company, bicí Code, Baskey Drum Mats and Rug Lugs, činely Paiste a české paličky společnosti Pellwood.

V roce 2012 bylo oznámeno, že Gilbrook bude bubeníkem na albu z roku 2013 projektu metalové opery Avantasia s názvem "The Mystery of Time".

Členové Davey Rimmer
(celým jménem David Rimmer)
(Narozen 6. prosince 1968, Liverpool, England)
Bass, Backing Vocals


Davey je je britský rockový hudebník a hráč na basovou kytaru působící v oblasti hard rocku a heavy metalu. V současné době je od roku 2003 basistou hardrockové skupiny Uriah Heep, kde nahradil zesnulého Trevora Boldera.

Dříve působil jako basista také v kapelách Cavalar, Monument, Uriah Heep, Zodiac Mindwarp And The Love Reaction, Rock Savage a We are volsung.

Je také členem cover skupiny Camden Town Metalworks, která zahrnuje také Richieho Faulknera (Judas Priest), Les Binks (ex-Judas Priest) a Piete Friesena (ex-The Almighty/Alice Cooper). Davey Rimmer hraje na levostrannou basu.

Davey Rimmer v současné době žije v Londýně, když není na turné s Uriah Heep.




Členové John Lawton
(celým jménem John Cooper Lawton)
(Narozen 11. července 1946, Halifax, England)
Lead Vocals, Acoustic Guitar, Harmonica


John Lawton je britský rockový a bluesový zpěvák, jw nejznámější ze svého členství v kapelách Lucifer's Friend, Uriah Heep a Les Humphries Singers.

John Lawton zahájil svou hudební kariéru v North Shields ve Velké Británii počátkem 60. let se skupinou The Deans, s partou dětí, které se náhodně rozhodly, že on by měl být zpěvákem. Poté přešel k West One a později do Stonewall, mezi jejíž členy patřili John Miles, Vic Malcolm (později Geordie) a Paul Thompson (později Roxy Music).

Když Stonewall v roce 1969 ukončili své působení v Top Ten Club v Hamburku, Lawton se rozhodl zůstat v Německu, když mu bylo nabídnuto místo zpěváka u legendární německé rockové kultovní skupiny Lucifer's Friend (1969-1976,1979-1995), se kterou nahrál sedm studiových alb. Na počátku 70. let se také připojil k Les Humphries Singers, se kterými se účastnil Eurovision Song Contest v roce 1976.

Angličan John Lawton tehdy sídlil v Německu a dokonce i jeho manželka Iris byla Němka. Skupiny, se kterými pracoval, byly úplnými protiklady. Jednou z kapel byla německá hardrocková kapela Lucifer's Friend, což bylo jméno, které pravděpodobně poškodilo prodeje v některých anglicky mluvících zemích, i když v Německu měla tato skupina docela dobré jméno. Druhou kapelou byli Les Humphries Singers, která měla na repertoáru hodně náboženských popových písní. Jedním z nejdůležitějších projektů, na kterém se John podílel, byla koncepční rocková opera "Buttlerfly Ball" Rogera Glovera. Roger Glover ve skutečnosti tehdy Johnovo jméno nadhodil Uriah Heep, když uslyšel, že skupina má volné místo pro zpěváka. Obratem jim přeadal pásky s Johnovým zpěvem a Uriah Heep byli ohromeni jeho vysokým hlasem. Během 3 týdnů byla nová inkarnace Uriah Heep vržena do nových studií Gerry Brona pojmenovaných Roundhouse. Jak si John Lawton pamatuje, hudebně byly skladby téměř úplné, když se v roce 1976 připojil ke skupině. Jenom vešel a přidal vokály k písním. Lawton se připojil k Uriah Heep jako jejich frontman a nahrál s nimi alba "Firefly", "Innocent Victim", "Fallen Angel" a "Live In Europe '79" a do září 1979 cestoval po Evropě a USA.

Během své dlouholeté kariéry Lawton pracoval s několika velkými rockovými jmény rocku na různých projektech, včetně zníněného koncertu Rogera Glovera "Butterfly Ball" v Royal Albert Hall v roce 1975, kde se představili David Coverdale, Glenn Hughes, Ian Gillan a Twiggy. Zpíval v "Wizard's Convention II" Eddieho Hardina spolu s Chrisem Farlowem, Denny Lainem, Paulem Jonesem a Tonym Ashtonem.

Lawton také spolupracoval s některými z nejlepších producentů nahrávek, včetně Tonyho Clarka (Moody Blues), Jimmyho Millera (Rolling Stones) a Harolda Faltermeyera (Pet Shop Boys), kteří produkovali tituly, které Lawton nazpíval v projektu Lenny McDowella "Lost Paradise".

Zpíval rovněž s německou rockovou kapelou Rebel, později známou jako Zar, na třech jejích albech na konci 80. a 90. let včetně jejich hitů "Line Of Fire" a "Eagles Flight". Poté přešel ke klasickému projektu Volkera Barbera "Excalibur". Zpíval také v několika německých reklamách, včetně televizních spotů "Colgate Gel", "Peter Stuyvesant Travel", v singlu Stuyvesant "Come Together" nebo realizoval i zakázku pro Harley Davidson Motorbikes.

Lawton zformoval skupinu GunHill, později známou jako JLB (John Lawton Band), se kterou v lednu 1994 vyrazil na turné po Velké Británii a Evropě. V roce 1995 se krátce vrátil na 2 týdny k Uriah Heep, aby společně s Deep Purple cestovali po Jižní Africe a Rakousku a doplnil tak jejich zpěváka Bernieho Shawa, který v té době trpěl problémy s hlasivkami.

Lawton, inspirovaný německým špičkovým producentem Robertem Papstem a jeho partnerem Reinholdem Hoffmanem, znovu nahrál v lednu 1998 jednu z oblíbených zpěvákových písní Les Humphries Singers, hit "Mama Loo" ze 70. let. V srpnu 2000 bylo vydáno jeho sólové album "Still Paying My Dues To The Blues", produkované Robertem Papstem, které bylo vydáno v Evropě, Velké Británii a Skandinávii společností Hypertension Music Hamburg.

Během 4. výročního Uriah Heep Annual Convention v květnu 2000 byly vypracovány plány na jednorázový koncert projektu Hensley/Lawton Band. Lawtona se setkal s bývalým klávesový hráčem Uriah Heep Kenem Hensleyem, poprvé po 21 letech od Lawtonova odchodu z Uriah Heep v roce 1979. Spolu s nimi se projektu zúčastnili Paul Newton (jejich původní basista) a 2 členové Lawtonovy kapely Reuben Kane na sólovou kytaru a Justin Shefford na bicí. Odehráli kolekci starých klasik Uriah Heep a některé sólové písně dua Hensley a Lawton, koncert byl rovněž nahrán a vydán na CD pod názvem "The Return".

V roce 2001 se Lawton spojil s Kenem Hensleyem a vytvořili skupinu Hensley Lawton Band. Po rozsáhlém turné během jara a léta 2001, které vyvrcholilo vystoupením v německém Hamburku včetně účasti plného orchestru, kde nově ztvárnili starou klasickou skladbu Uriah Heep "Salisbury", se Ken i John vrátili ke svým sólovým kariérám. Dne 7. prosince 2001 se John Lawton a Ken Hensley objevili na jevišti s Uriah Heep během každoroční Magician's Birthday Party v Shepherd's Bush Empire v Londýně. Tento koncert byl zaznamenán a vydán jako CD/DVD.

Kapela John Lawton Band (JLB) byla převzata společností Classic Rock Productions v roce 2001, aby nahrála akustické CD "Steppin 'It Up", na kterém se představil John a Steve Dunning. Nahrávka "One More Night Live At The Mean Fiddler" na CD/DVD byla zaznamenána v roce 2002, po kterém následovalo v roce 2003 originální studiové rockové album JLB "Sting In T he Tale". Později téhož roku vyšlo další živé CD/DVD "Shakin 'The Tale". JLB absolvovali rozsáhlé turné se zakončením v Hamburku v září 2004, kdy se Lawton rozhodl dát si neomezenou pauzu.

Až v květnu 2006 Lawton spojil své síly s nizozemským kytaristou Janem Dumée (ex-Focus) a vytvořil projekt On The Rocks. On The Rocks (OTR) představilo brazilské hudebníky Ney Conceiçao na basu, Xande Figueiredo na bicí a Marvio Ciribelli na klávesy. Lawton a Dumée napsali a nahráli skladby pro debutové album "Mamonama" vydané v říjnu 2008. V září 2008 se John Lawton objevil na jevišti na Heepvention 2008 ve Španělsku, kde vystoupili bývalí členové Uriah Heep Ken Hensley, Lee Kerslake a Paul Newton, spolu s Janem Dumee z projektu OTR na kytaru.

V prosinci 2008 vstoupil John do světa televize uvedením bulharského cestovního dokumentárního cyklu "John Lawton presents", ve kterém byla použita také hudba z alba "Mamonama". Dokumenty, které vytvořila bulharská TV společnost "Skat", představují zajímavé historické památky bulharských měst, tradiční slavnosti a rozhovory se starosty měst a místními obyvateli. Seriál se zatím sestává z 19 dokumentů.

V roce 2009 se John opět připojil ke Kenovi Hensleymu, Lee Kerslakeovi a Paulu Newtonovi, aby vystoupili na Heepvention 2009 ve finském Salou s finským kytaristou, který doplnil sestavu. V březnu 2010 debutoval John ve filmu Love.net, který natočila a vyrobila bulharská filmová společnost Miramar Film. Část Johnových scén byla natočena v Liscombe Park ve Velké Británii a hostoval tam kytarista Uriah Heep Mick Box, zbytek byl natočen v Sofii. Nahrál také soundtrackovou píseň filmu "Tonight". Film měl premiéru v Sofii 26. března 2011.

V listopadu 2011 se John spojil s bulharskou kapelou Diana Express a nahrál s ní album "The Power Of Mind", které složil Dr. Milen Vrabevski, album vyšlo v roce 2012.

Členové Trevor Bolder
(Narozen 9. června 1950, Kingston upon Hull, East Riding of Yorkshire, England,
zemřel 21. května 2013, Cottingham, East Riding of Yorkshire, England)
Bass, Vocals


Trevor Bolder byl anglický rockový hudebník, skladatel a hudební producent. Je nejznámější pro jeho dlouhou spolupráci se skupinou Uriah Heep a jeho působení v kapele Spiders from Mars, doprovodné kapele Davida Bowieho, ačkoli také hrál po boku různých hudebníků od počátku 70. let.

Trevor se narodil v Kingstonu nad Hullem, East Riding of Yorkshire, v Anglii. Jeho otec byl trumpetista a další členové jeho rodiny byli rovněž hudebníci. Hrával na cornet ve školní kapele a v polovině 60. let působil i na místní R&B scéně. Inspirován Beatles založil v roce 1964 se svým bratrem první kapelu a začal hrát na basovou kytaru.

Poprvé se dostal do pozornosti v The Rats, kde se také představil Hullův kolega hudebník Mick Ronson na sólové kytaru. V roce 1971 byl povolán, aby nahradil Tonyho Viscontiho v doprovodné kapele Davida Bowieho, která byla brzy byla známá jako The Spiders from Mars. Následně se objevil v dokumentárním a koncertním filmu D. A. Pennebakera z roku 1973 "Ziggy Stardust And The Spiders From Mars". Býval nazýván "Weird" (přezdívka Bowieho pro Boldera) podle písně "Ziggy Stardust" v textu "Ziggy hrál na kytaru, dobře jamoval s Weirdem a Gillym, a Mravenci z Marsu". Trevor "nikdy nevypadal uhlazeně jako glam-rockový manekýn, potácející se za Ziggy Stardustem ve vysokých botách a duhovém oblečení z latexu a třpytek".

Bolderova basa (a příležitostná trubka) se objevila na studiových Bowieho albech "Hunky Dory" (1971), "The Rise And Fall Of Ziggy Stardust And The Spiders From Mars" (1972), "Aladdin Sane" (1973) a "Pin Ups" (1973). Poté pokračoval v hraní na Ronsonově albu "Slaughter On 10th Avenue" (1974), které se dostalo do britské Top Ten.

V roce 1976 se Bolder připojil k Uriah Heep, kde nahradil odcházejícího Johna Wettona. Podílel se na albech "Firefly", "Innocent Victim", "Fallen Angel" a "Conquest". Pokus dát dohromady novou sestavu byl dočasně zastaven a Bolder, který si musel vydělávat na živobytí, přijal v roce 1981 nabídku připojit se k Wishbone Ash. Trevor si shodou okolností opět vyměnil místo s Johnem Wettonem a stal se basistou Wishbone Ash pro jejich album z roku 1982 "Twin Barrels Burning". Bylo to další krátkodobé angažmá, protože v roce 1983 se vrátil do rytmické sekce s Uriah Heep, hrál na turné k albu "Head First", třebaže na albu hrál Bob Daisley, od té doby se již objevil na všech albech.

Kromě jeho obvyklého hraní na basu a doprovodné vokální povinnosti, Bolder také produkoval Uriah Heep album "Another World" z roku 1991.

V roce 2012 a počátkem roku 2013 pracoval Bolder se Stevie ZeSuicidem (Steve Roberts z kapely U.K. Subs) jako producent na singlech "Wild Trash", spoluautor scénáře se ZeSuicidem, "Lady Rocker" a na coveru "Ziggy Stardust". Na těchto skladbách si také zahrál.


V roce 2013 došlo v Uriah Heep ke změně na postu baskytaristy. V první polovině roku 2013 musel Trevor Bolder přestat s kapelou vystupovat kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu a podrobil se operaci rakoviny pankreasu. Na jeho místo dočasně nastoupil britský basista John Jowitt (Ark, IQ, Arena), kterého pak trvale nahradil Dave Rimmer.

Basista Trevor Bolder zemřel 21. května 2013 v nemocnici Castle Hill v Cottinghamu po svém dlouhém boji s rakovinou pankreasu. Dne 9. června by oslavil 63. narozeniny. Jeho smrt ohlásila rocková skupina Uriah Heep, která jej nazvala "světovým basistou". S Uriah Heep vydržel až do svých posledních chvil. "Trevor byl velikán - výjimečný muzikant své generace a jeden z nejlepších basáků, jakého Británie světu dala", uvedla krátce po jeho smrti kapela...

Členové Lee Kerslake
(Narozen 16. dubna 1947, Winton, Bournemouth, Dorset, England,
zemřel 19. září 2020)
Drums, Percussion, Drums, Keyboards, Trumpet, Kazoo, Vocals


Ke konci 60. let až do začátku 70. let hrál Kerslake s kapelou The Gods a vydal s ní tři alba, včetně provokativního posledního alba z roku 1970 s názvem "Orgasm" už pod hlavičkou Head Machine, a těšili se z úspěšného pobytu v londýnském klubu Marquee, kde vydělávali tehdejší knížecí částku 25 liber týdně. Mezi vynikající talenty a členy kapely patřili v té či oné době Greg Lake, budoucí kytarista Rolling Stones Mick Taylor, kytarista Alan Shacklock, který se stal hvězdou s Babe Ruth, bratři Glascockové Brian a John, ten se připojil k Jethro Tull, budoucí spoluzakladatel Heep Paul Newton a nejvýznamněji z pohledu Kerslake Ken Hensley. Ale o Vánocích v roce 1969 Hensley odešel, aby se připojil k embryonálním Uriah Heep, tehdy ještě známým jako Spice. Kerslake se připojil k Uriah Heep v listopadu 1971, kapelu opustil v říjnu 1979, ale znovu se k nim připojil v dubnu 1982. Definitivně ze skupiny Uriah Heep odešel ze zdravotních důvodů v roce 2007. Mimo jiné také hrál na sólových albech Davida Byrona a Kena Hensleye. Na albu "Firefly" byl uveden jako Lee "The Bear" Kerslake, přezdívka je odkazem na jeho růst vousů a celkovou robustní fyzickou postavu. Působil ještě v kapelách Toe Fat a Living Loud. V roce 1973 vydal Lee svoji jedinou sólovou desku "Proud Words On A Dusty Shelf".

Poprvé se objevil na čtvrté desce metalového souboru "Demons And Wizards" z roku 1972. Kerslake pak bubnoval na dalších osmi studiových albech Uriah Heep, než se poprvé se skupinou rozešel v roce 1978 po nahrání alba "Fallen Angel". Tehdy kapelu opustil Lee Kerslake po hádce s manažerem s Bronem, kterého bubeník obvinil ze zvýhodňování Hensleyho materiálu. Několik skladeb alba muselo být proto znovu nahráno s novým bubeníkem Chrisem Sladeem (ex-Manfred Mann's Earth Band).

V roce 1980 se Kerslake náhodou setkal s bývalým zpěvákem Black Sabbath Ozzym Osbournem ve výtahu v hotelu Kings Cross v Austrálii. "Byl v jednom rohu se svým bodyguardem a jeho manažerem a já v druhém rohu s mým. Docela vtipné". Lee se pohrával se sólovým projektem, ale poté mu zavolal německý promotér Ozzyho koncertu Ossy Hoppe, který odhalil, že Ozzy měl novou kapelu, ale bez bubeníka. "To, co jsem udělal, bylo - a to je absolutní pravda - vyzkoušel jsem je, když oni zkoušeli mě", vzpomínal Lee. "Nechystal jsem se rovnou zpátky do jiné kapely, aby se mnou bylo zacházeno jako s druhořadým občanem. Znal jsem Boba Daisleyho z jeho dnů s Widowmaker, ale nikdy předtím jsem neviděl a neslyšel Randyho. Randy byl nejmenší kluk, tak hubený a dobře vypadající. Oba se připravovali, když jsem dorazil do studia," pokračuje. "A pak dorazil Ozzy - s ostříhanými vlasy a v kožichu vypadal jako medvěd grizzly". Lee si pamatuje, že po zvládnutí jediné skladby snad "I Don’t Know", "Randy vyskočil do vzduchu a zařval: Dostali jsme kurevsky dobrého bubeníka!" A tak začalo vřelé přátelství mezi anglickým bubeníkem a kytarovým zázrakem z Kalifornie.

Brzy nato založili kapelu Blizzard of Ozz s basistou Bobem Daisleym a kytaristou Randy Rhoadsem, ačkoli se kapela brzy stala sólovým projektem Ozzyho Osbourna a kapela působila jako doprovodná. Kerslakeho dílo lze slyšet na prvních dvou sólových albech Osbourna "Blizzard Of Ozz" a "Diary Of A Madman".

"Blizzard Of Ozz" vyšlo v létě 1980 u Jet Records a dva singly "Crazy Train" a "Mr. Crowley" brzy atakovaly žebříčky ve Velké Británii na #49. a #46. pozici. Skupina podnikla britské turné v září 1980 a album se dostalo na britskou pozici #7. Na druhé straně Atlantiku v USA album vstoupilo do hitparád, kde zůstal další dva roky, dostalo se na #21. místo a stalo se platinovým podle prodejů. Skupina se okamžitě vrátila do studia, aby nahrála desku "Diary Of A Madman". Bob byl spoluautorem veškerého materiálu na novém albu. Bylo naplánováno americké turné, ale bohužel Bob Daisley a Lee Kerslake na něj nevyrazili, protože ještě před vydáním alba a před prvním koncertem v USA byli oba propuštěni. Aby toho nebylo málo, když "Diary Of A Madman" vyšlo v zimě roku 1981, Bob a Lee na něm nebyli uvedeni. K odchodu z kapely měl ještě jiný důvod, a sice, aby se postaral o matku, která tehdy onemocněla. Místo nich byli uvedeni bubeník Tommy Aldridge a basista Rudy Sarzo. Aldridge k albu "Diary Of A Madman" uvedl: "Myslím, že je celkem zřejmé, že to není moje bubnování na tomto albu. Nikdy jsem si za tuto nahrávku nevzal žádnou zásluhu a vždy, když se mě někdo zeptal neboo něm pohovoril, dával jsem zásluhu Lee Kerslakemu, kterou si zasloužil".Lee se objevil ještě na živém EP z roku 1980 a na částech živého alba "Tribute" z roku 1987.

Po dosažení extrémního komerčního úspěchu s Ozzym Osbourneem na začátku 80. let se Kerslake vrátil k Uriah Heep včas pro na jejich album "Abominog" (1982), které mnozí kritici považují za návratové album kapely. Následovaly dobré i špatné časy, ale i na nejhlubší úrovni kapely počátkem 90. let zůstala Leeova věrnost nepochybná. Zůstal s kapelou až do ledna 2007 a objevil se na dalších šesti studiových albech, takže se celkově podepsal na produkci 17 studiových alb Uriah Heep spolu s několika živými nahrávkami.

Už v roce 1986 dvojice žalovala společnost Jet Records, společnost stojící za těmito dvěma alby, a vyhrála. Později se ukázalo, že tábor Osbournových koupil práva na první dvě desky a rebrandoval je jako Ozzyho sólová vydání. V roce 1998 podali Kerslake a Daisley společnou žalobu na Osbournea a jeho manželku/manažerku Sharon, po kterých požadovali autorské honoráře a autorské tantiemy za jejich příspěvky za alba "Blizzard Of Ozz" a "Diary Of A Madman". Osbornský tábor reagoval odstraněním partů Kerslakeho a Daisleyho z reedicí obou alb z roku 2002 a jejich opětovným nahráním basistou Robertem Trujillem a bubeníkem Mikem Bordinem. Vzhledem k námitce fanoušků byly původní basové a bicí stopy obnoveny, když byla alba znovu vydána v roce 2011.

Kerslake si nebyl jistý, proč s ním management Osbourna zacházel tak negativně: "Jedinou věc, na kterou jsem si kdy vzpomněl, bylo, když mě Ozzy požádal, abych s ní (Sharon) promluvil jeho jménem ohledně dvou koncertů v New Yorku na jeden večer, jak řekl Ozzy - "Nemohu udělat dvě představení za jednu noc - ne se svým hlasem!" Řekl mi, abych jí to řekl. Udělal jsem, co mi řekl. Zemřel bych pro Ozzyho, protože jsme byli kapelou a já jsem jej tak miloval. Protože jsem jí sdělil tyto zprávy, začala jsem jí ležet v žaludku", vzpomínal Lee v roce 2011. Hudební právní zástupce Steven Machat, který se podílel na dohodě, kterou Osbourne podepsal s Jet Records, uvedl ve své knize "Gods, Gangsters and Honour: A Rock 'n' Roll Odyssey" z roku 2011, že Sharon nebyla spokojená s úrovní kreativního vstupu, který Daisley a Kerslake měli v kapele a chtěla, aby měl Ozzy plnou kontrolu. Domnívá se, že to vedlo k rozkolu a k jakékoli špatné vůli, kterou od té doby chovala k bubeníkovi. Producent alba Max Norman, který obě alba produkoval, souhlasí s tím, že Daisley a Kerslake během svého působení v kapele přispěli značnými skladatelskými příspěvky, a zároveň upozorňuje, že management Osbourna "by to nyní možná chtěl zpochybnit".

V roce 2003 se Kerslake zapojil do "superskupiny" Living Loud, hardrockového projektu, na kterém se představili také basista Bob Daisley, kytarista Steve Morse a zpěvák Jimmy Barnes. Klávesista Don Airey se připojil jako host. Skupina vydala debutové bezejmenné CD, které obsahovalo právě covery několika skladeb dua Daisley/Kerslake napsaných pro Ozzyho Osbourna z jeho prvních dvou alb.

V roce 2003 žalobu Kerslakeho a Daisleye zamítl okresní soud Spojených států v Los Angeles. Toto zamítnutí potvrdil i americký odvolací soud pro Devátý okruh. Ukázalo se totiž, že tábor Osbournových koupil práva na první dvě desky a rebrandoval je jako Ozzyho sólová vydání. Takže Lee a Bob žalovali nové vlastníky... a prohráli, promlčecí lhůta - časový rámec, ve kterém potřebovali předložit případ soudu - totiž vypršela. Kerslake pak vystupoval se svoji vlastní kapelou Lee Kerslake Band, hostoval u různých kapel a pravidelně se připojoval k bývalým členům skupiny Heep Kenu Hensleymu a Paulu Newtonovi v projektu "Uriah Heep Legends".

Na začátku roku 2007 bylo na webových stránkách Uriah Heep oznámeno, že Kerslake opustil skupinu "kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům". Kerslake byl kvůli nemoci v invalidním důchodu. V březnu téhož roku skupina přijala kapela Russella Gilbrooka jako svého nového bubeníka. Kerslake ale se skupinou zůstal v kontaktu, v roce 2012 si zahrál na sólovém albu Trevora Boldera a v roce 2015 i s Hensleym a Uriah Heep na koncertě v Moskvě.

"Bylo to to nejtěžší, co jsem kdy musel udělat, ale věděl jsem, že jsem nemocný," povzdechl si Lee. "Byl jsem tak unavený, že jsem se na pódiu zadrhl - nemohl jsem si vzpomenout na jednu z písní. Musel jsem kápnout božskou Mickymu Boxovi: "Už nemohu hrát, kamaráde. Je se mnou příliš mnoho špatných věcí. Tak jsem šel na pauzu do Portugalska, vrátil se, a tehdy mi lékaři řekli, že mám rakovinu".

Následovala chemoterapie, "která se mírně nepovedla" během času stráveného na izolačních odděleních. Kerslake si vzpomíná, že byl v nemocnici v Lewishamu a rozhodl se, že už toho má dost, a informoval zdravotnický personál, že jede domů. Tehdy mu lékař řekl: "Udělejte to a v době, kdy se tam dostanete, budete mrtev. Bang - tehdy mě zasáhla závažnost. Bylo mi řečeno, že můj stav byl horší než s AIDS, to mě dostalo a já jsem byl vyřízen".

I když byl stále ve spojení s Uriah Heep, přestože si myslel, že se nikdy nezbaví "balvanu" minulosti. Ken se stal mezitím znovuzrozeným křesťanem a Kerslake nakonec Hensleymu odpustil, když hráč hostoval s kapelou na akci s názvem The Magician's Birthday Party v Londýně v roce 2001. "Ken přišel během zkoušení a obejmul mě. Byl jsem tak rád, že naše zahořklost skončila", vzpomínal Kerslake. "Oba jsme trpěli kvůli negativitě. Ale čas to napravil". Kerslake a Hensley se znovu objevili společně s Uriah Heep v roce 2015 na jednorázové show v Moskvě, kde hráli po boku současné sestavy. S Kerslakem udělali ještě výstup s Uriah Heep, když se objevili na koncertu Shepherd's Bush Empire v prosinci 2018.

V roce 2015 Lee začal nahrávat své první sólové album "Eleventeen", které vznikalo od doby, kdy se jako dítě učil počítat, a nemohl pochopit, proč tomu tak je. "Je to pestrá směsice stylů, od balady o mé matce až po hospodskou odrhovačku s názvem "A Port And A Brandy"," prozrazuje Lee.


Bob Daisley aLee Kerslake

V roce 2016 se Lee spojil s filmařkou Taylou Goodman z London Bridge, kterou potkal na procházkách v parku Crystal Palace, a společně se Shane Cauldwellem z Pyrojunkies vytvořili videoklip k jeho sólovému albu "Celia Seanna". V roce 2018 začali Kerslake a Goodman natáčet dokument o Leeho životě a jeho seznam věcí, které by chtěl člověk udělat, než zemře. Projekt se zrodil tím nejnáhodnějším způsobem poté, co se Kerslake náhodou setkal a udělal rozhovor s britskou spisovatelkou a režisérkou nominovanou na BAFTA a režisérkou Taylou Goodman v Crystal Palace Park o dva roky dříve. Lee trval na tom, že chce zanechat dědictví svým fanouškům a nějaké peníze své manželce Sue. V dokumentu se objevil Ian Paice z Deep Purple, Joe Elliott z Def Leppard, Mick Box z Uriah Heep, Nicko Mcbrain z Iron Maiden nebo Gene Simmons z Kiss. Dokument měl být dokončen do září 2019.

V prosinci 2018 Kerslake odhalil, že bojuje od roku 2014 s rakovinou prostaty, přičemž řekl, že "doktor mu dal asi osm měsíců života". Dále uvedl, že už před pěti lety dostal čtyři roky života.

V jednom z posledních rozhovorů v březnu 2019 pro Classic Rock 261 Kerslake odhalil své zdravorní problémy. "Mám rakovinu kostí, komplikovaný typ, který je velmi ošklivý," svěřil se, zdánlivě bez blikání emocí. "Už mi to šlo dolů po páteři. Před pěti lety mi bylo řečeno, že mám ještě čtyři roky života. Rakovina se poté vrátila s pomstou. Teď mám cukrovku, psoriatickou artritidu (bolestivý stav, který způsobuje záněty kloubů) a srdeční šelest. Ještě jeden takový a trefil bych jackpot". Dokonce prozradil, že lékař mu doporučil, aby si své záležitosti zařídil během následujících osmi měsíců.

"Suché smíchy, které následují, se zdají pravé. Nemám jinou možnost, než se smát," krčil při rozhovoru rameny. "A hudba mi samozřejmě pomáhá dál bojovat". Kerslakeho zjevná dobrá nálada není nijak ohromující. Poté, co byl před 11 lety donucen odstoupit z bubenické stoličky u Uriah Heep, nyní žije se svou ženou Susan ve skromném bytě, jen pár kroků od jednoho z nejhezčích britských veřejných parků Crystal Palace.

Kerslake prozradil, že jeho posledním přáním bylo získat certifikaci platinového alba pro alba "Blizzard Of Ozz" a "Diary Of A Madman", na kterých pracoval, a Osbourne mu jeho přání splnil. Kerslake napsal Osbournovi dopis, v němž ho informoval o jeho špatném zdravotním stavu a touze obdržet záznamy. Kerslake následně obdržel od Osborna své platinové plakety. Snad tak urovnali spory o autorská práva, když zpěvák uznal Kerslakeův příspěvek tím, že mu poslal své tyto platinové desky.


Dne 14. prosince 2018 se Kerslake připojil k Uriah Heep na jevišti v Shepherds Bush Empire a přispěl bicími a vokály ve skladbě "Lady In Black". V roce 2019 se měl Kerslake zúčastnit festivalu Masters of Rock ve Vizovicích, bohužel zdravotní problémy mu znemožnily vystoupit po boku svých Uriah Heep.

Bývalý bubeník rockové skupiny Uriah Heep Lee Kerslake zemřel 19. září 2020 v 73 letech, když podlehl rakovině prostaty. Oznámil to server Rolling Stone.

"S nejtěžším srdcem sdílím zprávu, že Lee Kerslake, který byl 55 let mým přítelem a který byl nejlepším bubeníkem, s jakým jsem kdy hrál, dnes ráno ve 3:30 prohrál svůj boj s rakovinou," uvedl Ken Hensley, který v Uriah Heep hrával na klávesové nástroje. "Zemřel bohudíky v pokoji, ale bude mi strašně acházet", dodal.

"Lee byl jedním z nejhodnějších lidí na Zemi a byl to neuvěřitelný bubeník, zpěvák a textař. Měl ho rád snad každý, s kým se potkal", poznamenal na facebooku kytarista skupiny Mick Box.



Kerslake zemřel den před 40. výročím vydání Osbourneova debutového alba "Blizzard Of Ozz", které Rolling Stone před třemi lety umístil na devátou příčku svého žebříčku stovky nejlepších rockových alb všech dob.

Členové John Sinclair
(celým jménem John T. Sinclair)
(Narozen 12. dubna 1952, Wembley, London, England)
Keyboards, Backing Vocals


John Sinclair je anglický klávesista, který hrál v kapelách jako The Babys, Heavy Metal Kids (1976-1977), Savoy Brown, The Cult, ale pravděpodobně nejznámější je z působení v Uriah Heep (1981-1985) a 17-letým působením v kapele Ozzyho Osbourna (1986-2003). Je také odpovědný za styling klávesových partů pro This Is Spinal Tap (1984).

Poté, co ve věku 19 let vytvořil sólové album s dnes již neexistující nahrávací společností Penny Farthing, pokračoval ve hře s mnoha kapelami, včetně The Heavy Metal Kids v gramofonové společnosti RAK od Mickey Mosta, nahrával s umělci jako Status Quo a Suzi Quatro, poté byl zvolen mezi 10 nejlepších rockových hráčů ve Velké Británii a v roce 1976 se přestěhoval do Los Angeles s kapelou Lion. Kromě nahrávání alb Lion pokračoval ve studiovém hraní s Jefferson Starship, Eddiem Moneym, Rexem Smithem, The Outlaws a The Babies a v roce 1980 se objevil v pilotním programu a hrál na "The Black Album" pro nyní nechvalně známé The Spinal Tap.

V roce 1981 nastoupil do veteránské heavy rockové kapely Uriah Heep a během 5 let rozsáhlého turné po světě s nimi nahrál také 3 studiová alba "Abominog", "Head First" a "Equator". V roce 1986 se připojil k Ozzyho kapele a cestoval a nahrával s ním kromě krátkého ročního působení v Cult v roce 1990, během nichž se objevil na živém albu Cult. Mezi jeho nahrávky a spoluautorství s Ozzym patří alba "No Rest For The Wicked" {1987}, "No More Tears" {1990} a novější japonské CD/DVD "Live At The Budokan" {2002}. V červenci 2003 nakonec opustil koncertování a cestování, aby se usadil v Highlands ve Skotsku.

Sinclair je nyní kvalifikovaným hypnoterapeutem.

Členové Peter Goalby
(Narozen 13. července 1950, Wolverhampton, England, United Kingdom)
Vocals, Guitar, Mandolin


Peter Goalby je anglický zpěvák a kytarista. Byl sólovým zpěvákem Uriah Heep v letech 1982 až 1986 a s kapelou nahrál ři alba. Napsal také píseň "Blood Red Roses", nahranou kapelou pro album "Raging Silence" z roku 1989 a vydanou jako druhý singl z alba.

Před práci pro Uriah Heep byl zpěvákem a druhým kytaristou ve skupině Fable a Trapeze (1978-1980), se kterou natočil jejich studiovou nahrávku "Hold On" (1978) a objevil se na živém albu "Live In Texas: Dead Armadillos" (1981). Hraje také na mandolínu.

Peter Goalby byl uvažován za zpěváka Uriah Heep již v roce 1979 poté, co byl vyhozen John Lawton, ale skupina se rozhodla pro Johna Slomana. Teprve na druhý pokus o rok a půl později Goalby uspěl. Byl členem Uriah Heep čtyři roky a zpíval na třech studiových albech ""Abominog" (1982), "Head First (1986) a "Equator" (1685). Z tohoto období existuje také několik videí. Pete Goalby, frustrovaný z nedostatku propagace alba "Equator" a kvůli problémům s hlasem z rozsáhlého turné byl nucen kapelu opustit na konci roku 1985. "Miloval jsem a věřil jsem v Uriah Heep, ale nakonec mě to od nich vykoplo."

Po odchodu u Uriah Heep působil nebo spolupracoval také s kapelami The European Team (1985), Shy (1985), Tigertailz (1990), Slade (1991) nebo John Parr (1992).

Členové John Wetton
(celým jménem John Kenneth Wetton)
(Narozen 12. června 1949, Willington, Derby, Derbyshire, Anglie,
zemřel 31. ledna 2017)

Bass, Keyboards, Vocals


John Wetton byl anglický zpěvák, baskytarista a kytarista. Byl profesionálním zpěvákem, hudebníkem a písničkářem již od konce 60. let 20. století. Postupně vystupoval se skupinami jako Mogul Thrash, Family, King Crimson (spolupracoval s přítelem z dětství Robertem Frippem), Roxy Music/Bryan Ferry band, Uriah Heep, UK a Wishbone Ash. Wetton získal světovou popularitu v roce 1982 s nástupem nové skupiny Asia, když skupina prodala miliony prvního debutového alba, které se podle časopisu Billboard stalo albem #1 pro rok 1982. Toto album zůstává dodnes jedním ze čtyř alb, která v žebříčku zůstala na 1. místě po dobu devíti za sebou jdoucích týdnů.

Dne 31. ledna 2017 zaskočila hudební svět smutná zpráva, že zemřel zpěvák, skladatel a baskytarista John Wetton, když v ranních hodinách prohrál svůj těžký souboj s rakovinou. Podle informace svých hudebních přátel skonal ve spánku. Podlehl rakovině tlustého střeva. Zemřel za neúnavného pracovního úsilí, tak tři týdny poté, co oznámil, že se stahuje z nadcházejícího turné po USA s kapelou Asia, neboť se musel podstoupit dalšímu kolu chemoterapie.

Více na adrese: John Wetton

Členové Gary Thain
(celým jménem Gary Mervin Thain)
(také jako Wallace Tring)
(Narozen 15. května 1948, Christchurch, New Zealand,
zemřel 8. prosince 1975, London, England, UK)
Bass


Gary byl rockový basista pocházející z Nového Zélandu. Je nejznámější jako člen britské rockové kapely Uriah Heep. Působil také v dalších kapelách jako Me And The Others, The Keef Hartley Band, The New Nadir, The Secrets, The Strangers.

Thain se narodil v Christchurch. Měl dva starší bratry, Colina a Artura. Nahrával v Christchurch v lokální kapele The Strangers (nezaměňovat s australskou kapelou stejného jména). Ve věku 17 let se přestěhoval do Austrálie. Právě tam se stal členem skupiny The Secrets, která se nakonec rozpadla v roce 1966. Později byl Thain součástí rockového tria The New Nadir a spolu s bubeníkem Peterem Dawkinsem odcestoval z Nového Zélandu do Londýna a jednou dokonce jammoval s Jimi Hendrixem před rozpadem tria v roce 1969.

Thain se připojil ke skupině Keef Hartley Band, a když v roce 1971 cestovali spolu s Uriah Heep, požádali jej v únoru 1972, aby se k nim přidal a nahradil Marka Clarka. V kapele zůstal až do února 1975. Zahrál si na čtyřech studiových albech "Demons And Wizards", "The Magician's Birthday", "Sweet Freedom" a "Wonderworld" a jejich živém albu s názvem "Uriah Heep Live" (1973).

Podle kronikáře Blowse si "namáhavý koncertní plán, umocněný basistovou silnou drogovou závislostí přetrvávající u něj z doby ještě před vstupem do Uriah Heep, vybíral svou daň, když během turné v září 1974 došlo k vážnému úrazu", při kterém basista utrpěl 15. září 1974 vážný úraz v důsledku elektrického šoku na jevišti v Dallasu během koncertu na Moody Coliseum v Southern Methodist University. Zbytek turné po USA byl poté zrušen a jejich britské termíny byly přeloženy až na říjen. Kvůli své drogové závislosti nebyl schopen řádně hrát a brzy poté, co se vrátil z nemocnice, Thain v magazínu The Sounds, ještě otevřeně napadl manažera Gerry Brona, že proměnil Uriah Heep v pouhou "finanční kasičku". Byl vyhozen dva měsíce po posledním koncertu skupiny v New Theatre v Oxfordu v Anglii v prosinci 1974. Ve skupině jej nahradil bývalý basista a zpěvák King Crimson John Wetton.

O rok později dne 8. prosince 1975 byl Gary Thain nalezen mrtev ve svém domě v Norwood Green, v Londýně, kde zemřel na selhání dýchání kvůli předávkování heroinem. Bylo mu pouhých 27 let a stal se tak dalším členem Klubu 27.

Členové Bob Daisley
(celým jménem Robert John Daisley)
(Narozen 13. února 1950, Sydney, Australia)
Bass, Backing Vocals


Robert John Daisley je australský hudebník, skladatel a autor. Daisley je nejznámější za práci s anglickým hudebníkem Ozzym Osbournem, se kterým spolupracoval jako basista, doprovodný zpěvák a spoluproducent a autor písní. Pracoval také s významnými rockovými akty včetně Black Sabbath, Rainbow, Gary Moore a Uriah Heep. Daisleyova autobiografie "For Facts Sake" byla vydána v srpnu 2013. Již více než třicet let tvoří basista Bob Daisley základy, na nichž byly postaveny jedny z největších rock and roll nahrávek. Od blues a metalu po balady a progresivní rock pracoval Bob s těmi největšími jmény v hudebním průmyslu. Jako žádaný studiový hráč jej jeho talent přenesl do celého světa.

Začátky Boba Daisleye probíhaly v australském Sydney. V mládí býval rebelantský typ, který byl jednou vyhozen ze školy, protože si odmítal ostříhat vlasy. Daisley začal hrát na kytaru ve věku 13 let, ale ve 14 letech od roku 1964 pokračoval ve hře na basu. Hltal tehdy stabilní nabídku klasických Motown a R & B a celou dobu zdokonaloval své hraní. V době, kdy mu bylo v roce 1970 dvacet, nahrával pro Akarma Records Wide Open. Jeho rychlý pokrok si získal uznání v místní lokalitě, zejména díky práci s kytaristou Dennisem Wilsonem v The Powerpact a Mecca. Jediná singlová nahrávka "Black Sally" od Mecca se stala hitem v undergroundu a jako cover ji uvedli na svém albu "Stoned Guitar" Human Instinct. Daisley a Wilson poté založili Kahvas Jute s dalšími členy Tamam Shud Timem Gazem a Dannie Davidsonem. Vydali jedno album "Wide Open" u Infinity Records v roce 1971.

Brzy si ale uvědomil si, že svou slávu a jmění tam pravděpodobně nenajde, sbalil se a přes vodu se přesunul do Londýna v Anglii. Nejprve, aby se uživil, začínal Bob s úklidem bytů a prací v restauraci. Daisley se dostal do mezinárodního povědomí jako baskytarista a člen anglické bluesové kapely Chicken Shack, když v roce 1972 dostal lano z této kapely od kytaristy Stana Webba, aby nahradil odcházejícího Johna Glascocka (ten se později znovu objevil v Jethro Tull). S Webbem a bubeníkem Paulem Hancoxem nahrál Daisley album "Unlucky Boy", které vyšlo téhož roku u Deram Records. Chicken Shack se rozpadli po katastrofálním německém turné, po kterém se Daisley připojil ke kapele Mungo Jerry v jejich dobrých časech v roce 1973. Bob se spolu se sólovým kytaristou Rayem Dorsetem objevil na hitu skupiny "Alright Alright Alright" z roku 1973. V roce 1974 skupina vydala album "Long-Legged Woman Dressed In Black". Když mu později v roce 1974 zavolal Stan Webb, Bob se vrátil k němu vrátil, nazývali se Stan Webb Band. Skupina také představila budoucího kytaristu od Roberta Planta Robbieho Blunta. Tato sestava vydržela do následujícího roku, tehdy pod názvem Broken Glass, ale změna se blížila.

Bob a Chicken Shack 1972 Rok 1975 přinesl Bobu Daisleymu novou příležitost v podobě skupiny Widowmaker, kterou spoluzakládal se zpěvákem Stevem Ellisem, původním kytaristou Hawkwind Huw Lloydem Langtonem, Paulem Nichollsem z Lindisfarne a bývalým kytaristou Mott The Hoople a Spooky Tooth Lutherem Grosvenorem, který si tehdy říkal Ariel Bender. Kapela nahrála bezejmenný debut "Widowmaker" pro Jet Records před tím, než Ellis skončil v roce 1976. Druhé album "Too Late To Cry" s novým zpěvákem Johnem Butlerem vyšlo u Jet Records na jaře 1977. Částečně kvůli rostoucí apatii skupiny a částečně kvůli popularitě rozvíjející se punkové scény, album nezabralo dobře a skupina se v létě roku 1977 rozpadla. To na okamžik zamlžilo jeho kariéru, ale přišla nová výzva.

V červenci 1977 totiž pozval Ritchie Blackmore Daisleyho a klávesistu Davida Stonea, aby se připojili k jeho kapele Rainbow. Skupina s bubeníkem Cozy Powellem a zpěvákem Ronnie Jamesem Diem, byla pro lepší část roku bez vhodného basisty a Blackmore dychtil znovu se rozjet. Plánované zářijové turné po Velké Británii bylo odloženo na listopad, zatímco nová sestava proběhla tempem na říjnovém turné, které zahrnovalo většinu Evropy a celou Skandinávii. Hráli převážně na stejné scéně jako na předchozím turné Rainbow, s výjimkou písně "Stargazer", kterou nahradila skladba "Long Live Rock N Roll" z připravovaného stejnojmenného alba. Kapela dokončila nahrávání v Paříži v prosinci. Velkou část roku 1978 strávili koncertováním na podporu desky "Live Rock N Roll", kapela se zastavila i v Japonsku a své úsilí soustředila i na USA. Album se vyšplhalo na britské žebříčky na číslo #7, přičemž se dostalo mezi nejlepších Billboard 100 na #89. místě v USA. Mezitím písně "Long Live Rock N Roll" a "LA Connection" skončily jako Top 40 singlů ve Velké Británii. Po dokončení turné v listopadu vzrostla Blackmoreova nespokojenost s pokrokem Rainbow, což mělo za následek, že vyhodil všechny kromě bubeníka Cosy Powella. Tato sestava byla mnohými považována za klasickou verzi Rainbow. Bob tak zůstal s Rainbow až do roku 1979, kdy byl nahrazen Blackmoreovým ex-členem z Deep Purple Rogerem Gloverem.

Následující rok Bob Daisley nějak přečkal až do náhodného setkání s Ozzym Osbournem koncem roku 1979 v londýnském klubu zvaném Music Machine ve městě Camden Town. Konverzace začala tím, že byl Bobovi vychvaloval neuvěřitelného zázračného kytaristu Randyho Rhoadse (ex-Quiet Riot), kterého Osbourne nedávno potkal v Los Angeles, a skončila tím, že Bob přijal Ozzyho nabídku připojit se k rodící se kapele. Trojice najala bývalého bubeníka Uriah Heep Lee Kerslakeho a zvolili si název kapely The Blizzard of Ozz, ačkoli nahrávací společnost tento čin označila jednoduše jako "Ozzy Osbourne". Don Airey, který pracoval s Ozzym jako studiový hráč na albu Black Sabbath "Never Say Die", se znovu zapojil, když Blizzard Of Ozz začali nahrávat své debutové album. Daisley přispíval hrou na basu a doprovodnými vokály, stejně jako skládáním a koprodukcí. "Blizzard Of Ozz" vyšlo v létě 1980 u Jet Records a dva singly "Crazy Train" a "Mr. Crowley" brzy atakovaly žebříčky ve Velké Británii na #49. a #46. pozici. Skupina podnikla britské turné v září 1980 a album se dostalo na britskou pozici #7. Na druhé straně Atlantiku v USA album vstoupilo do hitparád, kde zůstal další dva roky, dostalo se na #21. místo a stalo se platinovým podle prodejů. Skupina se okamžitě vrátila do studia, aby nahrála desku "Diary Of A Madman". Bob byl spoluautorem veškerého materiálu na novém albu. Bylo naplánováno americké turné, ale bohužel Bob Daisley a Lee Kerslake na něj nevyrazili, protože ještě před vydáním alba a před prvním koncertem v USA byli oba Bob Daisley u Gary Moore 1985 propuštěni. Aby toho nebylo málo, když "Diary Of A Madman" vyšlo v zimě roku 1981, Bob a Lee na něm nebyli uvedeni. Jejich nahrávky byly sice na LP, ale na fotu na přebalu, v poznámkách a titulcích tohoto alba se objevili bubeník Tommy Aldridge a basista Rudy Sarzo. Od té doby v tom přetrvával zmatek a spor. Album mezitím dosáhlo v UK na #14 a v US na #16 pozici a i toto druhé album bylo platinové.

Daisley a Kerslake v roce 1986 úspěšně žalovali Jet Records a Dona Ardena za honoráře z produkce a za přidání produkčních kreditů na "Diary Of A Madman". Soudní spory týkající se těchto alb pokračovaly ještě v roce 1998, kdy Daisley a Kerslake žalovali Osbournes, kteří Daisleymu a Kerslakeovi neuznali vydavatelská práva k počátečním albům za neplacené autorské honoráře a akreditaci. Vedení Osbournes na to ale zareagovalo odstraněním původních nahrávek a opětovným vydáním nových verzí CD s basovými a bicími stopami, které znovu nahráli Robert Trujillo a Mike Bordin v roce 2002. V roce 2003 byla žaloba Daisleyho a Kerslakeho Spojenými státy zamítnuta Státním okresním soudem v Los Angeles. Toto zamítnutí potvrdil i americký odvolací soud pro Ninth Circuit. V roce 2011 vydala společnost Sony Legacy obě první alba s obnovenými basovými a bicími party od Daisleyho a Kerslakea.

Po bezohledném odchodu z Ozzyho kapely se Bob Daisley a Lee Kerslake znovu sešli na jaře 1981 v reformovaných Uriah Heep a zůstal s nimi až do následujícího roku. Stihl s nimi nahrát dvě alba "Abominog" a "Head First", která pomohla znovu vzbudit zájem o kapelu.

Když ale v dubnu 1983 přišla nabídka znovu se připojit k Ozzyho skupině, Daisley ji kupodivu přijal a pokračoval v psaní a nahrávání pro Osbourna v celá 80. léta, hrát nebo skládal pro alba "Bark At The Moon" (1983). Ale po ukončení turné v roce 1984 Aldridge a Daisley opustili koncertní skupinu a Daisley pokračoval pouze ver studiu a podílel se na dalších albech "The Ultimate Sin" (1986) a "No Rest For The Wicked" (1988). Svůj pracovní vztah s Osbournem udržoval až do roku 1991, kdy vydali album "No More Tears", které obsahovalo jeho basovou hru ve všech skladbách. Mike Inez, který se později připojil k Alice in Chains, se ale objevil v propagačních videích alba. Během jeho přerušovaného zapojení s Osbournem, Daisley také nahrál mnoho alb s kytaristou Gary Moorem a hodně s nim i koncertoval.

Poté, co Daisley opustil kapelu Osbourne, v roce 1986 byl osloven producentem Jeffem Glixmanem, aby hrál na albu Black Sabbath "The Eternal Idol" (1987), protože tehdejší baskytarista skupiny Dave Spitz měl osobní závazky. Spitz byl však spolu s ním uveden na konečném vydání. Daisleymu bylo poté nabídnuto místo basisty v Black Sabbath, ale odmítl to kvůli svému závazku vůči Garymu Moorovi, která bránila jakékoli další činnosti se Sabbath. S Moorem pak občas spolupracoval až do smrti kytaristy v roce 2011.

Od 80. let Daisley přispěl k mnoha nahrávkám jako basista, textař a producent, včetně alb Yngwieho Malmsteena, Takary, Billa Warda, Black Sabbath a Jeffa Watsona z Night Ranger. Pozvání od Yngwieho Malmsteena, který si najal Daisleyho, aby hrál na jeho albu "Odyssey", byla velkou výzvou na skutečné procvičování prstů, přestože si zahrál pouze ve čtyřech písních. Když v roce 1991 Ozzymu stále scházel stálý basista, znovu si zavolal Boba Daisleyho, který s nim pak nahrál album "No More Tears". V roce 1992 kontaktoval Boba kytarista Jeff Watson z Night Ranger. Byl požádán, aby mu pomohl s některými party pro Jeffovo debutové sólové album "Lone Ranger". Tato spolupráce byla počátkem zdlouhavého sdružení, protože oba se v následujícím roce znovu spojili v roce 1993 pro debutové album Mother's Army, kde se Daisley a Watson spojili se zpěvákem Joe Lynnem Turnerem a bubeníkem Carmine Appicem. Kapela byla klasickým hard rockovým počinem a jejich hudba odrážela jejich rodokmen.

V roce 1995 melodická rocková skupina Takara pracovala na svém druhém albu. Aby bylo možné dokončit nezbytné basové stopy v několika písních, kontaktovali zpěvák Jeff Scott Soto a kytarista Neal Grusky Daisleyho, který jim vypomohl. Album "Taste Of Heaven" se stalo hitem melodických rockových fanoušků po celém světě. Mother's Army se vrátila v roce 1997 s novým albem "Planet Earth". Jak uvedl Jeff Watson v mnoha rozhovorech, materiál, který spolu s Daisley psali s Mother's Army, byl více společensky uvědomělý a často se dotýkal problémů, které se týkaly kvality života a životního prostředí. Tato témata se znovu objevila při třetím albu "Fire On The Moon", které vyšlo v roce 1998. V té době skupina uvítala v kapele veteránsého bubeníka Aynsley Dunbara místo Carmine Appice.

V roce 1998 se také Daisley připojil k Takara, aby nahrál jejich třetí album "Blind In Paradise". Jednalo se o poslední album, na němž se představil zpěvák Jeff Scott Soto, než se skupina přeskupila, a v kapele zůstal pouze Neal Grusky. Druhým příspěvkem roku 1998 bylo Bobova práce s kapelou Stream, kde se Daisley sešel s bývalým kolegou kapely Gary Moorea Ericem Singerem (ex-Kiss) a ex-Giuffria zpěvákem Davidem Glenem Eisleyem. Všichni tři nahráli album "Nothing Is Sacred" s relativním neznámým kytaristou Peterem Scheithauerem.

Objevil se rovněž na mnoha albech - s Thomasem Tomsenem "Sunflickers" (2010), Planet Alliance "Self Titled" (2006), The Legendary Zarsoff Brothers "Mixed Business" (2005), Karl Cochran "Voodooland" (2004), Warren De Martini "Crazy Enough To Sing For You" (1997), Vertex "Vertex" (1996) nebo Bill Ward "Ward One: Along The Way" (1990).

Bob Daisley se poté přestěhoval zpět do australského Sydney, aby tam rozvířil australskou hudební scénu. Debutové album Hoochie Coochie Men z roku 2001 byla Daisleyho první nahrávka v novém tisíciletí a svedlo Boba k práci s bývalým kolegou z kapely Kahvas Jute, kytaristou Timem Gaze, bubeníkem Rob Grosserem a hráčem na harmoniku Jimem Conwayem.

V roce 2003 po svém druhém a neúspěšném sporu proti Ozzymu Osbournovi v červenci Daisley a australský rockový zpěvák Jimmy Barnes sešli na Floridě, kde se spojil s Lee Kerslakem a Stevem Morseem z Deep Purple, aby nahráli nové studiové album s názvem "Living Loud". Přizván byl i Don Airey si zahrál na klávesy. Šest z jedenácti skladeb alba byly covery z "Blizzard Of Ozz" a "Diary Of A Madman".

Dne 7. února 2003 Daisley nahrál živou show v The Basement v Sydney s australskou bluesovou kapelou The Hoochie Coochie Men pro živé vydání DVD/CD. Představili se na něm bývalí varhaníci Deep Purple Jon Lord a Jimmy Barnes. V roce 2005 Bob, kolega z kapely Hoochie Coochie Men, Tim Gaze a kytarista a zpěvák Dennis Wilson vzkřísili svou starou kapelu Kahvas Jute v červenci 2005 uspořádali speciální vystoupení v The Basement v Sydney, jehož záznam byl připojen k reedici jejich alba "Wide Open" z roku 1971. V roce 2007 vydali The Hoochie Coochie Men studiové album "Danger: White Men Dancing", kde také vystupuje Jon Lord. V září 2014 byl Daisley najat k produkci debutového alba v Adelaide založené rockové kapely Cherry Grind. Bob Daisley i nadále pokračuje v práci jako skladatel i hudebník.

Členové Steff Fontaine
(rodné jméno Steven Doherty)
(Narozen ***, Scotland)
Vocals


Steff je skotský hudebník a zpěvák, je znám ze svého působení v Uriah Heep. Než se připojil k Uriah Heep, zpíval v kapele Joshua. Od té doby působil také v kapelách jako Ringleader a Heartache City.

Steff Fontaine se ke skupině Uriah Heep připojil v létě roku 1986 a zůstal u nich jen pár měsíců v období duben 1986 až září 1986. Byl propuštěn během severoamerického turné poté, co se nedostavil na koncert. S Fontainem neexistují žádné nahrávky kapely.

Zatím jeho poslední kapela se jmenuje Fallen Angel.

Členové John Sloman
(celým jménem John Anthony David Sloman)
(Narozen 26. dubna 1957, Cardiff, South Wales, United Kingdom)
Vocals


John Sloman se narodil v Cardiffu jako nejstarší ze šesti dětí. Je nejznámější jako zpěvák velšské kapely Lone Star v letech 1977-1978 a klasických rockerů Uriah Heep v letech 1979 až 1981.

První Slomanovou kapelou byl místně v Cardiff oblíbený Trapper, než se připojil k Lone Star před jejich druhým albemm "Firing On All Six" z roku 1977, podporované vystoupením Reading Festivalu 26. srpna 1977, vyrazili na turné jako healineři, další turné ještě později téhož roku odehráli s Frankem Marinem & Mahagon Rush. Lone Star se rozpadli, než bylo možné dokončit třetí album poté, co kytarista Paul Chapman odešel, aby získal místo Michaela Schenkera v UFO. Čtyři písně z vysílání BBC se Slomanem, zaznamenané 29. září 1977 na Queen Mary College byly vydány v roce 1994 jako součást BBC Radio One Live In Concert.

Sloman a bubeník Lone Star Dixie Lee spolu s basistou z Trapper Pino Paladinem spojili své síly v kanadském outfitu Pulsar s klávesistou Greggem Dechertem a bývalým kytaristou z Ian Thomas Band Davem Cooperem. Ukázalo by se, že jde o krátkodobé spojení, protože Sloman dostal v roce 1979 nabídku z tábora Uriah Heep, aby převzal mikrofon po Johnu Lawtonovi. Sloman nahrál se skupinou kontroverzní album "Conquest", ale odešel v roce 1981 s odvoláním na "hudební rozdíly" ve směřování kapely. Jako neuvedený hudebník si Sloman také zahrál na klávesy na albu UFO z roku 1981 "The Wild, The Willing And The Innocent".

Po Uriah Heep založil skupinu John Sloman's Badlands a představil se v klubu Marquee, ale nezískal nahrávací smlouvu. V Badlands se představili bývalý bubeník Trapper John Munro, basista Whitesnake Neil Murray, Graeme Pleeth na klávesy a kytarista John Sykes před jeho nástupem k Thin Lizzy (později se sešel s Murrayem ve Whitesnake). Sloman a Murray se připojili ke skupině Garyho Moora, která vyústila v album "Rockin 'Every Night: Live in Japan".

Sloman pokračoval v nahrávání prvního ze svých sólových alb "Disappearances Can Be Deceptive", produkoval je Todd Rundgren a vyšlo v roce 1989. Připojili se k němu bývalí spoluhráči Trapper a Pulsar Pino Paladino, John Munro a Gregg Dechert, který také strávil nějaký čas společně se Sloman v Uriah Heep, podobně jako známý studiový kytarista Alan Murphy.

Sloman pracoval v průběhu 90. let na různých projektech, včetně Souls Unknown se starými kamarády Paladinem, který později působil několik let jako baskytarista The Who, a kytaristou přidruženým k Munovi a The Who/Atomic Rooster Stevu Boltzovi Boltonovi. Další projekt zahrnoval Paladina, kytaristu Matse Johanssona a bubeníka Theodora Thundera (Dick Heckstall-Smith, Leo Sayer). Sloman se přidal pod pseudonymem Earl Grangetown k The Beat Poets, projekt na soulovou hudbu, v němž se také představil bývalého spoluhráč z Lone Star Pete Hurley na basu. Ačkoli album bylo nahráno, nikdy nebylo vydáno.

Sloman pokračoval v produkci dalších tří sólových alb od přelomu tisíciletí - "Dark Matter" (2003) a "13 Storys" (2006), což nyla akustická záležitost, na němž je mu připsáno hraní všeho od violoncella až po harmonium, jeho poslední nahrávkou byla "Reclamation" (2010). Kytarista kapely Toto Steve Lukather nahrál na svém sólovém albu "Ever Changing Times" z roku 2008 cover Slomanovy skladby "Jammin' with Jesus" z alba "Dark Matter". Lukather původně skladbu střihl s Jeffem Beckem před lety, ale Beck ji nikdy neuvedl.

Sloman poté hostoval s veterány NWOBHM Praying Mantis ve filmu The Journey Goes On z roku 2003 a poskytl vokály ve 3 písních "Tonight", "Beast Within" a "The Voice". Hostoval také na soundtracku z roku 2007 pro "Highlander: The Source" jako zpěvák hrající hity Queen hity "Princes Of The Universe" a "Who Wants To Live Forever", stejně jako "The Sun Is Gonna Shine", duet s Tamasin Hardym.

Členové Chris Slade
(rodným jménem Christopher Rees)
(Narozen 30. října 1946, Pontypridd, Glamorgan, Wales)
Drums, Percussion


Chris Slade je britský rockový bubeník, člen skupin AC/DC, Manfred Mann's Earth Band, Uriah Heep a dalších.

Narodil se v obci Pontypridd ve velšském hrabství Glamorgan. Svou kariéru zahájil v polovině šedesátých let, když vystupoval a nahrával se zpěvákem Tomem Jonesem. V roce 1971 spoluzaložil skupinu Manfred Mann's Earth Band, ze které odešel v roce 1978. Zanedlouho se stal členem kapely Uriah Heep, ve které setrval až do roku 1981. V roce 1984 doprovázel Davida Gilmoura při jeho turné About Face. V letech 1984 až 1986 byl jedním z členů superskupiny nazvané The Firm, ve které s ním hráli zpěvák Paul Rodgers a kytarista Jimmy Page.

V roce 1989 nahradil Simona Wrighta v australské hardrockové skupině AC/DC, se kterou nahrál album "The Razors Edge" (rovněž hrál na koncertním albu Live). Ve skupině jej roku 1994 nahradil Phil Rudd, který zde již v minulosti působil. Roku 1999 se stal členem kapely Asia, kterou opustil v září roku 2005. Později vystupoval s několika dalšími skupinami. Roku 2014 vystupoval s projektem Chris Slade Timeline, kterým oslavoval svých padesát let na hudební scéně. V roce 2014 přestal se skupinou AC/DC kvůli problémům se zákonem vystupovat Phil Rudd. V únoru 2015 se skupinou při předávání cen Grammy po více než dvaceti letech opět vystoupil Slade, který oznámil, že s ní odehraje celé nadcházející turné.

Během své kariéry spolupracoval s mnoha dalšími umělci, mezi které patří například Gary Numan, Kai Olsson, Mick Ralphs, Denny Laine, Frankie Miller, Gary Moore a Olivia Newton-John. Angus Young, kytarista skupiny AC/DC, o něm řekl, že byl nejlepším hudebníkem, který kdy hrál v AC/DC.

Členové Gregg Dechert
(Narozen 13. května 1952, Listowel, Ontario, Canada)
Keyboards


Gregg Dechert je kanadský hudebník, je znám jako bývalý člen Uriah Heep. Hrál také v David Gilmour Band, Bad Company (1986-1987), Dream Academy, Feather Wheel, Trev John, Pulsar, Mike Maves a In A World.

Gregg začal hrát na klavír, když mu byly tři roky. Na lekcích Královské konzervatoře chodil do 10. ročníku, skládal písně a tvořil hudbu ve velmi mladém věku, hrával již ve skupinách na veřejné škole. Jeho první kapela se jmenovala The Green Tamborine. Gregg má za sebou dlouhou a pestrou kariéru, hrál s mnoha kanadskými kapelami, včetně Sweet Blindness, Quiet Foxx, L.E.J.Q., Sass Jordan, Entourage, Spott Farm, Featherwheel. Gregg nastoupil do Spott Farm v roce 1970 během přechodného období po odchodu Johna Lowreyho. Členům skupiny byl již dobře znám a jejich vokálům a velkým varhanám Hammond dodal jejich zvukem nový rozměr.

Před nástupem k Uriah Heep hrál v kapelách Spott Farm, Entourage, London Experimental Jazz Quartet, Nasty Habits, Hagopian Dechert Band, Sweet Blindness a Pulsar.

V roce 1980 odešel do Anglie nahrávat a cestovat s Uriah Heep. Do kapely Uriah Heep přišel v červenci 1980 a zůstal s nimi až do března 1981, když nahradil Kena Hensleye po jeho odchodu. Tento Kanaďan dříve spolupracoval se Slomanem v kapele Pulsar a kapela vyrazila na 23-denní turné po Velké Británii. Na klávesy hrál nově Gregg Dechert, ale v této sestavě nevydrželi dlouho a vydali pouze singl "Think It Over", který se v předělané verzi objevil na albu "Abominog". Poté ale Mick Box kapelu rozpustil, když viděl, že nesměřuje tím správným směrem.

Poté v roce 1984 cestoval po světě s Davidem Gilmourem z Pink Floyd. V roce 1985 se Gregg spojil s Brianem Howem a Bad Company, aby v následujících třech letech psal, nahrával a cestoval po světě. Poté cestoval s Davidem Knofflerem po dobu 6 měsíců, než se vrátil do Kanady před založením Gregg Dechert Band.

Po epizodě u Uriah Heep Gregg působil v dalších kapelách jako Saga, David Gilmour, Dream Academy, Bad Company, Mike And The Mechanics, C-4, Cajun Moon, Featherweel, The Seagrove Project nebo Sass Jordan. V současné době je Greggův čas věnován hraní s Breakwater Blues Band, Riverside Blues Band, The Legends of London a nyní s jeho nejnovějším projektem Silent Dragon, v níž působí jeho dcera Coco Linscott, Hans Landedyc, Mike Sloski, Trevor MacKenzie, Steve Cuneo a Steve Telehus.

Gregg má také hudební školu a posledních 15 let úspěšně vyučuje, vždy se těší na prolomení nové hudební základny a experimentování s novými hudebními nápady. Silent Dragon aktuálně nahrává a čeká se vydání jejich nového singlu "Choose To Be Real".

Členové Ken Hensley
(celým jménem Kenneth William David Hensley)
(Narozen 24. srpna 1945, Plumstead, England)
zemřel 4. listopadu 2020)
Keyboards, Guitars, Vocals


Ken Hensley je britský hráč na klávesové nástroje, zpěvák, skladatel, multi-instrumentalista a producent, je nejznámější jako zakládající člen kapely Uriah Heep v 70. letech minulého století. Během tohoto období napsal nebo byl spoluautorem většiny písní Uriah Heep, včetně hitů "Lady In Black", v němž i zpíval, "Easy Livin'" a "Stealin'", stejně jako "Look At Yourself", na kterém rovněž zpíval, a "Free Me".

Ken se narodil v Plumsteadu v jihovýchodním Londýně a v roce 1945 se přestěhoval se svými rodiči, třemi bratry a sestrou do Stevenage v Hertfordshire. Jeho snem už v 11 letech bylo stát se rockovou hvězdou a přemluvil své rodiče, aby mu koupili kytaru. Hraní na kytaru se učil ve věku 12 let podle Bert Weedonovy příručky. Jeho první vystoupení se odehrálo v The Mentmore Pen Factory ve Stevenage v září 1960. Poté hrál s kapelami The Blue Notes, Ken and The Cousins a Kit and The Saracens (1962). V roce 1963 se tato kapela proměnila v The Jimmy Brown Sound a nahráli některé nyní už zapomenuté písně. V této době téměř přišla Hensleyho první "profesionální" příležitost - měli doprovázet Ben E. Kinga na britské návštěvě, což se ale nikdy nestalo.

Počátkem roku 1965 založil Hensley kapelu The Gods s mladým kytaristou Mickem Taylorem, který byl později znám svoji spolupráci s Johnem Mayallem a The Rolling Stones. Hensley napsal většinu materiálu, zpíval a hrál na varhany Hammond B3, protože skupina už měla na kytaru talentovaného Micka Taylora. Do sestavy The Gods v některých obdobích i zpěvák a kytarista/baskytarista Greg Lake (později King Crimson a ELP), basista Paul Newton, později první basista Uriah Heep, bubeník Lee Kerslake, rovněž později Uriah Heep, basista John Glascock, později v Jethro Tull, a kytarista Joe Konas. Na začátku roku 1968 podepsali smlouvu s Columbia Records a nahráli dvě desky a několik singlů. Poté Newton opustil kapelu, aby se připojil ke Spice, která byla zformovaná v Essexu. Hensley také hrál na vedlejším projektu jednoho alba The Gods, které se původně mělo stát jejich třetím albem, ale bylo zaznamenáno a nakonec vydáno v letech 1969/1970 pod přezdívkou Head Machine pod názvem "Orgasm". Album produkoval David Paramor (producent alb The Gods). Hensley i Kerslake vystupovali společně s Johnem Glascockem na basu, Brianem Glascockem na bicí a Davidem Paramorem jako vokalistou, všichni pod pseudonymy. Hensley hrál opět převážně na kytaru, jako na začátku své kariéry. Ačkoli Paramor byl uváděn jako skladatel, písně nesou mnoho Hensleyových vlivů. Album vyšlo dříve, než se Hensley připojil k Toe Fat, a mohlo by být téměř považováno za prototyp pro těžší stránku jeho budoucí práce v Uriah Heep.

Kapela se nakonec rozpadla, ale Cliff Bennett z Rebel Rousers se rozhodl postupovat "progresivnějším" směrem a požádal The Gods, aby se k němu přidali. Pod názvem Toe Fat pak vydali dvě alba, ale pouze na prvním z nich se podílel Hensley.

Paul Newton požádal Hensleye o vánocích 1969, aby spojili své síly ve Spice, protože tam hledali hráče na klávesy, aby jejich zvuk byl méně bluesový a více progresivnější, v souladu se současným trendem. V lednu 1970 si Spice změnila svůj název na Uriah Heep. V sestavě byli také kytarista Mick Box a zpěvák David Byron. S Uriahem Heep si Hensley našel místo pro rozvoj a předvedení svých skladatelských a textařských schopností, hru na klávesy i na kytaru. V "klasické" sestavě kapely byli Hensley, Byron, Box, Kerslake a baskytarista Gary Thain, navíc manažer Gerry Bron a jeho Bronze Records. Během svého působení v Uriah Heep v letech 1970-1980 nahráli 13 studiových alb a živé album "Uriah Heep Live" z ledna 1973 spolu s mnoha kompilacemi a singly. Během této doby Hensley nahrál také své první dvě sólová alba "Proud Words On A Dusty Shelf" (1973) a "Eager To Please" (1975). Podporovali jej hlavně Mark Clarke a Bugs Pemberton.

Po odchodu basisty Garyho Thaina (zemřel v roce 1975) a zpěváka Davida Byrona byli do rodiny Uriah Heep přivedeni další hudebníci: John Wetton (Family, King Crimson, Roxy Music, později U.K. a Asia), Trevor Bolder (ze Spiders From Mars, později Wishbone Ash)) a zpěvák John Lawton (Lucifer's Friend).

V roce 1980 Hensley opustil kapelu, nespokojen s hudebním směrem, který si vybrali. Poté, co se pokusil dát dohromady novou kapelu ve Velké Británii (Shotgun), se později přestěhoval do USA a odehrál několik koncertů v Severní Americe jako The Ken Hensley Band. V té době vydal i své třetí sólové album "Free Spirit" (1980).

V roce 1982 se Hensley připojil k Blackfoot, hard rockové kapele založené na na Floridě. Nahrál s nimi dvě alba "Siogo" (1983) a "Vertical Smiles" (1984). Ačkoli skupina dosáhla nějakého úspěchu, Hensley odešel poté, co jej Bron informoval o smrti zpěváka Davida Byrona v roce 1985. Po roce 1985 žil Hensley v napolo v odloučení v St. Louis, Missouri (USA), kde se několikrát objevil s kapelami W.A.S.P., Cinderella a dalšími. Frontman skupiny W.A.S.P. Blackie Lawless uvedl, že "pokud vím, napsal Ken Hensley manuál pro heavy metalové klávesy".

V roce 1994 vyšla kolekce ztracených nahrávek "From Time To Time", která obsahuje vzácné písně nahrané Hensleyem v letech 1971-1982, a také některé rané verze klasických písní Uriah Heep, které v té době hrál Hensley a jeho spoluhráči, jmenovitě kytarista Paul Kossoff a bubeník Simon Kirke (oba ze skupiny Free). Mezi dalšími hudebníky byli také basista Boz Burrell (King Crimson a Bad Company), kytarista Mick Ralphs (Bad Company), bubeníci Ian Paice (Deep Purple, Whitesnake) a Kenney Jones (The Who).

V roce 1999 se Hensleyho hudební aktivity začaly narůstat, kromě jeho práce se St Louis Music. Spolu se svoji kapelou Visible Faith nahrál album "A Glimpse of Glory".

Během čtvrtého Uriah Heep Annual Convention v Londýně v květnu 2000 byly vypracovány plány na jednorázový koncert takzvané "Hensley/Lawton Band". K Hensleymu se připojil bývalý zpěvák Uriah Heep John Lawton, byla to jejich první veřejná spolupráce od jeho odchodu z Uriah Heep v roce 1979. Spolu s nimi byli Paul Newton (původní basista kapely) a dva členové Lawtonovy kapely, Reuben Kane na sólovou kytaru a Justin Shefford na bicí. Odehráli soubor staré klasiky Uriah Heep a některé Hensleyho sólové písně. Koncert byl nahrán k vydání na CD, po kterém následovalo turné po Evropě, které vyvrcholilo koncertem v německém Hamburku s plným orchestrem a novým ztvárněním písně "Salisbury" od Uriah Heep.

"Running Blind" byla jeho první nahrávka po 21 letech, která vyšla celosvětově v roce 2002. Poté následovalo světové turné s kapelou Free Spirit, kterou sestavil a působili v ní Ken Hensley (keyb, g, voc), Pete Thompson (bicí), Ian Gibbons (keyb), Derek Marshall (kytara) a Denny Ball (basa). Mihli se v ní i Dave Kilminster (kytara), Andy Pyle (basa) a Pete Riley (bicí). Hudebně se stylově příliš nevzdálil melodickému hard rocku typickému pro Uriah Heep.

Po přestěhování do Španělska vydal Hensley desku "The Last Dance" s novými písněmi, "The Wizard's Diary" byly klasiky Uriah Heep nově zaznamenané v roce 2004 a "Cold Autumn Sunday", na němž byly Hensleyho sólové písně nově nahrané v roce 2005. Vydal rovněž svoi klasickou autobiografií "When Too Many Dreams Come True" vytištěnou v angličtině, ruštině a bulharštině.

S řadou speciálních hostů byla v květnu 2007 uvedena rocková opera "Blood On The Highway", jejíž příběh zachycuje vzestup a pád rock'n'rollové hvězdy. Hlavní role vokálů byla rozdělena mezi Hensleyho a Glenna Hughese (ex-Deep Purple, Trapeze, Black Sabbath), Jorna Landeho (ex-The Snakes, Masterplan), Johna Lawtona a Eve Gallaghera.

V září 2008 vystoupil Hensley na setkání fanoušků "Heepvention 2008" s bývalými spoluhráči Uriah Heep Lawtonem, Kerslakem a Newtonem a bývalým kytaristou skupiny Focus Janem Dumée.

Hensley pokračoval v psaní a nahrávání řady nových alb, počínaje sbírkou písní pod názvem "Love & Other Mysteries", nahrané poblíž jeho domova ve Španělsku a následovanou v roce 2011 "Faster", jeho první studiovou nahrávkou nových písní "Live Fire" s jejich živým provedením s kapelou. Album s jedním z jeho sólových koncertů bylo vydáno u Cherry Red Records v roce 2013, krátce poté následovalo živé CD nahrané s Live Fire během turné v září a říjnu. Deska "Trouble" vyšla v říjnu 2013 a obsahovala 10 nových písní nahraných s revidovanou sestavou Live Fire, opět u Cherry Red. V roce 2013 došlo také k dramatickému nárůstu poptávky po Kenových sólových představeních. To se přelilo i do roku 2014, kdy se s kapelou Live Fire poprvé objevil v Rusku na dvou vyprodaných koncertech v Moskvě a Kaluze. Ve spolupráci se Stevem Weltmanem, jeho partnerem, manažerem a přítelem, plánují mnoho zajímavých projektů pro další roky.

V posledních letech žije Hensley a jeho manželka ve vesnici Agost poblíž Alicante ve Španělsku.


Dne 4. listopadu 2020 ve věku 75 let zemřel bývalý klávesista britské hardrockové skupiny Uriah Heep Ken Hensley, oznámil ve čtvrtek jeho bratr. Hensley byl autorem řady hitů Uriah Heep včetně balady "Lady In Black".

"Píši s těžkým srdcem, abych oznámil, že můj bratr Ken Hensley ve středu večer pokojně zemřel. Jeho krásná manželka Monica byla po jeho boku a utěšovala Kena v posledních minutách, kdy byl s námi. Všichni jsme zničeni touto tragickou a neuvěřitelně neočekávanou ztrátou a žádáme vás, abyste nám poskytli nějaký prostor a čas, abychom se s tím vyrovnali. Ken bude zpopelněn při soukromém obřadu ve Španělsku, takže prosím nežádejte o informace o pohřbu," napsal Trevor Hensley na Facebooku.



Členové David Byron
(rodné jméno David Garrick)
(Narozen 29 January 1947, Epping, Essex, England,
zemřel 28. února 1985, Berkshire, England)
Lead Vocals


David Garrick, známější pod uměleckým jménem David Byron, byl britský zpěvák a skladatel, byl nejznámější na začátku 70. let jako zakládající člen a zpěvák rockové kapelou Uriah Heep. Byron měl silný operní hlas a okázalou divadelní prezentaci na pódiu.

David Byron docházel na Forest School ve Walthamstowě v letech 1958-1964, kde vynikal ve sportu a byl ve školním 1. fotbalovém týmu XI. Od poloviny 60. (asi od roku 1968) až do začátku 70. let dělal studiovou práci ve studiích City of London Studios a PYE Studios pro Avenue Recordings, kde zpíval sólové a doprovodné vokály, občas spolu s Mickem Boxem na kytaru a Paulem Newtonem na basu. Jednalo se o cover verze Top 20 hitů, které byly vydávány na EP a LP. Uvádí se, že v letech 1968 až 1970 nahrál přes sto čtyřicet těchto coververzí skladeb.

Jeho prvním počinem v profesionální hudbě byla kapela The Stalkers se sídlem v Eppingu, kterou zformoval Box. Byron a Box se poté spojili a založili kapelu Spice (1967-1969), kde také vstoupili Newton na basu a Alex Napier na bicí. Kapela hodně koncertovala lokálně pod vedením otce Paula Newtona a zajistila si nahrávací smlouvu s United Artists, která s nimi vydala jediný singl kapely "What About The Music/In Love" - jejich kopie se nyní shánějí na sběratelském trhu za 50 až 100 USD.

Pak se rozhodli, že zvuk Spice bude vyžadovat klávesy, a přijali klávesistu, kytaristu, zpěváka a skladatele Kena Hensleye, který byl Newtonovým spoluhráčem v The Gods. Během této doby Byron přejmenoval skupinu Uriah Heep podle postavy z románu Charlese Dickense "David Copperfield".

Byron pak s Uriah Heep v letech 1969-1976 zpíval na jejich deseti albech "Very 'eavy Very' Umble", "Salisbury", "Look At Yourself", "Demons And Wizards", "The Magician's Birthday", "Uriah Heep Live", "Sweet Freedom", "Wonderworld", "Return To Fantasy" a "High And Mighty". V roce 1975 vydal Byron své první sólové album "Take No Prisoners", kde také vystupovali kolegové z Uriah Heep, Box, Hensley a Lee Kerslake. Byron si ale získal neslavnou pověst pro jeho alkoholové excesy, což nakonec vedlo k tomu, že byl na konci španělského turné v červenci 1976 z Uriah Heep vyhozen.

Hensley údajně dal ultimátum "buď on nebo já" manažerovi kapely Gerrymu Bronovi a odvolávakl se na Byronovo stále nevyzpytatelné chování kvůli zneužívání alkoholu. Hensley v té době řekl: "David byl jedním z těch klasických lidí, kteří nedokázali čelit realitě, že se něco nedařilo, a hledal útěchu v láhvi". Před svým propuštěním zajistil Uriah Heep Johna Lawtona jako náhradního zpěváka. V té době jejich manažer Gerry Bron řekl, že Byron byl propuštěn v "nejlepším zájmu skupiny". Bron vysvětlil, že Byron a ostatní členové Uriah Heep se po nějakou dobu nedohodli ohledně zásadních otázek směřování skupiny a že rozdíly byly nakonec napraveny po nedávném turné kapely po Británii a Evropě. "Zbytek skupiny cítil, že už nemohou sladit Davidův přístup se svým", komentoval situaci Bron.

Byron nahrál tři sólová alba "Take No Prisoners" v roce 1975, "Baby Faced Killer" v roce 1978 a "That Was Only Yesterday", které bylo nahráno v roce 1984, rok před jeho smrtí. Během tohoto období se Byron spojil s bývalým kytaristou Colosseum a Humble Pie Clemem Clempsonem a bývalým bubeníkem Wings Geoffem Brittonem, aby vytvořili kapelu Rough Diamond. V březnu 1977 nahráli pro Island Records jedno bezejmenné LP. Album se však špatně prodávalo a Byron skončil.

Poté se Byron dal dohromady s kytaristou Robinem Georgem a vytvořili skupinu The Byron Band, která podepsala smlouvu s Creole Records a debutovala singlem "Every Inch Of The Way/Routine" (CR 8). Po něm následoval singl "Never Say Die/Tired Eyes", před vydáním alba "On The Rocks" v roce 1981 (CRX 2). Avšak podobně jako u jeho předchozí kapely Rough Diamond, nepřineslo to pochvalné recenze ani prodejní úspěchy.

Box a Trevor Bolder pozvali Byrona, aby se znovu připojil k Uriah Heep v roce 1981, poté, co Ken Hensley odešel, ale Byron odmítl.

"Lost And Found" je dvojalbum, které obsahovalo ukázky a živé nahrávky The Byron Band, který působil v letech 1980 až 1982. Obsahuje také sólovou skladbu Robina George.

David Byron zemřel 28. února 1985 ve věku 38 let na infarkt a na selhání jater při epileptickém záchvatu, což bylo způsobeno jeho komplikacemi spojenými s alkoholem. V páteční rockové show BBC Radio Tommy Vance zahrál jako poctu skladbu Uriah Heep "July Morning".

Na turné "Equator" v době Byronovy smrti, mu Uriah Heep věnovali skladbu "The Wizard"". Uctili také jeho památku a rovněž i zesnulého basisty Gary Thaina na albu z roku 1998 "Sonic Origami".

Členové Mark Clarke
(Narozen 25. července 1950, Liverpool, England)
Bass, Vocals


Mark Clarke je britský muzikant, baskytarista a zpěvák, známý především ze skupin Colosseum a Uriah Heep. Působil rovněž v kapelách JCM (Jon Hiseman, Clem Clempson, Mark Clarke), Mountain, Natural Gas, Rainbow a Tempest.

Mark začínal hrát v místních kapelách již ve 14 letech. V roce 1966 zformoval kapelu The Locomotive a stal se docela dobře známý ve svém okolí. Z The Lokomotive se pak stala St. James Infirmary, která pak byla ještě známější.

V roce 1970 mu jeho přítel Clem Clempson (Humble Pie, Colosseum) řekl, že Colosseum hledají nového baskytaristu, a zkoušení každého basového hráče vyzkoušeli i jej, načež se stal jejich basistou.

V roce 1972, když byli Colosseum posláni do nečinnosti, během pouhých dvou dnů byl požádán, aby se připojil k Uriah Heep. Po nahrávání a spoluautorství (píseň "The Wizard") a jednom z nejtěžších turné, které kdy udělal během jednoho roku, se ale rozešli. Třebaže stále spolupracoval s Kenem Hensleyem na mnoha jeho sólových projektech po celá léta, Uriah Heep jej neustále nějak provázeli v každém místě, kam se vrtl.

V roce 1966 hrál s The Kegmen. Hrál ve skupinách Colosseum (1970-1971), Uriah Heep (1971-1972), a hrál také na sólových albech Kena Hensleyho. V roce 1975 se připojil k Rainbow, ze kterých ale brzy odešel. Hrál také se skupinou Mountain. V roce 2010 vydal první sólové album.

Mark Clarke navázal na někdejší epizodní spolupráci s Uriah Heep účastí na druhé sólovce Kena Hensleyho "Eager To Please" (1975), kam si přinesl i dva vlastní songy ("In The Morning" a tempestovský "Stargazer"), podílel se na jednoalbovém projektu Natural Gas, mihl se v Blackmoreových Rainbow, spolupracoval s Billym Squierem na albu "Don’t Say No" (1981), Davym Jonesem (The Monkees) a Ianem Hunterem (Mott The Hoople), opakovaně vystupoval s Mountain (1985 a 2003) a rovněž se zúčastnil reunionu skupiny Colosseum v roce 1994. Hrál také v kapele Natural Gas společně s Joey Mollandem (Badfinger) a Jerry Shirleyem (Humble Pie). S Ianem Hunterem (Mott The Hoople, ex-Uriah Heep) koncertoval, nahrávala a spoluprodukoval desky jako Ian and Mick Ronson (ex-David Bowie). Ve studiu spolupracoval s mnoha umělci jako Cher, Phoebe Snow, Mink Deville, Meatloaf a dokonce i Raquel Welch.

V roce 2010 se dočkal debutové sólovky "Moving To The Moon".

Členové Paul Newton
(Narozen 21. února 1948, Andover, Hampshire, England)
Bass, Backing Vocals


Paul Newton je anglický rockový hudebník, znám jako původní basový kytarista kapely Uriah Heep 1967-1971) a hrál na prvních třech albech kapely. Působil také v kapelách Newton/Rainbow Project, Spice, The Gods, The Hensley Lawton Band.

Předtím byl basistou progresivní skupiny Shinn, která zahrnovala také varhaníka Dona Shinna a bubeníka Briana "Blinky" Davisona. Poté se připojil k reformované sestavě The Gods s Kenem Hensleym a Lee Kerslakem. Pak přišli Uriah Heep. Po odchodu z Uriah Heep následně několik let hrál v kapele Festival na okruhu Mecca Palais a pracoval také jako studiový hudebník a vystupoval na různých nahrávkách. V poslední době účinkoval s dalšími bývalými členy Uriah Heep (Ken Hensley, John Lawton a Lee Kerslake) v projektu Uriah Heep Legends a pokračuje v tom i nadále. Pod hlavičkou projektu The Hensley Lawton Band se podílel v roce 2001 na albu "The Return".

Nedávno se objevil s kapelou Behind Closed Doors, kterou založil jeho syn Julian, byl také členem ledburské rockové skupiny The Rocking Aces, dokud se nerozešli v prosinci 2013.

Nyní příležitostně spolupracuje s kapelou Bromyard The Business a Off the Cuff s dlouholetým přítelem, kytaristou Davem Bealem, jako Newton/Rainbow Project vydali album "Licence To Rock", hostoval také s Uriah Heep spolu s Johnem Lawtonem na Masters of Rock Festival v České republice v červenci 2019. Měl v plánu se znovu spojit s Kenem Hensleym na Heepvention 2020 ve finském Lahti v květnu 2020.

Členové Iain Clark
(Narozen srpen 1946, Harrow, North London, England, UK)
Drums, Percussion


Iain je britský hudebník a hráč na bicí. Krátce působil jao člen kapely Uriah Heep.

Narodil se v Harrow v severním Londýně v srpnu 1946. Na bicí začal hrát už ve věku 14 let. K první kapele se připojil v 18 letech na pedagogické univerzitě. Poté vyučoval v Londýně, kde také hrál a nahrával s několika londýnskými kapelami, zatímco ještě vyučoval. V roce 1968 odešel z výuky a stal se profesionálním hudebníkem.

Začínal hrát v londýnské kapele Mustard, pak přešel do kapely Cressida. V prosinci 1970 Keith Baker opustil kapelu a byl nahrazen Iainem Clarkem z jiné kapely stáje Vertigo nazvané Cressida. S ním kapela koncertovala po Německu koncem prosince 1970 a ledna 1971. Popularita nahrávek dovolila skupině vyrazit na jaře 1971 na jejich první turné po Spojených státech, kde jako podpora vystupovaly tehdy velmi populární skupiny Three Dog Night a Steppenwolf. Iain Clarke hrál na albu "Look At Yourself", ale kvůli smluvním problémům nebyl uveden na obalu anglického vydání. Iain byl nakonec vyhořel na turné a opustil kapelu.

V listopadu 1971 proběhla změna na bubenickém postu, když Iaina Clarka vystřídal Lee Kerslake, kdysi rovněž člen The Gods.

Nyní žije Iain na Scottish Highlands (skotské vysočině).

Členové Keith Baker

(Narozen 14. dubna 1948, Birmingham, England, UK)
Drums, Percussion


Keith je britský hudebník a hráč na bicí a percussion. Působil v kapelách Bakerloo a Uriah Heep.

Keith Baker hrál na albu "Salisbury" a byl s kapelou během jejich prvního severoamerického turné, ale příliš se o kapelu a koncertování nestaral a po tomto turné skončil.

Členové Alex Napier
(Narozen narozen 1947, Glasgow, Strathclyde, Scotland)
Drums


Alex je britský hudebník a hráč na bicí a percussion. Je znám jako zakládající člen kapely Uriah Heep, která se transformovala z původní kapely Spice.

Alex Napier byl pokládan za obtížného člověka, s nímž se nelze vypořádat. Dokonce i roadies se jej báli. Jak řekl Paul Newton: "Pokud jste na zkouškách říkali, že bubnování není úplně v pořádku, museli jste si dávat pozor na to, aby jste to nepřetáhli, protože kdyby jste zašli hodně daleko, pak by vás chtěl vzít ven a srovnat to s vámi." Řekl kapele, že je svobodný, aby dostal práci, a nakonec si všimli, že žije s manželkou a třemi dětmi. Když se kapela rozhodla ho vyhodit, všichni se báli, jak zareaguje, a tak jej poslali do kanceláře vedení, aby to udělali.

Členové Nigel Olsson
(také Nigel "Ollie" Ollsen)
(Narozen 10. února 1949, Wallasey, Merseyside, England)
Drums, Percussion


Nigel je britský rockový hudebník, bubeník a zpěvák, byl členem kapely Plastic Penny, později hrál na bicí krátce v roce 1970 s Uriah Heep, poté se ještě v témže roce připojil ke kapele Eltona Johna. Když nepracoval s Eltonem Johnem, hodně hrál jako studiový hudebník a má také svou vlastní sólovou kariéru. Působil rovněž v kapelách The Big Three, The Spencer Davis Group a Warpipes.

Nigel opustil svou první kapelu The Fireflies na konci dubna 1965 a založil kapelu s Mickem Grabhamem nazvanou The Fallouts. Mick také dříve hrál s Fireflies. The Fallouts změnili svůj název na Jazzboard v srpnu 1965. Hráli velmi ovlivněni britskou R & B kapelou jménem Graham Bond Organization. Nigel opustil Jazzboard na jaře 1967 a založil další kapelu. Jazzboard pokračovali bez něj několik měsíců jako 6-členný a poté i 7-členný na konci srpna 1967. Následující měsíc 4 členové původního Jazzboard (Jim Hall - klávesy, Brian Hughes - basa, Nigel a Roger Smith) založili James South Syndicate, sedmidílnou soulovou kapelu. Jejich poslední vystoupení bylo těsně před Vánocemi 1967. O pár dní později Nigel odešel do Londýna, aby se připojil k Plastic Penny s Mickem Grabhamem. Nigel byl bubeníkem britské skupiny Plastic Penny od jejich debutového koncertu v Boxing Day, a to v období prosinec 1967 až 1969.Skupina se však v roce 1970 rozešla.

...za bicími Nigel Nigel se pak protáhl kapelou The Spencer Davis Group, která hrála ve složení Ray Fenwick, Dee Murray, Nigel a Spencer Davis. Nigel pak nahradil Napiera v lednu a únoru 1970 při nahrávání alba "Very 'Eavy, Very' Umble", ale zahrál si jen na dvou písních. Po turné po Velké Británii se Ollsen spojil s basistou Deem Murrayem a připojil ke skupině Eltona Johna a odjel s ním na turné po Severní Americe. Olsson pomohl založit zvuk Eltonu Johnovi jako první člen Johnovy kapely na bicí, perkuse a doprovodný zpěv. S kytaristou Daveym Johnstoneem a basistou Deem Murrayem hrál Nigel na všech klasických Eltonových albech "Honky Chateau", "Don't Shoot Me...", "Goodbye Yellow Brick Road", "Caribou" a "Captain Fantastic And The Brown Dirt Cowboy".

V roce 1971 vydal Olsson své první sólové album "Nigel Olsson's Drum Orchestra and Choir" s Murrayem a jedním z prvních Johnových kytaristů Calebem Quayem. Elton nahradil Nigela a Deeho v roce 1975 poté, co vydal album "Captain Fantastic..." a Nigel si poté udělal jméno jako studiový hudebník a nahrál několik alb jako sólový umělec. V roce 1980 se Nigel a Dee znovu připojili k Eltonovi na turné a ve studiu na další 4 roky.

Elton John, Nigel a Dee Murray V roce 1976 Nigel sestavil studiovou skupinu The Dinettes, aby nahráli album Michaela Dinnera "Tom Thumb The Dreamer". Pak přišla další přestávka s Eltonem... V roce 1991 Nigel a Davey krátce spojili své síly v Daveyho kapele Warpipes. Jejich nádherné album "Holes In The Heavens" získalo pochvalné kritiky, ale vydavatelství Artful Balance zkrachovalo a skupina byla nucena hodit ručník do ringu.

Olsson se vrátil k Johnově kapele v roce 2000 jako součást jeho koncertní kapely, u některých písní střídal bicí a doprovodné vokály. Písně, v nichž Olsson nebubnoval, obvykle novější písne, odehrál Curt Bisquera. V lednu 2001 převzal Olsson bubnování na plný úvazek, když se Bisquera odešel věnovat dalším projektům.

V roce 2001 Nigel vydal další sólové album s názvem "Move The Universe" u 81 Records. Davey Johnstone a Guy Babylon produkovali desku a zahráli si v mnoha skladbách spolu s Bobem Birchem na basu, Fredem Mandelem na klavír, Johnem Mahonem na bicí a Billym Trudelem s doprovodným zpěvem. Kiki Dee zpívala vokály ve skladbě "Naked Without You". "Building A Bird" napsali Elton John a Bernie Taupin. Píseň už byla napsána v roce 1994 během relací k Eltonovu albu "Made In England", ale nebyla použita. "When I'm Dead 'An Gone" zpívá Kai Olsson, Nigelův bratr. Nigel věnoval album zesnulému Dee Murraymu.

Ve studiu hrál a zpíval doprovodné vokály na několika skladbách Eltona Johna z "West Coast" (2001). Poté nahrál všechny bicí nástroje na "Peachtree Road" (2004) a "The Captain & The Kid" (2006), a púokračoval na turné v kapele spolu s Johnstonem, Bobem Birchem (basa), Kim Bullardem (klávesy) a Johnem Mahonem (perkuse).

Zpět


2018 Living The Dream
2014 Outsider
2011 Into The Wild
2009 Celebration - Forty Years Of Rock
2008 Wake The Sleeper
1998 Sonic Origami
1995 Sea Of Light
1991 Different World
1979 Raging Silence
1985 Equator
1983 Head First
1982 Abominog
1980 Conquest
1978 Fallen Angel
1977 Innocent Victim
1977 Firefly
1976 High And Mighty
1975 Return To Fantasy
1974 Wonderworld
1973 Sweet Freedom
1972 The Magician's Birthday
1972 Demons And Wizards
1971 Look At Yourself
1971 Salisbury
1970 ...Very 'Eavy ...Very 'Umble

2017 Raging Through The Silence
2015 Live at Koko London 2014
2013 Live At The Rock Of Ages Festival Germany 2008
2012 Live In Athens, Greece 2011
2011 Live In Brisbane Australia 2011
2011 Live In Armenia
2011 Live In Kawasaki, Japan 2010
2010 Live In Budapest Hungary 2010
2010 Live At Sweden Rock Festival 20092010
2004 Magic Night
2003 Live In the USA
2002 The Magician's Birthday Party
2001 Acoustically Driven
2001 Electrically Driven
2000 Future Echoes Of The Past
1997 Live On The King Biscuit Flower Hour
1996 Spellbinder Live
1988 Live In Moscow
1986 Live At Shepperton '74
1986 Live In Europe 1979
1973 Uriah Heep Live


2015 Totally Driven
2008 Star-Club Präsentiert Uriah Heep
2006 Easy Livin': Singles A's & B's
1993 The Lansdowne Tapes
1991 Rarities From The Bronze Age



Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Lead Guitar, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Dave Rimmer - Bass Guitar, Vocals
Russel Gilbrook - Drums, Percussion
Hosté:
Diskografie Living The Dream
Vyšlo 2018, Frontiers Records, FR CD 885 (Italy)
CD/DVD 2018, Frontiers Records, FR BS 885 (Europe) DVD with "Making Of" plus 2 video clips
LP 2018, Frontiers Records, FR LP 885 (Italy)

Seznam skladeb:
01. Grazed By Heaven (4:32)
02. Living The Dream (5:34)
03. Take Away My Soul (6:13)
04. Knocking At My Door (4:59)
05. Rocks In The Road (8:19)
06. Waters Flowin' (4:28)
07. It's All Been Said (6:01)
08. Goodbye To Innocence (3:34)
09. Falling Under Your Spell (3:25)
10. Dreams Of Yesteryear (5:25)
Total Time: (52:30)

Bonus track on 2018 CD+DVD edition:
11. Take Away My Soul (alternate version) (4:36)

Bonus DVD from 2018 CD+DVD edition:
DVD1 Making The Dream (Documentary)
DVD2 Grazed By Heaven (Music Video)
DVD3 Take Away My Soul (Music Video)

Producer, Engineer: Jay Ruston

Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Dave Rimmer - Bass, Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Outsider
Vyšlo 2014, Frontiers Records, FR CD 650 (Italy)

Seznam skladeb:
01. Speed Of Sound (4:55)
02. One Minute (4:54)
03. The Law (5:24)
04. The Outsider (3:22)
05. Rock The Foundation (4:07)
06. Is Anybody Gonna Help Me? (5:07)
07. Looking At You (3:35)
08. Can't Take That Away (4:54)
09. Jessie (3:59)
10. Kiss The Rainbow (5:12)
11. Say Goodbye (3:34)
Total Time: (49:13)

Artwork: Igor Morski

Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Trevor Boulder - Bass, Lead (09) & Backing Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Into The Wild
Vyšlo 2011, Frontiers, FRLP 512 (Italy)
CD 2011, Frontiers Records, FRCD 512 (Europe) Enhanced CD + Bonus Multimedia Videoclip
CD 2011, Frontiers Records, UICO-1207 (Japan) + 1 bonus track

Seznam skladeb:
01. Nail On The Head (4:16)
02. I Can See You (4:14)
03. Into The Wild (4:21)
04. Money Talk (4:44)
05. I'm Ready (4:15)
06. Trail Of Diamonds (6:28)
07. Southern Star (4:26)
08. Believe (5:09)
09. Lost (4:51)
10. T-Bird Angel (4:01)
11. Kiss Of Freedom (6:13)
Total Time: (52:58)

Bonus Video track on 2011 Enhanced CD:
CD-ROM 1 - Nail On THe Head

Bonus track on 2011 Japanese CD:
12. Hard Way To Learn (5:25)

Producer: Mike Paxman
Management: Martin Darvill
Management: QEDG Management, Daniel Earnshaw
Lacquer Cut: Heino Leja
Mixed: Mark Evans
Mastered: Secondwave
Lighting: Ian Bintliff
Recorded: Steve Rispin
Technician, Stage Manager: Brian West
Technician: Alex Baker, Charlotte Evans, Will Boswell
Art Direction, Design, Cover: Ioannis
Crew: Peter Weber-Heck
Photography: Hans W. Rock, John Price, Richard Wagner

Skupina:
Bernie Shaw - Lead & Backing Vocals
Trevor Bolder - Bass, Backing Vocals
Mick Box - Lead Guitars, Backing Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Backing Vocals
Russell Gilbrook - Drums
Hosté:
Diskografie Celebration - Forty Years Of Rock
Vyšlo 26. října 2009, Edel Records, 0198922ERE (Germany)
CD 2009, Soyuz Music, SZCD 6502-09 (Russia)
CD/DVD 2009, Edel Records, 0198928ERE (Germany) Bonus DVD with the official Video bootleg 45 minutes from The Sweden Rock Festival 2009

Seznam skladeb:
01. Only Human (new track) (3:21)
02. Bird of Prey (4:00)
03. Sunrise (4:22)
04. Stealin' (4:40)
05. Corridors of Madness (new track) (5:21)
06. Between Two Worlds (6:09)
07. The Wizard (3:14)
08. Free Me (3:27)
09. Free and Easy (2:34)
10. Gypsy (4:34)
11. Look At Yourself (3:45)
12. July Morning (8:47)
13. Easy Livin' (2:56)
14. Lady In Black (5:30)
Total Time: (62:47)

Bonus DVD-Video "Live At Sweden Rock Festival" from 2009 Edel combo edition:
01. Sunrise (4:51)
02. Stealin' (6:21)
03. Gypsy (5:37)
04. Look At Yourself (7:51)
05. July Morning (10:52)
06. Easy Livin' (3:25)
07. Lady In Black (7:36)
Total Time: (00:00)

Recorded on 2009 at Liscombe Park Studios, Buckinghamshire, UK
This album commemorates the 40th Anniversary since Uriah Heep's formation
Re-recordings of past Heep classics except tracks 1 & 5 which are new songs
Producer: Mike Paxman
Engineer: Steve Rispin
Mixing: Mark 'Tufty' Evans at Wispington Studios, Cookham, Berkshire, UK
Artwork: Ioannis

Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Wake The Sleeper
Vyšlo 2008, Sanctuary Records, 1767027 (Europe)

Seznam skladeb:
01. Wake The Sleeper (Box/Lanzon) (3:33)
02. Owerload (Box/Lanzon) (5:58)
03. Tears Of The World (Box/Lanzon) (4:45)
04. Light Of A Thousand Stars (Box/Lanzon) (3:57)
05. Heaven's Rain (Box/Lanzon) (4:16)
06. Book Of Lies (Box/Lanzon) (4:05)
07. What Kind Of God (Box/Lanzon) (6:37)
08. Ghost Of The Ocean (Box/Lanzon) (3:22)
09. Angels Walk With You (Bolder) (5:24)
10. Shadow (Lanzon) (3:35)
11. War Child (Bolder/Gallagher) (5:07)
Total Time: (50:46)

Producer: Mike Paxman
Mixed: Mark Evans
Mastered: Denis Blackham
Artwork: Ioannis

Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Trevor Bolder - Bass Guitar, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Sonic Origami
Vyšlo 1998, Eagle Records, EAGCD043 (Europe)
CD 2013, Hear No Evil Recordings, HNECD014 (UK) with +2 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Between Two Worlds (6:29)
02. I Hear Voices (3:55)
03. Perfect Little Heart (5:17)
04. Heartless Land (4:44)
05. Only The Young (4:43)
06. In The Moment (6:23)
07. Question (5:26)
08. Change (6:02)
09. Shelter From The Rain (6:10)
10. Everything In Life (3:15)
11. Across The Miles (5:13)
12. Feels Like (4:37)
13. The Golden Palace (8:29)
Total Time: 75:33)

Bonus tracks on 2013 Hear No Evil reissue:
14. Sweet Pretender (4:47)
15. Heartless Land (3:59)
Total Time: (00:00)

Producer: Pip Williams
Engineer: Norman Goodman, Stuart Campbell
Mastered: Tony Bridge
Artwork: Dave Marshall

Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
Trevor Bolder - Bass Guitar, Co-lead (06) & Backing Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Hosté:
Rolf Köhler - Backing Vocals
Piet Sielck - Keyboards
Pete Beckett - String Arrangements (09), Backing Vocals
Diskografie Sea Of Light
Vyšlo 1995, HTD Records, HTD CD 33 (UK)
CD 2013, Hear No Evil Recordings, HNECD012 (UK) +3 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Against The Odds (6:12)
02. Sweet Sugar (4:43)
03. Time On Revelation (4:02)
04. Mistress Of All Time (5:33)
05. Universal Wheels (5:39)
06. Fear Of Falling (4:38)
07. Spirit Of Freedom (4:14)
08. Logical Progression (6:12)
09. Love In Silence (6:48)
10. Words in The Distance (4:46)
11. Fires Of Hell (Your Only Son) (3:56)
12. Dream On (4:26)
Total Time: (61:09)

Bonus tracks on 2013 Hear No Evil reissue:
03. She Steel Calls His Name (1992 demo)
14. Sail The Rivers (out-take)
15. Dream On (Single Edit)
Total Time: (00:00)

Produced, Arranged: Uriah Heep, Kalle Trapp
Artwork: Roger Dean

Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Trevor Bolder - Bass Guitar, Vocals,
Mick Box - Guitars, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals, Choral Parts Composer & Arranger (03)
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Hosté:
Brett Morgan - Drums
Danny Wood - Accordion
Benny Marshall - Harmonica
Steve Piggott - Keyboard Programming (07,09,10)
Roy Neave - Computer Programming
Andrew Willoughb - Choir Conductor
Queen Elisabeth Grant Maintained Grammar School Choir, Alford - Chorus Vocals (03)
Diskografie Different World
Vyšlo 1991, Legacy Records, LLP 137 (UK)
CD 1991, Castle Communications, CLACD 279 (Europe)
CD 1998, Essential, ESMCD 614 (UK) Remastered: Mike Brown & Robert Corich +4 bonus tracks
CD 2006, Sanctuary Midline, SMRCD324 (Europe) Remaster +5 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Blood On Stone (4:38)
02. Which Way Will The Wind Blow (4:52)
03. All God's Children (4:20)
04. All For One (4:27)
05. Different World (4:15)
06. Step By Step (4:07)
07. Seven Days (3:35)
08. First Touch (3:54)
09. One On One (4:05)
10. Cross That Line (5:35)
Total Time: (43:48)

Bonus tracks on 1998 Essential remaster:
11. Stand Back (on the original cd only) (3:59)
12. Blood Red Roses (remixed version) (3:52)
13. Hold Your Head Up (Single edited version) (4:21)
14. Rockarama (1987 Live version) (10:03) *

Bonus tracks on 2006 Sanctuary remaster:
11. Stand Back (on the original CD only) (3:57)
12. Powers of Addiction (out-take) (4:12) *
13. Holy Roller (out-take) (5:02) *
14. Blood on Stone (extended version) (7:03) *
15. Cross That Line (extended version) (5:59) *

* Previously unreleased

Producer: Trevor Bolder
Total Time: (00:00)

Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Lead (11) & Backing Vocals, Strings & Arrangements (08)
Trevor Bolder - Bass Guitar, Vocals
Mick Box - Guitars
Hosté:
Brett Morgan - Drums
Frank Ricotti - Percussion
Marie Zackojiva - Russian Spoken Voice (05)
Diskografie Raging Silence
LP/CD, vyšlo 1989, Legacy Records, LLP 120 (UK)
CD 1998, Essential, ESMCD 612 (UK) Remastered: Mike Brown & Robert Corich +6 bonus tracks
CD 2006, Sanctuary Midline, SMRCD323 (UK) Remaster + 6 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Hold Your Head Up (4:33)
02. Blood Red Roses (4:10)
03. Voice On My TV (4:20)
04. Rich Kid (4:49)
05. Cry Freedom (4:34)
06. Bad Bad Man (4:11)
07. More Fool You (3:34)
08. When The War Is Over (5:09)
09. Lifeline (4:53)
10. Rough Justice (4:21)
Total Time: (44:34)

Bonus tracks on 1998 Essential remaster:
11. Miracle Child (single b-side) (4:11)
12. Look At Yourself (Live 1987) (7:20)
13. Too Scared Too Run (Live 1987) (3:58) *
14. Corina (Live 1987) (4:46) *
15. Hold Your Head Up (extended version) (5:53)
16. Blood Red Roses (extended remix) (4:53) *

Bonus tracks on 2006 Sanctuary remaster:
11. Miracle Child (single b-side) (4:11)
12. Corina (original studio demo version)
13. Mr. Majestic (original studio demo version)
14. Pacific Highway (original studio demo version)
15. Blood Red Roses (extended version)
16. Hold Your Head Up (extended version) (5:53)
17. Corina (live version)
Total Time: (00:00)

* Previously unreleased

Arranged: Uriah Heep
Producer, Engineer, Arranged: Richard Dodd
Engineer, Arranged: Ashley Howe
Mastered: Tim Young
Artwork, Photography: Pen & Inc, London

Skupina:
Peter Goalby - Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
Lee Kerslake - Drums
John Sinclair - Keyboards, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Hosté:
Gary Moberly - Fairlight programming
Tony Platt - Sinclavier programming
Diskografie Equator
Vyšlo 1985, Portrait, PRT 26414 (UK)
CD 1999, Columbia, 493339 2 (US)
CD 2010, Cherry Red, CDLEM166 (UK) Remastered & expanded +4 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Rockarama (4:20)
02. Bad Blood (3:33)
03. Lost One Love (4:40)
04. Angel (4:47)
05. Holding On (4:20)
06. Party Time (4:20)
07. Poor Little Rich Girl (6:25)
08. Skools Burning (4:25)
09. Heartache City (4:59)
10. Night of the Wolf (4:31)
Total Time: (46:20)

Bonus tracks on 2010 Cherry Red remaster:
11. Rockarama (single edit) (4:03)
12. Back Stage Girl (single B-side) (4:19)
13. Gypsy (live 1984) (4:52)
14. Poor Little Rich Girl (single version) (4:01)
Total Time: (17:15)

Producer, Engineer, Programmed: Tony Platt
Engineer: John Hallett, Stephen McLaughlin, Phil Tennant, Paul Corkett
Management: Harry Maloney
Cover: Bill Smith
Crew: Pete Gumley, Alan Maddams
Artwork: Bill Smith
Artwork: Leapfrog Ltd

Skupina:
Peter Goalby - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
John Sinclair - Keyboards, Synthesizers, Vocals
Bob Daisley - Bass
Lee Kerslake - Drums, Percussion
Hosté:
Frank Ricotti - Percussion (06)
Diskografie Head First
Vyšlo 1983, Bronze, BRON 545 (UK)
CD 1990, Castle Classics, CLACD 209 (UK)
CD 1997, Essential, ESMCD 572 (UK) Remastered: Mike Brown & Robert Corich +3 bonus tracks
CD 2005, Sanctuary Midline, SMRCD186 (Europe) Remaster +5 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. The Other Side Of Midnight (3:55)
02. Stay On Top (3:35)
03. Lonely Nights (4:07)
04. Sweet Talk (3:51)
05. Love Is Blind (3:38)
06. Roll-Overture (2:18)
07. Red Lights (2:57)
08. Rollin' The Rock (5:31)
09. Straight Through The Heart (3:39)
10. Weekend Warriors (3:50)
Total Time: (37:21)

Bonus tracks on 1997 Essential remaster:
11. Playing For Time (single b-side) (4:27)
12. Searching (instrumental out-take) (3:52) *
13. The Wizard (live 1984) (4:52) *

Bonus tracks on 2005 Sanctuary remaster:
11. Playing For Time (EP Track) (4:27)
12. Searching (Extended Demo) (4:54)
13. The Other Side Of Midnight (Live) (4:36)
14. Lonely Nights (Live) (6:45)
15. Angel (Live) (5:21)
* Previously unreleased

Recorded on 24 track digital tape on January - March 1983
Engineer, Producer: Ashley Howe
Engineer: Nick Rogers, Keith Nixon
Management: Ghost Management Neil Warnock
Art Direction, Photography: Martin Poole
Illustration, Artwork: Peter Goodfellow
Photography: Fin Costello

Skupina:
Peter Goalby - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
John Sinclair - Keyboards, Vocals
Bob Daisley - Bass, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Abominog
Vyšlo 1982, Bronze, BRON 538 (UK)
CD 1990, Castle Classics, CLACD 208 (UK)
CD 1997, Essential, ESMCD 571 (UK) Remastered: Mike Brown & Robert Corich +4 bonus tracks
CD 2005, Sanctuary Midline, SMRCD185 (UK) Remaster +6 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Too Scared To Run (3:47)
02. Chasing Shadows (4:38)
03. On The Rebound (3:13)
04. Hot Night In A Cold Town (3:57)
05. Running All Night (With The Lion) (4:24)
06. That's The Way That It Is (4:04)
07. Prisoner (4:27)
08. Hot Persuasion (3:45)
09. Sell Your Soul (5:22)
10. Think It Over (3:33)
Total Time: (42:10)

Bonus tracks on 1997 Essential remaster:
11. Tin Soldier (single b-side) (3:49)
12. Son Of A Bitch (single b-side) (4:08)
13. That's The Way That It Is (demo version) (4:27) *
14. Hot Persuasion (demo version) (4:04) *

Bonus tracks on 2005 Sanctuary remaster:
11. Son Of A Bitch (single b-side) (4:07)
12. Tin Soldier (single b-side) (3:55)
13. Think It Over (Video Soundtrack remix) (3:17)
14. Too Scared To Run (Live 1984) (4:19)
15. Sell Your Soul (Live 1984) (5:44)
16. That's The Way That It Is (Live 1984) (3:59)

* Previously unreleased

Arranged: Uriah Heep
Engineer, Producer: Ashley Howe
Engineer: Nick Rogers
Artwork: Les Edwards with Martin Poole (design)

Skupina:
John Sloman - Lead & Backing Vocals, Piano, Percussion
Mick Box - Guitars
Ken Hensley - Oberheim OB-X Synthesizer, Organ, Piano, Guitars, Vocoder, Backing Vocals
Trevor Bolder - Bass, Backing Vocals
Chris Slade - Staccato Drums, Percussion
Hosté:
Gerry Bron - Timpani (07)
Diskografie Conquest
Vyšlo 1980, Bronze, BRONX 524 (UK)
CD 1990, Castle Classics, CLACD 208 (UK)
CD 1997, Essential, ESMCD 570 (UK) Remastered: Mike Brown & Robert Corich +5 bonus tracks
CD 2004, Sanctuary Midline, SMRCD112 (Europe) Remaster +5 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. No Return (6:02)
02. Imgination (5:49)
03. Feelings (5:26)
04. Fools (5:03)
05. Carry On (3:57)
06. Won't Have To Wait Too Long (4:54)
07. Out On The Street (5:57)
08. It Ain't Easy (5:45)
Total Time: (44:37)

Bonus tracks on 1997 Essential remaster:
09. Been Hurt (single b-side) (3:56)
10. Love Stealer (single a-side) (3:28)
11. Think It Over (single a-side) (3:33)
12. My Joanna Needs Tuning (single b-side) (3:02)
13. Lying (out-take) (4:23) *

Bonus tracks on 2004 Sanctuary remaster:
09. Been Hurt (single b-side) (3:56)
10. Love Stealer (single a-side) (3:28)
11. Think It Over (single a-side) (3:33)
12. Feelings (Live) (2:44) *
13. Lying (out-take) (4:23) *

* Previously unreleased

Executive-Producer: Gerry Bron
Producer: Uriah Heep
Producer, Engineer: John Gallen
Engineer: Darren Burn, David Kemp, Julian Cooper, Nick Rogers
Design: Karl Bosley, Lindy Curry
Artwork Design, Photography: Martin Poole

Skupina:
Mick Box - Electric & Acoustic Guitars
John Lawton - Lead & Backing Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Synthesizer, Slide & Acoustic Guitars, Backing Vocals
Lee Kerslake - Drums, Syn-drums, Backing Vocals
Trevor Bolder - Bass Guitar
Hosté:
Chris Mercer - Tenor Sax Solo (07)
Diskografie Fallen Angel
Vyšlo červenec 1978, Bronze, BRNA 512 (UK)
září 1978, Chrysalis, CHR-1204 (US)
CD 1989, Castle Classics, CLACD 176 (France)
CD 1997, Essential, ESMCD 561 (UK) Remastered: Mike Brown & Robert Corich +4 bonus tracks
CD 2004, Sanctuary Midline, SMRCD111 (UK) Remaster +8 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Woman Of The Night (4:07)
02. Falling in Love (2:59)
03. One More Night (Last Farewell) (3:35)
04. Put Your Lovin' On Me (4:08)
05. Come Back To Me (4:22)
06. Whad 'Ya Say (3:41)
07. Save It (3:33)
08. Love Or Nothing (3:02)
09. I'm Alive (4:18)
10. Fallen Angel (4:51)
Total Time: (38:37)

Bonus tracks on 1997 Essential remaster:
11. Cheater (single b-side) (4:04)
12. Gimme Love (originally Struttin') (single b-side) (3:16)
13. A Right To Live (Out-take) (3:37) *
14. Been Hurt (Out-take) (5:03) *

Bonus tracks on 2004 Sanctuary remaster:
11. A Right To Live (Promo B Side) (3:37)
12. Cheater (Single B Side) (4:05)
13. Gimme Love (Single B Side) (3:18)
14. Last Farewell (Alt. Version Of 'One More Night') (3:20) *
15. Street Lady (Alt. Version Of 'Woman Of The Night') (3:42) *
16. Struttin' (Alt. Version Of 'Gimme Love') (3:17) *
17. Falling In Love (Live Version) (3:08)
18. Woman Of The Night (Live Version) (3:19)

* Previously unreleased

Arranged: Uriah Heep
Producer: Gerry Bron Ken Hensley
Engineer: Julian Cooper, John Gallen, Colin Bainbridge, Peter Gallen
Design, Artwork: Chris Achilleos with Chess Creative Services
Photography: Fin Costello

Skupina:
John Lawton - Vocals
Mick Box - Guitars
Trevor Bolder - Bass
Ken Hensley - Keyboard, Guitars, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Innocent Victim
Vyšlo 1977, Bronze, TC-BRON 504 (UK)
1977, Warner Brothers, BSK 3145 (US)
1977, Bronze, 25543 XOT (Netherlands)
CD 1987, Bronze, 260 130 (Germany)
CD 1997, Essential, ESMCD 560 (UK) Remastered: Mike Brown & Robert Corich +2 bonus tracks CD 2004, Sanctuary Midline, SMRCD108 (Europe) Remaster +6 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Keep On Ridin' (3:41)
02. Flyin' High (3:18)
03. Roller (4:38)
04. Free 'N' Easy (3:02)
05. Illusion (5:02)
06. Free Me (3:35)
07. Cheat 'N' Lie (4:50)
08. The Dance (4:49)
09. Choices (5:42)
Total Time: (38:37)

Bonus tracks on 1997 Essential remaster:
10. Illusion / Masquerade (full unedited version) (8:18)
11. The River (Out-take) (3:07)

Extra bonus tracks on 2004 Sanctuary remaster:
12. Put Your Music (Where Your Mouth Is) (Outtake from Firefly sessions) (2:57)
13. Cheat 'n' Lie (Live *) (5:58)
14. Free Me (Live *) (5:46)
15. Free 'n' Easy (Live *) (3:15)

* Recorded during European Tour 1979 (alt. versions to the ones released on "Live in Europe 1979")
Arranged: Uriah Heep
Producer: Gerry Bron
Co-producer: Ken Hensley
Engineer: Peter Gallen
Artwork: Steve Ridgeway
Cover, Design: David Shortt
Illustration: John Holmes with Leaderline Artists

Skupina:
Mick Box - Guitars
John Lawton - Lead Vocals
Trevor Bolder - Bass Guitar
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Co-lead (08) & Backing Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Firefly
Vyšlo 1977, Bronze, ILPS 9483 (UK)
1977, Warner Brothers, BS3013 (US)
CD 1987, Bronze, 260 131 (Germany)
CD 1997, Essential, ESMCD559 (UK) Remastered: Mike Brown & Robert Corich +4 bonus tracks
CD 2004, Sanctuary Midline, SMRCD107 (Europe) Remaster +8 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. The Hanging Tree (3:42)
02. Been Away Too Long (5:04)
03. Who Needs Me (3:40)
04. Wise Man (4:44)
05. Do You Know (3:15)
06. Rollin' On (6:32)
07. Sympathy (4:50)
08. Firefly (6:18)
Total Time: (38:05)

Bonus tracks on 1997 Essential remaster:
09. Crime Of Passion (single b-side) (3:37)
10. Do You Know (demo version) (3:16) *
11. A Far Better Way (Out-take) (5:50)
12. Wise Man (TV backing track version) (4:48) *

Bonus tracks on 2004 Sanctuary remaster:
09. Crime of Passion (single b-side) (3:38)
10. A Far Better Way (out-take) (5:58)
11. I Always Knew (out-take) (4:04) *
12. Dance Dance Dance (out-take) (3:46) *
13. Been Away Too Long (demo version) (5:01) *
14. Do You Know (demo version) (3:15)
15. Who Needs Me (live version) (9:49)
16. Wise Man (TV backing track version) (4:50)

* Previously unreleased

Producer: Gerry Bron
Engineer: Peter Gallen
Mastered: Pete Norman
Cover: Gail Clark
Illustration: Rici di Tommaso
Artwork: Martin White

Skupina:
David Byron - Vocals (excl. 01)
Lee Kerslake - Drums, Percussion, Backing Vocals
Ken Hensley - Organ, Piano, Moog, Electric Piano, Guitars (Slide, Acoustic, Electric-12 String, Pedal Steel), Tubular Bells, Vocals (01)
John Wetton - Bass, Guitar, Mellotron, Electric Piano, Vocals (01)
Mick Box - Lead Guitar, 6- & 12-string Acoustic Guitars
Hosté:
Diskografie High And Mighty
Vyšlo květen 1976, Bronze, ILPS 9384 (UK)
květen 1976, Warner Brothers Records, BS 2949 (US)
CD 1987, Bronze, 260 133 (Germany)
CD 1997, Essential, ESMCD 468 (UK) Remastered: Mike Brown & Robert M. Corich +2 bonus tracks
CD 2004, Sanctuary Midline, SMRCD101 (Europe) Remaster +8 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. One Way Or Another (4:37)
02. Weep In Silence (5:09)
03. Misty Eyes (4:15)
04. Midnight (5:40)
05. Can't Keep A Good Band Down (3:40)
06. Woman Of The World (3:10)
07. Footprints In The Snow (3:56)
08. Can't Stop Singing (3:15)
09. Make A Little Love (3:24)
10. Confession (2:16)
Total Time: (39:22)

Bonus tracks on 1997 Essential remaster:
11. Name Of The Game (out-take) (4:59) *
12. Sundown (out-take) (3:20) *

Bonus tracks on 2004 Sanctuary remaster:
11. Name Of The Game (out-take) (5:13) *
12. Sundown (Alternate Version) (3:20)
13. Weep In Silence (Extended Version) (7:46) *
14. Name Of The Game (Demo Version) (3:21)
15. Does Anything Matter (Demo Version) (3:20)
16. I Close My Eyes (Demo Version) (4:18) *
17. Take Care (Demo Version) (2:57)
18. Can't Keep A Good Band Down (Edited Version) (3:09) *

* Previously unreleased

Producer, Arranged: Uriah Heep
Engineer: John Gallen
Technician: Del Roll, George Merriman, Mike Briscoe, Pete Gibbs
Mastered: Alan Corbeth
Plated: Eddy Gorecki
Artwork: Shirtsleeve Studio

Skupina:
David Byron - Lead Vocals
John Wetton - Bass, Mellotron, Backing Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Synths, Guitars, Backing Vocals
Mick Box - Guitars
Lee Kerslake - Drums, Percussion
Hosté:
Diskografie Return To Fantasy
Vyšlo listopad 1975, Bronze, ILPS 9335 (UK)
listopad 1974, Warner Brothers Records, BS 2869 (US)
CD 1989, Legacy Records, LLMCD-3018 (UK)
CD 1996, Essential, ESMCD 381 (UK) Remaster: Mike Brown & Robert Corich +4 bonus tracks
CD 2004, Sanctuary Midline, SMRCD100 (Europe) Remaster +7 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Return To Fantasy (5:52)
02. Shady Lady (4:46)
03. Devil's Daughter (4:48)
04. Beautiful Dream (4:52)
05. Prima Donna (3:11)06. Your Turn To Remember (4:22)
07. Showdown (4:17)
08. Why Did You Go (3:53)
09. A Year Or A Day (4:22)
Total Time: (40:23)

Bonus tracks on 1996 Essential remaster:
10. Shout It Out (single b-side) (3:37)
11. The Time Will Come (single b-side) (4:10)
12. Beautiful Dream (demo version) (5:50) *
13. Return To Fantasy (Single edited version) (3:41)

Bonus tracks on 2004 Sanctuary remaster:
10. Shout It Out (single b-side) (3:35)
11. The Time Will Come (single b-side) (4:08)
12. Prima Donna (demo version) (4:06)
13. Beautiful Dream (demo version) (5:19)
14. The Time Will Come (demo version) (4:18)
15. Why Did You Go (demo version) (5:49)
16. Showdown (demo version) (7:14)

* Previously unreleased

Composed By, Arranged By, Performer: Uriah Heep
Producer: Gerry Bron
Engineer: Peter Gallen, Dave Burns, Dave Harris
Mastered: Harry Moss
Artwork: Dave Field
Illustration: Dave Field
Photography: Joe Gaffney

Skupina:
David Byron - Lead Vocals
Mick Box - Guitars
Gary Thain - Bass Guitar
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Backing Vocals
Lee Kerslake - Drums, Percussion, Backing Vocals
Hosté:
Diskografie Wonderworld
Vyšlo 1974, Bronze, ILPS 9280 (UK)
1974, Bronze/Warner Bros. Records, WB L8W 2800 (US)
CD 1989, Legacy Records, LLMCD-3017 (Sweden)
CD 1996, Essential, ESMCD 380 (UK) Remastered: Mike Brown & Robert M. Corich +4 bonus tracks
CD 2004, Sanctuary Midline, SMRCD012 (Europe) Remaster +6 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Wonderworld (4:29)
02. Suicidal Man (3:38)
03. The Shadows And The Wind (4:27)
04. So Tired (3:39)
05. The Easy Road (2:43)
06. Something Or Nothing (2:56)
07. I Won't Mind (5:59)
08. We Got We (3:39)
09. Dreams (6:10)
Total Time: (37:40)

Bonus tracks on 1996 Essential remaster:
10. What Can I Do (single B-side) (3:10)
11. Dreams (unedited long version) (7:08) *
12. Something Or Nothing (live version recorded at Shepperton 1974) (3:09) *
13. The Easy Road (live version recorded at Shepperton 1974) (2:53) *

Bonus tracks on 2004 Sanctuary remaster:
10. What Can I Do (single B-side) (3:09)
11. Love, Hate And Fear (4:29) *
12. Stone's Throw (5:36) *
13. Dreams (extended version) (7:13)
14. I Won't Mind (live version) (5:35)
15. So Tired (live version) (3:29)

* Previously unreleased

Total Time: (00:00)

Recorded on January, 1974 - March, 1974 at Musicland, Munich, Germany, at Shepperton Film Studios
Written, Arranged: Uriah Heep
Producer: Gerry Bron
Engineer: Hans Menzel, Mack, Peter Gallen
Mixing: Ian Herron
Lacquer Cut: Harry Moss
Artwork, Photography: Graham Hughes
Artwork: Graham Hughes (photo)

Skupina:
David Byron - Lead Vocals
Mick Box - Guitars
Gary Thain - Bass
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Backing Vocals
Lee Kerslake - Drums, Percussion, Backing Vocals
Hosté:
Diskografie Sweet Freedom
Vyšlo 1973, Bronze, ILPS 9245 (UK)
CD 1987, Bronze, 260 136-217 (Germany)
CD 1996, Essential, ESMCD 338 (UK) Remastered: Mike Brown & Robert M. Corich +3 bonus tracks
CD 2004, Sanctuary Midline, SMRCD011 (Europe) Remaster reissue +6 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Dreamer (3:41)
02. Stealin' (4:49)
03. One Day (2:47)
04. Sweet Freedom (6:37)
05. If I Had the Time (5:43)
06. Seven Stars (3:52)
07. Circus (2:44)
08. Pilgrim (7:10)
Total Time: (37:23)

Bonus tracks on 1996 Essential remaster:
09. Sunshine (single B-side) (4:48)
10. Stealin' (edited single version) (3:17)
11. Seven Stars (unedited long version) (5:29) */

Bonus tracks on 2004 Sanctuary remaster:
09. Sunshine (single B-side) (4:48)
10. Seven Stars (extended version) (7:03)
11. Pilgrim (extended version) (8:29) */
12. If I Had The Time (demo version) (6:02)
13. Sweet Freedom (live version) (6:48)
14. Stealin' (live version) (5:41)

*/ Previously unreleased
Producer: Gerry Bron
Engineer: Peter Gallen
Art Direction, Design: Peter Corriston
Cover, Photography: Fin Costello

Skupina:
David Byron - Lead Vocals
Lee Kerslake - Drums, Percussion
Mick Box - Guitars
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Moog Synthesizer, Vocals (08)
Gary Thain - Bass Guitar
Hosté:
Brian Cole - Pedal Steel Guitar (07)
Diskografie The Magician's Birthday
Vyšlo 10. prosince 1972, Bronze, ILPS 9213 (UK)
CD 1986, Castle Classics, CLACD109 (UK)
CD 1996, Essential, ESMCD 339 (UK) Remastered: Mike Brown & Robert Corich +2 bonus tracks
CD 2003, Castle Music, CMRCD771 (Europe) Remastered: M. Brown & R. Corich +9 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Sunrise (4:04)
02. Spider Woman (2:25)
03. Blind Eye (3:33)
04. Echoes In The Dark (4:48)
05. Rain (3:59)
06. Sweet Lorraine (4:13)
07. Tales (4:09)
08. The Magician's Birthday (10:23)
Total Time: (39:46)

Bonus tracks on 1996 Essential remaster:
09. Silver White Man (out-take) (3:43) §
10. Crystal Ball (out-take) (4:08) §

Bonus tracks on 2003 Castle remaster:
09. Gary's Song - Crystal Ball (alternate version) §
10. Silver White Man (vocal version) §
11. Proud Words (alternate version) §
12. Echoes In The Dark (edit) §
13. Rain (edit) §
14. Happy Birthday (out-take) §
15. Sunrise (single edit)
16. Crystal Ball (out-take)
17. Silver White Man ( out-take, instrumental version)

§ Previously unreleased

Producer: Gerry Bron
Engineer: Peter Gallen, Ashley Howe
Mastered: Gilbert Kong
Artwork: Roger Dean
Photography: Fin Costello
Liner Notes: Ken Hensley

Skupina:
David Byron - Vocals
Mick Box - Guitars
Gary Thain - Bass Guitar
Ken Hensley - Keyboards, Guitars, Percussion, Vocals (08,09)
Lee Kerslake - Drums, Percussion
Mark Clarke - Bass (01,10,11), Vocals (01)
Hosté:
Diskografie Demons And Wizards
Vyšlo 19. května 1972, Bronze, ILPS 9193 (UK)
CD 1987, Castle Communications, CLACD 108 (France)
CD 1996, Essential, ESMCD 319 (UK) Remastered: Mike Brown +3 bonus tracks
CD 2003, Castle Music, CMRCD672 (UK) Remastered: Mike Brown +5 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. The Wizard (2:59)
02. Traveller in Time (3:26)
03. Easy Livin' (2:36)
04. Poet's Justice (4:14)
05. Circle of Hands (6:34)
06. Rainbow Demon (4:30)
07. All My Life (2:46)
08. Paradise (5:15)
09. The Spell (7:26)
Total Time 39:46

Bonus tracks on 1996 Essential remaster:
10. Why (edited for single B-side) (4:53)
11. Why (extended version) (7:39) *
12. Home Again to You (outtake) (5:20) *

Bonus tracks on 2003 Castle Music remaster:
10. Why (extended mix)
11. Rainbow Demon (single edit)
12. Proud Words (outtake)
13. Home Again to You (demo)
14. Green Eye (demo)

* Previously unreleased

Producer: Gerry Bron
Engineer: Peter Gallen, Ashley Howe
ArtWork: Roger Dean with Dominy Hamilton (photo)

Skupina:
David Byron - Lead Vocals
Mick Box - Lead & Acoustic Guitars
Ken Hensley - Organ, Piano, Electric & Acoustic Guitars, Lead Vocals (01)
Paul Newton - Bass Guitar
Iain Clarke - Drums
Hosté:
Teddy Osei - Percussion (01)
Mack Tontoh - Percussion (01)
Loughty Amao - Percussion (01)
Manfred Mann - Moog (03,04)
Diskografie Look At Yourself
Vyšlo 8. listopadu 1971, Bronze, ILPS-9169 (UK)
CD 1986, Victor, VDP-1148 (Japan)
CD 1987, Bronze, 260 138 (Germany)
CD 1988, Castle Communications, LTCD04 (UK)
CD 1996, Essential, ESMCD 318 (UK) Remastered: Mike Brown +2 bonus tracks
CD 2003, Castle Music, CMRCD671 (UK) Remastered: Mike Brown +7 bonus tracks169

Seznam skladeb:
01. Look At Yourself (5:07)
02. I Wanna Be Free (3:59)
03. July Morning (10:36)
04. Tears In My Eyes (5:02)
05. Shadows Of Grief (8:40)
06. What Should Be Done (4:13)
07. Love Machine (3:37)
Total Time: (41:14)

Bonus Tracks on 1996 Essential remaster:
08. Look At Yourself (Single version) (3:07)
09. What's Within My Heart (Out-Take) (5:23)
Total Time: (53:10)

Bonus Tracks on 2003 Castle Music remaster:
08. What's Within My Heart ( Look At Yourself Sessions Out-Take) (5:24)
09. Why (Look At Yourself Sessions Out-Take) (11:18)
10. Look At Yourself (Alternative Single Version) (3:19)
11. Tears In My Eyes (Extended Version) (5:38) *
12. What Should Be Done (Out-Take, Original Studio Version) (4:26)
13. Look At Yourself (BBC Session #) (4:32) *
14. What Should Be Done (BBC Session #) (3:26) *
Total Time: (79:17)

* Previously unreleased
# Recorded Live for Mike Harding, Sounds Of The Seventies at Maida Vale Studio 4 (October 1971)
Producer: Gerry Bron
ArtWork: Douglas Maxwell Ltd. with Tony Evans (photo)
Lacquer Cut: Porky
Photography: Tony Evans

Skupina:
David Byron - Lead Vocals
Mick Box - Lead & Acoustic Guitar, Vocals
Ken Hensley - Organ, Piano, Slide & Acoustic Guitars, Harpshicord, Vibes, Lead Vocals (04,05)
Paul Newton - Bass Guitar, Vocals
Keith Baker - Drums
Hosté:
John Fiddy - Brass & Woodwind Arrangements (06)

Diskografie Salisbury
Vyšlo 12. února/8. března 1971, Vertigo, 6360028 (UK)
197, Bronze, ILPS 9152 (Sweden)
CD 1987, Bronze, 258 295 (Germany)
CD 1988, Castle Communication, CLACD106 (UK)
CD 1996, Essential, ESMCD 317 (UK) Remastered: Mike Brown +2 bonus tracks
CD 2003, Castle Music, CMRCD643 (UK) Remastered: Mike Brown +7 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Bird Of Prey (4:05)
02. The Park (5:38)
03. Time To Live (4:02)
04. Lady In Black (4:33)
05. High Priestess (3:39)
06. Salisbury (16:02)
Total Time: (37:59)

Bonus Tracks on 1996 Essential remaster:
07. Simon The Bullet Freak (US Album Version) (3:27) #
08. High Priestess (Single version) (3:13)
Total Time: (44:39)

Bonus Tracks on 2003 Castle remaster:
07. Simon The Bullet Freak (US Album Version) (3:27) #
08. Here Am I (Alt. Version) (7:50) *
09. Lady In Black (Alt. Version) (3:33) *
10. High Priestess (Single Edit) (3:38)
11. Salisbury (Single Edit) (4:21) *
12. The Park (Alt. Version) (5:18) *
13. Time To Live (Alt. Version) (4:14) *
Total Time: (71:02)

* Previously Unreleased
# Also on 1971 Single B-side
Release on 1971, Mercury, SR 61319 (US) Different Coverart, omits "Bird of Prey" track and includes *"Simon the Bullet Freak" on altered running order from international releases: 5-2-3-4-*-6

Producer: Gerry Bron
Engineer: Peter Gallen
Arranged: John Fiddy
Design: Bloomsbury Group
ArtWork: Bloomsbury Group (except North America releases)
Liner Notes: Ken Hensley
Photography: Central Office Of Information
Tape Op: Ashley Howe, Les Cunningham
Pojmenování alba "Salisbury" bylo zdrojem mnoha příběhů, z nichž některé si rozporovaly. Ken Hensley uvedl, že název alba pochází z protiválečné fáze kapely a roviny Salisbury byly místem vojenských výcvikových prostor. Tank, který drtil květinu na obalu alba, byl vyfotografován právě v Salisbury. I když se toto vysvětlení zdá věrohodné, další člen kapely uvedl, že "Salisbury" bylo věnován fanouškům, kteří pomáhali Heep při zkoušce. Zdá se, že příběh zahrnoval i vyhazovače jménem Tiny, který po koncertu nedovolil kapele získat vybavení. Poté, co policie zasáhla, dostali Heep pět minut na to, aby přesunul své vybavení, a někteří fanoušci pomáhali roadies dokončit práci. Podle příběhu se tento koncert konal ve městě Salisbury 11. července 1970. Jedna verze tohoto příběhu zahrnuje Micka, který se potýká s Tiny, protože se neshodli na tom, zda je chování dětí na koncertu přijatelné. V této verzi se skupina musela vloupat do místa konání, aby získala své vybavení zpět. Ještě v další verzi tohoto příběhu byly děti na koncertě s černými nosy od čichání laku na boty.

Severoamerické vydání "Salisbury" mělo opět jinou obálku a jiný seznam skladeb než britské. Obálka připomínala DaVinciho studii lidské anatomie. Hodila se velmi dobře k melancholické náladě alba. "Simon The Bullet Freak" nahradila "Bird Of Prey". Britská verze "Bird Of Prey" byla však jiná na debutovém albu než americká verze.

Skupina:
Mick Box - Lead Guitar, Vocals
David Byron - Lead Vocals
Ken Hensley - Organ, Slide Guitar, Piano, Vocals
Paul Newton - Bass Guitar, Vocals
Ollie Olsson - Drums (04,05)
Hosté:
Alex Napier - Drums (01-03,06-08)
Colin Wood - Keyboard (03,08)

Diskografie ...Very 'Eavy ...Very 'Umble
Vyšlo 13/19. června 1970, Vertigo, 6360 006 (UK)
1970, Mercury, SR-61294 (US) as "Uriah Heep", new cover & 1 different song from UK rel.
CD 1987, Bronze, 258 294 (Europe)
CD 1992, Castle Communications, CLC 5105 (UK) Remastered: Mike Brown & Robert Corich
CD 1996, Essential, ESMCD 316 (UK) New remaster: M. Brown & R. Corich +3 bonus tracks
CD 2003, Sanctuary Records, CMRCD642 (UK) 1996 remaster reissue expanded +8 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Gypsy (6:37)
02. Walking In Your Shadow (4:31)
03. Come Away Melinda (3:46)
04. Lucy Blues (5:09) *
05. Dreammare (4:39)
06. Real Turned On (3:37)
07. I'll Keep On Trying (5:24)
08. Wake Up (Set Your Sights) (6:22)
Total Time: (40:05)

* Exchanged for "Bird of Prey" on US Edition

Bonus tracks on 1996 remaster:
09. Gypsy (single edited and remixed version) (2:57)
10. Come Away Melinda (alternate version) (3:42) §
11. Born In A Trunk (outtake of a song first released on "The Lansdowne Tapes") (3:45) §

Bonus tracks on 2003 Sanctuary expanded edition:
9. Bird Of Prey (original single B-side = US album version) (4:05)
10. Born In A Trunk (alternate version) (4:31) §
11. Come Away Melinda (alternate version) (4:15) §
12. Gypsy (extended mix) (7:07) §
13. Wake Up (Set Your Sights) (alternate version) (6:32) §
14. Born In A Trunk (instrumental version) (4:31) §
15. Dreammare (BBC 5th May 1970 live version) (3:08) §
16. Gypsy (BBC 5th May 1970 live version) (5:15) §

§ Previously unreleased

Producer: Gerry Bron
Engineer: Peter Olliff, Peter Gallen
Design & Artwork: Robin Nicol for Design Machine
Liner Notes: Ken Hensley
Photography: Peter Smith


Skupina:
Mick Box - Guitars
Phil Lanzon - Keyboards
Bernie Shaw - Vocals
Trevor Bolder - Bass Guitar
Lee Kerslake - Drums
Hosté:
Diskografie Raging Through The Silence
The 20th Anniversary Concert - Live At The London Astoria 18th May 1989
2CD/DVD, vyšlo 9. září 2017, Uriah Heep Records, UH003CDVD

Seznam skladeb:
CD 1:
01. Bad Bad Man (4:43)
02. Cry Freedom (4:24)
03. Stealin' (5:30)
04. Too Scared To Run (4:08)
05. The Other Side Of Midnight (4:09)
06. More Fool You (3:10)
07. Blood Red Roses (3:53)
08. Mr. Majestic (5:56)
09. The Wizard (4:11)
10. July Morning (10:19)
CD 2:
01. Gypsy (9:24)
02. Easy Livin' (3:42)
03. That's The way It Is (3:57)
04. Look At Yourself (12:56)
05. The Uriah Heep Story Interview (with Chris Tetley) (25:27)
Total Time: (211:38)

DVD:
01. Bad Bad Man (4:43)
02. Cry Freedom (4:24)
03. Stealin' (5:30)
04. Too Scared To Run (4:08)
05. The Other Side Of Midnight (4:09)
06. More Fool You (3:10)
07. Blood Red Roses (3:53)
08. Mr. Majestic (5:56)
09. The Wizard (4:11)
10. July Morning (10:19)
11. Gypsy (9:24)
12. Easy Livin' (3:42)
13. That's The Way That It Is (3:57)
14. Look At Yourself (12:56)
The Uriah Heep Story Interview (with Chris Tetley) (25:27)
Total Time: (211:38)

Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Davey Rimmer - Bass, Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Percussion
Hosté:
Diskografie Live at Koko London 2014
2CD/DVD, Blu-ray, Digital, vyšlo 24. února 2015, Frontiers Music Srl

Seznam skladeb:
CD 1 (51:18)
01. Against The Odds (5:48)
02. Overload (5:58)
03. Traveller In Time (3:10)
04. Sunrise (5:11)
05. Stealin' (5:46)
06. I'm Ready (4:21)
07. Between Two Worlds (6:12)
08. Can't Take That Away (4:55)
09. One Minute (4:59)
10. Nail On The Head (4:58)
CD 2 (41:33)
01. Into The Wild (4:20)
02. Gypsy (4:39)
03. Look At Yourself (4:23)
04. Box Wah Box (3:42)
05. July Morning (11:55)
06. Lady In Black (6:34) 07. Free 'n' Easy (2:30)
08. Easy Livin' (3:30)
Total Time: (92:55)

DVD/Blu-ray has the same track list as CDs
Bonus features:
01. One Minute (Promo video)
02. The making of "Outsider"

Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Live At The Rock Of Ages Festival Germany 2008
(Official Bootleg Volume VI)Vyšlo červenec 2013, Ear Music, 0208822ERE

Seznam skladeb:
01. Overload (Box/Lanzon) (5:54)
02. Cry Freedom (Box/Lanzon) (4:43)
03. Falling In Love (Hensley) (3:01)
04. Words In The Distance (Box/Lanzon) (5:13)
05. Tears Of The World (Box/Lanzon) (4:53)
06. Between Two Worlds (Box/Lanzon) (7:12)
07. The Wizard (Hensley/Clarke) (4:13)
08. Free Me (Hensley) (6:33)
09. Shadow (Lanzon) (3:43)
10. Sunrise (Hensley) (4:43)
11. Gypsy (Byron/Box) (3:53)
12. July Morning (Hensley/Byron) (10:53)
13. Easy Livin' (Hensley) (5:06)
14. Lady In Black (Hensley) (6:19)
Total Time: (76:19)

Recorded July 25, 2008

Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Live In Athens, Greece 2011
(Official Bootleg Vol. V)
Vyšlo březen 2012, Ear Music, 0207673ERE (Germany)

Seznam skladeb:
01. Overload (6:16)
02. Return To Fantasy (4:51)
03. Only Human (3:34)
04. Book Of Lies (4:39)
05. Bird Of Prey (3:45)
06. Stealin' (6:36)
07. Rainbow Demon (5:18)
08. Free Me (6:22)
09. Free 'N' Easy (2:30)
10. Gypsy (4:31)
11. Look At Yourself (7:34)
12. July Morning (10:53)
13. Easy Livin' (3:19)
Total Time: (70:07)

Recorded live at Gagarin 205, Athens, Greece 12th March 2011

Skupina:
Mick Box - Guitars, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Bernie Shaw - Lead Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Live In Brisbane Australia 2011
(Official Bootleg Volume IV)
2CD, září 2011, Ear Misic/Edel

Seznam skladeb:
CD 1
01. Wake The Sleeper (5:34)
02. Return To Fantasy (5:03)
03. Only Human (3:50)
04. Book Of Lies (4:33)
05. Bird Of Prey (3:52)
06. Stealin' (6:18)
07. Rainbow Demon (5:05)
08. The Wizard (5:02)
09. Free Me (5:55)
Total Time: (45:12)

CD 2
01. Free 'N' Easy (2:43)
02. Gypsy (4:34)
03. Look At Yourself (8:15)
04. July Morning (11:00)
05. Easy Livin' (5:48)
06. Sunrise (5:34)
07. Lady In Black (6:06)
Total Time: (44:00)

Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Live In Armenia
2CD/2LP, vyšlo září 2011, Frontiers Records

Seznam skladeb:
CD 1 (59:24)
01. Wake The Sleeper (4:23)
02. Overload (5:57)
03. Tears Of The World (5:38)
04. Stealin' (6:28)
05. Book Of Lies (4:36)
06. Gypsy (5:33)
07. Look At Yourself (8:50)
08. What Kind Of God (7:30)
09. Angels Walk With You (6:41)
10. Shadow (3:48)
CD 2 (35:51)
01. July Morning (10:03)
02. Easy Livin' (6:26)
03. Sunrise (5:13)
04. Sympathy (5:29)
05. Lady In Black (8:40)
Total Time: (95:15)

DVD
01. Wake The Sleeper ()
02. Overload ()
03. Tears Of The World ()
04. Stealin' ()
05. Book Of Lies ()
06. Gypsy ()
07. Look At Yourself ()
08. What Kind Of God ()
09. Angels Walk With You ()
10. Shadow ()
11. July Morning ()
12. Easy Livin' ()
13. Sunrise ()
14. Sympathy ()
15. Lady In Black ()
Total Time: (95:48)

Recorded in Yerevan, Armenia, 16 October 2009

Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Guitare, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Vocals
Hosté:
Mickey Moody - Slide Guitar
Diskografie Live In Kawasaki, Japan 2010
(Official Bootleg Volume III)
2CD, vyšlo březen 2011, Ear Music, 0206470ERE
2CD 2011, Soyuz Music, SZCD 7240-11 (Russia)

Seznam skladeb:
CD 1
01. Wake The Sleeper (Box/Lanzon) (5:23)
02. Overload (Box/Lanzon) (5:49)
03. Bird Of Prey (Box/Byron/Hensley/Newton) (3:55)
04. Stealin' (Hensley) (6:43)
05. Love In Silence (Box/Lanzon) (7:50)
06. The Wizard (Hensley/Clarke) (3:55)
07. Traveller In Time (Byron/Box/Kerslake) (3:24)
08. Easy Livin' (Hensley) (2:59)
09. Poets Justice Box/Kerslake/Hensley) (4:32)
10. Circle Of Hands (Hensley) (6:22)
11. Rainbow Demon (Hensley) (4:53)
12. All My Life (Box/Byron/Kerslake) (3:55)
13. Paradise / The Spell (Hensley) (12:15)
Total Time: (72:00)
CD 2
01. Rain (Hensley) (5:09)
02. Free'n'Easy (Lawton/Box) (2:31)
03. Gypsy (Byron/Box) (4:29)
04. Look At Yourself (Hensley) (8:32)
05. Angels Walk With You (Bolder) (6:37)
06. Shadow (Lanzon) (3:51)
07. July Morning (Hensley/Byron) (13:26)
08. Lady In Black (Hensley) (7:09)
Total Time: (51:47)

Recorded live at Club Zitta Kawasaki, Tokyo, Japan 24th October 2010

Skupina:
Mick Box - Guitars, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Bernie Shaw - Lead Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Live In Budapest Hungary 2010
(Official Bootleg Volume II)
2CD, vyšlo říjen 2010, Ear Music, 0205778ERE (Germany)
2CD 2010, Soyuz Music/Edel, SZCD 7049-10 (Russia)

Seznam skladeb:
CD1
01. Wake The Sleeper (Box/Lanzon) (4:36)
02. Return To Fantasy (Hensley/Byron) (4:35)
03. Only Human (Box/Lanzon) (4:09)
04. Book Of Lies (Box/Lanzon) (4:34)
05. Bird Of Prey (Box/Byron/Hensley/Newton) (3:49)
06. Corridors Of Madness (Box/Lanzon) (6:18)
07. Love In Silence (Box/Lanzon) (7:31)
08. Rain (Hensley) (4:40)
09. The Wizard (Hensley/Clarke) (4:52)
10. Free Me (Hensley) (5:16)
Total Time: (50:20)
CD2
01. Sunrise (Hensley) (6:03)
02. Free 'n' Easy (Lawton/Box) (2:31)
03. Gypsy (Byron Box) (4:33)
04. Angels Walk With You (Bolder) (7:01)
05. July Morning (Hensley/Byron) (13:25)
06. Easy Livin' (Hensley) (4:08)
07. Lady In Black (Hensley) (7:34)
Total Time: (45:15)

Recorded live at Petofi Hall in Budapest Hungary, May 4th 2010

Skupina:
Mick Box - Guitars, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Bernie Shaw - Lead Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Live At Sweden Rock Festival 20092010
(Official Bootleg Vol. I)
Vyšlo 2010, Edel Company GmbH
CD ůnor 2010, Soyuz, SZCD 6887-10 (Russia, under licence by Edel)

Seznam skladeb:
01. Sunrise (4:49)
02. Stealin (6:19)
03. Gypsy (5:35)
04. Look At Yourself (7:50)
05. Ghost Of The Ocean (3:36)
06. Angels Walk With You (6:32)
07. July Morning (10:50)
08. Easy Living (3:23)
09. Lady In Black (7:35)
Total Time: (56:29)

Skupina:
Mick Box - Guitars, Vocals
Trevor Bolder - Bass Guitar, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Bernie Shaw - Lead Vocals
Hosté:
John Lawton & Heather Findlay
Diskografie Magic Night
Vyšlo 6. listopadu 2004, Classic Rock Legends Ltd, CRL 1537 (UK)
CD 2014, SFM, SFMCDVD901 (UK)
CD 2020, Back On Black, RCV225LP (UK & Europe)

Seznam skladeb:
01. Easy Livin' (2:38)
02. Shadows Of Grief (6:11)
03. Cry Freedom (3:41)
04. Pilgrim (6:18)
05. Bad Bad Man (3:39)
06. Devil's Daughter (4:44)
07. Wise Man (4:12)
08. Firefly (1:59)
09. Heartless Land (1:48)
10. Free Me (3:25)
11. The Wizard (3:50)
12. Love In Silence (6:46)
13. Been Away Too Long (3:57)
14. Stealin' (5:21)
15. Too Scared To Run (4:00)
16. The Other Side Of Midnight (4:29)
Total Time: (66:58)

Mixed: Rafe McKenna
Cover: Rodney Matthews
Photography: Chris Walkden, Ruud Verhalle

Skupina:
Mick Box - Guitar, Vocals
Trevor Bolder - Bass Guitar, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Bernie Shaw - Lead Vocals
Hosté:
Diskografie Live In the USA
Vyšlo 6. listopadu 2003, Classic Rock Legends Ltd, CRP1089 (UK)

Seznam skladeb:
01. Rainbow Demon (3:55)
02. Easy Livin' (3:07)
03. The Wizard (4:16)
04. Return To Fantasy (4:52)
05. Tales (4:45)
06. Heartless Land (4:57)
07. Blind Eye (3:52)
08. The Other Side Of Midnight (4:17)
09. That's The Way It Is (4:08)
10. The Magician's Birthday (12:43)
Total Time: (50:52)

Skupina:
Mick Box - Guitars, Vocals
Trevor Bolder - Bass Guitar, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Bernie Shaw - Lead Vocals
Hosté:
Ken Hensley, John Lawton, Thijs van Leer, Emma Robbins, Kim Chandler, Aileen McLaughlin - Backing Vocals
Diskografie The Magician's Birthday Party
Vyšlo 5. února 2002, Classic Rock Productions, CRL0933 (UK)

Seznam skladeb:
01. Return To Fantasy (4:49)
02. Tales (5:55)
03. Sweet Pretender (Written: Bolder*) (4:17)
04. I'll Keep On Trying (4:28)
05. July Morning (10:12)
06. Paradise / The Spell (11:09)
07. Circle Of Hands (6:47)
08. The Magician's Birthday (10:28)
09. Sympathy (5:25)
10. Free 'N' Easy (Written: Lawton*) (3:18)
11. Sunrise (4:14)
12. Easy Livin' (3:33)
Total Time: (74:35)

Recorded on the Fleetwood mobile
Mixed at the Stoneroom Studios
CD mastered at Finesplice
Arranged: Uriah Heep
Producer: Pip Williams
Engineer [Stoneroom Studios]: Lee Hirons
Engineer [Finesplice]: Ben Turner
Engineer [Fleetwood Mobile]: Tim Summerhayes
Engineer [Fleetwood Mobile, Assisted]: Alex Goodison, Laura Whittaker
Artwork [Painting]: Roger Dean
This is the official live recording of one magical evening in London when Uriah Heep were joined on stage by former members Ken Hensley and John Lawton for a unique reunion concert featuring the very best of Uriah Heep live.

Skupina:
Mick Box - Guitar, Vocals
Trevor Bolder - Bass Guitar, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Bernie Shaw - Lead Vocals
Hosté:
Ian Anderson - Flute
The Uriah Heep Classic Rock Music Ensemble:
Liz Cheyen Liew - First Violin
Sarah Chi Liew - Second Violin
Saskia Tomkins - Viola
Pauline Kirke - Cello
String arrangements: Pip Williams and Phil Lanzon
Stefan Hannigan - Uillean Pipes and Percussion
Melvin Duffy - Pedal Steel and Slide Guitar
Kim Chandler - Flautist (03,07,14)
Pip Williams - Additional Acoustic Guitar (15)
Emma Robbins, Kim Chandler, Billie Godfrey - Backing Vocalists
Diskografie Acoustically Driven
Vyšlo 2. června 2001, Classic Rock Legends, CRL0676

Seznam skladeb:
01. Introduction (0:47)
02. Why Did You Go (3:59)
03. The Easy Road (2:41)
04. Echoes In The Dark (4:44)
05. Come Back To Me (4:40)
06. Cross That Line (5:56)
07. The Golden Palace (8:17)
08. The Shadows And The Wind (4:30)
09. Wonderworld (4:33)
10. Different World (5:03)
11. Circus (4.21)
12. Blind Eye (3:37)
13. Traveller In Time (2:50)
14. More Fool You (3:30)
15. Lady In Black (6:15)
16. Medley: The Wizard / Paradise / Circle Of Hands (9:24)
Total Time: (75:07)

Producer: Pip Williams

Skupina:
Mick Box - Guitar, Vocals
Trevor Bolder - Bass Guitar, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Bernie Shaw - Lead Vocals
Hosté:
Ian Anderson - Flute (08,09)
Diskografie Electrically Driven
Vyšlo 22. května 2001, Classic Rock Legends Ltd, CRL0715

Seznam skladeb:
01. Introduction (0:45)
02. Why Did You Go (3:55)
03. The Easy Road (2:45)
04. Echoes In The Dark (4:42)
05. Come Back To Me (4:49)
06. Cross That Line (5:57)
07. The Golden Palace (8:19)
08. The Shadows & The Wind (4:43)
09. Wonderworld (4:38)
10. Different World (4:40)
11. Circus (4:43)
12. Blind Eye (3:36)
13. Traveller In Time (2:58)
14. More Fool You (3:30)
15. Lady In Black (5:53)
16. The Wizard/Paradise/Circle Of Hands (Medley) (9:50)
Total Time: (75:43)

Recorded at London Astoria
Producer: Pip Williams
Arranged: Pip Williams, Uriah Heep
Paintings and Logos: Roger Dean
Photography: Louis Rentrop
Official Bootleg recorded live at the London Astoria on Friday March 23rd 2001 with special guest Ian Anderson

Skupina:
Mick Box - Guitars, Vocals
Bernie Shaw - Lead Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Tevor Bolder - Bass Guitar, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Future Echoes Of The Past
2CD, vyšlo 27. února 2000, Classic Rock Legends, CRL0605

Seznam skladeb:
Record One:
01. Between Two Worlds (6:02)
02. I Hear Voices (3:42)
03. Stealin' (5:35)
04. Universal Wheels (6:02)
05. Time Of Revelation (3:44)
06. Only The Young (5:02)
07. Sweet Freedom (6:32)
08. Rain (4:19)
09. Feels Like (4:59)
10. Sunrise (4:24)
11. Heartless Land (4:46)
12. Shelter From The Rain (6:07)
13. Love In Silence (6:44)
Record Two
01. July Morning (10:34)
02. Bird Of Prey (4:46)
03. Gypsy (3:48)
04. Everything In Life (2:52)
05. Easy Livin' (3:27)
06. Question (5:59)
07. Look At Yourself (9:46)
08. Lady In Black (9:15)

Bonus track:
09. Come Away Melinda (3:35) (recorded at the Munich sound check)
Total Time: (122:00)

Skupina:
David Byron - Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
Gary Thain - Bass, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Vocals
Hosté:
Diskografie Live On The King Biscuit Flower Hour
Vyšlo 21. května 1997, CD KBFH 70710-88027-2 (US)
CD 1999, US, different cover
CD 1999, UK, different cover
CD 2002, Holland, entitled "Easy Livin", different cover
CD 2003, US, entitled "Greatest Hits Live", different cover
DVD 2003, A Silverline Records, entitled "From The Front Row... Live!", different cover, different order of tracks
DVD, A Sound options: MLP 5.1 96kHz/24Bit, Dolby AC3 5.1

Seznam skladeb:
01. Easy Livin' (4:41)
02. Sweet Lorraine (5:52)
03. Stealin' (6:08)
04. July Morning (12:44)
05. Seven Stars (5:44)
06. Gypsy (7:55)
07. Drum Solo (6:23)
08. Sweet Freedom (9:49)
09. Look At Youself (8:44)
10. Love Machine (3:23)
11. Rock 'N' Roll Medley (6:38)
Total Time: (78:01)

Recorded on February 1974 at the San Diego Sports Arena in San Diego, California

Skupina:
Mick Box - Guitars, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Bernie Shaw - Lead Vocals
Hosté:
Diskografie Spellbinder Live
Vyšlo 8. prosince 1996, Steamhammer/CBH Records, SPV 085-76992 (Europe)

Seznam skladeb:
01. Devil's Daughter (4:38)
02. Stealin' (5:32)
03. Bad Bad Man (3:58)
04. Rainbow Demon (4:13)
05. Words in the Distance (4:42)
06. The Wizard (3:44)
07. Circle of Hands (7:24)
08. Gypsy (7:08)
09. Look at Yourself (4:56)
10. Lady in Black (5:48)
11. Easy Livin' (3:02)
12. Sail the Rivers (studio track) (6:52)
Total Time: (61:57)

Bonus Track:
13. Sail The Rivers (Studio Track From The "Sea Of Light" Sessions) (6:52)

Recorded at WDR Radio-Mobile Recording Studio
Produced: Uriah Heep
Management: Neil Warnock, The Agency Group, London
Management: Uriah Heep Productions Ltd.
Mixed: Kalle Trapp
Artwork: Paul Raymond Gregory, Studio 54
Design: Tony Curtis, The Sound!
Photography: Stefan Kwiecinski, Isabella Seefriedt, Toni Schönhofer, Wolfgang Gonaus

Skupina:
Mick Box - Guitars, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Trevor Bolder - Bass Guitar, Vocals
Phil Lauzon - Keyboards, Vocals
Bernie Shaw - Lead Vocals
Hosté:
Diskografie Live In Moscow
Vyšlo 1988, Legacy, LLP118/LLCD118 (UK)
CD 1992, Castle Communications, PLC CLACD 276
with this bonus track: Gypsy (B-side on 12" of Easy Livin'/ Corina)

Seznam skladeb:
Side A01. Bird Of Prey (4:32)
02. Stealin' (5:26)
03. Too Scared To Run (4:00)
04. Corina (3:58)
05. Mister Majestic (5:45)
Side B
01. The Wizard (4:52)
02. July Morning (8:54)
03. Easy Livin' (2:52)
04. That's The Way That It Is (3:44)
05. Pacific Highway (4:53)
Total Time: (48:56)

BONUS TRACKS ON 1998 REMASTERED CD
01. Gypsy (7:49) included on the original cd only
02. Rockarama (10:19) previously unreleased
03. Heartache City (5:16) previously unreleased


Skupina:

David Byron - Vocals
Mick Box - Guitars, Vocals
Gary Thain - Bass, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Vocals
Hosté:
Diskografie Live At Shepperton '74
Vyšlo 10. listopadu 1986, HEEPCD, HEEPCD 1, (Germany/UK)

Seznam skladeb:
Side A
01. Easy Livin' (2:57)
02. So Tired (3:58)
03. I Won't Mind (5:41)
04. Something Or Nothing (2:51)
Side B
01. Stealin' (4:42)
02. Love Machine (2:16)
03. The Easy Road (2:43)
04. Rock 'N' Roll Medley (5:52)
Total Time: (31:00)

TRACK LISTING ON REMASTERED 1997 RELEASE:
01. Easy Livin' (4:01)
02. So Tired (3.32)
03. I Won't Mind (5:54)
04. Sweet Freedom (6:59) /*
05. Something Or Nothing (3:21) /**
06. The Easy Road (2:49)
07. Stealin' (5:26)
08. Love Machine (2:23)
09. Rock 'N' Roll Medley (7:45)
10. Out-Takes (5:28)
     a. The Easy Road
     b. Sleazy Livin'
     c. Easy Livin' /*
11. Stealin' (6:19) /*
Total Time: (53:57)

/* New to album, did not appear on the original release
/** Different version appeared on the original release
Nahrávky na tomto albu jsou převzaty z televizního speciálu, který Uriah Heep nahrála v roce 1974. Představení nebylo nikdy zamýšleno pro komerční vydání v jakémkoliv formátu, ale s pokračující poptávka po Byronově éře ze strany kapely došlo v roce 1986 k opožděnému vydání.

Skupina:
Mick Box - Guitars
John Lawton - Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Ken Hensley - Keyboard, Guitars, Vocals
Trevor Bolder - Bass
Hosté:
Diskografie Live In Europe 1979
2LP, vyšlo 30. června 1986, RAWLP 030 (UK)
CD 1986, Castle Communications, RAWCD 030
2CD 2000, Castle Music Ltd/Essential, ESDCD 819 (UK) remastered + 6 previously unreleased tracks, different cover, different order of tracks

Seznam skladeb:
LP1, Side A
01. Easy Livin' (3:14)
02. Look At Yourself (5:18)
03. Lady In Black (7:26)
04. Free Me (4:53)
LP1, Side B
05. Stealin' (4:54)
06. The Wizard (3:35)
07. July Morning (12:35)
LP2, Side A
08. Falling In Love (3:04)
09. Woman Of The Night (3:12)
10. I'm Alive (4:04)
11. Who Needs Me (9:46)
LP2, Side B
12. Sweet Lorraine (12:44)
13. Free 'N' Easy (2:53)
14. Gypsy (4:52)
Total Time: (82:30)

Bonus tracks on 2000 remastered double CD:
01. Cheat 'N' Lie (6:11) out-take */
02. One More Night (4:55) out-take */
03. Easy Livin' (3:26) alternate version */
04. Sealin' (5:12) alternate version */
05. Lady In Black (7:26) alternate version */
06. Gypsy (4:40) alternate version */

*/ previously unreleased

Design: Shoot That Tiger!

Skupina:
David Byron - Vocals
Mick Box - Guitar, Vocals
Gary Thain - Bass, Vocals
Lee Kerslake - Drums, Vocals
Ken Hensley - Keyboards, Vocals
Hosté:
Diskografie Uriah Heep Live
2LP, vyšlo duben 1973, Bronze, ISLD1 (UK), Mercury, SRM-2-7503 (US)

Seznam skladeb:
01. Introduction
02. Sunrise (3:58)
03. Sweet Lorraine (4:27)
04. Traveller In Time (3:17)
05. Easy Livin' (2:48)
06. July Morning (11:26)
07. Tears In My Eyes (4:37)
08. Gypsy (13:38)
09. Circle Of Hands (8:50)
10. Look At Yourself (5:59)
11. Magician's Birthday (1:15)
12. Love Machine (3:07)
13. Rock 'n Roll Medley (8:17)
      Roll Over Beethoven
      Blue Suede Shoes
      Mean Woman Blues
      Hound Dog
      At The Hop
      Whole Lotta Shakin' Going On
      Blue Suede Shoes
Total Time: (71:39)

Recorded during the British Tour at the Birmingham Town Hall in January 1973
Producer: Gerry Bron for Hit Record Productions
Production Assistant: Peter Gallen
Coordinator: Adrian Matthews, Lilian Bron
Recorded: Pye Mobile Recording Unit.
Engineers: Alan Perkins, Neville Crozier, Richard Brand
Mixed at Lansdowne Recording Studios
Engineers: Peter Gallen & Ashley Howe
Mastering: Gilbert Kong
Lighting: Andy Bridge, Edwin Shirley
Liner Notes: Geoff Brown (Melody Maker)
Technician: Bas Marshall, Billy Joe Reisch, Chris Healey, Del Roll, Todd Fisher
Tour Manager: Mel Baister
Photography: Fin Costello
Sleeve: Fabio Nicoli Associates
Dvojité živé album. Kromě živé verze hitu kapely "Easy Livin'" obsahuje i záznam klasických živých lahůdek jako "Sweet Lorraine", "Sunrise" a rozšířená živá verze "July Morning". Na turné po USA se Live 73 dostalo na 13. místo v britských hitparádách. Originální obal alba byl bohatou záležitostí, typickou pro počátek 70. let. Jako sada 2LP to byl otevírací přebal se středovými stránkami s fotografiemi členů kapely. Bylo to první živé album Uriah Heep a jejich třetí album US Gold. Uriah Heep Live byl certifikován jako zlaté od RIAA 12. října 1973.


Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Lead Guitar, Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Lee Kerslake / drums, vocals
Hosté:
Diskografie Totally Driven
2CD, vyšlo 13. listopadu 2015, Uriah Heep Records

Seznam skladeb:
CD 1 (59:16)
01. Gypsy (3:52)
02. Traveller In Time (2:51)
03. Bird Of Prey (4:43)
04. Sunrise (4:07)
05. Rain (4:19)
06. Come Away Melinda (3:32)
07. Return To Fantasy (4:36)
08. Look At Yourself (3:23)
09. Come Back To Me (4:06)
10. The Easy Road (2:40)
11. Sweet Freedom (6:13)
12. Why Did You Go? (3:23)
13. July Morning (8:51)
14. Easy Livin' (2:40)

CD 2 (64:00)
01. Between Two Worlds (5:25)
02. Only The Young (4:33)
03. Different World (4:21)
04. Love In Silence (6:23)
05. Blind Eye (3:15)
06. Wonderworld (4:19)
07. Stealin' (4:43)
08. Time Of Revelation (3:57)
09. Cross That Line (5:23)
10. More Fool You (3:11)
11. Universal Wheels (4:52)
12. The Golden Palace (7:57)
13. Lady In Black (5:41)
Total Time: (123:16)
Nově vydané album z roku 2001 "Remasters" s odlišným pořadím skladeb a přebalem.

Skupina:
Bernie Shaw - Lead Vocals
Mick Box - Guitars, Backing Vocals
Phil Lanzon - Keyboards, Vocals
Trevor Bolder - Bass, Vocals
Russell Gilbrook - Drums, Backing Vocals
Hosté:
Diskografie Star-Club Präsentiert Uriah Heep
Vyšlo 14. listopadu 2008, Universal Music Group, 06007 5312808

Seznam skladeb:
01. Lady In Black (Ken Hensley) (4:46)
02. Traveller In Time (David Byron, Lee Kerslake, Mick Box) (3:17)
03. Easy Livin' (Ken Hensley) (2:37)
04. Shady Lady (David Byron, Ken Hensley, Lee Kerslake, Mick Box) (4:47)
05. Gypsy (David Byron, Mick Box) (6:37)
06. Lonely Nights (Bryan Adams, Jim Vallance) (4:11)
07. Spider Woman (David Byron, Gary Thain, Lee Kerslake, Mick Box) (2:26)
08. Fallen Angel (Ken Hensley) (5:03)
09. Sympathy (Ken Hensley) (4:48)
10. Come Back To Me (Ken Hensley, Lee Kerslake) (4:20)
11. Carry On (Ken Hensley) (3:55)
12. Love Stealer (Philip Neil Wainman*, Richard Myhill) (3:24)
13. Think It Over (John Sloman, Trevor Bolder) (3:30)
14. Stay On Top (Tom Jackson) (3:38)
Total Time: (57:19)

Skupina:
Various Uriah Heep line ups
Hosté:
Diskografie Easy Livin': Singles A's & B's
Vyšlo 24. října 2006, Sanctuary

Seznam skladeb:
Disc 1 01. Gypsy (single edit) (2:55)
02. Wake Up (Set Your Sights) (U.S. single edit) (3:35)
03. Bird Of Prey (4:12)
04. High Priestess (single edit) (3:13)
05. Time To Live (4:00)
06. Lady In Black (single edit) (3:31)
07. Simon The Bullet Freak (non-album Euro single B-side) (3:24)
08. Look At Yourself (single edit) (3:04)
09. The Wizard (2:58)
10. Easy Livin' (2:34)
11. Why (non-album single B-side) (4:54)
12. Stealin' (3:15)
13. Sunshine (non-album single B-side) (4:47)
14. Something Or Nothing (2:54)
15. What Can I Do (3:08)
16. Prima Donna (3:08)
17. Shout It Out (non-album single B-side) (3:33)
18. Return To Fantasy (single edit) (3:39)
19. The Time Will Come (non-album Euro single B-side) (4:07)
20. Wise Man (4:26)
21. Crime of Passion (non-album single B-side) (3:35)
22. Masquerade (3:45)
Total Time: (79:06)

Disc 2
01. Free Me (3:31)
02. Love Or Nothing (2:39)
03. Gimme Love (non-album Euro single B-side) (3:14)
04. Come Back To Me (4:11)
05. Cheater (non-album single B-side) (3:56)
06. A Right To Live (non-album promo, single B-side) (3:33)
07. Carry On (2:59)
08. Been Hurt (non-album single B-side) (3:54)
09. Love Stealer (non-album single B-side) (3:23)
10. Think It Over (3:29)
11. My Joanna Needs Tuning (non-album single B-side) (2:51)
12. On The Rebound (single edit) (3:12)
13. Tin Soldier (non-album single B-side) (3:49)
14. Son Of A Bitch (non-album single B-side) (4:04)
15. That's The Way That It Is (4:06)
16. Stay on Top (3:36)
17. Playing For Time (non-album single B-side) (4:23)
18. Hold Your Head Up (3:22)
19. Miracle Child (4:08)
20. Blood Red Roses (3:39)
21. Look At Yourself" (live) (7:24)
Total Time: (79:48)
Easy Livin 'je kompilační album hardrockové kapely Uriah Heep, které obsahuje téměř všechny singly kapely, včetně několika skladeb, které nejsou k dispozici v původních albech.

Skupina:
* SPICE:
Mick Box - Guitars
David Byron - Vocals
Paul Newton - Bass
Alex Napier - Drums
Colin Wood - Keyboards
#2 URIAH HEEP:
Mick Box - Guitars
David Byron - Vocals
Paul Newton - Bass
Nigel Olsson - Drums
Ken Hensley - Kkeyboards
#3 URIAH HEEP:
Mick Box - Guitars
David Byron - Vocals
Paul Newton - Bass
Keith Baker - Drums
Ken Hensley - Keyboards
#4 URIAH HEEP:
Mick Box - Guitars
David Byron - Vocals
Paul Newton - Bass
Iain Clarke - Drums
Ken Hensley - Keyboards
Hosté:
Diskografie The Lansdowne Tapes
Vyšlo 17. září 1993, Red Steel, RPM115 (UK)

Seznam skladeb:
01. Born In A Trunk (Box/Byron) (3:47) *
02. Simon The Bullet Freak (Hensley) (3:29) #3
03. Here Am I (Hensley) (8:14) #3
04. Maguc Lantern (Box/Byron) (8:33) *
05. Why (11.18 minute version) (Box/Byron/Hensley/Newton) (11:18) #4
06. Astranaza (Box/Byron) (4:47) *
07. What Within My Heart (Hensley) (5:26) #3
08. What Should Be Done (Hensley) (4:28) #4
09. Lucy Blues (Box/Byron) (5:11) #2
10. I Want You Babe (Behind The Green Shed Blues) (Box/Byron) (5:43) *
11. Celebrate (Bonner/Gordon) (4:26) *
12. Schoolgirl (Box/Byron) (3:26) *
13. Born In A Trunk (Inst) (Box/Byron) (4:02) *
14. Look At Yourself (Hensley) (3:21) #4
15. Dreammare (Newton) (1:11) #2
Total Time: (77:22)

Recorded on 1969-1971 at Lansdowne Studios, London, UK
Producer: Gerry Bron, Robert M. Corich
Engineer: Peter Gallen
"The Lansdowne Tapes" je kompilační album britské rockové skupiny Uriah Heep, vydané v roce 1993. Nahrávky uvedené na albu pocházejí z doby před vznikem Uriah Heep. Přibližně polovina nahrávek patří kapele Spice, ve které se představili Mick Box, David Garrick (později si změnil jméno na David Byron), Paul Newton a Alex Napier a podepsali smlouvu se společnosti Gerry Bron's Hit Record Productions 1. srpna 1969. Tyto rané nahrávky obsahují skladby zaznamenané Spice v Lansdowne Studios od července do prosince 1969, z nichž mnohé byly v té době součástí živého setu Spice. Tyto písně, původně určené k vydání alba, byly odloženy, když se v únoru 1970 stal členem kapely Ken Hensley. Jeho vliv jim dal charakteristický zvuk, který byl zvýrazněn změnou názvu na Uriah Heep, včas pro jejich první album "...Very 'Eavy...Very 'Umble" naplánované k vydání v květnu 1970. Zbytek alba obsahuje materiál nahraný embryonálními sestavami Uriah Heep. Zahrnuje několik záběrů starých oblíbených a dříve nevydaných skladeb, které byly zaznamenány pro první tři alba, vše nahrané v letech 1969-1971.

Skupina:
Various Uriah Heep line ups, 1970 - 1983
Hosté:
Diskografie Rarities From The Bronze Age
Vyšlo 1991, Sequel, NEXCD 184

Seznam skladeb:
01. Look At Yourself (3:09) (SP edit, full version on from "Look At Yourself" 1971)
02. Simon The Bullet Freak (3:28) (SP B-side 1971)
03. Gypsy (2:58) (SP edit remix, full version on from "Very 'Eavy..." 1970)
04. Why (4:57) (single B-side 1972)
05. Stealin' (3:18) (SP edit, full version on "Sweet Freedom" 1973)
06. Sunshine (4:49) (SP B-side 1973)
07. What Can I Do (3:13) (SP B-side 1974)
08. Shout It Out (3:35) (SP B-side 1975)
09. Return To Fantasy (3:41) (SP edit, full version on from "Return To Fantasy" 1975)
10. The Time Will Come (4:08) (SP B-side 1976)
11. Crime Of Passion (3:38) (SP B-side 1977)
12. Masquerade (3:47) (SP B-side 1977)
13. Gimme Love (3:16) (SP B-side 1978)
14. Cheater (3:59) (SP B-side 1978)
15. Been Hurt (3:53) (SP B-side 1980)
16. Love Stealer (3:25) (SP A-side 1980)
17. Think It Over (3:32) (SP A-side 1981)
18. My Joanna Needs Tuning (2:54) (SP B-side 1981)
19. Tin Soldier (3:53) (SP B-side 1982)
20. Son Of A Bitch (4:06) (SP B-side 1982)
21. Playing For Time (4:26) (SP B-side 1983)
Total Time: (76:05)

Zpět


The Stalkers 1967. From left - Dave (Byron) Garrick, Mick Box, Rog Penlington, Richard Herd (with specs) and Alf Raynor


Spice 1969 - Paul Newton, David Byron, Nigel Pegrum, Mick Box




February 1970 - October 1970 - Ken Hensley, David Byron, Paul Newton, Mick Box, Keith Baker


1970 - David Byron, Ken Hensley, Paul Newton, Keith Baker, Mick Box


Uriah Heep 1971: Mick Box, KenHensley, David Byron, Ian Clarke, Paul Newton


Uriah Heep 1971:
Ken Hensley, Iain Clarke, Mick Box, Paul Newton, David Byron



Uriah Heep 1973 - zleva: Lee Kerslake, Ken Hensley, David Byron, Mick Box, Gary Thain cca 1973










The Blizzard Of Ozz - Randy Rhoads, Lee Kerslake, Ozzy Osbourne and Bob Daisley


Září 1976 - říjen 1979: Mick Box, Trevor Bolder, Lee Kerslake, John Lawton, Ken Hensley


1977 - Trevor Bolder, Mick Box, Ken Hensley, Lee Kerslake, John Lawton


1980 Sloman Line up: Mick Box, John Sloman, Chris Slade, Trevor Bolder, Ken Hensley


Červenec 1980 - září 1980: Chris Slade, John Sloman, Trevor Bolder, Gregg Dechert, Mick Box


April 1982 - April 1983: Pete Goalby, Bob Daisley, Mick Box , John Sinclair, Lee Kerslake




1986 - 2007: Bernie Shaw, Phil Lanzon, Mick Box, Trevor Bolder, Lee Kerslake


1986 - 2007: Trevor Bolder, Mick Box, Bernie Shaw, Phil Lanzon, Lee Kerslake

Uriah Heep 2011



Zpět


   Oficiální stránky:
   https://www.mick-box.net/
   http://www.moreheep.com/
   http://heepfiles.info/
   http://www.bobdaisley.com
   https://www.oocities.org/uh_differentworld/members.html
   https://www.loudersound.com/features/lee-kerslake-the-last-interview
   http://www.uriahheep-discography.com/index-2.htm
   http://www.angelfire.com/ca/nigelfanclub/

    ProgressRock Nahoru
Made by 
©  5.10.2020 
Menu Poslední aktualizace: 5.11.2020
mbrezny@centrum.cz© 
...a vzkaz autorovi!©